V praxi je možné se setkat s řešením letního přehřívání vnitřních prostor za pomocí zasklení s pevnou, trvale nízkou hodnotou g (činitel propustnosti slunečního záření), např. 0,35. V takém případě je dobře řešena otázka letního přehřívání, ale v zimním období je třeba zajistit oslunění, vpustit sluneční paprsky ve větší míře do interiéru, díky solárním ziskům snížit energetickou náročnost objektů a také zajistit blahodárné působení slunce na desinfekci vnitřního prostředí.
V neposlední řadě je třeba zajistit i dostatečné osvětlení, což je u takového zasklení také omezeno. Naopak pokud navrhneme zasklení s hodnotou g běžnou až vyšší, tedy 0,6–0,8, je nutno navrhnout i variabilní stínění pro letní období. Možností je venkovní stínění, které má ale jistá omezení, integrované meziskelní žaluzie nebo vnitřní stínění (např. žaluzie), které však obvykle nejsou tak účinné.Na obr. 1 je patrný rozdíl (úspora) energie předávané prostupem tepla přes zasklení při hodnotách Uw = 1,2 (dvojsklo) a 0,8 (trojsklo) při zachování hodnoty g. Na ose x je hodnota g a na ose y hodnota měrné spotřeby na vytápění a chlazení. Při vztažení úspory pouze na okenní výplně v referenčním objektu je to hodnota 46 kWh/m2/a (vztaženo na 1 m2 okenní výplně). Při použití integrovaných meziskelních žaluzií ScreenLine nebo venkovního stínění, které ovlivní hodnotu g (v zimě g = 0,70 a v létě g = 0,12) a při zachování všech ostatních parametrů je úspora především za chlazení až 102 kWh/m2/a (vztaženo na 1 m2 okenní výplně).
Pokud bychom uvažovali 1 m2 jižní prosklené plochy, je rozdíl úspory při snížení Uw a úspory při použití integrovaného meziskelního stínění několikanásobně výhodnější ve prospěch účinného stínění (viz dostupné studie firmy ScreenLine). To znamená, že u klimatizovaných objektů má mnohem větší smysl věnovat se úspoře energie na chlazení, tj. použít účinnější stínění.
Na obr. 2 je uvedena měrná spotřeba tepla a chladu vztažená na 1 m2 podlahové plochy se započtením ztrát a zisků pro celý objekt. Úspora již není tak výrazná jako při srovnání provedeném pouze pro samotná okna.
Ovšem v případě celoskleněných fasád je třeba zlepšovat i hodnotu Ug zasklení, protože jinak není splněna normová energetická náročnost objektu na vytápění. Celoprosklená fasáda dle požadavků ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov a také vyhlášky 148/2007 Energetická náročnost budov je obvykle při použití pouhého dvojskla nevyhovující.
Pokud místnosti nejsou klimatizovány, např. v rodinném domě, efekt dodatečného stínění (úpravy g) se projeví ve vyšší tepelné pohodě bez přehřívání vnitřních prostor (hlavně v podkroví). Integrované meziskelní stínění ScreenLine zadrží až 93 % slunečního záření. Oproti tomu vnitřní žaluzie pohltí pouze 10–20 % slunečního záření z toho důvodu, že jsou v přímém kontaktu s interiérem a předávají teplo dál do místnosti. Na obr. 5 je vzorový dům, kde byly zkoumány vlivy zastínění. Při posouzení jižní referenční místnosti č. 108, která má velkou prosklenou plochu do zahrady, vychází snížení maximální teploty vnitřního vzduchu o 7 °C nižší ve prospěch integrovaných meziskelních žaluzií ScreenLine (tj. z 31 na 24 °C pro variantu s Ug = 1,2; obr. 3 a 4).
Lepší izolační vlastnosti trojskla paradoxně brání nočnímu vychlazování interiéru v létě. Prostor s dvojsklem se vychlazuje lépe a dosahuje se i nižších maximálních teplot vzduchu v interiéru.
Závěrem je třeba zopakovat zjištění, že u klimatizovaných objektů má mnohem větší smysl věnovat se úspoře energie na chlazení použitím účinného stínění než se snažit ušetřit energii na vytápění vylepšováním hodnoty Uw nebo Ug. V případě objektů bez chlazení má proměnné stínění pozitivní vliv na vnitřní teplotu v objektu a nedochází k nadměrnému přehřívání.
Miloš Kalousek,
FAST VUT v Brně
