Blízký vztah k lokalitě nad svahem domovských Střešovic dal vzniknout projektu, jež vdechl nový život stavbě ze sedmdesátých let minulého století. Její jižní fasáda prošla dokonalou proměnou, získala úplně novou tvář – stíní ji zářivě bílé předsazené konstrukce z atypicky ohýbaných perforovaných lamel.
Objekt stojí při frekventované městské třídě, kde tvořil neprůchodný článek mezi lineárními panelovými domy. Prošel kompletní rekonstrukcí, nad dvěma původními podlažími vznikla nástavba druhého patra, kde jsou díky širokorozponovému zastřešení bez vnitřních nosných prvků velké sály pro profesionální sportovní tanec. V nižších podlažích je nebylo možné realizovat, prostory tu omezuje skeletový systém nosné konstrukce. V prvním patře je pak umístěno zázemí tanečního studia a také několik nájemních kanceláří.
Prodejny v přízemí byly obnoveny – podpořit funkci obchodního parteru bylo jedním z hlavních cílů projektu. Drobní obchodníci v čele s kavárnou, která na Petřinách znatelně chyběla, tak dostali možnost využít velkorysé interiéry s novými výlohami orientovanými do nového předprostoru při hlavní ulici. Ten majitelka domu, se závazkem o jeho péči, dostala od města do pronájmu, na vlastní náklady ho pak zrekonstruovala. Na úrovni parteru je teď možné stavbou volně projít – rozšířila se tak prostupnost a využití navazujícího veřejného prostoru.
Řešení fasády
„Čelní fasáda se stala znakem domu, je výrazná a snadno zapamatovatelná. Ale má i svůj ryze funkční význam, balkonové platformy stíní předsazené konstrukce z atypicky ohýbaných perforovaných lamel. Za koncepcí návrhu stála potřeba přistínění exponovaného průčelí, utlumení hluku z ulice a záměr rozšířit dům v horních podlažích o venkovní pobytový prostor. V celé délce domu tak vznikly intimnější lodžie, které jsou k dispozici uživatelům kanceláří a tanečního studia,“ uvádí autorka projektu Lucie Němcová a dodává: „Samotné stínicí lamely jsou nakloněny pod různými úhly. V kombinaci s chůzí kolemjdoucího, který dům z ulice vnímá prakticky vždy v podélném směru, tak vytváří dojem pohybující se nebo vlnící se fasády.“
Při jižní fasádě tedy byly ve 2. a 3. NP realizovány pochozí ocelové balkonové konzoly s předsazeným provětrávaným lamelovým pláštěm z perforovaného plechu. Na úrovni 1. NP nejsou na spodních římsách/profilovaném soklu parapetní plechy, ale deskový obklad, přetažený fasádním nátěrem. Vznikl tak čistý detail bez oplechování. Jedná se o trochu „atypické“ systémové ošetření vodorovných fasádních ploch proti zatékání.
Severní fasádou je dům orientován do klidnější části sídliště. V přízemí tu byly osazeny nové ocelové přístupové rampy a schodiště. Obvodový plášť je zateplen minerální vatou se zachováním původní profilace.
Původnímu členění okenních otvorů odpovídají i nové skleněné výplně – jednoduché prosklení prodejen v parteru nahradily velkoformátové výkladce. Pro nová okna autorka projektu vybrala celohliníkový systém s přerušením tepelných mostů z pevně zasklených dílů, otevíravo-sklopných oken, u lodžií jsou prosklené dveře.
Kontaktní zateplovací systém se realizoval na stávající fasádě, která byla zbavena nesoudržných částí, pak se omyla tlakovou vodou a penetrovala. Zatepleny byly nejen hlavní plochy, ale i římsy, nadpraží a ostění, dále sokly (XPS 300 – SF, λmax=0,033 W/mK).
Zateplení pod parapetními plechy a prahy: XPS tl. 30 mm, λmax = 0,035 W/mK
Zateplení podlah lodžií EPS 100, λmax = 0,037 W/mK
Tepelná izolace byla u ostění a v nadpraží přetažena přes rám okna, u okenních a dveřních rámů ji zakončuje plastový okenní profil s integrovanou síťovinou.
Povrchovou úpravu fasády tvoří tenkovrstvá silikonová pastovitá probarvená omítka zrnitosti 1,5 mm. Na nově vyzdívané štíty v 3. NP byla realizována jádrová omítka.
