Minimalismus betonu a skla: Kostel uprostřed brněnského sídliště

Korunka ke korunce, někdy desetník k desetníku – i takhle se sbírají peníze na stavbu římskokatolického kostela uprostřed brněnského sídliště Lesná. Betonová rotunda architekta Marka Jana Štěpána bude zasvěcena řádové sestře popravené nacisty, brněnské rodačce Marii Restitutě.

Každý desetník se počítá

Sídliště Lesná tvoří neodmyslitelnou dominantu moravského hlavního města a pro svůj kvalitní urbanismus prolínající se s bohatým množstvím okolní zeleně patří k nejzdařilejším sídlištním zástavbám v České republice oceňovaným jak místními obyvateli, tak odbornou veřejností. Nápad na kostel v Lesné má svůj původ již v 60. letech, k myšlenkám na jeho stavbu se pak místní vrátili o 30 let později. Od myšlenek k činům však někdy vede dlouhá cesta – v případě kostela Blahoslavené Marie Restituty trvala tato „cesta“ více než 20 let.

Finance na stavbu kostela si totiž farníci sbírají sami a vděční byli v průběhu let doslova za každý haléř. Právě tyto drobné mince, nebo třeba papírové padesátikoruny, přijímala farnost od lidí v obdobích jejich stahování z oběhu. K realizaci stavby pak došlo především díky dárcům a podporovatelům z České republiky i zahraničí. Celkové náklady přesáhnou 100 milionů korun, zatím se jich podařilo získat 75.

Prvním krokem k vytvoření svatostánku v Lesné byla v r. 2004 výstavba Duchovního centra P. Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty od architekta Zdeňka Bureše. Farníci římskokatolické farnosti Brno-Lesná (samostatné od r. 2005) se v něm scházejí nejen na mše, ale i nejrůznější společenské akce včetně koncertů, výstav či divadelních představení. Prostor a kapacita Duchovního centra však již dávno přestaly stačit…

Jako by si byli souzeni

První z několika architektonických soutěží vyhlásilo brněnské biskupství na začátku 90. let. Vyhrál ji Marek Jan Štěpán se svou experimentální vizí kostela netradičního tvaru a samostatně stojící věže, která byla zároveň tématem jeho diplomové práce v závěru studií na VUT v Brně. Tento návrh se však realizace nikdy nedočkal. „Vzhledem k mému věku mi porota doporučila spolupráci se Zdeňkem Burešem, který se umístil druhý. Jednání se ale dost táhla a mě začala zajímat o dost více má budoucí žena Vanda, takže kolem roku 1994 jsem se Lesnou přestal zabývat,“ vzpomíná na tyto události architekt.

O celých dvacet let později během další soutěže předložil biskupství M. J. Štěpán svůj druhý návrh a v r. 2014 byl k tomuto účelu vybrán právě ten. V celkovém pořadí již 36.! Podle slov arch. Štěpána „je o dost jiný, ale zároveň používá stejné výrazové prostředky. Celkově lze shrnout posun obou návrhů od expresivní kompozice ke stavebnímu tělesu plynoucímu časem. Původní návrh byl břichem velryby, nový vytváří vnitřní vesmír.“

Božská podívaná

Na první pohled zaujme kostel svou hladkou minimalistickou formou tolik se lišící od tradičních sakrálních staveb a tato střídmost prostupuje celým jeho konceptem. Kruhový půdorys je symbolem nebe a věčnosti, zároveň však vychází vstříc i jednotlivým věřícím, jichž se sem vejde 400. Všichni zde budou mít k oltáři stejně daleko. Jednoduchost a „čitelnost“ stavby umocnil architekt zvoleným materiálem, jímž je pohledový beton kombinovaný s barevným prosklením. 80metrové kruhové duhově barevné okno v horní části budovy poskytuje prostému interiéru měkké denní světlo, ta největší „kouzla“ se však dějí na výrazné vnitřní klenbě ozvláštněné otiskem bednění. Té propůjčuje v průběhu dne různou barvu v závislosti na úhlu a síle slunečních paprsků. Vnitřní záře v kostele tak přechází od zelené a žluté přes oranžovou a růžovou až k fialové a modré.

Věž kostela stojí odděleně od samotné budovy a na jejím vrcholu bude vyhlídka i zvonkohra. 16 zvonů ze zvonařství Leticie Vránové-Dytrychové ve váze od 20 do 200 kg bude naprogramováno na desítky náboženských melodií. Vyhlídku požadovali samotní farníci – jednoduše proto, aby byla věž k užitku všem, a tak se mohou krásným výhledem na Brno pokochat i ti, kteří jinak do kostela nezavítají. Jejich dalším přáním byla i šetrnost k životnímu prostředí – vytápět tak bude tepelné čerpadlo země-vzduch a možná i sluneční kolektory na střeše.

Samotná stavba prošla několika změnami, především z finančních důvodů – třeba fasáda měla být z betonových panelů, nakonec je z břízolitu. To si vyžádalo dilatační spáry, jejichž návrh svěřil architekt Petru Kvíčalovi, který nakreslil i symboly křesťanství na fasádě. Najdeme zde symbol chleba, vody, srdce, kotvy, ale i půllitr piva (oblíbený nápoj Marie Restituty). Na věži jsou pak do tvaru kříže znázorněna řeckými písmeny slova „fos“ a „zoé“, tedy světlo a život, podle motivu z olověného křížku z 9. století, jenž byl nalezen při vykopávkách poblíž základů kostela v Sadech u Uherského Hradiště. Oříškem bylo i akustické řešení kostela, v jehož prostorech byla původně až 8vteřinová ozvěna.

Kostel by měl být, stejně jako přilehlé Duchovní centrum, místem pro společenské setkávání v rámci nejrůznějších kulturních akcí.

kolektiv autorů společnosti Českomoravský beton
foto: Radek Úlehla/coatmen