Střechy ploché i sklonité byly problémovou částí staveb odjakživa. To platilo pro střechy se sklonem, ploché na dřevěných podkladech i betonových monolitických vrstvách. Poruchovost však začala vzrůstat hlavně v souvislosti s rozšířením plochých zateplených střech panelových budov a montovaných hal s velkými stropními panely. Střechy se proto dostaly kolem roku 1985 dokonce i do Rudého práva (obr. 1).
Zlepšovatelé nabízeli zázračná řešení, již dlouho zapomenutý nátěr Plastonit, obsahující 50 % acetonu a nedokonale rozmíchaný polypropylen, byl jedním z nich (obr. 2 – Rudé právo z 15. října 1987). Zahraniční materiály a nové technologie se však začaly prosazovat ve větším rozsahu až po roce 1990.
Pro řadu méně zkušených firem se stala situace nepřehlednou, a spoléhaly proto na nepřesné a někdy i nespolehlivé údaje dodavatelů. Když se však usadila hejna dealerů a dodavatelů na nejvýhodnějších místech, ukázalo se, že v některých konstrukcích se místo tradičních poruch objevily nové technické problémy, dříve jen ojedinělé – zatékání šindelovými krytinami, problémy s nefunkčními nátěrovými systémy, plastové pásy s problematickým zpracováním. Místo očekávané technické pomoci pak přišlo někdy mizení dodavatelů od nehotových, ale již prodaných staveb, ve kterých se skrývaly nejrůznější vady a nedodělky. V televizi nám celá stáda černých ovcí ukazují vlhké garáže, suterény, zatékající střechy, firmy bez adresy a adresy bez firem, které mezitím zmizely kamsi do daňových rájů. Častým tématem konferencí bývají poruchy staveb a zejména střech. A znalci chodí po stavbách a nacházejí vodu tam, kde by být neměla, materiály, které nebyly použité správně nebo se správně nechovají, nedodržování předepsaných technologických postupů… a dodavatelé je za to kritizují a tvrdí, že mají zkreslený pohled, jen hledají vady a poruchy a svými černými brýlemi nevidí dokonalé stavby, zaplňující stále více všechny zelené plochy měst a okolí, protože na ty je nikdo ani nepotřebuje volat.Je tedy tento stav nějak specifický, nějaká česká specialita, nebo můžeme podobné vady najít i v sousedních zemích, ze kterých často i rizikové technologie přišly? Stěží bychom pro takové zjištění sehnali všechny potřebné podklady. Není dnes žádoucí rozebírat a publikovat výhody a dokonce 
i zápory různých materiálových skladeb. Spíše se setkáme s tvrzením, podobným údajům v prospektu poskytovaném firmou AWA roku 1992:
i zápory různých materiálových skladeb. Spíše se setkáme s tvrzením, podobným údajům v prospektu poskytovaném firmou AWA roku 1992:„Bonnský šindel nevyžaduje speciální podkladní konstrukci… Bonnský šindel může pokládat každý sám. Jeho pokládání je jednodušší než pokládání eternitových šablon. Odpadá použití drahých konstrukčních prvků…
Můžeme však využít literaturu specializovanou na poruchy, která v Německu, ale i u nás vychází dost často. S příručkou Poruchy střech Waltera Holzapfela, znalce třicet let působícího v Německu, školitele znalců, člena zkušební komise pro znalce aj. (obr. 3) se můžeme pokusit o test, který by porovnal charakter poruch u nás a v Německu a s využitím této nové (spíše datem vydání než obsahem) příručky z mnoha oblastí střech najít poruchy odpovídající těm, které se vyskytují v posledních desetiletích u nás. Nebylo ovšem možné vybrat příliš složité případy vyžadující mnoho místa, podrobnější popisy a vysvětlení. Spíše takové, kde i jen samotné fotografie mohly ukázat hlavní podobnosti.
Vybrané případy z různých oblastí jsou ilustrovány vždy obrázkem z knihy Walthera Holzapfela (dále jen WH) a fotografií vybranou z mnoha našich posudků.
1. Zatékání velkoplošnými dílci
WH vybral případ zatékání nedostatečnými přesahy 20–22 cm na střeše se sklonem 10 °. Voda „pod vlivem kapilárního vzlínání pronikla do přesahů a kapala do interiéru…“ (obr. 4).
Zatékání v přesahu a hranách dílců bylo také následkem nesprávného položení panelů Kingspan na střeše v Mostě (obr. 5). Setkal jsem se zde s vadným ukončením u prostupů a mezerami s vadným těsněním přesahů v ploše. Třeba podotknout, že kapilarita nepůsobí nikdy za hranicí kapiláry, ze které nemůže proto kapilárními silami voda nikdy vytékat. V obou případech byl zřejmě na vině hnaný déšť, v Mostě dokonce u hřebenové střechy zatékala jen strana orientovaná k západu.
