Opatovice jsou místní částí obce Zbýšov, vzdálenou zhruba jeden kilometr na sever od jejího centra. Oku pozorného cestovatele neunikne, že Opatovice i Zbýšov mají vlastní kostel, oba vystavěné v novorománském stylu. Zatímco kostel ve Zbýšově je katolický, opatovický patří evangelíkům a nedávno prošel kompletní rekonstrukcí. Vrátila mu venkovskou poetiku a mimo jiné ho barevně odlišila od katolického souseda.
Evangelický sbor v Opatovicích má pozoruhodnou tradici. Je součástí Českobratrské církve evangelické a sdružoval věřící z širokého okolí, od Kutné Hory až po Kácov na Sázavě s desítkami přidružených obcí. Zdejší kostel byl postaven v roce 1886 na místě staršího kostela. Zasloužil se o to farář Josef Jakub Kučera. A osud tomu chtěl, že se nedávná generální oprava kostela prováděla za jeho jmenovce, faráře Benjamína Kučery.
Objekt nebyl zrovna v nejlepší kondici. V sedmdesátých letech se původní bobrovky vyměnily za hliníkové šablony, které se nabíjely na staré latě bez fólie. Při větších poryvech větru se střecha nadzvedala, pod krytinu zatékala voda a nacházela si stále více cestiček směrem dolů po fasádě. Problematická se ukázala i statika objektu. Hlína na půdě kostela zatěžovala stropní konstrukci a přivolaný statik naměřil maximální průhyb dosahující od krajů ke středu sedmnáct centimetrů. A tak, než se začalo s opravou střechy, muselo se z půdy vyvozit 24 tun hlíny.
I přes toto opatření si realizátoři netroufli na střechu kostela vracet původní bobrovky. Tento typ krytiny se totiž skládá hustě přes sebe a na jeden metr čtvereční se spotřebuje velké množství tašek. Pro statiku kostela by to představovalo obrovskou zátěž. Jaké byly alternativy? Vzhledem k tomu, že opatovický kostel není památkově chráněný, nemluvili do výběru krytiny památkáři. Hlavní slovo mělo tzv. staršovstvo – tak se nazývá skupina osmi volených členů evangelického sboru, kteří rozhodují o všem důležitém, co se ve sboru bude dít. A hlavní zadání znělo: Střecha musí vydržet alespoň 50 let. „Pokrývač přinesl na schůzi staršovstva na ukázku keramickou střešní tašku a měděný plech. Shodli jsme se, že pokládka plechové krytiny je sice méně pracná a levnější, ale u keramiky vítězí estetická kritéria a trvanlivost materiálu,“ vysvětluje kurátor evangelického sboru Jaromír Drda.
Konkrétně se na střechu pokládala keramická taška Rubín 13 z portfolia značky BMI BRAMAC v odstínu glazura měděná. Zvolený model a barevnost propůjčil střeše kostela velmi harmonický a tradiční vzhled a ladí k použitým klempířským prvkům z mědi (oplechovaná věž kostela, žlaby a svody). Samotná pokládka krytiny ovšem nebyla vůbec jednoduchá: „Pokrývač si musel pohrát s apsidou, u které se sbíhají tašky do jednoho bodu. Skoro každou tašku musel přiřezávat a pokládka mu zabrala třikrát více času, než rovné plochy,“ vysvětluje Jaromír Drda.
Práce s Rubínem ale probíhala bez komplikací, neboť tašky mají velmi kvalitní, tvrdý a rovnoměrně probarvený keramický střep a při řezání se nelámou ani nedrolí. Rubín se totiž stejně jako všechny ostatní keramické tašky BMI BRAMAC vyrábí v závodech v Německu, které disponuje těmi nejlepšími evropskými ložisky jílovité hlíny.
Teprve poté, co byla dokončena střecha kostela, mohlo se přikročit k opravě fasády. Na místo stávající okrové barvy zvolil evangelický sbor fasádu v odstínech bílé a šedomodré. Opatovický kostel se tak barevně odlišil od nedalekého kostela sv. Martina ve Zbýšově. S výběrem barevné kombinace, pomohla paní farářová, která je profesí výtvarnice. Nutno podotknout, že nový kabát vtiskl kostelu magickou hloubku a čistotu. Opravený kostel, obklopený vzrostlými stromy a hřbitovními zdmi, dominuje zdejší krajině a doslova vybízí k zastavení a rozjímání. Pokud budete mít cestu na Kutnohorsko, stojí určitě za prohlídku.
podle podkladů společnosti BMI střešní a hydroizolační systémy