Původní a nové konstrukce
Objekt o půdorysných rozměrech 38 x 16 metrů má nosný železobetonový skeletový systém. Stavebně se jedná o trojtrakt s prefabrikovanými stropy z dutinových panelů, uložených na železobetonových průvlacích. Obvodové stěny jsou tloušťky 460 mm, štítové 350 mm. Obvodové konstrukce byly nezateplené, vyzděné z cihelných bloků. Vnitřní dispozice členily zděné příčky.
„Ve skutečnosti tu byly úseky, které byly poplatné době vzniku sídliště. Tedy někde železobeton, někde vyzděno, někde strop dolitý… Ale principiálně šlo o nosný železobetonový skelet, kterého jsme se drželi. Nutno dodat, že byl v dezolátním stavu – beton se drolil na výztuž, proto jsme také nikde nemohli ponechat přiznanou konstrukci, i když to bylo například v prodejnách naším záměrem. Všechny konstrukce musely být z nevyhovujících požárních důvodů zaklopeny sádrokartonovým obkladem, někde i s požární výplní. Strop nad 2. NP je staticky vyztužen spodní ocelovou konstrukcí. Část stropu v 2. NP je nový monolit, v 3. NP je nový panelový strop. V baletních sálech jsme tedy mohli nad lokálními svěšenými akustickými podhledy ponechat přiznané železobetonové stropy,“ říká autorka projektu.
Z důvodu přitížení domu nástavbou bylo třeba provést ztužující tryskové injektáže při základových patkách. Nástavba 3. NP je zastřešena předpjatými stropními panely s nosnou obvodovou železobetonovou konstrukcí.
„Stavební konstrukce vykazovaly statické poruchy, museli jsme například ztužovat stropy. Ale střecha nezatékala, suterénní zdivo bylo až na drobné výjimky suché. Okna, výkladce i dveře už byly za zenitem svých užitných vlastností. V projektu jsme zpočátku řešili především nástavbu. Věděli jsme, že se bude využívat pro taneční a pohybové studio. Všechny sály slouží pro výuku tanců a pohybových aktivit. Součástí návrhu byly také dispoziční změny ve 2. NP, kde je recepce, malý baletní sál, šatny a umývárny, dále také kanceláře. Využití přízemí je stejné jako dříve, ale i v tomto případě jsme dispozice změnili,“ vzpomíná Lucie Němcová.
Dále upřesňuje: „Vyměnili jsme jen některé nevyhovující konstrukce nad 2. NP, například v prostoru půdorysu trafostanice a u nového výtahu. Podélné průvlaky v obou stávajících patrech jsme zesílili vlepením výztuže. Strop nad 2. NP je staticky vyztužen lepenými pásy, které jsme ještě doplnili ztužující spodní ocelovou konstrukcí, příčně kladenými vařenými I-profily. Odstranili jsme také okna a dveře, některé otvory jsme zvětšili snížením či odstraněním parapetů. Jiné jsme zazdili, většinou z důvodu požárních odstupů od sousedních objektů. V místech, kde se bouraly podlahy, se odhalila stará hydroizolace. Nahradili jsme ji asfaltovými pásy, které se natavily na opravený betonový podklad. Veškeré prostupy izolací jsme řešili systémově. Tam, kde nebylo možné provést povlakovou hydroizolaci na konstrukcích ve styku se zeminou, jsme použili vodostavební beton. Podlahy 1. PP jsou ve vybraných místnostech zatepleny minerální vatou, v 1. NP jsme pro zateplení podlah použili expandovaný polystyren.“
Zdivo nástavby je z akustických cihel, dozdívky obvodového pláště při severní a jižní straně z plynosilikátových tvárnic. Stěny mezi dostavbou a sousedy byly ošetřeny vícevrstvou skladbou kombinace akustických desek a mezer s izolační výplní. V prostorách jsou ozvučené sály tanečního studia, za stěnou byty. Pro kolaudaci byla zpracovaná i požadovaná akustická studie. Sloupy v 3. NP jsou železobetonové 300 x 400 mm. Stropní konstrukce nástavby jsou z předepjatých dutinových panelů tl. 400 mm. Ztužující věnce obvodových zdí jsou železobetonové, tvoří zároveň překlad oken.
