Před časem temná zaprášená půda, kam se lezlo stropem po vysunovacím žebříku. Dnes prosvětlené soukromí pro dospívající slečnu s pracovním stolem, spacím koutem i vlastní koupelnou. Zásadní světelnou i funkční proměnou neprošlo jen podkroví v řadovém domě v pražském Újezdě nad Lesy. Zatímco půda se otevřela slunečnímu svitu střešními okny (VELUX), více denního světla do hlubokých dispozic pustila nová fasádní okna a posuvy (Schüco) a přirozené světlo do místnosti bez oken přivedl světlovod (VELUX).
I při této rekonstrukci ctila ing. arch. Tereza Čudová Ajmová své krédo „interiér dělá světlo“ a opět s přirozeným slunečním svitem důmyslně (spolu)pracovala. Ať už promyšlenou volbou umístění a rozměrů oken, bílou výmalbou či běleným dubem na podlaze, tak i shrnovacím textilním baldachýnem nad terasou u obývacího pokoje orientovaného prosklenou stěnou na jih. Zatímco v létě je totiž nutné tepelnou energii ze slunečních paprsků stíněním odrazit, v zimě je stříška zatažená, protože hluboká dispozice úzkého obývacího pokoje je vděčná za každý lux navíc.
Střízlivý interiér s barevnými akcenty a texturou povrchů
Stávající majitelé koupili dům před patnácti lety jako developerský projekt. Protože dorůstajícím dětem přestaly pokojíčky stačit a řadový dům do šířky nezvětšíte, další obývací plochu hledali a našli v nevyužitém podkroví. „Byla to klasická půda, kterou běžely příhradové dřevěné vazníky. Nebyla obyvatelná, lezlo se do ní z chodby po vytahovacím žebříku. A vůbec, celý interiér domu byl tmavý,“ vzpomíná ing. arch. Tereza Čudová Ajmová, která kromě proměny podkroví dostala zadání „refrešnout“ rovnou celý dům.
Výsledkem je hodně světlý interiér se střízlivým základem v neutrálních barvách (bílá, šedá, šedobéžová, černá) s barevnými akcenty. „Vše, co je pevně zabudované, je světlé, s výjimkou visutého černého ocelového schodiště do podkroví. S barvami jsme si hráli u vyměnitelných prvků, jako je růžová sedačka nebo modré jídelní židle. Ale to jsou věci, které když majitele omrzí, tak je vymění, nebo přečalouní,“ pokračuje architekta.
Živost prostoru dodávají např. i přiznané tvárnice, z nichž nechala oškrabat omítku a pouze je natřela na bílo, aby byla vidět jejich textura a nevznikly jen sterilní hladké zdi. „Podobně jsme odhalili pórovitý povrch schodiště z monolitického betonu, které vede do patra – schodiště má krásný tvar a ta omítka na něm byla vyloženě škoda.“ Pod schodiště architektka přidala lavici se zásuvkami, lampičku a vytvořila tam útulný čtecí koutek s knihovnou.
Ostatně osvěžujících designových úprav je v interiéru více, ať už se jedná o originální topná tělesa nebo zmíněné ocelové schodiště. „Tradiční radiátory jsme nahradili topnými spirálami, jaké se kdysi používaly v průmyslových halách. Líbí se mi, mají dobré tepelné vlastnosti, jen na úklid nejsou ideální, usazuje se v nich prach,“ připouští architekta. Změna topných těles byla dána designem i nutností, protože při vybourání oken, resp. jejich protažení až k podlaze nezbylo na původní podokenní radiátory místo.
Jednodílná okna pustila více světla
Koncept architektky naplňuje i strukturovaný povrch hliníkových profilů oken a posuvů Schüco (prášková barva, struktura Carbon 01). „Nechtěla jsem, aby vypadala jako plastová. Okna jsme měnili ve všech místnostech, původní byla prapodivně členěná. Vypadala hrozně, a když navíc do půlky malých oken dáte příčku, která je patnáct centimetrů široká, tak se moc světla do pokoje nedostane. Proto jsme z dvoudílných oken udělali jednodílná, aby se dovnitř dostalo více světla, současně to i lépe vypadá,“ pokračuje ing. arch. Tereza Čudová Ajmová. „A i když jsme například v ložnici kus balkonových dveří dole zazdili a udělali kontinuální parapet přes celou šířku okna, díky minimálnímu členění a užším okenním profilům je v ložnici více světla než předtím.“
Nadšeni z prosvětlení domu přirozeným zdrojem světla jsou i majitelé, kteří ho nově mají díky světlovodu (VELUX) i ve vnitřní koupelně v patře vedle ložnice. „Světlovod prochází ze střechy nově vybudovaným pokojem dcery. Doteď měli koupelnu jen uměle osvětlenou, byla to taková tmavá komůrka, tak jsem navrhla světlovod. Přišlo mi škoda nevyužít toho, že se zasahovalo do podkroví a dělaly se tam podlahy. Majitelé jsou nadšení, světlovod funguje perfektně, dodal koupelně kromě světla i živost,“ pokračuje architektka.
