Příčiny problémů se střešními plášti je možné rozdělit na dva oddělené celky, a to smluvní (podkladový) a realizační. Bez tohoto rozdělení není možné identifikovat, kde které chyby vznikají a jak je možné se jim eventuálně vyhnout.
Problém smluvníPrvní důležitý dokument, který stavebník, investor, musí mít v ruce, je projektová dokumentace a vše, co s ní souvisí. Existuje celá řada stupňů této dokumentace a pro každý postupný krok je nutná jiná – pro realizaci stavebního díla je nutná realizační (prováděcí, případně dílenská) projektová dokumentace. Po zpracování a dokončení projektové dokumentace nastává etapa realizace stavby podle této dokumentace.
Smluvní část je mnohdy důležitější než technické řešení. „Smlouva o dílo“ může mít rozhodující vliv na kvalitně nebo nekvalitně provedené stavební dílo. Tj. musí v ní být uvedeno a vyřešeno vše, co by v budoucnosti mohlo vyvolat konflikty a nedorozumění. Zejména se jedná o:
1. přesný popis toho, co má být provedeno, nebo odkaz na něco, kde tento popis je – např. projektovou dokumentaci;
2. přesný popis toho, jak se bude zacházet se změnami a doplňky, protože stavební proces s sebou nese vždy změny a doplňky;
3. přesný popis, jak se bude provedení a vše ostatní kontrolovat, podle jakých norem, kdy atd., a velmi důležitá je dokumentace z těchto kontrol; doporučuji ji provádět nejen do klasického stavebního deníku, ale i samostatnými zápisy (Ve smlouvě by měly být zezávazněny technické normy nebo předpisy, které jsou rozhodující pro úspěšnou realizaci stavby nebo její části.);
4. přesný popis rozsahu plánovaných prací, jejich kvality, termínů a způsob plateb za provedené části nebo celek, případné srážky za nekvalitu, termíny atd.;
5. přesný popis řešení reklamací, a to jak s ohledem na technickou kvalitu, tak i s ohledem na platby, termíny atd. za provedené práce;
6. v případě nedohody z jakýchkoliv příčin doporučuji uvažovat s institutem „rozhodčího soudu“ – tento institut je výrazně rychlejší než naše klasické soudnictví (Pozn.: Například Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – www.arbcourt.cz. Samozřejmě že jsou ještě další.);
7. pojištění – všechny subjekty podílející se na výstavbě by měly být pojištěny, tato pojistka by měla být též součástí smlouvy a jedná se o pojištění nejen prováděcích firem, ale i projektantů, případně technických dozorů.
Platí obecná zásada, že čím méně subjektů se na výstavbě podílí, tím lépe. To znamená, že optimální počet jsou dva – investor a generální dodavatel. Účast jakéhokoliv dalšího subjektu může způsobit, že se jeden bude vymlouvat na druhého a mohou vzniknout jen těžko řešitelné situace.
Projektovou dokumentaci by měl přebrat a plně garantovat generální dodavatel, tak aby nevznikly kompetenční neshody – generální dodavatel by pak mohl tvrdit investorovi, že projektová dokumentace je špatná a z toho důvodu neshody vznikly, je to investorova dodávka a on, generální dodavatel, s ní nemá nic společného. Před začátkem realizace, ve smlouvě o provedení nebo v jiném dokumentu, musí být proto od generálního dodavatele napsáno, že s projektovou dokumentací souhlasí, nemá k ní žádné výhrady a stavební dílo bude provedeno podle ní.
Jestliže k ní má výhrady, je nutné je vypsat, technicky a smluvně řešit, aby z nich nevznikl do budoucnosti problém. Tímto krokem se generální dodavatel stává významně odpovědným také za projektovou dokumentaci.
