Jednou z výrobních vad, která má významný vliv na životnost hydroizolačního povlaku, je delaminace vlastního hydroizolačního materiálu v ploše (puchýře až boule) nebo na okrajích, kdy svar sice drží, ale vrchní část hydroizolace se dá lehce sloupnout. Nejvýznamnějším důsledkem této vady je výrazné zkrácení životnosti hydroizolačního povlaku, samozřejmě vznik netěsností, následné zatékání do chráněného prostoru. Ovšem stejné principy platí i u delaminace fóliových hydroizolací.
Důsledkem pronikání vlhkosti k vložce jsou primárně puchýře, při delším nebo masivnějším průniku této vlhkosti pak dochází k další degradaci hydroizolačního pasu, a to k delaminaci, kdy se odděluje od vložky horní vrstva asfaltu (obr. 1, 2).
Příčinou delaminace je kombinace pronikání vody/vlhkosti k vložce hydroizolačního pásu v kombinaci s nedostatečnou adhezí vrchní a spodní vrstvy hydroizolačního materiálu. V každém případě delaminace hydroizolačního materiálu, a to jak asfaltového, tak i fóliového, je důsledkem vadné výroby, která se projevuje buď hned, anebo velmi brzo po aplikaci.
V tomto případě (obr. 3) bylo zjištěno, že jehlou lze nejen pás roztrhnout, ale že dochází k odtržení nad svarem, tedy k delaminaci hydroizolačního materiálu. Současně je to jeden směr, kterým proniká voda k vložce hydroizolačního pásu, po které se pak jako po kontu šíří dále.
V tomto případě (obr. 4) došlo k rozsáhlé delaminaci hydroizolačního povlaku, kdy jeho významná část z modifikovaného asfaltu vůbec není vzájemně spojena. Je také patrná výztuž, která není ani částečně zbarvena po asfaltu.
Na obr. 5 je detail výztužné vložky (z netkané textilie), ale praktiky nejsou patrné žádné stopy po asfaltové penetraci, kterou by tato vložka měla být prosycena. Asfalt se někam ztratil, spíš tam již z výroby nebyl. V rámci výrobního procesu má být nejdříve penetrována výztužná vložka asfaltem, který má obvykle nižší viskozitu (je lépe penetrující) než vlastní izolační asfalty, tj. vlastní hydroizolační hmota nad a pod touto výztužnou vložkou.
Porovnáme-li to se schématem na obr. 6, pak v tomto případě položka č. 4, tj. vrchní a spodní asfaltová penetrace výztužné vložky, chybí nebo byla provedena asfaltem, který nebyl schopen použitou výztužnou vložku z netkané textilie penetrovat.
Na obr. 7 je patrné, že část hydroizolace nad vložkou nenávratně zmizela, a to nejen posyp, ale i asfalt, do kterého byl tento posyp zasazen. V tomto případě se jedná o mimořádně nekvalitní výrobek – asfaltový hydroizolační pás, který se masivně delaminuje v důsledku naprosté absence penetrace výztužné vložky na jedné straně a nedostatečné tloušťky asfaltu nad touto výztužnou vložkou. V kombinaci těchto dvou vlastností je jasné, že toto je fatální výrobní vada, která výrazným způsobem zkrátí nebo dokonce zlikviduje funkčnost předmětného hydroizolačního materiálu.
Uvádíme zde příklady delaminace asfaltových hydroizolačních materiálů, ale stejné principy platí i pro delaminaci vyztužených fóliových hydroizolací, a samozřejmě i pro stěrkové izolace, které vůči delaminaci taktéž, při špatném provedení, nejsou imunní.
MAREK NOVOTNÝ, MAREK KERVITCER
foto archiv autorů
Článek byl vytvořen v rámci řešení projektu FAST-J-19-6001 Studium tepelně vlhkostních procesů v rámci oprav střešních plášťů.
Ing. Marek Novotný, Ph.D., (*1957)
je absolventem SvF ČVUT (1981), resp. VUT v Brně – soudní postgraduál, resp. STU v Bratislavě – Ph.D. V současné době je odborným asistentem FA ČVUT a spolumajitelem firmy A.W.A.L., s. r. o. Je soudním znalcem v oboru stavební izolace a stavební fyzika. Základní náplní jeho práce je expertní, konzultační a projektová činnost v oblasti stavebních izolací.
Ing. Marek Kervitcer (*1991)
absolvoval inženýrské studium na Fakultě stavební VUT v Brně, obor pozemní stavby (2017). Aktuálně pokračuje ve studiu v rámci doktorského studijního programu na VUT v Brně se zaměřením na problematiku plochých střech.
