Tepelné izolace se do konstrukce aplikují především z důvodu minimalizace tepelných ztrát v zimním období. Z tohoto úhlu pohledu pak úspora energie jednoznačně závisí na kvalitě tepelné izolace s ohledem na její součinitel tepelné vodivosti λ a její celkové tloušťce. V případě parného léta je ale důležité zohlednit, zda nám tepelná izolace bude dobře sloužit i v horkých slunných dnech.
Odpověď je ano. Stejně jako v zimním období snižuje tepelná izolace rychlost úniku tepla z teplejšího prostředí (interiéru) do chladnějšího (exteriéru), omezuje v letním období tepelná izolace rychlost pronikání tepla z teplejšího venkovního prostředí do chladnějšího interiéru. Izolace tak účinně brání proti přehřívání vnitřních prostor.
V tomto případě nás však nezajímá až tolik, jak rychle teplo prostupuje konstrukcí, ale po jaké době se maximální teplota z exteriéru projeví i v interiéru. Tento stav se označuje jako fázový posun teplotního kmitu a je velmi důležitý především v klimatických oblastech, kde jsou značné výkyvy teplot mezi dnem a nocí. V posledních letech se velmi teplé dny během léta začínají stále více objevovat i v ČR, proto pro zachování tepelné pohody v interiéru vzrůstá i důležitost použití tepelných izolací jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí.
V praxi se pak kromě fázového posunu teplotního kmitu setkáváme i s blízkými pojmy typu teplotní spád či teplotní setrvačnost, které se týkají stejné problematiky, obdobně jako teplotní útlum, což je poměr kolísání vnější teploty vůči kolísání teploty vnitřní. Například pokud vnější teplota přes den kolísá mezi 10 a 30 °C a vnitřní teplota kolísá mezi 18 a 22 °C, pak kolísání vnější teploty z 10 na 30 °C činí 20 °C a kolísání vnitřní teploty činí 4 °C. Teplotní útlum jako poměr těchto dvou hodnot pak u tohoto příkladu činí 20/4 = 5. Kolísání teplot je tedy tlumeno na pětinu, tj. 20 %.
Někteří výrobci stavebních materiálů poukazují na výhodnost použití některých materiálů s vysokými hodnotami objemových hmotností ρ [kg∙m–3] a měrných tepelných kapacit c [J∙kg–1∙K–1]. V konstrukci ale nejčastěji není jen jeden materiál, ale několik stavebních materiálů, které spolupůsobí. Například při stavbě střechy bývá použita kromě tepelné izolace také krytina v exteriéru či sádrokarton v interiéru, střecha je napojena na obvodovou stěnu, příčky atd. Ve výpočtu tedy nemůžeme zohledňovat jen izolaci či jednu konstrukci.
Tepelná izolace je jistě důležitá, ale jak je důležitý i konkrétní typ materiálu (při stejné hodnotě součinitele tepelné vodivosti λ a tloušťce materiálu) s ohledem na letní přehřívání?
Společnost EMPA (Swiss Federal Laboratories for Materials Science and Technology) zkoumala vliv tepelné izolace v konstrukcích dřevostaveb. V tomto případě bylo použito několik modelových staveb ke zjištění, jaké vlivy nejvíce působí na fázový posun teplotního kmitu.
Bylo zkoumáno několik vlivů: vliv stínění, vliv nočního větrání a vliv použité tepelné izolace. Výsledky těchto vlivů jsou vidět na obrázcích 3–5. Závěr studie je vidět na obr. 6. Asi nikoho nepřekvapí, že intenzita větrání významně ovlivňuje teplotu v interiéru, v tomto případě během noci až o 4,5 °C. Intenzita zastínění zde ovlivňovala teplotu v interiéru až o 3 °C. Překvapující byl však malý vliv použitého typu tepelné izolace. Aplikovány byly různé typy izolací – skelná vlna, kamenná vlna, celulóza, měkké a tvrdé dřevovlákno. Použitý typ izolace neměl na vnitřní teplotu zásadní vliv, teplota v interiéru se lišila maximálně o 1 °C. Nezáleží tedy, zda použijete celulózu, skelnou nebo kamennou izolaci, důležité je objekt zaizolovat.
podle podkladů firmy Saint-Gobain Construction Products CZ, a. s. divize Isover
