Záchrana a replika větrných mlýnů

Spálov a Jalubí, ne každý názvy těchto obcí slyšel. A pravděpodobně už vůbec ne ve vzájemné souvislosti. Zatímco Jalubí leží severozápadně od Uherského Hradiště v oblasti Slovácka s Chřiby a Buchlovem na dohled, Spálov v oblasti Oderských vrchů patří ke Slezsku. Kolem Jalubí dotváří obraz krajiny vinice, Spálov zase věří švestkám. Jedno ale mají společné…

Obě obce však spojují příběhy větrných mlýnů, nacházejících se na jejich katastrech. I ty příběhy mají odlišný scénář, v obou případech však dobrý výsledek.

Ve Spálově šlo o záchranu unikátního malého zděného mlýnku před totální destrukcí zubem času i náhodnými „návštěvníky“ a nenechavci. Podařilo se, a i když se kromě jednoho mlýnského kamene z vnitřního vybavení nic nedochovalo, je dnes tento objekt nejen zastávkou na turistické trase. Je v něm výstavka o malých větrných mlýnech na severní Moravě, mlýn ožívá při různých příležitostech života obce a je po telefonické domluvě přístupný i jednotlivým zájemcům.

V Jalubí se podařila totální replika původního zděného větrného mlýna, z něhož zbyly jen tušené a náletem křovin zarostlé základy, jejichž přesnou polohu odhalily až „archeologické postupy“. Po odstranění křovin bylo třeba zbytky zdiva doslova vykopat ze země. V obou případech se na záchraně i stavbě repliky všestranně výrazně podílely obce, a i to je hodné zaznamenání. 

Spálov: záchrana na poslední chvíli
Zděný větrný mlýn holandského typu u městysu Spálov na Novojičínsku postavil roku 1929 František Baler. Do té doby v okolí pracovalo, ale postupně mizelo sedm dřevěných větrných mlýnů. Majitel v něm mlel až do roku 1938, pak však mlýn postupně chátral, cesta k němu byla rozorána a během roku často takřka mizel v lánu obilí nebo kukuřice. Byl to vlastně zázrak, že o něj „nezavadila“ zemědělská technika při obdělávání polí. Mlýn postupně obrůstal keři, do volně přístupného objektu s rozpadlými okenicemi, dveřmi i chátrající střechou zatékalo, vnitřní vybavení podlehlo zubu času zcela. 

Spálovský mlýn je nejmenším objektem tohoto druhu v ČR. Mírně kuželovitá stavba má u základů průměr jen 3,2 metru, pod střechou ve výšce 3,2 metru pak je průměr 2,47 m. Cihlové zdi jsou 15 cm silné. Kritický moment pro tento mlýn přinesla zima 2006–2007. Na jaře se uvolnila část zdi kolem otvoru po vstupních dveřích a zřítila se, a jen zázrakem zůstal zbytek mlýna stát, třebaže otvor tvořil více než čtvrtinu celého obvodu stavby. Objektu tak hrozil bezprostřední a nevratný zánik. Situaci sledovali v rámci průzkumu výskytu a stavu malých větrných mlýnků na severní Moravě členové sekce větrných mlýnů při Kruhu přátel Technického muzea v Brně. Městysu navrhli pomoc při záchraně této technické památky. Setkali se se zájmem a s pomocí starostky, majitelů objektu i zastupitelstva obce. 

Spálov se stal místem pravidelných pracovních setkání členů „povětrné“ sekce při pracích na záchraně objektu. V létě roku 2007 byly provedeny nejnutnější záchranné práce: vyčištění okolí od porostu, odvodnění základů, dozdění zřícené části zdi, usazení rámu vstupních dveří a provizorní zastřešení stavby. Zastupitelstvo pak schválilo částku 55 tisíc korun na výrobu nové střechy mlýna. 

Zájem o záchranu technické památky a pro Spálov i kus jeho historie a identity projevil úřad městyse, především starostka Marie Flodrová, která zajišťovala pro další práce místní řemeslníky a mate-riál. Majitelka objektu Ludmila Jemelková však vzhledem k věku už sama neměla na opravu síly ani prostředky, postup prací však bedlivě sledovala. S postupem prací se zvyšoval i zájem obyvatel Spálova, někteří přišli s příslovečnou troškou do mlýna v podobě vzpomínek i dobových fotografií mlýna. 

