Mezibytová stěna je z pohledu komfortu uživatelů bytů jednou z nejdůležitějších. Je to stěna, která nás odděluje od sousedů a jsou na ni kladeny nároky statické, akustické, tepelnětechnické, protipožární apod. Ponechme nyní stranou všechny kromě nároků na akustiku a podívejme se, co všechno dokáže vlastnosti těchto konstrukcí mezibytových stěn ovlivnit z pohledu vzduchové neprůzvučnosti.
Nejdříve je nutné se podívat, jaký je požadavek na tyto mezibytové stěny. Ten je stanoven v ČSN 73 0532:2010 a má hodnotu R’w,N = 53 dB. Výrobce uvádí pro své výrobky laboratorní hodnotu vzduchové neprůzvučnosti Rw. Např. stěna z cihelných bloků Porotherm 25 AKU SYM má hodnotu Rw = 57 dB, z bloků Porotherm 30 AKU SYM Rw = 58 dB. Vztah mezi tzv. laboratorní hodnotou vážené vzduchové neprůzvučnosti Rw (Rw udává výrobce ve svých technických listech a jedná se o hodnotu naměřenou ve státní akreditované zkušebně, případně stanovenou výpočtem) a tzv. stavební hodnotou vážené vzduchové neprůzvučnosti R’w (hodnota neprůzvučnosti naměřené v domě) je následující:
R’w,N ≤ R’w = Rw – k1 [dB],
kde je:
Rw … vážená hodnota laboratorní vzduchové neprůzvučnosti,
R’w … vážená hodnota stavební vzduchové neprůzvučnosti,
R’w,N … normový požadavek na stavební vzduchovou neprůzvučnost,
k1 … korekce vyjadřující zhoršení stavební neprůzvučnosti oproti laboratorní hodnotě vlivem vedlejších cest šíření zvuku.
Korekce k1 je pak ovlivněna řadou okrajových podmínek, které v laboratoři nelze nasimulovat, nejvíce tzv. přenosem zvuku vedlejšími cestami, oslabením stěny rozmístěním elektrorozvodů a krabic atd. Ze zkušenosti víme a opakovaně si na stavbách ověřujeme, že je třeba počítat s korekcí k1 ve výši 3 až 4 dB, přičemž varianta s cihelnými nosnými konstrukcemi je z pohledu velikosti korekce příznivější než varianta železobetonové nosné konstrukce s výplňovými nenosnými stěnami.
Všimněme si, že korekce k1 je ovlivněna hlavně konstrukčním řešením, a to nejen vlastní mezibytové stěny, ale také navazujících konstrukcí. Hraje roli, zda se jedná o nosnou či nenosnou konstrukci, zda navazuje na ostatní zděné či monolitické konstrukce apod. Všechna opatření v místech napojení jsou řešena a doporučena tak, aby korekce k1 byla v součtu všech vedlejších cest co nejmenší.
V žádném případě ale tato korekce nezahrnuje vliv špatného provedení, tedy chyby při zdění. A přitom ty mohou být důležitým faktorem, proč stěna nesplní požadavky na ni kladené.
V dalších částech se tedy zaměříme na jednotlivé části mezibytových stěn a ukážeme si na příkladech správné i špatné provedení zdění a návazností. Nutno ještě poznamenat, že se jedná, zejména v ploše stěny, o standardní požadavky na kvalitu provádění jakékoliv zděné konstrukce.
Nejdříve se podívejme na plochu stěny a následně na jednotlivé detaily napojení.
Plocha zdiva – ložná spára
Základní požadavky na ložnou spáru jsou:
● tloušťka a její rovnoměrnost,
● způsob maltování a druh malty.
Ložná spára při tradičním zdění z velkoformátových bloků výšky 238 mm na maltu má mít ideální tloušťku 12 mm, vycházející z modulu 250 mm. Rozmezí tloušťky, i vzhledem k toleranci zdicích bloků, je 8–15 mm, ale u akustických stěn je doporučena 10–15 mm. Ložné spáry mají být na výšku pokud možno stejné a mít rovnoměrnou tloušťku (obr. 1, 2). K tomu je vhodné využívat např. již provedené monolitické konstrukce, na které je možné naznačit správné rozměření ložných spár po výšce (ideálně v modulu 250 mm). Tam, kde nejsou monolitické konstrukce (zděná konstrukce je nosná), je možné při zdění využít pomůcku, např. dřevěné latě s vyznačeným výškovým modulem pro kontrolu správného výškového rozměření.
Ložná spára musí být maltována v celé ploše od líce k líci bez jakýchkoliv dutin a mezer. V žádném případě není dovoleno zdění na maltové pruhy apod. Před nanášením malty se doporučuje cihelné bloky navlhčit vodou. V případě použití jakýchkoliv zdicích pomůcek (např. betonářské výztuže – kulatiny) je nutné doplnit maltu i do dutin vzniklých po těchto pomůckách. Správné provedení maltového lože je takové, kdy lze po usazení zdicího bloku seškrábnout přebytečnou maltu zednickou lžící. Tím je zajištěno zarovnání malty s lícem zdicího bloku. Pokud dojde v ložných spárách k nedomaltování až do líce, je nutné následně před omítkami provést doplnění a začištění spár zdicí maltou. To jsou samozřejmě práce, čas a peníze navíc (obr. 3–5).
