Výměna střešního okna, někdy označovaná jako renovace (neboť by mělo dojít nejen k samotné výměně, ale celkové opravě kompletního okenního otvoru), je záležitost nákladná, technicky související s celou střešní konstrukcí a zejména uživatelsky neoblíbená, protože je spojena s prováděním stavebních prací „za provozu“.
Představa o výměně je směrována zjednodušeně k vyjmutí střešního okna ze střechy ven a nasazení nového na jeho místo, prakticky bez nepořádku a hlavně rychle. Bohužel se jí chytají i projektanti, zejména u větších veřejných zakázek to pak přináší nemalé problémy. Výrobci střešních oken toto řešení nabízejí, v čem je tedy problém?
Je třeba si uvědomit, že střešní okno je otvorovou výplní, která je předsazena před střešní konstrukci a na rozdíl od fasádních oken není chráněna zapuštěním do ostění a neřeší to ani tzv. zapuštěná montáž. Konstrukce střešních oken jsou v principu stále stejné, přesto však doznaly změn, které jsou zásadní. Prvotní konstrukce měly prioritu chránit před zatečením vody, proto byla střešní okna umístěna výše než ta dnešní. Ta jsou po létech postupného vývoje a s použitím moderních materiálů výrazně více zapuštěna a tak lépe chráněna, přesto i nadále zůstávají předsazenou konstrukcí. Díky honbě za úsporami tepla doznalo změn i těsnění mezi křídlem a rámem, používá se většinou dvou řad těsnění, okna jsou tak bezprůvanová a nelze počítat s přirozenou výměnou vzduchu v místnosti, je třeba větrat. Pro zajištění skvělých technických vlastností byla vylepšena zasklení, ruku v ruce s tím doznaly změn i rámy střešních oken, které byly doplněny o zateplovací bloky chránící rámy před promrzáním. V tomto směru lze konstatovat, že za posledních několik desítek let došlo k výraznému skoku směrem ke zlepšení technických vlastností, což je přesně ten rozdíl, který dělí nová střešní okna od těch starších. Existují sice střešní okna, která jsou na střechách 35 let, a majitelé jsou s nimi i teď spokojeni, ale to jde spíše o krásné výjimky, které potvrzují, že je to možné.
Výrobky mají potřebnou kvalitě, ovšem hůře se z nich vybírá, protože se tváří všechny stejně, pro běžného uživatele rozeznání jednotlivých odlišností střešních oken různých výrobců není jednoduché, ale mnohdy rozdíly neznají ani lidé pohybující se ve stavební realitě. A tak často rozhodne vliv reklamy.
Sebelepší výrobek nebude dobře fungovat, když jej špatně použijete nebo zabudujete. Zabudování okna do střešní konstrukce jeho fungování zcela zásadně ovlivňuje. Je třeba se věnovat napojení jednotlivých vrstev na střešní okno, jde o napojení parozábrany, tepelné izolace a pojistné hydroizolace a neméně důležitý je i tvar ostění střešního okna. Ve více než 90 % mají střešní okna provedena nesprávně tvar ostění ve spodní a horní části, boky jsou ve většině případů provedeny kolmo na rám střešního okna. Pokud vedeme ostění dole pod oknem od rámu svisle dolů a nahoře od rámu vodorovně, pak v těchto místech u rámu chybí prostor na tepelnou izolaci a tuto funkci „přebírá“ sádrokartonová deska o tl. 12,5 mm. Ta ovšem tepelněizolační účinek mít nebude…
Tento způsob tvarování ostění se upřednostňoval v devadesátých letech, kdy oproti variantě zcela kolmého ostění kolem celého okna, na tzv. střílnu, se do místnosti dostávalo daleko více světla a nedocházelo tolik ke kondenzaci vody ve spodní části okna, protože teplo z radiátoru, který byl pod oknem předepsán, výrazně zvětšovalo teplotu na vnitřním povrchu a současně zajišťovalo odliv vlhkosti z tohoto místa dále do místnosti. Sádrokartonová deska tak v tom nebyla úplně sama, ale bohužel to situaci pouze vylepšilo, ale ne zcela zachránilo. Druhotně tak „promrzáním“ v těchto místech docházelo k poškozování povrchu i na rámu a křídle střešního okna, které tak čelilo zvýšené kondenzaci vodní páry.
