Lehké obvodové pláště

Všechny výrobky musí být uváděny na trh (prodávány zákazníkovi) v souladu se Zákonem č.22/1997 Sb., , o technických požadavcích na výrobky a navazujícím Nařízením vlády č.163/2002 Sb., ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. , kterými se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky nebo Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění výrobků na trh .

Okna a vnější dveře

Bez požární odolností a/nebo kouřotěsnosti
Okna (včetně střešních oken) a vnější dveře se posuzují podle harmonizované normy ČSN EN 14351-1 [24] a výrobce na jednotlivé výrobky vystavuje ES prohlášení o shodě a CE označení s deklarováním stanovených vlastností.

Mezi tyto výrobky lze zařadit standardní výplně stavebních otvorů, jako jsou okna, střešní okna a vnější dveře, dále samostatné výkladce, pásová okna osazená do podélného vodorovného nebo svislého otvoru ve stavbě (např. průběžné okno schodišťové šachty), pásové výkladce osazené mezi podlahovou a stropní desku v přízemí budovy a sestavy střešních oken upevněných na konstrukci krovu.

Do této skupiny výrobků nepatří zimní zahrady, plastové střešní světlíky a prosklené střechy.

Definice výrobku není závislá na použitém materiálu a primárním systému, takže okno může být vyrobeno i z fasádního rastrového systému. Výrobek ovšem musí být zkoušen podle metodiky uvedené v normě ČSN EN 14351-1 [24].

S požární odolností a/nebo kouřotěsností
Tyto výrobky se posuzují podle norem ČSN EN 14351-1+A2 [24] a ČSN EN 16034 [42], které stanoví pouze charakteristiky požární odolnosti nebo kouřotěsnosti.

Mimo všech běžných parametrů zkoušených podle zkušebních norem uvedených v ČSN EN 14351-1+A2 [24] se musí výrobky zkoušet v souladu s [42] podle ČSN EN 1634 [25] a klasifikují se podle ČSN EN 13501-2 [26].

Zároveň musí výrobky splňovat požadavky Vyhlášky č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří.

Požárně dělicí konstrukce a tedy i požární dveře jsou z hlediska Vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci [43] požárně bezpečnostními zařízeními (dále jen PBZ), která musí být neustále v provozuschopném stavu, protože jejich funkčnost podmiňuje podmínky požární bezpečnosti osob a majetku, a vztahují se k nim veškeré povinnosti vyplývající z této vyhlášky.

Nouzové panikové dveřní uzávěry
Zpráva o požární bezpečnosti stavby, mimo jiné stanovuje únikové cesty a požadavky na dveřní uzávěry na únikových cestách. Požadavky na dveře na únikových cestách specifikuje norma ČSN 73 0802 [29] v článku 9.13., a ČSN 73 0804:2020 [30] v čl. 10.16.

Kde je to vyžadováno, musí být dveře vybaveny nouzovými nebo panikovými dveřními uzávěry. Požadavky na ně jsou specifikovány v normách ČSN EN 179 a ČSN EN 1125 [45].

Normy stanoví požadavky na mechanické dveřní uzávěry jedno a dvoukřídlých dveří pro nouzové opuštění budovy. Oba typy uzávěrů jsou určeny pouze pro dveřní křídla do hmotnosti 200 kg, do výšky 2520 mm, a do šířky 1320 mm (nestanoví-li výrobce dveřních uzávěrů jinak). Bez ohledu na další mechanické nebo elektrické uzavírací prvky musí nouzový (panikový) dveřní uzávěr odjistit dveře jedním pohybem klikou, nebo horizontálním madlem.

Certifikované nouzové a panikové dveřní uzávěry mohou být namontovány na jakýkoliv typ dveřního křídla za dodržení podmínek certifikátu (výrobce dveřního uzávěru) a požadavků normy.

Elektrické a elektronické nouzové a panikové dveřní uzávěry nejsou doposud specifikovány žádnou normou, a jejich použití je podmíněno souhlasem příslušných národních autorit.

Systémy a zařízení pro přirozený odvod tepla a kouře

Přirozený odvod kouře a tepla při požáru využívá fyzikálních zákonitostí pohybu tekutin, v závislosti na jejich rozdílné objemové hmotnosti při různých teplotách. Horké plyny mají nižší hustotu a tendenci stoupat vzhůru. Pod stropem se hromadí, a tím dochází k nárůstu teploty i tlaku. Otevřením otvorů se těmto plynům uvolní cesta, a ty odcházejí mimo ohrožený prostor směrem do exteriéru.