Plocha zdiva – styčná spára
Základní požadavky na styčnou spáru jsou:
● převazba;
● správné doražení bloků v zazubené spáře (P + D);
● správné promaltování maltové kapsy (pouze u cihel, které maltovou kapsu mají);
● správně provedené promaltování v místě řezu;
● správné provedení v místě kolmého napojení („L“ a „T“ styk).
Převazba styčných spár v řadách nad sebou musí být min. 0,4násobek výšky zdicího prvku, tedy v případě bloku výšky 238 mm je minimální převazba 95 mm.
V případě zazubené styčné spáry (P + D) musí být bloky co nejvíce doraženy k sobě. Správně doražená styčná spára je šířky do 5 mm (dáno výrobou a tolerancí zdicích prvků). Pokud je styčná spára širší než 5 mm, je nutné tuto styčnou spáru vyplnit (uzavřít) v líci zdicí maltou (např. provedením drážky tvaru „V“, aby malta ve spáře držela, obr. 6, 7).
Pokud má styčná spára maltovou kapsu (typické pro akustické cihly Porotherm AKU SYM), je nezbytné tyto maltové kapsy v průběhu zdění zcela vyplnit zdicí maltou. Správného vyplnění se docílí pomocí dřevěné laťky, kterou se malta v kapse zhutní. Je to zejména z důvodu možného rychlého odsátí záměsové vody z malty vysušenou cihlou, čímž by malta mohla zůstat „viset“ v kapse a ta by tak nebyla zcela vyplněna. Pokud se nepoužije hutnění laťkou, také nedochází ke spojení malty, která se do kapsy doplňuje na víckrát. I kapsu se doporučuje před nanášením malty navlhčit vodou (obr. 8–10).
Dalším doporučením odladěným v praxi je nepokračovat se zděním další vrstvy cihel, dokud nejsou všechny kapsy v předchozí řadě řádně vyplněny. Tak nemůže dojít k opomenutí nějakou kapsu maltou vyplnit (obr. 11).
V ploše stěny je někdy nutné provést délkové zkrácení cihelného bloku (řez). To je samozřejmě možné i u akusticky dělicích konstrukcí, je ale nutné provést správné ošetření takto vzniklé styčné spáry. V místě řezu, tedy mezi uříznutou a neupravenou styčnou plochou, musí být vynechána spára cca 15–20 mm (bloky se nikde nesmí navzájem dotýkat) a vniklá spára musí být zcela, tj. po celé výšce a od líce k líci, vyplněna zdicí maltou. Šířka promaltované spáry by měla být cca do 40 mm, minimální délka dořezu cihly by měla být cca 80–100 mm (obr. 12, 13).
V případě kolmého napojení stěn platí stejné zásady pro úpravu spáry jako v místě zkrácené cihly v ploše stěny. Základní pravidlo je, že se cihly nikde nesmí dotýkat nasucho bez malty (obr. 14, 15).
Detaily napojení
Detaily napojení můžeme rozdělit podle místa jejich výskytu:
● spodní vodorovná spára – založení stěny;
● horní vodorovná spára u nosné konstrukce – napojení na stropní konstrukci;
● horní vodorovná spára u nenosné konstrukce – napojení na vodorovnou nosnou konstrukci;
● boční svislá spára – měkké nebo tuhé napojení.
Akustické stěny se zakládají na těžký asfaltový pás, např. pás typu V 60 S35 (40). Tento pás musí být na každé straně o cca 40 mm širší než zdivo. Je to proto, aby malta ze zakládacího lože nepropojila zdivo se stropní konstrukcí (obr. 16, 17).
U nosné konstrukce je horní spára řešena přímou betonáží stropní konstrukce na zdivo. Z důvodu omezení přenosu zvuku ze stěny do stropu a opačně lze doporučit vložení těžkého asfaltového pásu jako při založení stěny na zhlaví stěny před betonáží stropu. Asfaltový pás je v tomto případě stejné šířky jako zdivo (v žádném případě nesmí být užší). Použití asfaltového pásu na zhlaví stěny je nutné odsouhlasit se statikem daného objektu (obr. 18).
U nenosné konstrukce je nutné mezi stěnou a vodorovnou nosnou konstrukcí vynechat spáru šířky cca 20 mm (nebo dle požadavku statiky o průhybu vodorovné konstrukce), která se následně vyplní pružným materiálem. Z důvodu dalších, zejména protipožárních požadavků se spára vyplňuje deskami minerální vaty s podélným vláknem o objemové hmotnosti cca 80–100 kg/m³. Spára musí být vyplněna bez jakýchkoliv mezer (obr. 19, 20).