Postupně se změnily i vytápěcí soustavy, dříve z radiátorů sálalo významné teplo, po použití úspornějších nízkoteplotních soustav s termostatickými ventily došlo ke snížení přílivu pomocného tepla. Dnes je toto teplo pro člověka studené, jeho teploty necelých 37 ° nedosahuje, přesto pomáhá zvýšit teplotu v těchto místech nad tzv. rosný bod, tedy teplotu, při které se vodní pára změní na vodu a na povrchu se objeví kapky. To se děje vždy na nejchladnějším místě konstrukce, ve střeše je tímto místem vždy střešní okno a je jen otázka, jestli ke kondenzaci dojde nebo ne, a faktorů, které se na tom podílejí, je samozřejmě více.
Vraťme se ke tvaru ostění. Osvědčilo se udělat úpravu tvaru ostění nahoře a dole, spočívá v provedení cca 80–100 mm nejdříve kolmo na rám okna a pak teprve dole svisle a nahoře vodorovně. Tím se dosáhne možnosti významně zlepšit tepelnou izolaci v těsné blízkosti rámu. Pro řemeslníka je to samozřejmě pracnější, musí si tvar vynést, v případě sádrokartonových konstrukcí také připravit nosnou konstrukci, a tak ne vždy je nakloněn tomu to takto provádět. Se slovy „já to takto dělám 20 let“ bez váhání odstraní zateplovací bloky připravené na okně již z výroby a přirazí zmiňovanou sádrokartonovou desku zešikma k holému rámu, v lepším případě předtím přilepí parozábranu. Naštěstí takových řemeslníků ubývá, přece jenom se mnozí v tomto směru vzdělávají. Samozřejmě je možno využít systémového omyvatelného vnitřního ostění, které má správný tvar předpřipravený v podobě drážek pro jednoduché natvarování, konstrukčně je přichyceno přímo na rám střešního okna a na stávající podhled je přelištováno pomocí připravených lišt. Jeho nespornou výhodou je rychlost provedení a samozřejmě minimalizace prašných procesů, s jeho použitím lze provést výměnu tří oken během jednoho dne. A to při současném doplnění chybějící tepelné izolace, správném napojení parozábrany a provedení správného tvaru ostění. Ostatně správné provedení napojení jednotlivých vrstev i správný tvar ostění vyžaduje novelizovaná ČSN 746077 a je samozřejmě nutno splnit požadavky dalších norem, např. ČSN -730540-2 v platném znění.
Pokud se však z nějakého důvodu rozhodnete zachovat původní ostění, pak je jedinou možností doufat, že stávající okno půjde jednoduše vyjmout ze své pozice, že sádrokartonová deska nebude přišroubována vrutem přímo k rámu, že samotné okno nebude kotveno jiným nepředpokládaným způsobem nebo jen že ostění při průběhu prací nepraskne. Není však možno překontrolovat, jestli je stávající parozábrana provedena správně (tedy pokud tam vůbec je) a jestli tam předtím montážníci vůbec dali tepelnou izolaci. Budu to brát tak, že chyby, které nevidím, nejsou. Pokud navíc použiji střešní okno se zateplovacím blokem, pak situaci určitě zlepším a to je důležité. Budu zase o krok napřed. Bude to však stačit?
Odpovědět si musí každý sám. Pro toho, komu to stačí, máme připravena zateplená okna -RotoQ s lemováním pro výměnu EDW V20. Pro ty ostatní jsou k dispozici kompletní renovační řešení, stačí využít informací a kontaktů na www.roto-frank.cz.
podle podkladů společnosti Roto střešní okna
