Článek navazuje na text otištěný v časopise Materiály pro stavbu 7/2017 (A. Šimková: Právní a technická pravidla ve stavebnictví) a dotýká se také problematiky diskutované v článku doc. Romana Vávry s názvem Relevantní vlastnosti silikonových omítek a příčiny jejich vad (Materiály pro stavbu 2/2016).
Zamysleme se úvodem krátce nad obsahem projevu o stavu Unie, který přednesl v Bruselu dne 13. září 2017 Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise. Je hezké, že ve svém vystoupení projevil starostlivost o obsah kakaa v čokoládách určených pro český trh. Kvalita potravin je jistě důležité téma, ale přece jen… nebylo by vhodnější, aby pan Juncker ve svém klíčovém vystoupení, kterým výroční zpráva o stavu Unie bezesporu je, místo líbivých frází o sladkostech raději naplno prohlásil, že na evropském vnitřním trhu v rámci Evropské unie se opakovaně objevují výrobky, a jsou to nejen potraviny, ale i další, např. stavební výrobky, které nejsou v souladu s právními předpisy a které mohou ohrozit zdraví, bezpečnost a životní prostředí?
Vždyť ve své oficiální zprávě to připouští i samotná Evropská komise, jíž pan Juncker předsedá a která je výkonným orgánem odpovědným za uplatňování práva EU ve všech členských státech, a tedy i předpisů k zajištění fungování vnitřního trhu.
Zpráva shrnující zjištění získaná veřejnou konzultací napříč Unií k provádění dozoru nad trhem, kterou Komise zveřejnila v lednu 2017, jednoznačně poukazuje na hlavní důvody, proč se na trhu stále vyskytují neshodné výrobky: vedle vědomého porušování předpisů je na vině přetrvávající složitost, nejednoznačnost a obtížná dohledatelnost právních a technických pravidel v kombinaci s mnohdy neúčinnými nástroji k jejich vymáhání.
Výše uvedená zjištění Komise nejsou žádným překvapením a v plné míře jsou platná i pro Českou republiku. V důsledku toho potom máme nejen nekvalitní stavební výrobky, ale i nekvalitně vyprojektované a provedené stavby. I proto je vítané, že vláda ČR v říjnu 2016 schválila návrh věcného záměru k vypracování zákona o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb.
Ministerstvo průmyslu a obchodu v podkladních dokumentech k návrhu nového zákona velmi otevřeně zhodnotilo úroveň právního prostředí ve stavebnictví. Konstatuje v nich, že:
– současný systém několika právních předpisů platných pro oblast stavebních výrobků je složitý, nepřehledný, obtížně aplikovatelný a mnohdy neúčinný;
– požadavky těchto předpisů jsou nekonzistentní a v praxi působí problémy zejména výrobcům, distributorům a dovozcům, ale také projektantům, stavebním inženýrům, zhotovitelům staveb, pracovníkům stavebních úřadů a dalším;
– výrobci při uvádění stavebních výrobků na trh musí podle aktuálně platných předpisů vypracovat a spolu s výrobkem poskytnout dokumenty, které se však liší v závislosti na tom, zda pro výrobek existuje či neexistuje harmonizovaná technická specifikace (např. norma s označením EN ČSN…);
– požadavky, kterým výrobci musí dostát, jsou obtížně dohledatelné a roztříštěné v mnoha předpisech; odpovědné osoby (např. projektanti, zhotovitelé) se tak často vůbec „nepropracují“ k informacím nezbytným pro výběr optimálního stavebního výrobku a pro jeho použití v konkrétní stavbě;
– chybí právní úprava, která by umožnila provádět dohled státu nad výrobky dodávanými výrobcem přímo na stavbu/staveniště, přestože, zejména u staveb velkého rozsahu, je takových výrobků podstatná část.