Cílem použití systémů a zařízení přirozeného odvodu kouře a tepla (ZOKT) je vytvoření požadovaných podmínek mezi přívodem a odvodem plynů. Svou činností zajišťují snížení rozvoje a intenzity vzniklého požáru a poskytují lepší podmínky pro evakuaci osob z požárem ohroženého prostoru, a zároveň umožňují lepší orientaci zasahujícím jednotkám HZS na požářišti. Snižují tepelné namáhání nosných konstrukcí, kterým při překročení kritické teploty hrozí jejich zhroucení, a chrání majetek před znehodnocením účinkem tepla nebo zplodinami hoření.

Z různých hledisek je možné systémy ZOKT dělit do skupin například podle způsobu napájení nebo hnacího média na elektrické a pneumatické, a podle způsobu detekce a spuštění na teplotní a ovládané EPS. Každé takové zařízení je aplikováno do různých objektů, a je dimenzováno na specifické podmínky, rozsah požáru a jeho intenzitu. Proto musí být pro každou realizaci provedena samostatná koncepce řešení v návaznosti na existující požárně bezpečnostní řešení stavby, hlavně z hlediska součinnosti jednotlivých požárně bezpečnostních zařízení, jako je například elektrická požární signalizace, a hlavně samočinné hasicí zařízení. K samotnému výpočtu dimenzování ZOKT se využívají různé metodiky, které jsou z hlediska projektování zahrnuty v projektových normách požární bezpečnosti staveb ČR.

Základní požadavky jsou uvedeny v kmenových normách požární bezpečnosti staveb – ČSN 73 0802 [29] a ČSN 73 0804:2020 [30]. Zásady navrhování požárního větrání objektů jsou uvedeny v příloze H normy ČSN 73 0802:2009 [29]. Další požadavky najdeme například v ČSN 73 0831 [58]. K ZOKT se přímo váží normy řady ČSN EN 12101 [27], podle kterých se musí výrobky certifikovat. Protože ZOKT je z hlediska §4 Vyhlášky č. 246/2001 Sb., [43] vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením, vztahují se na projektování, montáž a kontroly provozuschopnosti požadavky uvedené vyhlášky, včetně příslušných dokladů pro potřeby uvedení stavby do provozu. V souvislosti s uvedenými skutečnostmi a požadavky vyhlášky musí být prováděny pravidelné servisní a revizní prohlídky zařízení.

Pro přirozený odvod kouře a tepla je důležité zajistit i patřičný přívod vzduchu, např. automaticky otevíravými prvky. Na tyto výrobky se žádné zvláštní požadavky nevztahují.

Jedná se o výrobek obvykle zkompletovaný až na stavbě, skládající se z předvyrobených částí. Za lehký obvodový plášť je považována montovaná fasádní konstrukce svislá, nebo se sklonem do ±15° od svislice. Výrobek se posuzuje podle ČSN EN 13830 [28]. Podle této harmonizované výrobkové normy se posuzují výrobky bez požární odolnosti i s požární odolností.

Sloupkopříčkové systémy
Nazývané také rastrové, se skládají z předvyrobených svislých a vodorovných prvků (profilů) nesoucích průhledné nebo plné výplně, případně lze do otvorů rastru osadit otevíravé výplně. Tyto fasádní systémy umožňují realizovat i prostorově složitější fasády. Sloupkopříčkové systémy jsou obvykle konstrukčně jedodušší a tudíž levnější. Do finální podoby se sestavují přímo na stavbě, takže vyžadují delší čas na montáž a instalaci vnějšího lešení po dobu realizace. Taktéž všechny obkladové a doplňkové (stínící) prvky se montují na stavbě.

Modulové systémy
Modulové systémy nazývané také elementové nebo blokové fasády se skládají z předem vyrobených fasádních dílců obvykle na výšku jednoho podlaží, které se zavěšují na nosný skelet. Jednotlivé fasádní dílce jsou zkompletovány včetně vnějších a vnitřních obkladů, a vnějšího, případně vnitřního stínění. Montáž dílců se provádí jeřábem, a proto není nutné instalovat lešení kolem vnějšího pláště a samotná montáž pláště je obvykle rychlejší. Modulové systémy jsou technicky složitější, a proto výrobně dražší, Vyšší cena těchto systémů je vyvážena rychlejší realizací a vyšší kvalitou, protože větší podíl kompletace se odehrává v továrních podmínkách.