Kromě podkroví se interiér příliš dispozičně neměnil, úzký půdorys řadového domu (5,2 x 12,7 m) to ani neumožňoval. Do přízemí obyvatele vpouští jednokřídlé plné dveře Schüco ADS 75 s nadsvětlíkem a čtečkou otisků prstů. „Otvírání pomocí čtečky otisků prstu klientům doporučuji standardně, je to perfektní způsob, když chcete vyběhnout na zahradu bez obav, že si zabouchnete a nedostanete se domů.“
Za dveřmi je malé zádveří, ve kterém architektka nakonec udělala celou stěnu zrcadlovou, aby se prostor opticky zvětšil. Ze zádveří se pokračuje do obývacího pokoje s kuchyní (pocitově oddělené skleněnou stěnou) a na něj za třímetrovými prosklenými posuvně-zdvižnými dveřmi Schüco ASS 70 BE VI navazuje terasa.
„Původně tam měli klasické balkonové okno a okno s parapetem. To jsme probourali k podlaze, abychom pustili dovnitř více světla, protože obývací pokoj byl poměrně tmavý. Na terase jsme postavili dřevěnou pergolu, jelikož se majitelé chtěli odclonit od sousedů a mít i možnost zastínění proti slunci. Pokoj je orientovaný na jih a dost jim do něj pražilo, proto jsou na pergole textilní baldachýny, které se dají roztáhnout a vytvoří sluneční clonu. Zároveň jsme nechtěli místnost trvale zastínit, aby tam bylo v zimě světelně příjemně, takže jsme to řešili shrnovatelným textilem.“
U syna zvítězil kosmonaut
Z obývacího pokoje se po schodech vystoupá do patra, kde je ložnice s výhledem do zahrady, koupelna, zůstal tam jeden dětský pokoj a z druhého vznikla pracovna s rozkládací sedačkou pro přespání návštěv. Pokoji mladšího sourozence nyní dominuje tapeta s kosmonautem. „Koncept rekonstrukce domu je založen na tom, že jedna stěna sousedící s vedlejším domě je vždy nějak pojatá, buď jsou to přiznané cihly, které se mi ale nechtělo v dětském pokoji opakovat, tak jsem navrhla tapetu. Nabídla jsem několik grafik, jedna z nich např. vypadala jako stránka ze sešitu z matematiky s přeškrtanými příklady, ta kupodivu nevyhrála :-), zvítězil motiv s kosmonautem.“
Z chodby v patře se již do nového podkroví s pokojem pro dceru nešplhá po žebříku, ale po zavěšeném, laserem vyřezávaném ocelovém schodišti. „Protože je schodiště hodně strmé, řešili jsme ho jako tzv. mlynářské schody, kdy musíte dát pozor a vykročit správnou nohou, nelze je vystřídat, protože se šikmé stupně překrývají. Tím se ušetří půdorysný prostor, který tam na normální schodiště nebyl. Ocel má poměrně hrubý povrch, je natřena černou barvou, neklouže a ani nestudí, přijímá totiž teplotu okolního prostředí,“ pokračuje architektka a obavy z kluzkosti ocele nemá: „Když srovnáte ocel s lakovaným dřevem, tak to lakované dřevo klouže více.“
Nový pokoj dcery se rozprostřel přes celý půdorys domu. Jen na kratších stranách, kde už je střecha hodně zkosená k podlaze, vznikly skryté odkládací úložné prostory na zimní bundy, do kterých se vchází nízkými dveřmi. „Museli jsme zesílit konstrukci střechy, abychom mohli vyřezat trámy. Střechu jsme kvalitně zateplili a na každou z protilehlých stran umístili jedno celodřevěné střešní okno VELUX s trojsklem a venkovní markýzou.“ Venkovní markýza z průhledné tkaniny je důležitá v létě, kdy zabraňuje přehřívání, ale zároveň propouští dovnitř světlo. Na plochu téměř dvaceti metrů čtverečních se vešla široká postel, pracovní stůl i vlastní koupelna. „Dcera je nadšená, má svoje soukromí včetně koupelny.“
Majitelé spolupracovali, sami si vyrobili stůl na terasu a zaskočili i za řemeslníky
Nejen se sluncem a světlem se architektce při rekonstrukci skvěle spolupracovalo. Svým neobvyklým přístupem ji nadchli sami majitelé. „Jsou hrozně šikovní a chtěli spolupracovat, nejen ve smyslu návrhů, ale i samotné realizace a hlavně dokončovacích prací – třeba stůl s lavicí na terase si vyrobili sami! Poslala jsem jim odkaz na jeden díl televizních proměn zahrad, ve kterém vyráběli stůl s lavicí, a majitelé si ho podle toho pořadu udělali také. Spoustu věcí si sami dovylepšili a dovyladili. Třeba v podkrovním pokoji paní majitelka sama přečalounila postel. Jen jsem se zmínila, že by bylo hezké, kdyby postel měla kostkovaně šedé čalounění, a paní šla, koupila látku a přečalounila ji. Takový přístup není obvyklý, ale bylo to moc milé. Třeba některé precizní práce řemeslníci nechtěli dělat, utekli od toho, protože to byla piplačka, tak pán vzal špachtličku a udělal to sám,“ uzavírá ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.
| Rekonstrukce řadového domu v Újezdě nad Lesy |
|
Střešní okna a světlovody VELUX |
podle podkladů společnosti VELUX
Foto: Filip Šlapal