Sekce větrných mlýnů má mezi svými členy řemeslníky – tesaře, kteří jsou sami majiteli větrných mlýnů. Jan Kandler, vlastník větrného mlýna v nedalekých Partutovicích, vyrobil kuželovitou střechu, Pavel Hajkr z Přemyslovic na Prostějovsku zhotovil rámy oken a dveří.

Došlo i na zpevnění obvodu mlýna plochými obručemi a provizorní zastřešení. V následujících letech pokračovaly práce na obnově mlýna osazením zárubní oken, novou kamennou podlahou v přízemí, novou střechou, montáží nových dveří, stříšky nad vchodem, opásáním stavby kovovými obručemi, impregnací dřevěných částí a vnitřními omítkami. Bylo rovněž vestavěno dřevěné patro se schodištěm uvnitř mlýna. Jeho původní podoba se sice nedochovala, bylo však vytvořeno podle vzpomínek některých obyvatel Spálova. Roku 2009 byl uložen i jeden původní mlýnský kámen a obnovený mlýn, zejména jeho interiér, byl poprvé představen veřejnosti. V létě roku 2009 byla ve mlýně instalována výstavka o větrných mlýnech v okolí Spálova i o mlýnu samotném. 

Při rekonstrukci objektu pomohla i dochovaná historická fotografie, z níž bylo možné odvodit tvar a sklon kuželovité střechy, ale i rozměry křídel a způsob jejich uchycení na ose. Aby mlýn dostal svou původní podobu, byla vyrobena a instalována jeho křídla, do jejichž rámů byly pro mletí při příznivém větru vkládány dřevěné rošty. I tyto práce udělal Jan Kandler z Partutovic. Ten i zhotovil nová křídla, která byla instalována 26. srpna 2012. Všichni přítomní si tak mohli při slavnostním zakončení prací a předání mlýna občanům Spálova porovnat vzhled zachráněného mlýna s historickou fotografií z roku 1942, která byla nejspolehlivějším podkladem pro podobu mlýna i jeho detailů. 

Vedle již zmíněných řemeslníků na postup a technologie prací dohlížel i Radim Urbánek z muzea ve Vysokém Mýtě, o výkresy se postaral Ing. arch. Ivan Sládek (majitel větrného mlýna v Ruprechtově) a celý postup je dokumentován nejen fotograficky, ale i sběrným videozáznamem režiséra, kameramana i autora textu a hudby Bedřicha Ludvíka z ČT.

Jalubí: plnohodnotná replika
Ještě před deseti roky býval větrný mlýn holandského typu (kruhová kamenná stavba, otočně uložená střecha s osou a „křídly“) u obce Jalubí, osm kilometrů severozápadně od Uherského Hradiště, zmiňován jen v kategorii zmizelých objektů. První datovaný záznam o jeho existenci a vlastnících lze nalézt v pozemkové knize z roku 1879. Je ale pravděpodobné, že mlýn byl postaven už o 30 let dříve. Dochované jsou fotografie mlýna z let 1900–1920. Mlýn vystřídal několik majitelů, roku 1938 však byl rozebrán a materiál, zejména kámen, byl použit v obci pro jiné stavby. Existuje i dobrodružnější verze jeho zániku při bombardování ustupujících německých oddílů roku 1945, zápisy v katastrálních knihách však tuto legendu vyvracejí.

Iniciátorem obnovení větrného mlýna v jeho původní, co nejvěrnější podobě, se po roce 2000 stal starosta obce Jalubí, inženýr Karel Malovaný. Obec roku 2003 koupila pozemek, na kterém mlýn stával, v té době však už bez viditelných pozůstatků po jeho existenci a přesné lokalizaci. Téhož roku schválilo stavbu repliky větrného mlýna zastupitelstvo obce. Stavební řízení bylo zahájeno v dubnu 2007.

Snaha o rekonstrukci větrného mlýna začala poněkud netradičně. Bylo třeba zjistit jeho přesnou polohu. Po mlýnu na lokalitě, určené z historických katastrálních map, fotografií a ze vzpomínek pamětníků žádná viditelná část na povrchu nezůstala, a nebylo ani jasné, jak důsledně byl materiál mlýna při jeho rozebírání odvezen. Ke slovu přišly rýče a lopaty. Takřka archeologické pátrání bylo brzy úspěšné, protože se podařilo nalézt kamenné základy celé kruhové stavby s průměrem sedm metrů a 80 cm silnou zdí. Byla rovněž objevena dvojice mlýnských kamenů, zabetonovaná do bloku. To však nebyla jejich původní pozice, pravděpodobně tak byly použity v soklu některého vnitřního vybavení mlýna.