Projektová dokumentace má obsahovat řadu položek, podle toho, co je technickou náplní stavebního díla. Jedním z příkladů (orientovaným na střechy) může být následující výčet:
Technická dokumentace (pro střešní pláště) se skládá ze dvou částí:
Výkresová (Pozn.: Pozor, v případě střech existují přesná pravidla kreslení půdorysů, řezů a detailů, zdůrazňuji, že je nutné používat odpovídající grafické značky pro prostupy atd.):
● půdorys(y) – v případě dvouplášťových střech se kreslí i půdorys spodního pláště;
● řezy – příčné, podélné, dílčí;
● detaily (Pozn.: Nikdy nemůžeme očekávat, že budou nakresleny všechny konstrukční detaily předem, je však samozřejmě možné tyto detaily řešit v průběhu realizace.).
Textová (výpočtová):
● technická zpráva (kromě obvyklých věcí by její součástí měl být návod na používání a údržbu střešního pláště;
● výpisy prvků (klempířských atd.);
● výkaz výměr, rozpočet;
● stavebně-fyzikální výpočty, zejména tepelně-technické (skladby i detailů);
● kotevní plán (v případě použití technologií s mechanickým kotvením).
Půjde-li o rekonstrukci či opravu, je vhodné, aby součástí dokumentace byly záznamy z diagnostických průzkumů, záznamy z provedených sond, zaměření a fotografická dokumentace. Konstrukční řešení může být mnohdy velmi složité, a proto je vhodné mít pečlivě zpracovanou výkresovou dokumentaci, počínaje půdorysem a konče detaily (viz obr. 2).
Po smlouvě a projektové dokumentaci je vždy velmi důležitá struktura kontroly, auditů… Základním požadavkem na osobu vykonávající stavební dozor je psát (pilně a vše) do stavebních deníků důležité informace o provádění vodotěsných izolací a sbírat informace, zejména fotografovat nebo jinak dokumentovat průběh provádění vodotěsných izolací. Zde platí zásada kvantity – čím více fotografií a dokumentů, tím lépe. Velmi důležitým prvkem je i kvalitní evidenční program a archivace získaných informací.
● Technický dozor projektanta – kontroluje provádění podle zpracovaného projektu a technologického předpisu. Doplňuje informace, zpracovává detaily, které nejsou obsaženy v původním projektu.
● Technický dozor investora – kontroluje proces provádění včetně všech kvalitativních parametrů.
● Expertní technický dozor – v předem připraveném schématu kontroluje vše, ale zejména systém. Optimální je, když je přítomen v celém procesu realizace stavby.
„Expertní dozor“ je snad jediný subjekt, který by měl být v přímém kontraktu s investorem a měl by přímo investorovi zajišťovat plnou a objektivní informovanost o celém procesu. Nejlepší zkušenost mám, je-li jeho dozírání dokumentováno samostatnými zápisy, které jsou mimo stavební deník (obr. 3). Expertní dozor musí být kvalifikován pro danou stavební část, není možné, aby byl univerzální. Je nutné pečlivě evidovat a dělit specializace a vodotěsné izolace jsou samozřejmě jednou z nich.
Problémy realizační
Dostáváme se k druhé oblasti, technické. I zde je řada zásad, které je vhodné dodržovat, abych jako investor „narazil“ co nejméně.
Potenciální potíže můžeme rozdělit na několik oblastí:
1. Materiálové řešení – jedná se nejen o izolační materiály, ale též o konstrukční prvky, které dohromady tvoří izolační systém.
2. Technické řešení – to znamená, jak se materiály a prvky kombinují dohromady, aby vznikl dlouhodobě funkční celek z materiálů a prvků, které jsou vzájemně slučitelné a mají obdobnou životnost. Životnost systému se pak rovná životnosti jeho nejslabšího článku.
Na realizaci se podílejí vždy generální dodavatel a jeden nebo více subdodavatelů. Čím méně subjektů, tím lépe (viz výše). Pro technické a materiálové řešení můžeme pracovat s kombinováním vlastností jednotlivých materiálů a prvků, vždy však je vhodné používat ověřené systémy, které již většinou výrobci doporučují a nějakým způsobem garantují, např. technologickou dokumentací k celému izolačnímu systému nebo pojistkou atd. To vše lze kombinovat s různými možnostmi skladeb střešních plášťů.