Jednoplášťová neodvětrávaná střecha má minimální spád k podélnému okraji budovy. Její železobetonová deska byla opatřena penetrací ve dvou vrstvách, parotěsnou fólií a spádovou vrstvou z klínů EPS 150 (20–180 mm). Tepelná izolace je z desek PIR v tl. 100 mm.
V objektu je nový bezbariérový výtah mezi 1. PP a 2. NP. Obnoveny byly také všechny inženýrské sítě. Prostory tanečních sálů a zázemí (šatny, recepce) jsou automaticky nuceně větrány s rekuperací. Sály jsou také klimatizovány centrálním systémem napojeným na větrání. Jižně orientované kanceláře v 2. NP a obchody v 1. NP mají vlastní klimatizaci (vnější jednotky byly umístěny na střeše či za perforovanou zástěnou u zadního vchodu). Na střeše jsou také fotovoltaické články, které slouží pro spotřebu domu.
| Polyfunkční dům Petřiny82 |
| Autor: Ing. arch. Lucie Němcová; spolupráce na DÚŘ Ateliér ANTA, Ing. arch. Karel Scheib Projekt: ANTRE s.r.o., Ing. Karel Šíp Krajinářské úpravy: Ing. arch. Alice Boušková Místo: Na Petřinách 310/82, Praha 6 – Veleslavín Projekt: 2016 Realizace: 2019-2021 Náklady: 80 mil. Kč |
Hovoříme s architektkou Lucií Němcovou
Místo má velký potenciál, Petřiny se nacházejí mezi Hvězdou a Šárkou, dopravně jsou dobře dostupné, nedaleko je i stanice metra. Ale přesto – kde jste s investorkou vzaly odvahu obnovit tak nevábnou stavbu?
Investorka dlouhodobě hledala prostor, kde by bylo možné realizovat její sen. Chtěla vybudovat místo pro sportovní standardní a latinskoamerický tanec. Divili byste se, v jak nízkém standardu jsou v Praze prostory pro trénování profesionálních tanečníků. Lokalitu i místo znala, bydlí nedaleko. Samotný objekt pak svou kapacitou a dostupností jejímu záměru vyhovoval. Společensko-sociálním i ekonomickým benefitem určitě bylo, že se v parteru nacházely obchodní prostory, které se ve skvěle doplňují s využitím horních podlaží. Když se tedy nemovitost objevila na trhu, šla do toho. Zde patří také dík Karlu Scheibovi ze studia Anta, jemuž se podařilo projednat se stavebním úřadem nástavbu dalšího podlaží. Za sebe jsem ráda, že se na sídlišti s vysokou kvalitou bydlení, jako Petřiny bezpochyby jsou, podařilo nabídnout prostor pro lokální obchod a služby, které tu neuvěřitelně chybí. A samozřejmě i za to, že někteří investoři vidí smysl v tom, kultivovat vlastními prostředky prostředí, kde žijí a podnikají.
Zadání bylo od začátku stejné? Tedy taneční sály v přístavbě třetího patra, v druhém patře kanceláře, v přízemí služby? Vyvíjel se váš projekt fasády?
Mix funkčního využití domu byl daný, včetně kavárny v přízemí. Přístavbu druhého patra jsem navrhovala na míru velkého sálu pro standardní tanec. Samozřejmě proběhly dílčí změny – původně měly být taneční prostory větší. Ale v té době se již rozbíhaly diskuse s provozovatelem studia a ukázalo se, že pátý sál v prvním patře nebude potřeba. Místo něho vznikly kanceláře. Dispozice pak měla přímý vliv na fasádu. Vzhledem k tomu, že některé sály jsou široké opravdu od „okna k oknu“, chtěli jsme jim dodat intimnější atmosféru, oddělit je od ruchu z ulice a odstínit od přímého jižního slunce. A zároveň nabídnout meziprostor, kam se můžeme jít trochu „vyvětrat“. Vznikla tak koncepce vykonzolovaných balkonů-pavlačí, z čelní strany krytých stínicí konstrukcí.
