Funkce zelených střech jsou v poslední době již většinou známy. Po počáteční nedůvěře a skepsi se zelené střechy dostávají do popředí zájmu jak architektů a investorů, tak i veřejné správy. Díky svému přínosu a vlastnostem, technické úrovni, odbornému provedení, zdařilým realizacím, neúnavné propagaci a osvětě si dobyly své místo i v České republice. Podobně jako v západní Evropě, i u nás se konečně staly součástí dlouhodobých strategií měst. Počet projektů i realizací každoročně roste. Dá se říct, že už jsme přestali přešlapovat a vyrazili strmě vzhůru.
Z pohledu adaptace měst na změnu klimatu jsou zelené střechy jedinečným opatřením, které lze na rozdíl od jiných opatření realizovat bez ohledu na dostupnost nezastavěných prostranství. Zelené střechy přináší řadu užitků nejen vlastníkovi, ale i celé společnosti. Přináší efektivní způsob hospodaření s dešťovou vodou, tepelné úspory, přispívají ke zlepšování mikroklimatu měst nebo snižování efektu tzv. městského tepelného ostrova. V neposlední řadě slouží jako estetický prvek budovy či pobytové místo. Přístupy k ozeleňování střech ve světě se v poslední době mění, objevují se nové pojmy, jako jsou biodiverzitní zelené střechy, biosolární zelené střechy, modrozelené střechy. Tyto nové pojmy korespondují i s novými technologiemi a přístupy k ozeleňování střech.
Právě aktuálním směrům v ozeleňování budov se věnovala mezinárodní konference, kterou uspořádala odborná sekce Zelené střechy 8. září 2022 v aule České zemědělské univerzity a jejímž partnerem byla Fakulta životního prostředí ČZU. O bohatý program se postaralo deset přednášejících – polovina z nich byla ze zahraničí –, kteří také ochotně odpovídali na dotazy z publika.
Zelené střechy a uhlíková neutralita
Sekce Zelené střechy je od svého vzniku v roce 2013 členem European Federation of Green Roof Associations – EFB a právě prezident této organizace Dusty Gedge z Velké Británie byl prvním řečníkem. „Není žádná planeta B“, tak zahájil svoji přednášku, v níž se zejména věnoval zeleným střechám z pohledu uhlíkové neutrality. Uhlíková neutralita znamená rovnováhu mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Aby bylo dosaženo čistých nulových emisí, musí být celosvětové emise skleníkových plynů vyváženy zachycováním uhlíku.
K této strategii se přihlásila i celá řada firem z oblasti stavebnictví (investoři, stavební firmy, výrobci stavebních produktů), které usilují o snižování uhlíkové stopy produktů a staveb. Dusty Gedge postupně představil několik britských firem, které reagují na nové výzvy a své produkty vyvíjejí na základě principů cirkulární ekonomiky. Jedním z nich je permeblox, který je vyrobený ze stoprocentně recyklovaného odpadu. Je schopen zadržet vodu, ale také ji v případě přívalových dešťů velmi rychle odvést.
Aktuální výzvu přijala i společnost Carbon8, která se snaží změnit linearitu současných hodnotových řetězců a přeměnit proces vzniku výrobku a odpadu v cyklus. Lineární model založený na systému „vyrobit, použít, zlikvidovat“ totiž vede k emisím, zbytkovému odpadu a souvisejícím výdajům, což představuje nejen ekologickou, ale i ekonomickou zátěž. Díky revoluční technologii Accelerated Carbonation Technology (ACT) se zachycuje CO2 přímo u zdroje a zpracovávají se průmyslové zbytky, například popílek, ocelářské strusky či prach z cementových pecí, čímž vznikají znovu použitelné produkty. Jedním z nich je CircaBuild, který lze využít do substrátů pro zelené střechy.
Dalším materiálem vhodným pro střešní substráty je biouhel, který může zvýšit schopnost zadržovat vodu, aniž by se zvýšila hmotnost a také umožnit pěstování širšího sortimentu rostlin bez nutnosti pravidelné zálivky. Biouhel se již dnes běžně používá jako součást strukturních substrátů pro stromy. Vzhledem k tomu, že se vyrábí tepelným rozkladem biomasy pyrolýzou, je dobrým příkladem cirkulární ekonomiky v praxi. Podle názoru Dustyho Gedge může být výzva k uhlíkové neutralitě motivem ke vzniku nových malých podniků na místní úrovni a zároveň přinést řadu pracovních příležitostí.
