Přednosti ocelových střech jsou známé a v Česku nejsou nijak nové, i když se poslední dobou dostávají více do popředí. Může za to inspirace skandinávskou architekturou, rostoucí podíl lehkých konstrukcí domů ze dřeva a sendvičových panelů a nakonec jejich dlouhá životnost, podložená u některých výrobců zárukami v řádu desítek let. Klíčová pro funkčnost a životnost střechy je správná montáž.
V minulosti měl zájemce o kovovou střechu zpravidla na výběr jen z pozinkovaného plechu nebo mědi. Měděné střechy přetrvaly dodnes a stále jsou vzhledem ke své ceně spíše raritou. Pozinkovaný plech pak nahradil titanzinek a moderní ocelové krytiny s ochrannými vrstvami na bázi polyesterů a polyuretanů s velmi vysokou životností. Oproti titanzinku mají tu výhodu, že chemicky nereagují s okolními materiály a mají nižší tepelnou roztažnost. Například společnost Ruukki na své střešní krytiny s povrchovou úpravou Pural Matt poskytuje technickou záruku 50 let, ale i tak platí, že pro dlouhou životnost je nezbytná správná montáž.
1. Přípravné práce a úprava krovů
Před montáží ocelové střechy je potřeba zkontrolovat rovnost a vyrovnání střešní konstrukce a případné nedostatky opravit. Teprve potom je možné natáhnout hydroizolační fólii a přistoupit k montáži latí a kontralatí. Ty slouží jako podklad pro krytinu a vytvářejí provětrávanou mezeru, která umožňuje střeše dýchat, eliminuje vlhkost v podstřešním prostoru a vyrovnává teplotu ve střešním plášti. Brání tím natávání sněhu a tvorbě ledových bariér na okapových hranách střech. Po montáži bednění a latí následuje montáž okapového systému. Teprve potom můžeme přistoupit k montáži vlastní ocelové krytiny. Při zakládání prvních kusů je potřeba dbát na to, aby byl spodek krytiny rovnoběžný s osou žlabu, jinak bude krytina tzv. zubovat.
2. Kotvení krytiny
Ocelové krytiny se kotví do střešní konstrukce pomocí šroubů s podložkou z materiálu EPDM (syntetická pryž). Při kotvení je nutné dbát na to, aby byl šroub kolmo ke střešní rovině, jinak hrozí, že podložka dostatečně neutěsní otvor pro šroub. V takovém místě pak může docházet k zatékání a korozi střechy.
3. Řezání a stříhání ocelových krytin
I přes přesné zaměření a rozkreslení střechy je většinou potřeba provést dělení ocelové krytiny. K němu se používají ideálně prostřihovací nůžky, tzv. nibbler, ruční nůžky nebo ruční kotoučová pila s možností regulace otáček a s kotoučkem na dělení kovů. Pro dělení ocelových krytin rozhodně nepoužívejte ruční úhlovou rotační brusku – flexu. Při jejím použití dochází k prohřívání materiálu a odletu okují, které nenávratně poškozují povrchovou úpravu.
4. Pokrývání
Při instalaci krytiny je nutné mít absolutně čistou obuv nebo používat ochranné návleky. Každé škrábnutí povrchu, způsobené například kamínkem v podrážce, může krytinu znehodnotit a dát volné pole působnosti korozi.
5. Dostatečný počet a optimální navržení sněhových zábran podle lokality stavby
Sněhové zábrany už dnes nejsou doménou jen horských oblastí, přestože je stávající normy nepředepisují plošně. Sněhové bariéry by měly být v ideálním případě systémovou součástí celé střechy a být součástí dodávky a montáže celého střešního systému.
podle podkladů společnosti Ruukki