Skleněné terčové fasády
Jedná se o fasádní pláště tvořené tabulemi skla (jednoduchého nebo izolačního skla) upevněné na nosnou konstrukci systémem bodových úchytů. Tabule skla mohou být upevněny kovovými terči v otvorech tabulí, nebo nosiči skel ve spárách mezi tabulemi, jak je popsáno v článku 4.1.6.

Pro uvedení na trh je nutné posoudit celý systém v souladu s ČSN EN 13830 [28].

Lehké obvodové pláště s požární odolností
Požadavky na požární bezpečnost obvodových stěn, případně jeho rozdělení na požární pásy, definuje norma ČSN 73 0810 [46], ČSN 73 0802 [29], ČSN 73 0804:2020 [30], případně některé další projektové normy třídy ČSN 7308… Pro správný návrh LOP a jeho požární odolnosti je nutné vycházet ze zprávy o požární bezpečnosti stavby, která je nedílnou součástí každého projektu.

Budova je obvykle rozdělena na požární úseky po patrech, a dále jsou definovány rozhraní mezi požárními úseky v každém podlaží, resp. požárními úseky a chráněnými únikovými cestami. Zároveň může LOP sloužit k ochraně stavby proti požárnímu zatížení od sousedních budov z jejich požárně nebezpečného prostoru. To se řeší požárně odolnými lehkými obvodovými plášti, zkoušenými na vnější požár.

Požární pásy v LOP
Předěly požárních úseků požárně odolnými pásy po patrech, rozhraní úseků v podlaží atd. je možné vytvořit například železobetonovými parapety či průvlaky ztužujícími stropní desku, nebo vyzděnými parapety.

Dále je možné požární pásy „nastavit“ lehkými konstrukcemi z ocelových nosníků a obkladů, které vykazují požadovanou požární odolnost. Tyto konstrukce musí být certifikovány pro dané použití. V místě požárních pásů je obvykle LOP vyplněn neprůhlednými tepelně–izolačními panely. Je možné požární pás „nastavit“ také prosklenou konstrukcí z požárně odolného skla a požárně ochráněných ocelových nosníků, která se osadí na hranu stropní desky za prosklený LOP. Tato konstrukce musí být opět certifikována pro dané použití a požadovanou požární odolnost.

Další variantou je kombinovaný LOP, ve kterém je v místě požadovaného požárního pásu použita certifikovaná konstrukce s požadovanou požární odolností. Toto řešení je možné bez zásadních dopadů do vzhledu při použití rastrových (sloupko–příčkových) LOP. Některé systémy používají rozměrově identické profily jak pro konstrukce bez požární odolnosti, tak pro požárně odolné. U svislých požárních pásů navazují na krajní protipožární sloupek příčníky a výplně bez požární odolnosti naprosto plynule. U vodorovných požárních pásů musí být parapetní část s požární odolností kotvena ke stropní desce tak, aby při zhroucení požárně neodolných částí zůstala ve své pozici, a odolala požáru po stanovenou dobu.

Parapetní požární předěl v LOP musí být vyzkoušen a certifikován pro dané použití a odolnost.

V objektech, kde je použito stabilní hasicí zařízení (SHZ), není nutné tvořit vodorovné požární pásy. Potom může být průběžný LOP bez požární odolnosti. Ovšem utěsnění spáry mezi stropní deskou a vnitřním lícem LOP je z hlediska požární ochrany posuzováno jako součást stropní desky a musí splňovat minimální požární odolnost, aby nedošlo k prohoření spárou dříve, než dojde k destrukci LOP. Řešení napojení stropní desky na LOP musí být certifikováno, nebo podloženo expertním posudkem.

Využití LOP v bytové výstavbě
Výstavba nových výškových budov v zastavěných centrech je limitována komplikacemi s velmi omezeným prostorem pro zařízení staveniště a se zajištěním zásobování stavby – omezeními pro vjezd těžkých nákladních vozidel. Proto v centrech mnoha evropských metropolí je výstavba výškových obytných budov s aplikací prefabrikovaného lehkého obvodového pláště a případně prefabrikovaných kovových balkónů běžným standardem, který ve výsledku šetří investované prostředky. Realizace prefabrikovaných modulových fasádních plášťů na výškových kancelářských budovách se provádí již několik desetiletí i v Čechách.

