S přibývajícími nároky na energetickou šetrnost novostaveb i rekonstrukcí (např. směrnice EPBD II) se stále více projektantů a investorů bude rozhodovat pro sendvičové skladby obvodových konstrukcí složené z jednotlivých úzce specializovaných vrstev (pro funkci nosnou, tepelněizolační, akustickou, ochranou a pohledovou) a na fasádách určitě vzroste podíl zejména vnějších kontaktních zateplovacích systémů coby řešení technicky a ekonomicky efektivního. Je však použití vnějších tepelněizolačních kontaktních systémů (ETICS) bezpečné a trvanlivé?
První taková skladba byla použita v roce 1957 v západní části Berlína s – z dnešního hlediska téměř úsměvně tenkou – pěticentimetrovou tepelněizolační vrstvou z pěnového polystyrenu. K masovému rozšíření ETICS došlo v západní Evropě po první ropné krizi v roce 1973. Koncem sedmdesátých let přistupují do hry zcela nehořlavé izolanty na bázi minerální vlny a v osmdesátých letech se dokonce přidávávají i první alternativní povrchové úpravy z keramických obkladů. Po změně společenských, ekonomických a technologických poměrů zažívají zateplovací systémy boom zejména na všech panelových sídlištích na východ od bývalé železné opony, ale nejen tam. I v Rakousku, Švýcarsku a bývalém Západním Německu rostou v devadesátých letech výměry i tloušťky zateplovacích systémů, prozatím řízených předpisy jednotlivých zemí. V roce 2000 dochází v rámci EU ke sjednocení technických požadavků a zkušebních metod pro kontaktní zateplovací systémy – je vydán poměrně přísný a rozsáhlý evropský předpis pro zkoušení a ověřování ETICS před jejich uváděním na trh, tzv. řídicí pokyn ETAG 004.
Obyvatelé a majitelé zateplených bytů, kteří bezprostředně po dodatečném zateplení svých domů pociťují jednoznačný přínos tohoto řešení zejména zlepšením vnitřní pohody interiéru a menšími účty za topení, si právem kladou otázku celkové trvanlivosti tohoto technického řešení a s ní spojené finanční návratnosti této investice. Zatímco ze strany příznivců a výrobců zateplovacích systémů jsou obyvatelé pochopitelně ubezpečováni o velmi vysoké životnosti těchto skladeb, odpůrci zateplování a výrobci jiných stavebních řešení ze stejně pochopitelných důvodů nešetří kritikou a mnohdy i tzv. zaručenými zkušenostmi svých známých.
Zkušenosti z Německa
Největší vypovídající hodnotu k této problematice mají odborné nestranné testy a dlouhodobá pozorování zateplovacích systémů prováděné od počátku 60. let 20. stol. německým Fraunhoferovým institutem pro stavební fyziku (Fraunhofer Institut für Bauphysik, IBP) v laboratořích, ve volných povětrnostních podmínkách a na téměř stovce reálných, veřejně přístupných zateplených objektů v Německu, Rakousku a Švýcarsku, jejichž výsledky jsou v několikaletých periodách zveřejňovány, porovnávány a komentovány v tzv. Sděleních IBP (IBP-Mitteilung). Za zmínku stojí zejména tato zjištěná fakta a konstatování:
– Při prvním periodickém dohledu výše uvedených zateplených staveb v r. 1975 bylo zcela v pořádku 60 % objektů. Zbývající část vykazovala drobné vady, jako např. jednotlivé malé trhlinky, výjimečně i puchýřky. Pokud se vůbec kdy vyskytly nějaké zásadní nedostatky, byly způsobeny především lajdáckým provedením na stavbě a obvykle musely být odstraněny ještě před dokončením stavby. Ve sledované skupině víceméně nahodile vybraných objektů byly bezprostředně po dokončení zateplené fasády indikovány závažné zhotovitelské vady pouze v jednom případě (Neumarkt z počátku 70. let, trhlinky, které překvapivě zůstaly neošetřeny až do renovace fasády nátěrem na konci osmdesátých let.)
– Druhý dohled v r. 1985 zjistil, že na zhruba jedné polovině zateplených fasád nebyly provedeny žádné renovační práce, přičemž jejich kvalita nedoznala zásadních změn k lepšímu ani k horšímu. Druhá polovina zateplených fasád byla mezitím opatřena novým nátěrem, jehož potřeba byla vyvolána především postupným znečištěním z ovzduší. Pokud se u této skupiny fasád vyskytovaly nějaké vady, došlo dodatečným nátěrem k jejich odstranění.
– Při třetím periodickém dohledu v r. 1995 bylo konstatováno, že většina zateplovacích systémů, jejichž stáří mezitím dosáhlo 13–26 let, byla v průběhu let jednou až dvakrát renovována nátěrem, mnohé z toho pouze na základě subjektivního pocitu uplynutí morální a estetické životnosti fasády. Některé systémy byly renovovány provedením nové omítkové vrstvy, jeden pak dokonce dodatečným přidáním další vrstvy tepelného izolantu. Po těchto opatřeních bylo v r. 1995 zcela v pořádku 90 % sledovaných objektů.
– Po čtvrtém dohledu v r. 2005 bylo konstatováno, že všechny sledované zateplené fasády jsou v překvapivě lepším stavu než kdykoli předtím, zatímco u referenčních nezateplených fasád (totožné obytné budovy stejného konstrukčního systému ve stejném místě, které však nebyly zatepleny a zůstaly se standardní omítkovou vrstvou) se nadále objevují praskliny vyvolané stárnutím, dotvarováním a pohyby staveb. Nově se však ve stejný „historický“ okamžik, nezávisle na stáří a na původu ETICS, začínají na fasádách objevovat řasy a mikroorganismy, zejména na plochách smáčených deštěm. Vědci z Fraunhoferova institutu vysvětlují tento fakt malou tepelnou kapacitou povrchu zateplovacích systémů v kombinaci se změnami ve skladbě znečištění ovzduší, kdy po velkoplošném odsiřování uhelných elektráren došlo k výraznému poklesu kyselých dešťů.