Měli jsme desítky návrhů předsazené konstrukce. Umělecké pracovaly s optickým klamem měnícího se obrazu na fasádě. To, že kolem domu vždy jdete nebo jedete, byl princip, který jsme chtěli využít. Pohyb vně je i určitý odkaz na náplň domu. Nakonec jsme se dopracovali k nejjednodušší formě, která optimálně přistiňuje prostor za konstrukcí, zároveň přes ni vidíte ven, a naopak lidé na ulici mají povědomí o dění uvnitř. Míra perforace plechu a jeho výsledného efektu pro nás bylo rozhodně velké téma. Svislé lamely jsme na fasádě naklopili pod různými úhly, což při pohybu kolem domu vytváří i zdání pohybu na fasádě. Provedení domu v bílém a světle šedém odstínu pak bylo reakcí na pestrobarevné řešení sousedních fasád bytových domů. Chtěli jsme vizuální dojem z prostředí trochu zklidnit. Paradoxně díky tomu dům na první pohled vyčnívá z řady.
Co se týče například nových oken, původní členění stavby jste respektovali. Bylo to podle vás důležité?
Ano, i když se to na první pohled nezdá, dům měl své kvality. Zároveň se jedná o stavební typ, který se v lokalitě opakuje. Nechtěli jsme tuto vazbu ztratit. V návrhu jsme vycházeli jak z původní profilace fasády, tak z členění oken, to jsme ale přizpůsobili požadavkům nové dispozice. Například podél balkonů jsou místo oken s parapety celoplošné výkladce se vstupy na platformu. To, že si v sálech můžete otevřít okno, je devizou a u dnešních sportovních zařízení spíše výjimkou. U jižní fasády jsme taktéž sledovali, aby členění oken za předsazenou konstrukcí nerušilo. Výškou otvíravých částí či velkoformátovými výlohami jsme šli „na dřeň“ dodávaných možností – chtěli jsme v maximální míře eliminovat další členění rámů. Výrobce měl pro tyto formáty systémové funkční kování, takže běžný uživatel nevnímá značnou váhu křídel dveří. Svou roli také hrály tepelně izolační požadavky na obálku domu, dále také její akustické vlastnosti – z ulice i z hudby uvnitř. Stojí za zmínku, že na střeše byly osazeny fotovoltaické panely, které pomáhají se spotřebou sálů především v letních měsících, kdy je nutné prostory klimatizovat.
Projekt má dlouhou historii, začali jste s ním v roce 2013, stavba však byla zahájena až 2019. Bude to opět příběh o těžkopádné byrokracii pro stavební povolení?
Se stavebním úřadem jsme problémy neměli. Objekt ale sousedí se dvěma bytovými domy. V 70. letech minulého století byl vestavěn do proluky, takže nosné stěny jsou po obou stranách kontaktně přisazeny. Každý z domů má své SVJ, takže jsme občas zažívali scény ne vzdálené divadelnímu představení/filmu z pera Vosto5. Bohužel se našli „sousedé“, kteří i přesto, že dům chátral a původní vlastník zde provozoval ubytovnu opravdu nízké kategorie, trvali na statusu quo. Prostě byli kategoricky a bezdůvodně proti jakékoliv stavbě. Zásadním problémem ale bylo, že pozemek byl zatížen právní vadou: část byla pod sousedním bytovým domem, z druhé strany shodný pás pozemku pod naší stavbou „papírově“ patřil druhému domu. Katastrální úřad odmítl posunutí pozemků uznat, prostě se tím nechtěli zabývat. Řešení situace pak trvalo několik let. Investorka s obcházením schůzí SVJ a vyjednáváním se sousedy strávila nesmyslné množství času. Ale podařilo se. Samotná stavba pak byla relativně rychlá.
Mohli bychom skončit něčím veselejším? Kromě samotného domu jste obnovili také prostory před ním. A moc se vám to povedlo…
Máme z toho radost. Pozemek před domem patří městu, investorce se ale podařilo získat prostor do správy za cenu provedení jeho úprav. V původním stavu zde byly dva zanedbané záhony s planými růžemi a rozpadlý asfaltový chodník. Oslovila jsem krajinářskou architektu Alici Bouškovou, která navrhla zahradní úpravy i nové řešení povrchů. Vše pak muselo odsouhlasit i město. Výrazným zásahem jsou tři nově vysazené vzrostlé stromy. Bylo výzvou vyhnout se všem trasám vedení pod zemí, ale vešli jsme se. Za úspěch považuji i to, že domem lze přes den volně projít – celá uliční fronta bytových domů je dlouhá 200 metrů a rekonstruovaný objekt je uprostřed; v původním parteru to nebylo možné.
|
Tepelně izolační dvojsklo Tepelně izolační trojsklo |
Hana Vinšová
Foto: Václav Novák
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 4/2022