Vláda ČR uložila ministerstvu vypracovat návrh zákona do konce roku 2018. Na návrhu zákona se tedy pracuje již zhruba jeden rok. Cílem je komplexní právní úprava pro oblast stavebních výrobků z hlediska jejich uvádění na trh a na stavbu/staveniště a jejich používání do staveb. Nový zákon nebude zasahovat do působnosti nařízení 305/2011, o stavebních výrobcích označovaných CE (CPR), ale v návaznosti na toto nařízení upraví zejména:
– požadavky na stavební výrobky při jejich uvádění na trh, včetně dodání na stavbu/staveniště, a postupy posuzování a ověřování stálosti jejich vlastností;
– práva a povinnosti hospodářských subjektů uvádějících nebo dodávajících stavební výrobky na trh ČR;
– požadavky na stavební výrobky při jejich navrhování a použití do staveb;
– povinně deklarované vlastnosti a jejich požadované úrovně a třídy z hlediska použití výrobku ve stavbě v ČR;
– požadavky při uvádění stavebních výrobků na trh s oblastí navrhování a provádění staveb;
– rozšíření kompetencí České obchodní inspekce k dozoru nad stavebními výrobky dodávanými přímo na stavbu/staveniště;
– dozor nad plněním povinností stanovených zákonem nebo nařízením CPR a ukládání sankcí za jejich porušení.
Zákon bude doplněn dvěma prováděcími právními předpisy (předpokládá se forma vyhlášek, vzhledem k budoucí potřebě operativní aktualizace/novelizace). V souvislosti s vypracováním návrhu zákona se předpokládá také úprava zákona č. 22/1997 Sb., zrušení nařízení vlády č. 163/2002 Sb., úprava stavebního zákona č. 183/2006 Sb., případně prováděcí vyhlášky č. 268/2009 Sb., a dále úprava vyhlášky č. 499/2006 Sb. Úpravy vyjmenovaných předpisů mají zejména zajistit, aby v projektové dokumentaci byly navrženy a následně do stavby použity jen ty stavební výrobky, které budou v souladu s požadavky na vlastnosti (úrovně a třídy) stavebních výrobků ve smyslu nového zákona o stavebních výrobcích.
Do stavebního zákona č. 183/2006 Sb. bude nově doplněn požadavek na:
– dodržování správného způsobu zabudování výrobku do stavby, pokud výrobce stavebních výrobků vydal pokyn/návod na montáž a technologický postup pro zabudování stavebních výrobků;
– kontrolu správného zabudování výrobku do stavby ze strany stavebního úřadu, resp. technického dozoru stavebníka.
To jsou významná a průlomová opatření, neboť současná právní úprava zhotoviteli povinnost respektovat pokyny/návody výrobce k zabudování výrobku do stavby neukládá. V důsledku zhotovitelem (z různých důvodů) zvolených nesprávných postupů se potom stavby prodražují, protože často vykazují vady a poruchy, které se musí následně nákladně odstraňovat.
Jak dopadá nerespektování pokynů/návodů pro zabudování stavebních výrobků v praxi, názorně dokládají obr. 2 a 3, kdy nebyly dodrženy výrobcem doporučené postupy k ukotvení schodišťových desek na betonovou schodnici. Schodišťové prvky se po několika letech od realizace stavby uvolnily natolik, že mohly být bez problémů a bez mechanického poškození kompletně sneseny, aby mohly být následně řádně ukotveny.
Další vítanou úpravou, která bude v souvislosti s novým zákonem provedena, je doplnění zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci tak, aby ČOI získala přístup na stavbu/staveniště jako „oprávněná úřední osoba“, a to i bez předchozího ohlášení. Jedná se o významné posílení pravomocí dozorového orgánu, které jsou sice běžné v ostatních členských státech EU, u nás však tato právní úprava zatím chybí.
Nedodržování doporučených postupů při výstavbě však není jedinou příčinou, proč stavby vykazují vady a poruchy. Jak už bylo výše naznačeno, další ze zásadních příčin vzniku vad staveb je množství mnohdy prakticky současně nenaplnitelných požadavků smluv, zákonů, nařízení, vyhlášek a předpisů vč. stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Jejich komplexní praktická znalost není běžná ani u autorizovaných osob, které stavby navrhují a realizují.
Zvláště u velkých staveb potom často spory o vady a poruchy končí u soudu, kde se prokazování odpovědnosti většinou táhne léta a proces všechny zúčastněné strany neúměrně zatěžuje. Vezmeme-li v úvahu úroveň předpisů, kterými se české stavebnictví řídí, nelze ani spoléhat na přílišná očekávání od soudů, že spor stavebnětechnické podstaty, který nebyli schopni vyřešit technici, manažeři ani jednatelé dotčených společností, vyřeší advokáti a rozhodne předseda senátu. Realita mnohdy bývá taková, že nemá-li advokát dáno pochopit stavebnětechnickou podstatu sporu a současně ji adekvátně převést do právní roviny, není ani následně schopen podstatu sporu soudci (předsedovi senátu) objasnit. A je iluzorní se domnívat, že advokát či soudce mají potřebné znalosti z oboru stavebnictví, a speciálně v problematice vad staveb.
