Cihelná stájová dlažba, lidově nazývána „stájovka“ – kdysi neodmyslitelná součást každé poctivé stáje – je dnes nostalgickou připomínkou cihlářské tradice.
Cihelné stájové dlaždice se tradičně používaly k pokrývání podlah ve stájích a chlévech. Pokládaly se do cementové malty a představovaly výhodnou alternativu k plným cihlám, které se dříve k tomuto účelu běžně využívaly. Při výrobě těchto cihelných tvarovek byl kladen důraz zejména na jejich pevnost, trvanlivost a izolační vlastnosti. Díky duté konstrukci dlaždic byla výsledná podlaha teplejší, což zlepšovalo podmínky v hospodářských prostorách.
Vlastnosti a výhody stájových dlažeb si představíme na příkladu patentované cihelné dlaždice IDEAL, kterou ve velkém vyráběla firma Slovenské akciové cihelny v Hodoníně (značka S.A.C.), především v první polovině 20. století.
Základní parametry
Dlaždice Ideal byly vyvinuty na základě dlouholetých praktických pokusů a zkušeností ve spolupráci se zemědělskými odborníky a chovateli dobytka. Měly rozměry 300 × 250 × 85 mm, přičemž spotřeba na 1 m² činila 13 kusů a hmotnost jednoho kusu byla 6,90 kg. Stájové dlaždice se vypalovaly v cihlářských pecích velmi ostře, aby splňovaly vysoké nároky na pevnost a trvanlivost. Snášely zatížení až 140 kg na 1 cm².
Způsob kladení
Položení stájové dlažby nebylo složité a mohlo být provedeno i svépomocí. Podloží dlažby se dobře udusalo a srovnalo tak, aby měla dlažba spád přibližně 4 cm na 1 m směrem od žlabu k močůvkové stružce u hovězího dobytka a 6 cm u vepřového dobytka.
Dlaždice se kladly do cementem nastavované malty, ve směru žlábků, s přesahem – tak, že jedna řada začínala celou tvárnicí a sousední pak půlkou. Každá dlaždice byla před položením na přední děrované straně potřena hustší maltou a přitlačena k předchozí dlaždici. Po náležitém zatvrdnutí byly podélné spáry zality řídkou cementovou maltou, případně i rozehřátým asfaltem.
Výhody cihelné stájové dlažby
Rýhování povrchu dlaždic bylo důmyslně navrženo tak, aby dlaždice rychle odváděly močůvku a zůstávaly suché. Zároveň mělo toto rýhování praktický význam pro zdrsnění povrchu stáje, čímž zajišťovalo větší bezpečnost zvířat a snižovalo riziko uklouznutí. Při vstávání se dobytek mohl o rýhy lépe zapřít. Rýhování nemělo ostré hrany, takže nedocházelo k otlačení nohou zvířat.
Další výhodou stájových dlaždic byla jejich snadná údržba a čištění – stačilo je opláchnout vodou a zamést. Dobová reklama poukazovala také na nižší spotřebu steliva, protože dlažba Ideal měla dutiny, které bránily pronikání chladu a vlhkosti ze země. Hospodář tak ušetřil na podestýlce slámy. A jak se dříve říkávalo: „Čistý chlév zahání nemoci.“
Další typy stájové dlažby
Další zajímavou cihelnou tvarovkou byla nízká stájová dlažba. Jednalo se o vypálené dlaždice s hladkým povrchem, které byly vylehčeny malými štěrbinami. Byly speciálně určeny pro porodny prasnic do kotců. Tento výrobek byl vyvinut ve spolupráci s výzkumným ústavem pro chov prasat, který se nacházel v areálu Nového zámku v Kostelci nad Orlicí.
Rozměry nízké stájové dlaždice byly 400 × 200 × 30 mm, spotřeba na m² činila 12,5 kusu, váha 1 kusu 3,6 kg. Vyráběna byla ve Východočeských cihelnách, n. p., Hrochův Týnec od 60. let minulého století.
Pod dlažbu bylo v části prostoru zavedeno topení, které sloužilo k vyhřívání selat. Dlaždice zde fungovaly jako tepelná izolace a zároveň akumulátor tepla. Na prostý beton budoucího stání, opatřený odpovídající izolací a se zabudovaným teplovodním nebo jiným topením, se do nastavované malty kladly dlaždice. Bylo důležité dodržet odtokový spád, aby vyhřívané místo zůstalo suché.
Dalším typem výrobku z Východočeských cihelen, n. p., Hrochův Týnec byla úzká stájová dlaždice. Jednalo se o podélně děrovanou dlaždici, přičemž dutiny byly orientovány rovnoběžně s ložnou plochou, což zajišťovalo odlehčení a zvýšenou tepelnou izolaci. V lícní ploše se nacházel spádový stromeček. Tato dlaždice byla teplá a suchá, odborníky doporučovaná a vhodná pro použití ve stájových objektech. Rozměry: 290 × 140 × 65 mm, spotřeba na 1 m² činila 25 kusů, hmotnost jednoho kusu byla 4 kg.
V 80. letech minulého století byly hlavními producenty stájové dlažby především Severomoravské cihelny, n. p., Hranice (SMC) a Západočeské cihelny, n. p., Stod u Plzně (ZČC). SMC vyráběly dlaždice o rozměrech 290 × 140 × 45 mm, zatímco ZČC produkovaly dlaždice s rozměry 290 × 140 × 65 mm.
Závěr
I v současnosti se ve stájích či chlévech můžeme setkat s cihlovou dlažbou, kterou stále nabízejí někteří výrobci. Klasická dlažba z cihelných tvarovek působí esteticky příjemně, přispívá k tepelné pohodě interiéru a dobře zapadá jak do novostaveb, tak do historických objektů.
V současné době však ve stájích převažuje používání materiálů z gumy, pryže nebo plastu, které lépe vyhovují moderním požadavkům na komfort a údržbu.
MICHAL HOFMAN
Foto archiv autora
Mgr. Michal Hofman (* 1981) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie. Zabývá se regionální historií, industriální historií, především cihlářstvím. Od roku 2012 je vedoucím Orlického muzea v Chocni.
Použité zdroje:
Dobové cihlářské letáky a reklamy, soukromý archiv autora.
Katalog cihlářských výrobků. Československé cihlářské závody, n. p., Brno, rok 1986.
Katalog výrobků. Východočeské cihelny, n. p., Hrochův Týnec, rok 1967.
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 05/2025
Nejnovější komentáře