Architektonicko-historický výzkum (realizovaný v r. 2005 a 2006, autorka Janovská, M. a kol.) přinesl kromě analýzy stavebního vývoje i množství nových poznatků k typologii parkánové bašty a k historickým souvislostem, které sloužily jako základ pro architektonický návrh prezentace a obnovy objektu.
Bašta je jednoprostorovým objektem, po výšce rozděleným na tři podlaží původně dřevěnými trámovými stropy. Ty jsou kromě obvodového zdiva ve středu podepřeny dvojicí mohutných dřevěných trámů / průvlaků, nesených čtveřicí dřevěných sloupů v suterénu a přízemí. Zachování celistvosti historických prostor a jejich prezentace s dochovanými autentickými konstrukcemi byly základním cílem architektonického návrhu. Proto všechny prostory, které bylo nutné vzhledem k nové funkci objektu – Boutique hotel, přistavět, jsou schované pod parkánovou terasou za opevněním (pod exteriérovou terasou hygienické zázemí a pod parkovištěm kuchyň se samostatným zásobovacím vstupem z exteriéru). Jedná se o přízemí přístupné z hradební uličky – restaurace s výstupem na terasu, suterén s východem do hradebního příkopu, dnes zahrady – vinotéka, l. patro – kongresová místnost a galerie, přístupné z přízemí, ale i exteriérovým schodištěm z ulice, 3. až 4. podlaží – půdní prostory, sloužící k ubytování v šesti hotelových pokojích, samostatně přístupné z exteriéru schodištěm z uličky, ale i s možností vstupu z interiéru bašty). Obvodové zdivo je kamenné, se sekundárními cihlovými úpravami, v nárožích podepřeno opěrnými pilíři. Okna jsou sekundárně zvětšovaná na místě původních střílen.
Za nejstarší stavební etapu (2. polovina 13. století) je třeba považovat uliční část, tj. jižní zdivo fasády po výšku nad vstupním portálem do 2. NP. Jedná se o zdivo, které představovalo původně lineární hradbu, kopírující oblý terén. Ta je dnes prezentována v podobě spárovaného zdiva s čitelným původním ukončením cimbuří, později přebudovaným na štěrbinové střílny.
V 1. polovině 15. století byla bašta přistavěna k průběžné hradební zdi (kolem r. 1436/1437). V interiéru bašty byl vestavěný v letech 1599–1616 koňský mlýn.
V průběhu let 1852–1853 se bašta adaptovala na vojenský sklad. Zničujícím pro její existenci byl požár v r. 1984, který zachvátil střechu a krov. Výrazně byl poškozen i interiér, zejména jeho dřevěné stropy. Následně byly zrealizovány jen nejnutnější zabezpečovací práce. Od této doby byla prachárna nevyužívaná a chátrala. Zatékalo do ní a stala se útočištěm vandalů, kteří přispěli k její další devastaci. Na základě zpracované projektové dokumentace od r. 2007 do r. 2014 probíhala její obnova a od r. 2014 je přístupná veřejnosti v podobě restauračně-ubytovacího zařízení.
1. etapou byla realizace statického zabezpečení vložením nových železobetonových stropů v podkroví na ocelových nosnících a rekonstrukce střechy a krovu, tvořené kombinací ocelových rámů a dřevěného krovu jako tvarová kopie původní střechy. Sanovány byly i výrazné statické trhliny a obnoveny původní dřevěné stropní konstrukce uvnitř bašty. Teprve potom se přistoupilo k další obnově a přístavbě po stranách bašty – na místě archeologickým výzkumem potvrzených parkánových zdí. Přístavby mají ploché střechy v podobě parkánové terasy. Největším problémem bylo trasování technických rozvodů a komínových těles. Tyto jsou vyvedeny a soustředěny do jednoho tělesa – šachty s vyústěním v podobě novotvaru – komína – nad střechou. Cílem autorů bylo navrátit objektu jeho autentický výraz se zachováním a prezentováním všech historických konstrukcí a detailů, které získal v průběhu několik století trvající existence. Všechny nové konstrukce, spojené s jeho novou funkcí, jsou jasně čitelné v podobě novotvaru a v maximální možné míře reverzibilní.
Magdaléna Janovská, architektka
Oplechování komína
Jednou ze zajímavostí technického provedení objektu je oplechování komína. Jedná se o dominantní prvek. Nosný systém je tvořen ocelovou konstrukcí z jeklů, opláštěnou dřevěným záklopem a následně zabalenou do materiálu Rheinzink. Jako krytí byly použity velkoformátové šablony různého tvaru a velikostí, tj. „pokládka na divoko“ (foto vpravo nahoře).
Oplechování vikýřů
Oplechování vikýřů, tj. boky a čela bylo také zrealizováno z materiálu RHEINZINK, spojovaného ležatou drážkou, čímž byla eliminována viditelnost spojů. Pultová střecha vikýře je ukončena zaatikovým žlabem. Jedná se o zapuštěné vikýře, proto je parapet i s výrazným bočním oplechováním realizován z materiálu RHEINZINK.
Odvodnění
Detail okapu a odvodňovací systém jsou zachyceny na jedné z fotografií. Uvedený objekt nemá klasické, ale obloukové nároží. Žlab bylo proto nutné vyskládat z krátkých dílů. Zde byla využita možnost pájení titanzinkového materiálu, kdy touto metodou vyrobíme vodotěsný a pevný spoj na úrovni svařeného spoje.
Miroslav Komzala, Rheinzink SK, s. r. o., technik
Základní údaje o stavbě:
Místo: Levoča
Investor: Ing. Pavel Třmen s manželkou Ing. Janou Třmenovou
Autoři: Ing. arch. Magdaléna Janovská
Spolupráce:
Ing. arch. Milan Dzurilla (architektura)
Ing. Vít Svoboda (statika)
Oĺga Jochmanová (požární bezpečnost stavby)
Ing. Jaroslava Buranovský (elektroinstalace)
Eleonóra Pavlanská (zdravotechnika)
Ing. Jan Stanek (ústřední vytápění, vzduchotechnika)
Darina Kriššáková (plynofikace)
Realizace: 2007–2014
Klempířské práce s titanzinkem Rheinzink: RJR, s. r. o., Snina
Materiál: RHEINZINK-prePATINA blaugrau
foto Ivan Janovský