Konzistentní, jasné a nekomplikované předpisy, jejichž dodržování je právně vymahatelné, jsou jedním z předpokladů, že na trhu budou kvalitní výrobky a správně navržené a provedené stavby. Proto je tak důležité, aby nový zákon o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb včetně změn, které se promítnou do souvisejících předpisů, přinesl žádanou změnu k lepšímu.
Závěr
Z komerčních vizualizací mnohých nově realizovaných staveb, jejichž barevné fasády vesele svítí z velkoplošných reklam prakticky na každém kroku, můžeme získat dojem, že jde jen o tyto líbivé vnější obálky budov.
Porovnáme-li po několika letech reálný stav barevných fasád bytových domů s reklamními letáky, oko odborníka zřetelně zaznamená zjevné vady – od vadně provedeného monolitu po následné vadně provedené zhotovení kontaktního zateplovacího systému. V kombinaci s nevhodně zvolenou barevností fasád, převážně v tmavých tónech, které, oč lépe vypadají v reklamě, o to více jsou náchylné ke vzniku trhlin, umocněnou neprováděním údržby obálky budovy to celé vede k tomu, že skvělá „barevná fasáda“ se musí po pár letech kompletně zhotovit znovu.
Prezentovaný příběh však zdaleka nekončí… Je otázkou, jak kvalitní jsou vlastní byty: jak kvalitně byly postaveny, z jakých materiálů – to zvenku není vidět. Majitelé těchto bytů, většinou zatížení hypotékou, kteří za výše popsanou „kvalitu“ jako koneční uživatelé poslali nemalé částky na bankovní účty developerů…, by mohli vyprávět.
ALENA ŠIMKOVÁ
Literatura:
1) ŠIMKOVÁ, A. Právní a technická pravidla ve stavebnictví. Materiály pro stavbu, č. 7, 2017, ISSN 1211-0787.
2) JUNCKER, Jean-Claude. Projev o stavu Unie 2017 (Brusel, 13. září 2017).
3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.
4) Analýza EK k implementaci nařízení 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7.
5) Stručné shrnutí veřejné konzultace k provádění dozoru nad trhem. Dokument Evropské komise ze dne 31. ledna 2017.
6) Předkládací zpráva k návrhu věcného záměru zákona o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb (MPO 2016).
7) Věcný záměr zákona o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb (MPO 2016).
8) Šimková, A. Odpovědnost výrobce ve smyslu nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích, Časopis Stavebnictví, č. 9, 2016, ISSN 1802-2030.
9) Vávra, R. Zkušenosti se soudními spory o odpovědnost za vady staveb. Materiály pro stavbu, č. 5, 2017, ISSN 1211-0787.
10) Vávra, R. Relevantní vlastnosti silikonových omítek a příčiny jejich vad. Materiály pro stavbu, č. 2, 2016, ISSN 1211-0787.
Recenzent:
Doc. Ing. Roman Vávra, Ph.D. (*1972). Specializuje se na řešení a předcházení soudním sporům (www.soudni-spory.eu) o odpovědnost za vady staveb (a náhrady škody). Účastní se jednání u soudů a pro své klienty zajišťuje právně a technicky relevantní podklady k prokázání (vyloučení) vad staveb. Jeho klienty jsou významní generální dodavatelé staveb, developeři, investoři, výrobci stavebních výrobků, advokátní kanceláře apod. Je absolventem Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně a Stavební fakulty ČVUT v Praze, mezi lety 1995 až 2014 působil na centrále společnosti Metrostav (expert pro pozemní stavby, vedoucí útvaru technologií a materiálů) www.linkedin.com/in/doc-roman-vavra.
Ing. Alena Šimková (*1954)
absolvovala VŠCHT v Praze, Fakultu anorganické chemie, obor technologie silikátů (stavební hmoty). V letech 2005–2014 vedla oddělení stavebních výrobků Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a současně zastupovala ČR v odborných pracovních skupinách při Evropské komisi a při Radě (EU) příslušných k problematice stavebnictví. V současné době se zabývá expertními činnostmi v oblasti právních a technických předpisů pro stavební materiály a působí jako externí expert EK k vybraným programům EU a Euratom.