Výhody takového řešení jsou obecně známé:
– výroba fasádních modulů v kontrolovaném prostředí továrních podmínek v hale;
– potřeba malého počtu kvalifikovaných pracovníků na stavbě;
– rychlá realizace fasády a uzavření objektu včetně finální vnější úpravy – až 100 m² za den;
– montáž bez vnějšího lešení a s minimálním požadavkem na zařízení staveniště;
– nízké zatížení skeletu od fasádního pláště.

Lehký obvodový plášť, podobně jako dříve betonové panely sídlištních „paneláků“, zajišťuje kompletní instalaci vnější stěny se všemi prvky jako jsou skleněné výplně otvorů a otevíravá okna, ventilační zařízení, prvky vnějšího stínění, a samozřejmě finální úprava vnějšího povrchu fasádního pláště. Tím, že se fasádní moduly již ve výrobě opatří finálním obkladem vnější plochy, odpadá nutnost dodatečného přístupu z vnějšku, tedy instalace vnějšího lešení.

Nutnou podmínkou pro použití obkladových materiálů na fasádním plášti výškových budov ve většině států EU je jejich odolnost na šíření plamene, resp. nehořlavost. Většinou lze použít pouze materiály ve třídě hořlavosti A1 nebo A2 podle normy ČSN EN 13501-1. V některých státech jsou výškové stavby pro bydlení posuzovány přísněji než kancelářské budovy.

Stejně jako u paneláků, jsou u lehkého obvodového pláště kritickým místem připojovací spáry mezi jednotlivými panely a mezi skeletem a fasádním pláštěm. Spáry mezi jednotlivými moduly jsou utěsněny víceúrovňovým systémem těsnících profilů z EPDM. Modulový fasádní systém musí být zkoušen v souladu s normou ČSN EN 13830 a mít ověřeny základní parametry jako vodotěsnost, maximální průvzdušnost, odolnost na zatížení větrem, odolnost na náraz a další.

Spáry mezi svislým fasádním pláštěm a vnitřními dělícími konstrukcemi – stropní deskou nebo svislou stěnou se musí utěsnit proti šíření požáru a hluku mezi jednotlivými byty. Požadavek na požární odolnost utěsnění připojovací spáry je obvykle totožný s požární odolností samotné stavební dělící konstrukce, tedy 60 minut až 120 minut. Bytové domy obvykle nebývají vybaveny samočinným hasícím zařízením (sprinklery) a jednotlivé byty jsou uvažovány jako samostatné požární úseky. Kritéria požárních předělů mezi požárními úseky jsou rozdílná stát od státu podle národních požadavků. V Česku je požadavek na vodorovné i svislé požární předěly s šířkou minimálně 90 cm. Modulovou fasádu je kvůli její konstrukční podstatě obtížné navrhnout jako požárně odolnou, a proto je optimální vytvořit požární předěly samostatnou vnitřní sádrokartonovou konstrukcí, která tvoří ostění a finální povrchovou úpravu.

Doplňkové sádrokartonové ostění za fasádním pláštěm přispívá také ke zvýšení akustické izolace lehkého obvodového pláště. Akustické utěsnění spáry mezi odvodovým pláštěm a vnitřními dělícími konstrukcemi je v případě bytových domů velmi sledovaným parametrem. Návrh musí být pečlivě posouzen a ověřen nejlépe ve zkušebně se simulací reálného kompletního provedení, včetně podhledu a skladby podlahy, a provedení musí být velmi důsledné. I přesto má lehký obvodový plášť své limity v akustickém utěsnění přenosu hluku mezi patry, protože hluk je veden dutinami v profilech a mezi jednotlivými moduly. Dosažitelný akustický útlum mezi patry u lehkého obvodového pláště se pohybuje kolem 57 dB.

Bytové domy se často doplňují balkóny nebo lodžiemi. I tyto prvky lze řešit prefabrikovaným způsobem v lehkém konstrukčním provedení. Podlaha balkónu může být z ocelového nebo hliníkového rámu, který je posazen nebo zavěšen na konzoly prostupující fasádním pláštěm a ukotven do stropní desky přes tepelný izolant. Rám balkónu, doplněný o podhled, podlahu včetně odvodnění, obklad čelní hrany a také zábradlí, může být osazen pomocí věžového jeřábu nebo minijeřábu z podlaží. Taková montáž je rychlá a efektivní a eliminuje práce na volné hraně a riziko pádu předmětů nebo pracovního nářadí. Po osazení takového balkónu stačí napojit svod dešťové vody, je-li jím balkón vybaven, a položit finální podlahu, například palubový rošt.