V případě nenosné konstrukce vyzděné z akustických cihel s maltovou kapsou ve styčné spáře je důležité správné provedení poslední řady pod stropem. První variantou správného provedení je použít do poslední řady akustickou cihlu Porotherm AKU Z, která má sice o 1 dB horší hodnotu Rw než cihla Porotherm AKU SYM, ale v rámci celkové plochy je toto řešení akceptovatelné. Cihla Porotherm AKU Z má obdobné děrování jako Porotherm AKU SYM, ale nemá ve styčné spáře maltovou kapsu. Nevýhodou tohoto řešení je kombinace více druhů cihel z hlediska logistiky na stavbě (obr. 21).
Druhou variantou u nenosné konstrukce je použití cihel Porotherm AKU SYM i do poslední řady. To je z hlediska logistiky na stavbě bez problémů, ale je nutné zajistit správné promaltování maltových kapes. Jelikož kapsy nelze maltou vyplnit svrchu, je nutné před osazením cihel otevřít kapsu z boku jednostranným odříznutím pera. Pak je možné kapsy vyplnit prohozením zdicí maltou. I v tomto případě platí požadavek na úplné vyplnění prostoru maltové kapsy a odříznutého pera jako při vyplňování maltové kapsy shora (obr. 22–24).
Boční svislé spáry je možné řešit několika způsoby, které, jako v ostatních případech, musí předepsat projektant, resp. statik s ohledem na konkrétní návrh a posouzení daného objektu. Dále si ukažme možnosti jednotlivých řešení a některá úskalí z hlediska jejich provedení na stavbě.
Měkké připojení stěny se realizuje většinou v napojení na monolitickou konstrukci. Řeší se stejně jako napojení nenosné konstrukce na vodorovnou konstrukci vkládáním minerální vaty do spáry mezi zděnou stěnu a železobetonovou monolitickou konstrukci. Důležité je, aby mezi minerální vatou a monolitem a minerální vatou a cihlou nevznikla žádná mezera. Toho je docíleno zejména správným doražením zdicího bloku k minerální vatě. Případné dotěsňování vzniklých mezer maltou není ideální, proto je nutné již při zdění detail provést správně. Součástí napojení je vkládání stěnových spon (nebo betonářských výztuží) do každé druhé spáry po 2 ks.
Tuhé připojení se provádí ve styku cihelných stěn, kdy se jedná v zásadě o „L“ nebo „T“ spoj. Styčná spára šířky cca 15–20 mm se zcela pro maltuje zdicí maltou od líce k líci a každá druhá ložná spára se doplní většinou dvojicí stěnových spon (obr. 26).
Tuhé připojení lze však provést také v případě napojení zděné konstrukce na monolit. Pokud to statik stavby povolí, pak se aplikuje v zásadě obdobný detail jako u založení stěny, tzn. na monolit se přichytí (ev. nataví) těžký asfaltový pás, zdivo se ukončí cca 15–20 mm od pásu a vzniklá svislá spára se promaltuje zdicí maltou v celé výšce od líce k líci. Opět se každá druhá spára doplní o 2 ks stěnových spon nebo se použije betonářská ocel (obr. 27).
V provedení tuhého i pružného připojení k monolitu nebo k jiné zděné konstrukci nesmí vzniknout žádné mezery, které by jinak tvořily akustické mosty (obr. 28–30).
Ze zkušenosti z řady měření je nutné zmínit ještě jedno řešení, a to provedení mezibytové akustické stěny u obvodové konstrukce. K maximálnímu omezení akustického mostu přes obvodovou konstrukci se doporučuje mezibytovou stěnu ukončit až na vnějším líci obvodové konstrukce, která bude na mezibytovou napojená z boků. Propojení stěn kapsováním se nedoporučuje. V případě ETICS není toto provedení problematické ani z hlediska tepelně technického (obr. 31 a 32); pokud by obvodová konstrukce byla jednovrstvá, je potřeba zohlednit i toto hledisko a mezibytovou stěnu např. ukončit v obvodové stěně minerální vatou.
Výše uvedené požadavky na zdění, jak již bylo zmíněno, jsou zejména v ploše stěn základními požadavky na provedení jakékoliv zděné konstrukce. Jejich zanedbání nebo podcenění, ať již vědomé či nevědomé, může mít u akusticky dělicích konstrukcí fatální vliv na konečnou hodnotu vzduchové neprůzvučnosti konstrukce, a tím na snížený komfort uživatele bytu.
Společnost Wienerberger jako výrobce zdicích prvků si je vědoma důležitosti správného provedení, a proto nabízí proškolení prováděcích firem ideálně před zahájením zdění bytového domu. Tato praxe se dlouhodobě osvědčila jako správná cesta vedoucí ke splnění požadavků na vzduchovou neprůzvučnost konstrukcí prováděných z cihel Porotherm AKU.
ROBERT BLECHA
foto archiv autora
Ing. Robert Blecha (*1975)
absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, od roku 2002 pracoval v expertní a projekční kanceláři A.W.A.L., s. r. o., specializující se na stavební fyziku a stavební izolace. Od roku 2009 je technickým poradcem ve firmě Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