Dominantním problémem střech je zatékání, proto je třeba vybírat z možností, které jsou pro zvolený účel optimální nebo poskytují významné výhody. V některých případech je možné kombinovat např. stěrky s povlakovými izolacemi.
Každý izolační systém má své výhody a nevýhody, pro základní srovnání uvádím příklady parametrů hydroizolací, které mohou, ale nemusí být výhodou:
● hmotnost je nejnižší u syntetických fólií;
● plocha v nábalu je nejvyšší u fólií (s výjimkou materiálu typu Teranap, výrobce Siplast-Icopal);
● tloušťka (která je též svázána s mechanickou odolností proti proražení) je nejlepší nebo největší u asfaltových hydroizolačních materiálů, zvláště když jsou použity ve více vrstvách;
● stěrkovými materiály je možno spolehlivě opracovat komplikované konstrukční detaily, které nejsou fóliemi nebo asfaltovými pásovými materiály opracovatelné; některé druhy stěrkových materiálů (zejména PMMA nebo i PUR) je možné kombinovat s asfaltovými izolacemi nebo i fóliemi);
● z technologického hlediska jsou nejflexibilnější asfaltové hydroizolace, které lze zpracovávat všemi technologiemi, u fólií není při jejich zpracovávání možné používat plamen, nejhůře jsou na tom stěrky, které lze technologicky realizovat pouze stěrkováním;
Takovýmto způsobem by bylo možné srovnat veškeré parametry, nebo skupiny parametrů, jednotlivých druhů hydroizolačních materiálů. Každý z trojice materiálů asfalty, fólie, stěrky má své výhody a nevýhody a je jen na projektantech, aby byli schopni je využít.
Příklad technického řešení
V minulých realizacích se mi osvědčil jeden systém technického řešení, který zde chci popsat. Zdůrazňuji, že z hlediska investičního reprezentuje dražší variantu, ale dává relativní jistotu, že se izolační systém povede a nebude investorovi a uživateli ztrpčovat život.
Tato technologie je vhodná dominantě pro systémy používající hydroizolace na bázi asfaltů. Asfaltové izolace jsou obvykle robustnější než fóliové a je možné u nich přidávat jednodušeji vrstvy, které spolupůsobí. Jestliže je vyprojektována skladba střešního pláště tak jako na obr. 4, mám dvě možnosti řešení vodotěsných izolací z hlediska provádění.
Pozice č. 3 – parotěsná zábrana
Tj. při provádění je možné tuto vrstvu použít jako pojistnou nebo provozní vrstvu, kterou mohu v průběhu následného provádění poničit. Po ukončení hlavních stavebních prací se tato vrstva vyspraví, případně je možné dodat jednu vrstvu navíc, a všechny ostatní vrstvy se již provádějí bez dramatického poškození.
Pozice č. 7 – hydroizolace
Druhou variantou je provedení celé skladby, ale z definitivního hydroizolačního povlaku se provede pouze první vrstva, ta slouží v době provádění jako pojistná hydroizolace a opět po provedení všech okolních stavebních prací se tato první vrstva zreviduje, opraví, může se lokálně přidat i další pás (pozor na stavební fyziku) a může se provádět definitivní hydroizolační povlak. Opět je výrazně zmenšeno nebezpečí poškození hydroizolačního povlaku v důsledku následných stavebních prací.
MAREK NOVOTNÝ
foto autor
Prameny:
1) firemní materiály A.W.A.L., s. r. o.
2) Siplast-Icopal, s. r. o.
3) www.izolace.cz.
Ing. Marek Novotný (*1957)
je absolventem SvF ČVUT (1981). Je soudním znalcem v oboru stavební izolace a stavební fyzika. Základní náplní jeho práce je expertní, konzultační a projektová činnost v oblasti stavebních izolací.