V případě, že jsou desky lodžií nebo balkónů železobetonové, je vhodné je oddělit tepelněizolačním prvkem vloženým do výztuže, aby nebylo nutné povrch desky izolovat dodatečnou tepelnou izolací.

Průběžný lehký obvodový plášť je pak železobetonovou deskou přerušen. Balkónové stěny, montované mezi stropní desky jsou konstrukčně shodné s lehkým obvodovým pláštěm a navazují na něj svislou dilatační spárou. Připojovací spára mezi lehkými stěnami a železobetonovou deskou musí být vyplněna tepelným izolantem, zevnitř uzavřena parotěsně, a zvenku utěsněna vodotěsně. Při návrhu a realizaci napojení balkónové stěny na lehký obvodový plášť je nutné zohlednit rozdílný pohyb rámů, protože moduly lehkého obvodového pláště se obvykle zavěšují na horní desku, ale balkónové stěny se staví na spodní desku, aby byla hydroizolace napojena bez dilatace a práh balkónových dveří byl plně podepřen a nepohyboval se vůči podlaze.

Provedení fasády z lehkého obvodového pláště poskytuje především rychlou realizaci s malým počtem pracovníků. Uzavření běžného patra je možné provést během týdne, a jak bylo zmíněno včetně finální povrchové úpravy. Proti tomu realizace běžného pláště z těžkých stavebních prvků, a následné provedení zateplení fasády, vyžaduje výrazně delší dobu a potřebu vnějšího přístupu pro dokončení vnějších povrchů.

Na druhou stranu, standardní provedení vnějších stěn z těžkých materiálů a plošné zateplení, nabízí lepší akustické parametry bez dalších doplňkových vrstev a také poněkud lepší tepelněizolační vlastnosti díky plošné tepelné izolaci bez vlivu rámových profilů a jejich napojovacích spár.

Skleněné světlíky a střechy

Skleněné světlíky
Světlík je konstrukce výplně otvoru zabudovaná do konstrukce střechy a její hlavní funkcí je přivedení dostatečného prosvětlení do prostoru pod ním. Je známá celá řada typizovaných systémů světlíků, jejich využití je především v oblasti průmyslových hal – pásové, bodové světlíky, kde je kombinovaný jednoduchý nosný systém převážně z hliníkových, nebo ocelových profilů a polykarbonátových výplní.

Konstrukce dodávané výrobci LOP, oken a dveří, označované často rovněž jako „světlíky“ převážně uzpůsobené danému objektu, bývají větší a někdy členitější. Název atypický světlík pak není úplně přesný, a konstrukce by měla být nazývána jako „atypická střecha“.

Převážně se jedná o konstrukci z rastrového fasádního systému, případně je sklo uloženo do speciálních kovových či plastových profilů upevněných na nosný rošt z kovových či dřevěných nosníků. Světlík může obsahovat osazené jedno, či více střešních oken. Tyto střešní okna mohou zajišťovat funkci zařízení přirozeného odvodu kouře a tepla. Návrh těchto zařízení – střešních oken určuje norma na požární bezpečnosti staveb – ČSN 73 0802:2009 [29]a ČSN 73 0804:2020 [30]. Zásady navrhování požárního větrání objektů jsou uvedeny v příloze H. Skleněné světlíky mohou mít i požadovanou požární odolnost. Konstrukce světlíku musí být odzkoušena jako celek v patřičném sklonu, či vodorovné poloze.

Skleněné světlíky mohou být konstruovány jako „pochozí“ se zasklením odpovídajícím požadované pevnosti skla. Zde se v praxi rozlišuje na „pochozí pro veřejnost“, nebo „pochozí pro údržbu“. Jelikož hodnoty zatížení pro využití jako pochozí plochy pro veřejnost jsou značné (masivní nosná konstrukce a masivní zasklení), bývá většinou konstrukce a sklo počítáno na zatížení od údržby. Takové zatížení se kterým se pro tento případ má kalkulovat není definováno. V praxi se uvažuje, že zatížení od údržby nepřekročí zatížení počítané pro návrh skla světlíků zatížených sněhem. Dodavatel světlíku by měl předložit návod na bezpečné provádění údržby světlíků.

V případě zasklení izolačním dvoj nebo trojsklem musí být na užitné zatížení dimenzovaná horní tabule izolačního skla, a nejlépe formou přesahu vnějšího skla, musí přenášet zatížení přímo na nosnou konstrukci, aby nedocházelo k zatížení distančních meziskelních rámečků.

