Možná i vy jste zaznamenali v poslední době informační kampaň proti určitým druhům pojistných hydroizolačních fólií pro šikmé střechy. Rádi bychom proto svými poznatky přispěli i my jako zástupci výrobce, který se vývojem a výrobou střešních fólií systematicky zabývá již od padesátých let minulého století a jehož materiály se ctí obstojí nejen na náročném německém stavebním trhu, ale které se s úspěchem dodávají do zemí všech kontinentů.
Chemická bombaŘemeslník pokládající pojistné hydroizolace přes krokve i na bednění ocení zejména mechanické vlastnosti pojistných hydroizolací, jakými jsou pevnost, průtažnost nebo pevnost proti vytržení v místě hřebíku.
Málokdo si však uvědomuje skutečnost, že pojistná hydroizolace může být za určitých podmínek rovněž vystavena chemickému namáhání.
Pokládají-li se pojistné hydroizolace přes nové krokve ošetřené chemickými ochrannými prostředky na dřevo, nenastávají zpravidla žádné potíže. Pokud se ovšem starší dřevěná konstrukce při rekonstrukcích dodatečně ošetřuje ochrannými prostředky, je třeba nejprve prověřit, nehrozí-li pojistným hydroizolacím v tomto ohledu nějaké riziko.
Ochranné prostředky na bázi solí bývají bez problémů. U prostředků s obsahem rozpouštědel nehrozí riziko, pokud se pojistná hydroizolace dostane do kontaktu s ošetřeným dřevem až po zaschnutí impregnace. Každopádně, pokud se ochranný prostředek nanáší na dřevo dodatečně štětcem nebo stříkáním, je rozhodně vhodné informovat se ohledně možných rizik u výrobce pojistných hydroizolací.
Obecně by se ochranné prostředky s obsahem rozpouštědel neměly dostat k pojistným hydroizolacím – a to zcela bez ohledu na typ a způsob její výroby. I v případě, že prostředek na dřevo pojistnou hydroizolaci bezprostředně nenapadne, přece jen vede k dočasné změně vlastností materiálu. Často se objevuje nabobtnání, čímž pás ztrácí svou pevnost. Po odpaření rozpouštědel se ovšem původní stav zase rychle obnoví.
Zadními vrátky
Ochranné prostředky na dřevo ovšem mohou způsobit problémy „oklikou“. Aby se tyto látky na bázi solí mohly vsáknout hluboko do dřeva, obsahují často tzv. tenzidy.
Tyto chemikálie odebírají vodě v solném roztoku její povrchové napětí, aby roztok mohl proniknout i do nejmenších kapilár ve struktuře dřeva. Když je pak krov, který je zatím jen nalaťován, vystaven delšímu dešti, vymývá se ochranný prostředek z latí. Ten opět odebírá přirozené povrchové napětí spadlé dešťové vodě. To může vést k tomu, že se voda přes perforace v místech kotvení kontralatí ve větší míře dostává až ke krokvím.
Speciálně u bedněných střech se tato změna povrchového napětí vody projevuje ze spodní strany jako mokrá skvrna a voda se nezřídka rozprostře po celém bednění. Investor nebo projektant snadno získají dojem, že celá plocha střechy není vodotěsná.
Olej motorových pil a pájecí kapalina Nezřídka se na střeše řeže řetězovou pilou, jejíž řetěz se maže olejem.
Tento olej je při práci společně s pilinami vrhán do okolí a kapičky oleje odstřikují, i když pila běží na prázdno. Obojí vede k tmavému zbarvení povrchu pojistné hydroizolace, což je sice nevzhledné, ale nijak významně to hydroizolaci nepoškozuje.
Problém nastane, pokud je zaolejovaná plocha velká. Olej zalepí povrch pojistné hydroizolace a její povrchovou strukturu a na takovém místě pak pojistná hydroizolace není difuzně otevřená. Velké plochy pojistné hydroizolace potřísněné olejem by se proto měly vyměnit.
Další problémy by mohly nastat při použití pájecí kapaliny. Ukápne-li na pojistnou hydroizolaci, mělo by se místo okamžitě omýt čistou vodou, protože tato koncentrovaná agresivní kapalina by mohla poškodit strukturu pojistné hydroizolace. Zvrhne-li se celá nádoba s pájecí kapalinou a potřísní větší plochu, měla by se pojistná hydroizolace vyměnit. Jen tak lze vyloučit dlouhodobé poškození.
Sluncem křehnou
Dalším chemicko-fyzikálním vlivem je zatížení pojistných hydroizolacím UV zářením. Krátkovlnná část slunečního záření způsobuje spálení nejen u lidí. I u plastů, jako jsou polypropylen, polyetylen, polyuretan a PET, nebo živic dává do pohybu fotochemickou reakci. Dlouhé řetězce molekul textilií a membrán, z nichž jsou pojistné hydroizolace sestaveny, jsou UV zářením rozděleny.
Je-li plast vystaven intenzivnímu UV záření, vede to nakonec až ke zkřehnutí materiálu. Svoji funkci již pak plnit nemůže.
Většina kvalitních plastových pojistných hydroizolací je opatřena stabilizátory proti UV záření. Pokud musí být střecha více týdnů vystavena povětrnosti a není ještě položena střešní krytina, stabilizátory se postarají o to, aby nedošlo k dlouhodobému poškození pojistné hydroizolace.
Všechny střechy by se ovšem měly co nejdříve zakrýt střešní krytinou, aby se vliv UV záření na pojistnou hydroizolaci minimalizoval.
Není-li to v ojedinělých případech proveditelné, doporučuje se vyžádat si u výrobce informace, jak dlouho smí být pojistná hydroizolace vystavena účinkům UV záření bez zakrytí krytinou. UV záření ovšem nepůsobí na pojistnou hydroizolaci pouze z vnější strany. Jsou-li v ploše střechy nebo ve štítech okna, dostává se UV záření i na spodní stranu pojistné hydroizolace, dokud není proveden vnitřní obklad podkroví.
Má-li zůstat podkrovní prostor zatím nedokončen a není-li provedena ochrana spodní strany pojistné hydroizolace sádrokartonovými deskami nebo jinými materiály, rozhodně se doporučuje okna zajistit tak, aby jimi žádné UV záření nepronikalo.
Na bezpečné straně
Zodpovědní výrobci pojistných hydroizolačních fólií potenciální zatížení chemickými prostředky na ochranu dřeva a dalšími fyzikálními nebo mechanickými vlivy berou v úvahu a podle toho přistupují k jejich výrobě.
Karel Bulín, Jiří Ledvinka, Dörken, s. r. o.
Předchozí díly