Zelené střechy a biodiverzita
Biodiverzita je dnes velmi populární slovo a v posledních letech se dostává i do terminologie v oblasti zelených střech. Zmiňovala ji většina přednášejících, a celou svou prezentaci jí věnovala Isabel Mühlbauer z rakouské inovační laboratoře GRÜNSTATTGRAU. Zelené střechy podporující biodiverzitu neboli biodiverzitní zelené střechy jsou navrhované s důrazem na velkou rozmanitost rostlinných a živočišných druhů. Na střechách je možné vytvořit náhradní plochy zeleně s proměnlivou vrstvou substrátu a různorodou vegetací, což vytváří příznivé prostředí pro životní cyklus nejen mnoha druhů rostlin, ale i živočichů, často vzácných bezobratlých. Biodiverzitní zelené střechy představují repliku určitého stanoviště nebo několika stanovišť. Dochází na nich k přirozené kolonizaci a sukcesi. Sukcese může být podle slov dalšího přednášejícího Eduarda Chvosty buď nepřítelem, nebo nástrojem k dosažení cíle.
„Zdá se, že žijeme v době, kdy už se nesnažíme tolik přírodu znásilňovat, ba spíše ji pokorně napodobovat a soužít s ní,“ uvedl Chvosta a upozornil, že tato slova už neplatí pouze pro přírodě blízké trvalkové záhony s vysokým podílem autoregulace, ale samozřejmě i pro zelené střechy. „A právě touto autoregulací se snaží příroda navrátit naše pochybení k rovnováze – ke klimaxu. Tuto cestu botanici nazývají sukcese,“ vysvětlil a dodal, že s ní můžeme bojovat nebo jí využít.
Rostlinné společenstvo na střeše se totiž neustále mění (například vyklíčením semen přivátých větrem, případně přinesených ptactvem). O využití ekologických zákonitostí při tvorbě biodiverzitních zelených střech hovořil také Michal Knapp, vedoucí týmu ekologie hmyzu na katedře ekologie FŽP. Upozornil na to, že významnou překážkou na cestě k zohlednění podpory biodiverzity při plánování a realizaci zelených střech může být omezený tok informací od biologů k projektantům, investorům, samosprávě a státní správě. Představil základní ekologická pravidla vedoucí k podpoře biodiverzity v krajině (včetně té městské).
Na střechách lze kromě různého sortimentu rostlin pomocí přírodních prvků, například kamenitých polí nebo navršených hromádek kamení, tlejícího dřeva, slámy nebo ponecháním neposečené vegetace s odkvetlými stonky a semeny, vytvořit dobré podmínky pro život, přezimování i rozmnožování hmyzu a ptáků, podobné jako na jejich přirozených stanovištích. Dočasná dešťová jezírka pro ně mohou sloužit jako napajedla a plochu střechy přitom příjemně oživí a zpestří. Zelené střechy tak mohou významně přispět ke zvýšení biodiverzity a na rozdíl od mnoha ohrožených stanovišť na rostlém terénu poskytují živočichům často skutečně nerušené a bezpečné útočiště.
Zelené střechy a fotovoltaika
Česká republika se momentálně chystá ještě výrazněji podpořit instalace fotovoltaických panelů na střechách. Skutečnost, že lze vhodně zkombinovat na střeše vegetaci a fotovoltaické panely, však v ČR příliš známá není. Přitom kombinací obou přístupů je možné docílit ještě větších přínosů, než kdyby byly technologie použity zvlášť.
Tématu zelených střech v kombinaci se solárními panely se věnoval Andreas Dreisiebner ze Švýcarska. Připomněl, že největší výhody kombinace vegetace a fotovoltaiky jsou v zásadě dvě. Vegetace na střeše vytváří prostor pro hmyz a drobné bezobratlé živočichy, čímž zvyšuje dnes tolik skloňovanou biodiverzitu. Za druhé vegetace ochlazuje okolní vzduch v horkých letních dnech, čímž zvyšuje efektivitu FV systémů.
Solární technologie a zeleň na budově lze kombinovat více způsoby, přičemž každý má své přednosti i úskalí. Pokládka fotovoltaických / fototermických panelů v jedné úrovni přímo na střeše vedle zelené střechy je technologicky jednoduchá, ale vzniká tak riziko zastínění technologií rostoucí vegetací a tím snížení jejich účinnosti. Řešení tohoto problému nabízí vyvýšená nosná konstrukce, která je uzpůsobena tak, aby spodní hrana panelu byla výše než 20 cm nad vegetací. Pokud je navíc nosná konstrukce integrovaná do vegetačního souvrství a je jím přitížená, jedná se o takzvané biosolární systémy zelené střechy. Biosolární střechu je možné realizovat i pomocí bifaciálních panelů orientovaných kolmo na povrch střechy, přičemž panely jsou opět posazeny výše, aby je rostoucí vegetace neohrozila. Takové instalace jsou zatím poměrně vzácné, ale zejména v horských oblastech nabízí velký potenciál do budoucna. Solární panely je možné používat i k zastřešení pobytových ploch například na intenzivní zelené střeše a v takovém případě je pak nutné dodržet minimální podchozí výšku 200 cm.