2. Neodborné kladení tašek
WH posuzoval nevyhovující utěsnění mezery u hřebene pásem olověného plechu (obr. 6). V našem vybraném případě z Prahy Břevnova (obr. 7, 8) se o to firma ani nepokoušela a radši v roce 1996 od střechy utekla. Malý přesah nad střešním oknem by se ani plechem zakrýt nedal.
3. Těsnění skel a zasklených konstrukcí
WH ukazuje případ, kdy po zkorodování oplechování byla skleněná pyramida pod spodní hranou místo plechem utěsněna asfaltovými pásy nalepenými na sklo, dokonce proti směru vody. Pásy se časem oddělily (obr. 9).
U zasklení novostavby haly v Plasech (obr. 10) deskami Lexan, rozřezanými ze 7 m na délku 1 m (!), byly v roce 1996 použity pro utěsnění místo systémových prvků, které by ani nešly na tak malé desky použít, pásky z pryžového OPTIFOLU Al (obr. 11). Ten ovšem nikdy nedržel ani na ploché střeše, natož na Lexanu. Do haly i dutin desek zatékalo.
4. Neodborné položení šindelů
WH uvedl mj. případ, kde příliš malý přesah šindelů způsobil podmáčení šindelů a bednění, ačkoliv zde byla pojistná hydroizolace (?) a položení údajně odpovídalo předpisům (obr. 12).
Náš případ z Hostivic u Prahy (obr. 13) je z roku 1995, kde byl sklon 17 °. Vybral jsem obrázek velmi podobný. Střecha měla promáčené a plesnivé desky OSB v celé ploše. Kromě malého sklonu jsme se u nás setkávali hlavně s problémy napojení šindelů na oplechování, kdy u různých sklonů střešních rovin se šindele někdy kladou pod oplechování, někdy na oplechování. To činí potíže i zkušeným pokrývačům (obr. 14).
5. Koroze plechu
WH našel případ koroze (údajně) pozinkovaného plechu, rozpadlého na hydroxid zinečnatý (obr. 15). Naše fotografie z roku 2003 (obr. 16) je skoro totožná, jedná se však o častý případ koroze titanzinkového plechu v kontaktu s alkalickým podkladem. V případu WH se zřejmě jednalo také o zinek nebo titanzinek, ocelový plech by musel mít viditelnou rez. Ochrana plechů citlivých na alkalické prostředí není jednoduchou záležitostí.
6. Úžlabí
Podle WH vzniká v úžlabích v místech s malým sklonem efekt „aktivního uhlí“, kdy usazený spad urychlí korozi PVC pásů, které zkřehnou a prorazí se (obr. 17, 18). U nás jsme vzhledem k poruchovosti žlabů již dávno doporučovali přechod od tradičně netěsných mezistřešních a zaatikových žlabů na úžlabí, ale také u nás se vždy nedaří zajistit potřebný spád, jak ukazuje fotografie ze střechy v Plzni. S efektem „aktivního uhlí“ jsme se však zatím nesetkali (obr. 19) nebo jsme jej nepoznali.
7. Pohyby posunutím a smršťováním, skluz v ploše
WH popisuje posunutí souvrství vzniklé klouzáním tepelněizolační vrstvy na plastických lepicích páscích. Co bylo hnací silou deformace, neuvádí (obr. 20). Známe mnoho druhů deformace souvrství plochých střech, obvykle je však některá vrstva nespojená. Obdobný případ, který jsem již dříve popsal, nastal v roce 2003 v České Lípě, kde na sklonitém trapézovém plechu byly polystyrenové dílce přilepeny disperzním, trvale plastickým italským lepidlem. Posun se zarazil až u atiky, kde se dokonce desky nahrnuly přes sebe, jak ukazuje naše fotografie (obr. 21). I tak poměrně vzácný případ má tedy obdobu v Německu.
ZÁVIŠ BOZDĚCH
foto archiv autora a z knihy Waltera Holzapfela Poruchy střech
Ing. Záviš Bozděch (*1929)
absolvoval VŠCHT Praha. Od roku 1962 pracoval ve výrobě a výzkumu asfaltových materiálů (JCP Štúrovo, VVÚ pozemního stavitelství Praha, VÚPS Praha). Od roku 1978 působí v oboru hydroizolačních konstrukcí staveb a posuzování hydroizolačních materiálů.
