Pivovar Cvikov povstal z ruin

Objekt bývalého pivovaru ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se v tomto roce objevil zachránce. Novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy zakoupil s cílem obnovit zde výrobu piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první republiky. Po dvou letech intenzivní práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.

Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První a Druhý, za nimiž stoupají přiléhající lesní plochy k Zelenému vrchu, na jehož úpatí se nacházejí pískovcové věže. Areál je na strany k urbanizovanému prostředí lemován plnou ohradní zdí, směrem do krajiny pak transparentním pletivovým plotem. Dnešní hmotový stav objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.

Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo 72 cvikovským měšťanům od pozemkové vrchnosti oficiálně uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. První dostupné archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod Zeleným vrchem, kde stojí pivovar doposud, jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány. V roce 1911 prošly zásadní přestavbou varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu celkem tři. 

Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny na úrovni třetího rybníku v kopci nad pivovarem. Dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je zásadní pro kvalitu piva, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal vysoce kvalitní zdroj vody čerpající zpod křídových a pískovcových geologických vrstev. 

V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary. Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto smutnou chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště „Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968“. Následně areál pivovaru přešel pod správu státního statku, kterému sloužil k hospodářské činnosti jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.

Zmizela technologie
Během půlstoletí vystřídal areál několik majitelů. Již v devadesátých letech to vypadalo, že by opět mohl začít sloužit svému původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle opustil. Z pivovaru bohužel pak zmizela i původní technologie – měděná varna a ostatní kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které byly pevně spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov. To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.

Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. V září 2013 vypsali soutěž na komplexní návrh a projekt rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových a průzkumných pracích.

Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem k historické podobě budov. Základním motivem bylo navrátit budovám podobu z druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili sběratele pohlednic a dobových fotografií, aby získali co nejvíce autentických podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem, kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.

Při rekonstrukci a odstraňování ploch omítek v některých prostorech pak bylo možné dobře dokladovat dřívější stavební etapy a úpravy stavebních dozdívek, dodatečně vkládaných prvcích, napojení konstrukcí a úpravách povrchů.

Zpracování návrhu i projektové dokumentace ve všech stupních ještě předcházelo podrobné geodetické a stavební zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a následovaly intenzivní konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014 zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor a dokončena studie revi­talizace celého areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším termínu.

Pro realizaci stavebních prací byla vybrána firma Foukal, s. r. o., která postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při odkrývání konstrukcí i změny v technologickém vybavení výroby a jeho dodacích lhůtách. V srpnu 2014 byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do jejich cibulí uloženy dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl povolen na podzim 2014, rovněž byla dokončena pivovarská restaurace v prostoru bývalé sladovny.

A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve potřeba původní prostory pivovaru vybavit novou technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla celkovou repasí a bude v pivovaru sloužit ještě mnoho let. Bezprostředně po slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický Mons. Jan Baxant. 

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými, do půlkruhu zaklenutými okny s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými klenbami.

Po roce provozu nabízí pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění (2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva. 

Plány pokračují

Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova zastřešená sedlovou střechou, uzavírá dvůr ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je útulná pivovarská restaurace doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku. Již brzy se začne měnit i patro a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje budou osvětleny řadou nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou mít okna v původních kamenných ostěních.

Západní část dvora navazující na restauraci Sladovna se po demolici novodobých garáží vrátila do stavu před druhou světovou válkou. Dvůr je zčásti koncipován jako plocha pro parkování vozidel hostů, z větší části pak pro pobyt návštěvníků areálu. Očištěna byla původní kamenná čedičová dlažba dvora a prostor byl doplněn o nízkou i stromovou zeleň. Velká rozloha dvora je výhodou při pořádání kulturních a společenských akcí, kdy do areálu přichází tisícovky návštěvníků.

Na této straně je také objekt bývalé stodoly, který prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají. Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků či objektů sklářských výtvarníků. 

S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti záměrně do nové nedoložené interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů a zvolili neutrální základ pro zvýraznění skutečného hmotového řešení a architektonického členění fasád – tedy velkorysých a také bohatě členěných okenních otvorů zejména pivovarské věže a schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, filigránské skladby oken hvozdu i syrového řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým sjednocením je vytvořeno pozadí pro podstatné složky působení architektury komplexu – tedy kontrastu vertikality centrální části (věží varny, hvozdu a komínů) s rozměrnými cihlovými horizontálami střech sýpky a uličního křídla. Tento neutrální základ pak umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a materiálovým intervencím, které však tvoří významově velmi podstatnou složku, neboť signalizují nový život komplexu. Jsou to části objektů, jež mění využití a je žádoucí na ně upozornit – jde zejména o vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v budově bývalé stodoly.

Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Použitá fasádní barva je na bázi vápna a natíraná štětkou tak, aby sama o sobě zachovala jistou nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem apod. Tuto nedokonalost architekti i investor považují za velmi cennou. Řada starých domů a památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s velmi pozitivními ohlasy u odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce 2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.

Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora je navržena firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji vlastního piva, ale i doplňkového sortimentu, jako je například nápojové sklo, upomínkové předměty a oblečení, balené chuťovky či sklářské artefakty. Prodejna bude otevřena rozměrnými skleněnými výlohami jak do dvora, tak k hlavní silnici – opticky tak bude tvořit přirozený spojovací prvek mezi nástupní Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského areálu. 

Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z rybníků, První, který přiléhá k severnímu průčelí bývalé sladovny, bude v budoucnosti sloužit pro rekreační využití. Po jeho vyčištění je plánována údržba stávající zeleně na březích a její doplnění. V jeho jihozápadní části je navrženo rozměrné dřevěné molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak zde možné pořádat různá vystoupení nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání. Další z rybníků, Druhý, bude vyčištěn a s ohledem na svoji velikost ponechán jako krajinný prvek uprostřed smíšeného dubovo-borového háje.

Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně zásluhou investora pivovar nejenže vyrábí, ale intenzivně se zapojil do společenského života.

JITKA TKADLECOVÁ
ve spolupráci s Michalem Šmolíkem (architektonická kancelář Adikon)