Zelené střechy jako součást komplexních řešení nakládání s vodou
„Zelené střechy jsou vyzdvihovány pro jejich schopnosti hospodaření s vodou, kde ji ale brát?“ tak zahájil svoji přednášku Michal Šereš, technolog v oblasti přírodě blízkých systémů pro nakládání s odpadními vodami z Katedry aplikované ekologie FŽP. Pokud s vodou chceme rozumně hospodařit, musíme vědět, kolik jí potřebujeme, jakou má kvalitu a kde ji obstarat. Na spotřebu vody má vliv typ zelené střechy, zda se jedná o zelenou střechu intenzivní nebo extenzivní, s čímž je spojená i vegetace a její pokryv, pěstební substrát, geografická poloha a orientace ke světovým stranám.
Srážky jsou v České republice nerovnoměrně rozloženy, přičemž intenzivní zelené střechy potřebují pravidelný přísun vody. Jednou z možností je takzvané komplexní řešení modro-zelené infrastruktury. Mezi stále více používané způsoby patří jímání dešťových vod do podzemních nádrží, což představuje sice vyšší investiční náklady, ale není nutné pro zálivku využívat pitnou vodu. Další možností je recyklace šedých vod. V takovém případě je nutné správně dimenzovat čistírnu a akumulaci.
Pro moderní závlahu zelených střech je nejefektivnější kapková závlaha, jejíž typ se volí podle potřeb vegetace. Pro kvalitu a řízení závlahy se využívají systémy MaR, které měří a vyhodnocují aktuální zásobu vody i na jak dlouho vystačí, stejně jako kvalitu vody. Na základě meteorologických podmínek a dostupnosti vody určují, kdy a jak správně zavlažovat, a jsou také schopné regulovat hnojení vegetace. Zároveň reagují i na nestandardní situace a ochraňují tak jak závlahový systém, tak i vegetaci a konstrukci střechy. Samozřejmostí je kontrola funkce odkudkoliv a kdykoliv bez nutnosti fyzické přítomnosti a také možnost manuálního ovládání na dálku.
Modro-zelené střechy
Retenční zelené střechy jsou určené převážně k zadržování maximálního množství srážkové vody a zpomalení odtoku do kanalizace. Ve své přednášce se této problematice věnovala Fiona Wolff, projektová manažerka německé asociace Bundesverband GebäudeGrün. Retenční zelené střechy jsou nedílnou součástí decentralizovaného hospodaření s dešťovou vodou neboli principu, že voda dopadající na pozemek by měla být na tomtéž území také zpracována. Retenční zelenou střechu charakterizovala Fiona Wolff jako zelenou střechu s dodatečným retenčním prostorem ve skladbě vegetačního souvrství, opatřenou zařízením, které může regulovat odtok a zadržování vody. Termínem retence vody v hydrologii a pedologii se rozumí přirozené nebo umělé dočasné zadržení vody v krajině. Někteří dodavatelé označují jako retenční také extenzivní zelenou střechu s nižším součinitelem odtoku.
Retenční zelené střechy jsou většinou intenzivní, samozřejmě ploché, vegetaci tvoří keře, trvalky, trávníky. Takové střechy musí mít odpovídající statiku, protože je nutné počítat s tím, že k hmotnosti vegetačního souvrství (120–500 kg/m²) přibude ještě hmotnost akumulované vody (80–160 kg/m²). Vegetační souvrství je schopno zadržet 30–100 l/m² a retenční prostor dalších 80–160 l/m². Například retenční střecha o výšce souvrství 48 cm s hmotností 580 kg/m2 je schopná zadržet 99,9 % dešťových srážek, což znamená na 1 m2 230 litrů vody. Pro retenční vrstvu jsou používány různé materiály. Samozřejmou součástí je možnost regulovaného odtoku pomocí škrticí klapky, šachty nebo ventilu.
Odtok je většinou uzavřen a veškerá voda je zadržována. V případě očekávaného přívalového deště se odtok otevře a retenční prostor se vyprázdní. Stejně jako jiné intenzivní zelené střechy vyžaduje i retenční zelená střecha pravidelnou údržbu a péči, jejíž četnost je závislá na použité vegetaci. V případě dlouhého období sucha je potřeba i retenční zelenou střechu zavlažovat.
Konference přinesla i další témata, jako byla možnost dodatečného ozelenění střech stávajících budov, postavení zelených střech v územním plánu. Velkým tématem jsou i zelené fasády. Účastníci konference se shodli na tom, že zároveň s tím, jak se zvyšuje počet a rozloha zelených střech v České republice, je nutné stále vzdělávat v této oblasti jak politickou reprezentaci, tak investory, projektanty a dodavatele zelených střech. Jedině tak je možné zajistit, aby zelené střechy budované v ČR měly odpovídající technické parametry a byly založeny správnou technologií.
Jana Šimečková
Foto: Archiv Sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně
Ing. Jana Šimečková (*1960)
Absolvovala obor sadovnictví-krajinářství na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Lednici, později bakalářský obor management na PEF MU a žurnalistika na FSS Brno. Od roku 2004 pracuje jako ředitelka profesního sdružení Svaz zakládání a údržby zeleně a redaktorka časopisu Inspirace.