Spodní (vnitřní) tabule zasklení musí být z bezpečnostního vrstveného skla, aby v případě rozbití nedošlo k poranění osob pod světlíkem.

Návrh zasklení světlíků je popsán ve SměrnicI S03/2015 ČKLOP [59].

Součinitel prostupu tepla se u světlíku posuzuje ve svislé rovině a vliv sklonu je již zohledněn v nižší požadované hodnotě v normě ČSN 73 0540-2 [47].

Na světlíky není zatím vydána evropská harmonizovaná výrobková norma, a proto se posuzují podle Nařízení vlády č.163/2002 Sb. [32], resp. Nařízení vlády č. 312/2005 Sb., [32] podle národních standardů. Postup při certifikaci lze nalézt v Technickém návodu 08-06-02 [36] vypracovaným Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Skleněné střechy
Jedná se o konstrukci uloženou na nosnou obvodovou konstrukci budovy. Obvykle je konstrukce skleněné střechy kombinována ze staticky dimenzovaných nosníků a samostatného zasklívacího systému, který je ukotven na nosníky pomocí rektifikačních kotev.

Skleněné střechy by měly mít sklon nejméně 7° od vodorovné roviny pro dostatečný odvod srážkové vody a kondenzátu ze zasklívací spáry. Dále je tímto sklonem zajištěno, že nebudou vznikat neodvodnitelné plochy vlivem prohnutí skleněných tabulí vlastní vahou, či zatížením sněhem.

Na skleněné střechy není v normě ČSN 73 0540-2 [47] požadavek na součinitel prostupu tepla přímo stanoven. Vzhledem k jejich primární funkci prosvětlení vnitřního prostoru, nelze na ně uplatnit požadavek na šikmé střechy. Skleněné střechy je vhodné navrhnout s ohledem na maximální úsporu energie.

Na prosklené střechy není vydána evropská harmonizovaná výrobková norma, jsou vždy projektovým řešením. Prosklená střecha tedy není výrobkem ve smyslu CPR. Jedná se o stavbu, stejně jako tomu je u běžných střech.

Pro definici požadavků lze u kovových rastrových konstrukcí využít požadavky na lehké obvodové pláště podle ČSN EN 13830 [28] v souladu s CPR [33].

Projektant pak postupuje v souladu s požadavky Vyhlášky č. 268/2009 Sb.

Dodavatel prokáže splnění požadovaných parametrů právě výsledky zkoušek provedených v souladu s výše uvedenou normou ČSN EN 13830 [28].

podle podkladů České komory obvodových plášťů, publikováno ve Sborníku ČKLOP 2021

Použitá literatura:
[24] ČSN EN 14351-1+A2 (74 6075) Okna a dveře – Norma výrobku, funkční vlastnosti – Část 1: Okna a vnější dveře
[25] ČSN EN 1634 (73 0852) Zkoušení požární odolnosti a kouřotěsnosti sestav dveří, vrat, uzávěrů, otevíravých oken a prvků stavebního kování (všechny části)
[26] ČSN EN 13501-2 (73 0860) Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě vzduchotechnických zařízení
[27] ČSN EN 12101-2 ed. 2 (38 9700) Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 2: Odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla
[28] ČSN EN 13830 (74 7209) Lehké obvodové pláště – Norma výrobku
[29] ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty
[30] ČSN 73 0804:2020 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty
[31] Zákon 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky
[32] Nařízení vlády č.163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky ve znění nařízení vlády č.312/2005 Sb.
[33] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění výrobků na trh
[34] Technický návod pro činnost autorizovaných osob při posuzování shody stavebních výrobků číslo 08.06.02 „Střešní světlíky“.
[42] ČSN EN 16034 (74 7050) Dveře, vrata a otevíravá okna – Norma výrobku, funkční vlastnosti – Charakteristiky požární odolnosti a/ nebo kouřotěsnosti
[43] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)
[44] ČSN EN 179 (16 6236) Stavební kování – Panikové stavební kování – Panikové dveřní uzávěry ovládané horizontálním madlem pro používání na únikových cestách – Požadavky a zkušební metody
[45] ČSN EN 1125 (16 6237) Stavební kování – Nouzové dveřní uzávěry ovládané klikou nebo tlačítkem – Požadavky a zkušební metody
[46] ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení
[47] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky
[58] ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory
[59] Směrnice ČK LOP S03/2015 – Bezpečné prosklení na stavbách