Materiály

Cihelné plotovky – nostalgický prvek dobové architektury

Kdo by je neznal. V minulých desetiletích byly nepřehlédnutelným a oblíbeným prvkem našich měst, obcí i zahrad. Cihelné plotovky zažily svůj vrchol zejména v 70. a 80. letech 20. století, kdy se hojně používaly při výstavbě okrasných a vymezovacích plotů, balkonových zábradlí, zídek a dalších architektonických prvků.

Cihelné plotovky – varianty
Cihelné plotovky – příklady skladby

Velkou výhodou těchto tvarovek bylo, že při výstavbě plotů či okrasných stěn do výšky 1,5 m nebylo třeba budovat opěrné pilíře nebo sloupky. To umožňovalo rychlou a nenáročnou výstavbu libovolně dlouhých úseků bez složitých konstrukcí. Výjimkou byly pouze konstrukce vystavené větší zátěži, jako například balkonové parapety, které musely být z bezpečnostních důvodů opatřeny výztuží (armováním).

Spotřeba plotovek činila přibližně 25 kusů na 1 m² zdiva. Výrobci dodávali dva typy – mrazuvzdorné, které odolávaly minimálně 25 zmrazovacím cyklům a byly určeny pro exteriéry, a nemrazuvzdorné, vhodné do chráněných míst nebo pro interiérové použití.

Typické rozměry standardních plotovek byly 190 × 190 × 140 mm, hmotnost se pohybovala mezi 4,1 až 4,8 kg, v závislosti na konkrétním vzoru. Mezi nejznámější typové varianty patřily:

  • NĚVA
  • RAPID
  • RADIAL
  • FAVORIT
  • APOLLO

Použití v interiéru a možnosti kombinací

Cihelné plotovky našly uplatnění nejen ve venkovním prostředí, ale i v interiérech. Byly využívány například při výstavbě dělicích příček, květinových stěn nebo jako dekorativní prvky v kombinaci s vápenopískovými cihlami. Taková spojení přinášela zajímavý vizuální kontrast a stala se výrazným prvkem dobového interiérového designu.

Výrobci

Výroba cihelných plotovek probíhala napříč celým tehdejším Československem. Významní výrobci a jejich zkratky jsou uvedeni v tabulce č. 1.

Plot z cihlových plotovek, ulice Nádražní v Chocni
Cihelné plotovky Rapid, Vysoké Mýto, ulice Žižkova
Plot z různých cihelných plotovek, ulice Kollárova v Chocni

Nové rozměry a inovace

Od poloviny 80. let 20. století byly v některých závodech (např. Západočeské cihelny, n. p. Stod u Plzně [ZČC], a Cihelny Gustava Klimenta, n. p. Brno [CGK]) zahájeny inovace výrobního sortimentu. Do výroby byly zaváděny větší tvarovky s rozměry 290 × 240 × 140 mm a 290 × 240 × 113 mm. Tyto větší formáty byly určeny pro robustnější a architektonicky náročnější konstrukce.

Závěr

Cihelné plotovky se staly charakteristickým prvkem dobové architektury druhé poloviny 20. století. Svým vzhledem, jednoduchostí použití a variabilitou významně ovlivnily podobu mnoha veřejných i soukromých prostor. Dodnes jsou součástí řady staveb – ať už v původní funkci, nebo jako stylový doplněk rekonstruovaných objektů. Ačkoliv je v současnosti nahradily modernější materiály a stavební technologie, cihelné plotovky si stále uchovávají své kouzlo. Pro milovníky architektonického retra nebo rekonstrukcí v původním stylu zůstávají zajímavou a hodnotnou volbou. Cihelné plotovky nezanikly. Přestože jejich zlatá éra je už minulostí, stále se vyrábějí a nacházejí své místo na trhu.

MICHAL HOFMAN
Foto: archiv autora

Tabulka č. 1

typvýrobci – zkratka cihlářského podniku
NĚVASČC VČC CGK HC SMC SST IT
RAPIDJČC SČC CGK HC SMC SST VST
RADIALJČC HC SMC SST – – –
FAVORITJČC – – – – – –
APOLLOJČC SST IT – – – –

Vysvětlivky:
CGK – Cihelny Gustava Klimenta, n. p. Brno; HC – Hodonínské cihelny, n. p. Hodonín; IT – Ipeľské tehelne, n. p. Lučenec; JČC – Jihočeské cihelny, n. p. České Budějovice; SČC – Severočeské cihelny, n. p. Teplice; SMC – Severomoravské cihelny, n. p. Hranice; SST – Severoslovenské tehelne, n. p. Žilina; VČC – Východočeské cihelny, n. p. Chrudim; VST – Východoslovenské tehelne, n. p. Košice. Poznámka: Plotové tvarovky byly součástí sortimentu většiny cihlářských závodů, avšak z důvodu omezené výroby některých druhů nejsou v tabulce uvedeny všechny varianty.

Foto archiv autora

MICHAL HOFMAN

Mgr. Michal Hofman (* 1981) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie. Zabývá se regionální historií, industriální historií, především cihlářstvím. Od roku 2012 je vedoucím Orlického muzea v Chocni.


Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 4/2025

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*