Jak tmelit velké problematické a barevné plochy?

Realizace příček v místnostech především na jižní a západní straně budov s celoprosklenou fasádou jsou náročnější na kvalitu povrchové úpravy.

Zvykli jsme si, že v klasických stavbách kancelářských budov bývalo vše bílé. Tato barva místnosti opticky zvětšovala a prosvětlovala, přičemž přidávala na intenzitě světla pronikajícího bohatě dimenzovanými okny. Jenže dnes se staví budovy, které mají místo oken celé prosklené fasády, kterými světlo proniká v celé ploše. Z pohledu pracovního prostředí je to přínosné. Jenže takový příval světla klade mnohem větší nárok na povrchovou úpravu a rovinnost dělicích konstrukcí, zpravidla sádrokartonových příček.

Zvenčí plošně nasvícena sádrokartonová příčka odhaluje sebemenší nerovnosti v řádech desetin milimetru. Protože u skelněných fasád chybí nadpraží i parapety, které by do jisté míry přerušily intenzivní světelný tok, nevytváří se tedy žádné stíny, a tak vnímání rovné plochy oku nic nebrání. Jenže taková plocha dokonale rovná není, protože její úprava je dílem ruční práce. Situaci mnohdy ztěžuje tmavě laděné barevné provedení příčky, které sice působí s jistým odstupem elegantním dojmem, ale o to je náročnější na kvalitu povrchové úpravy. Čím je barva tmavší, tím těžší je udržet dojem absolutní stejnoměrné hladkosti povrchu, na který svítí z boku ostré světlo. Proto realizace místnosti na jižní a západní straně bývá v těchto kancelářských budovách velkým oříškem.

Kdy Q2 nestačí

Standardní tmelení sádrokartonové příčky – metoda Q2, je v tomto případě nedostatečné, protože směrem po světle jsou vidět všechny rozdíly ve struktuře povrchu. Jasně rozeznatelný „chlupatý papír“ kontrastuje s vyblýskanými vytmelenými a přebroušenými spárami. Olej do ohně přidá nevhodná penetrace, která má zajistit sjednocení savosti povrchu podkladu. Nemluvě o případu, kdy by zpracovatel penetraci úplně opominul. Výsledek bývá v těchto případech žalostný. Knauf proto doporučuje v těchto případech použít penetrační nátěr Grundierung. Je čirý, takže je použitelný pod jakoukoli barvu a neředí se. Je připraven k okamžitému použití, takže se nedá pokazit přílišným, nebo naopak nedostatečným ředěním, kdy by dělal silnou vrstvu, nebo naopak stékal.

Přijatelnější je Q3

Častěji se volí tmelení Q3 – tedy celoplošné zatažení pórů papíru a přetažení spár finální stěrkou v minimální vrstvě, u které podklad až místy prosvítá přes přebroušený celoplošný film. Toto tmelení se provádí disperzními finálními pastami, například Knauf Superfinish, Uniflott Finish, F plus, nebo měkčími tmely typu Fil & Finish Light, případně Goldband Finish. Z uvedeného je patrné, že nabídka finálních stěrek Knauf je velice široká, přičemž rozdíly mezi tmely jsou v tvrdosti a s tím souvisí i snadnost broušení. Zatímco tvrdé finální pasty, jako je Uniflott Finish a Super Finish, se hodí spíše pro strojní broušení, měkké pasty, jako je Goldband Finish, jsou doporučené pro ruční broušení.

Důvodem je při strojním broušení riziko probroušení v celé tloušťce tmelu. Je však třeba říci, že v technologickém předpisu výrobce je u způsobu tmelení na stupeň Q3 uvedeno, že nelze vyloučit stopy po zpracování. Což ale znamená, že pokud je plocha tmavá, pak může vypadat struktura povrchu v ostrém světle nestejnoměrná a tudíž pro investora nevyhovující. Východiskem bývají následné lokální opravy takové stěny, kdy se určitá místa znovu přetmelí a přebrousí.

Jasné vítězství Q4

Nejefektivnější metodou je celoplošné tmelení do stupně Q4. K tomu je určena disperzní nebo sádrová stěrka nanášená v tloušťce do 3 mm. Stěrky se roztahují širokými hladítky (šířka 1 m není nikterak výjimečná), přičemž disperzní materiál se brousí, ale sádrová stěrka se kletuje bez broušení, podobně jako sádrová omítka. Častější metodou je broušení, které je v konečném důsledku čistší. U této technologie je ale nutné před aplikací penetrace a následné malby celou broušenou plochu velmi pečlivě zbavit prachu. Dobrého výsledku se dosáhne vyluxováním povrchu. Pokud totiž na stěně zůstane prach, penetrace a malba prach srazí do hrudek a vytvoří se místa s hrubým povrchem a bublinami. Taková místa jsou v bočním světle dobře patrná a celá práce s tmelením Q4 ztrácí smysl.

Bohužel v praxi se setkáváme s problémem, kdy práci sádrokartonářů pokazí malíři, kteří povrch nepenetrují a někteří dokonce tvrdí, že penetraci dávají do barvy. Což sice může být pravda, ale taková penetrace nefunguje, jak by měla. Její malé molekuly se smísí s velkými molekulami barvy a místo toho, aby došlo ke vpití do hloubky materiálu, zůstane všechno na povrchu a výsledek pak neodpovídá očekávání.

Při řešení podobných situací je pochopitelně nutné počítat s tím, že každá úprava povrchu něco stojí, a čím je dokonalejší, tím je samozřejmě i dražší.

podle podkladů společnosti KNAUF Praha