– Při páté inspekci v r. 2015 se sledované zateplovací systémy v dobrém zdraví dožívaly 29–45 let. Pět zateplených objektů nebylo nijak udržováno, u čtyř byl z čistě energetických důvodů zateplovací systém navýšen tzv. zdvojením ETICS a dva zateplené objekty byly natřeny. 10 z 11 ETICS bylo hodnoceno jako bezchybné, jeden ETICS dostal známku „2“ – s drobnou, ale nezávažnou vadou (prasklinky na styku zateplené stěny a ploché střechy).
Zkušenosti z České republiky
Lze tyto poměrně optimistické a uklidňující výsledky přenést i na zateplovací systémy v České republice?
Přestože technické a legislativní požadavky na uvádění jednotlivých komponentů ETICS na trh jsou v celé EU takřka shodné a skutečná kvalita výroby se v jednotlivých zemích nejspíše také neliší, je bohužel v ČR možné – nejen na základě většího množství informací z tuzemských staveb – konstatovat pro ona „pionýrská“ devadesátá léta vyšší míru poruch ETICS bezprostředně nebo v krátké době po dokončení. Přičítat to lze především překotné organizaci a rychlému provádění staveb, popř. nekvalifikovaným a nezodpovědným zhotovitelům.
Zhruba ve stejné době jako v Německu se i u nás objevilo znečištění ETICS řasami a mikroorganismy, což zejména u nás lze spojovat se změnami ovzduší, jako jsou např. snížení prašnosti a obsahu síry (odsíření elektráren), zvýšení obsahu dusíku (automobilová doprava, průmyslová hnojiva), změny mikroklimatu (větší podíl zeleně v bezprostřední blízkosti staveb, zavlažování a mulčování ploch v těsné blízkosti fasád), jakož i se změnami v architektuře samotné (malé přesahy říms a klempířských prvků, syté barevné odstíny s malým koeficientem tepelné odrazivosti apod.). Standardní periodická kontrola a údržba ETICS nejsou sice v ČR tak zažitým standardem jako např. v Německu, ale renovace ETICS se u nás již vyskytují a zřejmě i v kratším cyklu. Buďto jako oprava technických vad poměrně brzy po dokončení ETICS (čímž se často dorovnala kvalita ledabyle či neodborně provedeného tuzemského zateplení na úroveň obvyklou u našich západních sousedů), ale stále častější jsou technicky ne zcela v daný okamžik nutné nátěry, prováděné např. kvůli pouhým změněným estetickým představám majitele objektu (změna barevnosti či členění fasády), ale i renovace zateplovacích systémů v souvislosti s rostoucími nároky na tepelněizolační vlastnosti.
Pozitivní úlohu v osvětě a tlaku na kvalitu zateplování sehrála v době technicko-legislativního temna v ČR tzv. kritéria pro kvalitativní třídu A Cechu pro zateplování budov ČR. Ta byla velmi podobná tehdy ještě nepoužívaným technickým požadavkům evropského řídicího pokynu pro zateplovací systémy ETAG 004, který od začátku byl koncipován tak, aby zaručoval životnost všech zateplovacích systémů nejméně 25 let.
Očekávaná životnost tuzemských zateplovacích systémů
Současná situace, kdy každý nově certifikovaný zateplovací systém (ať už v národním nebo v evropském systému ověřování shody) je u nás zkoušen a vyráběn v souladu s ETAG 004, spolu s již poměrně kvalitním vedením tuzemských staveb, umožňuje i u našich zateplovaných fasád předpokládat při pravidelné každoroční kontrole a při zhruba 15–20letém intervalu obnovovacích nátěrů stejně dlouhou funkčnost a životnost zateplovacích systémů jako v okolních zemích, tj. nejméně 30, ale nejspíše až 50 let, což toto řešení staví do stejné časové řady k ostatním konstrukcím a materiálům použitým na stejných stavbách.
PETR LORENC
Literatura:
1) IBP Mitteilung 316 Praxisbewährung von Wärmedämmverbundsystemen – Neue Forschungsergebnisse, kurz gefaßt, 24 (1977), Fraunhofer Institut für Bauphysik, Stuttgart, Německo.
2) IBP Mitteilung 192 Wärmedämmverbundsysteme mit mineralischen Dämmschichten und Putzsystemen – Neue Forschungsergebnisse, kurz gefaßt, 17 (1990), Fraunhofer Institut für Bauphysik, Stuttgart, Německo.
3) IBP Mitteilung 382 Algen auf Wärmedämm-Verbundsystemen – Neue Forschungsergebnisse, kurz gefaßt, 28 (2001), Fraunhofer Institut für Bauphysik, Stuttgart, Německo.
4) IBP Mitteilung 461 Langzeitverhalten von Wärmedämmverbundsystemen – Neue Forschungsergebnisse, kurz gefaßt, 32 (2005), Fraunhofer Institut für Bauphysik, Stuttgart, Německo.
5) IBP Mitteilung 539 Beurteilung des Langzeitverhaltens ausgeführter Wärmedämmverbundsysteme – Neue Forschungsergebnisse, kurz gefaßt, 42 (2015), Fraunhofer Institut für Bauphysik, Stuttgart, Německo.
Ing. Petr Lorenc (*1960)
je absolventem Stavební fakulty VUT v Brně, obor pozemní stavby. Pracuje jako produktový manažer firmy BAUMIT, spol. s r. o.