Obec Jalubí navázala hned v počátku svých snah o rekonstrukci mlýna kontakty se zkušenými odborníky. Stavba probíhala pod odborným vedením PhDr. Jany Spathové, vedoucí oddělení památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje. 0d prvních úvah byli přizváni i další odborníci z Technického muzea Brno (TMB) a ze sekce Větrné mlýny při Kruhu přátel TMB, zejména Ing. arch. Ivan Sládek (spolumajitel známého větrného mlýna v Ruprechtově na Vyškovsku) a Ing. Jan Doubek (předseda sekce a majitel mlýna v Kořenci). Všichni se shodli na tom, že mlýn by měl být obnoven jako plnohodnotná replika do stavu co nejvíce odpovídajícího původní podobě podle dochovaných dokumentů.

Na stavbě pracovali především místní řemeslníci. Na původních základech začala replika mlýna růst v červenci roku 2007. Materiál – stavební kámen, pískovec, identický s původním mate-riálem – byl získán z bourané stodoly v Zahnašovicích. Kamenické práce provedl František Švec, tehdy 67letý rodák z nedalekých Jankovic. Práce pak rychle pokračovaly. Tesařské díly a jejich montáž dodala firma Dřevovýroba Vlachynský z Jalubí, atypické dveře, okna i schodiště jsou rovněž od místního řemeslníka Jana Vávry. Otočnou střechu tvořenou osmibokým jehlanem pokryli ručně štípaným šindelem z jedlí specialisté z Valašského muzea v přírodě Rožnov pod Radhoštěm pod vedením Ing. Michala Gesiericha.

Již pod střechou probíhalo sestavení palečného a cévového kola a sesazení celého převodu. Tyto „strojařské“ díly vyrobil další místní specialista Jiří Machaníček. Do dřevěných pouzder (ložisek) byl uložen hlavní hřídel. Montáž „perutí“ (nebo také křídel či lopat) s rozpětím 14 metrů proběhla 10. prosince 2008, tedy za necelých 18 měsíců od zahájení stavby. Mlýn tím dostal svou původní vnější podobu a uvnitř byla instalována podstatná část mlýnské technologie. Dožínkové slavnosti pak koncem srpna 2009 již proběhly u vzkříšeného historického atributu – větrného mlýna na hřebeni nad obcí. Celkové skutečné náklady stavby činily 992 tis. Kč, podílel se na nich Zlínský kraj. Došlo k úspoře kolem milionu korun díky nezištné pomoci občanů, spolků i řemeslníků z Jalubí i bezplatnému získání stavebního materiálu a výroby křídel. 

Obec Jalubí tak získala opravdu věrnou replikou větrného mlýna postaveného na původních základech svou staronovou krajinnou dominantu. Kruhový objekt má průměr sedm metrů a celkovou výšku 10,5 m. Krajině se tak podařilo navrátit její historickou součást a návštěvníkům ukázat, co dokázali řemeslníci v polovině 19. století, i to, jak tyto práce zvládli jejich nynější následníci. Objekt byl oceněn v soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2009 v kategorii Rozvojové projekty, Jiří Machaníček byl oceněn hejtmanem Zlínského kraje udělením titulu „Mistr tradičních řemesel“.

K větrnému mlýnu vede krátká odbočka ze silnice z Jalubí do Traplic (a po stezkách dál do Chřibů), v blízkosti jsou i další pozoruhodnosti, spjaté s Velkomoravskou říší ve Starém Městě u Uherského Hradiště, poutní místo Velehrad, zámek v Buchlovicích a hrad Buchlov. Od větrného mlýna je dobrá vyhlídka do širokého údolí Moravy na Chřiby, Javorníky, Bílé Karpaty, Vizovické a Hostýnské vrchy a lokalita sama se má stát i zastávkou na plánované cyklotrase „Cestou větru“ spojující větrné mlýny ve Zlínském kraji, například ve Štípě, Rymicích, Žeranovicích a Velkých Těšanech.

Ing. Břetislav Koč
Foto: archiv a autor