Ve veřejném sektoru i v soukromých stavbách se stále častěji objevují designové stavby, ve kterých je výrazným způsobem zastoupený beton ve své nejlepší podobě. Odhalený, s přiznanými povrchy otisku nebo takový, jehož tvar vyráží dech. Někdy je cílem obyčejný beton, jindy je představa komplikovanější. Tedy nejen otisk v betonu, často i samotný tvar monolitu sledují vyšší estetický cíl.
3D beton – povrch, nebo tvar?
Obojí. Při dnešních technologiích záleží jen na představě architekta nebo investora, který může naplno popustit uzdu představivosti a vtisknout do svého projektu něco jedinečného. Teoreticky bez jakýchkoliv omezení. I když tady samozřejmě nějaká jsou, a to například tvarové možnosti bednicích forem nebo zejména možnosti odbedňování různých neobvyklých povrchů. Ne vždy se totiž fyzikální předpoklady různých materiálů protnou s možností realizace.
Povrch betonu podle přání i účelu
Pohledové betony, jejichž estetika je založena zejména na přiznaném betonovém povrchu, zažívají dnes boom. A je jedno, zda se jedná o dopravní stavby, kde bývají odhalené betony spíše pravidlem, o stavby veřejného sektoru, kde beton často přímo souvisí s určením budovy a podtrhuje ho, nebo o soukromé rezidence, kde má účel čistě estetický.
Příklad 3D povrchu betonu: památník heydrichiády, Pardubice
V rámci revitalizace vzpomínkového místa padlých v období heydrichiády bylo rozhodnuto o vybudování nových pietních a výstavních prostor, které by měly reflektovat nelehkou dobu nacistické okupace. Proto byl zvolen koncept zahloubení prostor, které tak evokují podzemní dobový kryt. Povrchy pak připomínají tehdejší konstrukční stavitelství, protože většina povrchů je realizována pomocí pohledových betonů s otiskem hrubých prken.
Za realizací stojí pardubická firma TAKO (Tažené Konstrukce), která monolit realizovala s bedněním Doka. Konkrétně byl využit stěnový systém Doka Framax s deskou Xlife. Deska Xlife poskytuje hladký povrch, který byl využit v některých vnitřních prostorách, většinou ale šlo právě o rustikální povrchy. I pro jejich realizaci byl nasazen rámový systém Framax, u kterého v tomto případě byla deska pomocí sponkovačky vybavena povrchově neupravenými nehoblovanými prkny doplněnými o zámek pero-drážka. Zajímavostí je, že prkna nebyla nijak povrchově ošetřena; absence separačního oleje přitom zapříčinila ztížení odbedňování, ale zajistila o to hrubší a realističtější povrch, a to včetně třísek a drobných úlomků dřeva, které v otisku zůstaly. Těch je možné se částečně zbavit vykartáčováním, jednodušší ale je počkat na vyzrání betonu, který je sám vyloučí.
Všechny rustikální desky byly použity pouze jednou, a to kvůli změněné nasákavosti i změněnému povrchu po odbednění. Opětovné použití by totiž přineslo do dalšího záběru jinou barevnost i otisk. Důležité ale je, že díky fantazii, nasazení i zkušenostem betonářů i dodávkám kvalitních systémových bednění od firmy Doka se podařilo vytvořit jedinečný projekt, který rozhodně přinese užitek i dalším generacím.
Tvaru monolitu se meze nekladou
Samostatnou kapitolou pak jsou zvláštní nebo neobvyklé tvary monolitických konstrukcí. Výhodou betonu je jeho snadné ukládání do libovolných tvarů a možnost realizace zajímavých objektů. K tomu je ovšem velmi často třeba zvláštní bednění, které právě neobvyklé tvary betonu vtiskne. A to ze zcela prostého důvodu – standardní systémová bednění totiž často nedokáží reagovat na požadované tvary.
Příklad zvláštních 3D tvarů: Výcvikové centrum HZS, Velké Poříčí
Velkou výzvou pro neobvyklé tvary a zvláštní bednění byl projekt výcvikového centra HZS ve Velkém Poříčí. Monolitická konstrukce hlavní části budovy totiž zahrnovala nejen komplex stísněných polygonů pro nácvik zásahů v omezeném prostředí, ale zejména dominantu celé budovy, a to výrazně lomenou a tvarovanou lezeckou stěnu.
Pro realizaci si firma Stylbau vybrala jako dodavatele bednicí techniky společnost Doka. Po úvodních konzultacích bylo naplánováno a vyrobeno několik desítek komponentů bednění, které byly postupně dodávány na místo a vyměňovány za už použité části. Vzhledem ke komplikovanému a ojedinělému tvaru totiž bylo možné každou formu použít pouze jednou.
Formy byly naplánovány ve 3D programu a následně vyrobeny pomocí jednotlivých ramenátů, které doplnil nosný rošt z nosníků Doka H20 top a bednicí deska potažená melaninovou pryskyřicí. Při postupné betonáži byly prvky bednění vynášeny na pevnou skruž Staxo 100, respektive na už odbedněné a vyzrálé části po jednotlivých záběrech. Při podobném projektu je důležité, aby bednění nejen poskytlo potřebnou formu pro realizaci monolitu, ale jeho nasazení bylo také snadné a bezpečné. Proto jsou podobné prvky doplněny nejen o možnost kotvení BOZP prvků, ale i o transportní oka a při instalaci často asistuje montážní mistr od výrobce bednění.
Díky nasazení zvláštního bednění mohl být naplněn tvarový záměr a pomocí kvalitní hladké bednicí desky dokonce i v pohledové kvalitě. Podobné projekty, kde je využita zvláštní tvarovost, totiž často pohledové zůstávají. A díky zpracování, nápadu i realizaci často zaujmou nejen uživatele nebo investora, ale také odborné poroty architektonických soutěží. A realizace výcvikového centra HZS ve Velkém Poříčí rozhodně není výjimkou – odnesla si totiž poměrně obsáhlou řadu ocenění z národních i mezinárodních klání.
Třetí dimenze betonu jako nástroj sebevyjádření
Monolit patří do stavebnictví neodmyslitelně. Ve velké většině případů jako nepřekonaný konstrukční prvek, stále častěji ale jako nástroj vyjádření jiného pohledu. Díky možnostem zvláštních bednění a bednicích desek se ze staveb stávají sochy a z jejich povrchů umělecká plátna. Stejně jako kterýkoliv směr umění, i pohledové nebo mnohotvaré betony mají své příznivce i odpůrce. Ale zkušenost s uměním praví, že skutečné hodnoty nabývá až časem. A tak nezbývá než přát všem těm neotřelým stavbám, aby i jejich hodnota v čase přetrvala a třeba se postavily i na piedestal uměleckých děl. Mnohé z nich si to totiž zaslouží.
Radek SYKA, Česká Doka bednicí technika
Foto: archiv společnosti Doka
