Když se řekne slovo „podlaha“, obvykle se nám vybaví krémové dlaždičky, leštěný kámen, koberec, lino, laminátové prvky, přírodní dřevo, parkety. Jednoduše to, po čem se nesou naše kroky. Ale pod touto dobře viditelnou úrovní je neviditelná kompozice materiálů, která je často opomíjena. Je to přitom velmi důležitá část skladby podlahy a podcenění její realizace vám může způsobit v budoucnosti řadu starostí. Pokud se základ pro pochozí podlahu nepovede, budeme to vnímat po celou dobu užívání stavby.
Konvenční řešení? Raději ne.
Při představách o realizaci stavby v případě povrchu podlahy péčí nešetříme. To však často neplatí o jeho podkladu, který je někdy řešen improvizací. Nerovnosti a různá vedení pod tepelněizolační vrstvou se pak řeší podsypem. Obvykle se pomocí lopaty použije vlhký, nepříliš čistý písek neověřené zrnitosti s různými příměsemi a ten se pak nedostane pod všechny trubky a nad nimi nevytvoří žádnou pevnou ochranu. Navíc jeho organické součásti mohou negativně reagovat právě s probíhajícími rozvody. Stejně tak nelze udržet na povrchu takového podsypu rozumnou rovinnost, jakmile se na něm začne chodit a pokládat právě třeba desky polystyrenu. Ty se navíc houpají a materiál podsypu vylézá ven, a když vyschne, tak se z něj ztratí část objemu, dohutní se a může se stát, že celé podlahové souvrství poklesne, případně se někde vytvoří trhliny od mechanického namáhání.
„Tradiční“ řešení se může výrazně prodražit. Prosypané kusy polystyrenu se často prozradí nerovnostmi a ohrožují též citlivé rozvody skryté pod podlahou. Rozebírání podlahy a oprava trubek pár měsíců po uvedení do užívání není nic příjemného. Těmto defektům pak zamezí použití materiálu, který dobře zateče a obteče vše, co je potřeba, a pak zatvrdne už v jasně daném tvaru. Moderní a rozumné řešení je tedy zakomponování cementových litých pěn do podlahové skladby.
Jak a s čím začít?
Začínáme zpravidla „od spodu“. Po dokončení hrubé stavby je viditelná nosná deska stropu nebo části základové konstrukce, popřípadě vrstva hydroizolace. V nadzemních místnostech se objevují kabely, trubky, odpadní vedení, potrubí od centrálního vysavače, internetová spojení… Pro tento citlivý prostor doporučujeme zvolit materiál, který neuškodí užitným vlastnostem stavby, snadno se aplikuje, zakryje bezpečně všechny rozvody a zároveň vytvoří dobrou rovinu pro následné vrstvy. Materiálem s těmito vlastnostmi je například cementová pěna PORIMENT od Českomoravského betonu.
Projekt, možnosti, realita
Všechny podmínky pro skladbu podlahy nejsou dány jen technologickými možnostmi současných materiálů. Návrh skladby podlahového souvrství definuje projekt, který prošel rukama architekta, projektanta, statika a specialistů na elektroinstalace či vytápění. Jejich výhodou je, že v současné době mají tito navrhovatelé dostupné a relevantní informace o všech stavebních materiálech. Moderní materiály komponují i do návrhu podlahových sendvičů, a to obvykle funkčně správně. Je ale možné, že během výstavby dojde k určitým změnám vizí, případně nedodržení výškových kót či opomenutí provedení trubních rozvodů. Pak se hledají náhradní řešení či se šetří centimetry. V tomto případě je dobré zpětně kontaktovat projektanta, který navrhne správné řešení, často pomocí litých směsí.
Čistě v novostavbě a jak při rekonstrukci?
Občas se stane, že si zamilujeme starší domek, který má úžasnou sedlovou střechu a zdravá špaletová okna, ale podlaha, ač z masivních trámů nebo postarší železobetonová, je nerovná. Při rekonstrukci, kdy na vyrovnání podlahy většinou moc místa nezbývá, se osvědčí například litá cementová pěna s vyšší pevností pro tenčí vyrovnávky, která se může pokládat již ve vrstvě od 20 mm.
Díky tenčí vrstvě mohou další práce nastupovat o trochu dříve. Podklad z cementové lité pěny není nutné separovat od nosné konstrukce ani dilatovat či vyztužovat. Svou vahou nosnou konstrukci příliš nezatěžuje. Ač pěna izoluje asi 3x méně než standardní podlahové polystyreny, tak má naopak cca 4x vyšší pevnost a není v podstatě pružně stlačitelná, tedy velmi dobře chrání právě i duté rozvody a vedení, případně odvádí lépe teplo od zahřívaných elektrických rozvodů.
Vyšší hmotností a „fuzzy“ strukturou přispívá i k utlumení akustického hluku. Litá cementová pěna ovšem nefunguje ani jako kročejová izolace (impaktní hluk), ani jako vrstva, na kterou je hned možné aplikovat dlažbu či laminátovou podlahu. Po vyrovnání podkladu a zabezpečení dutých míst a rozvodů se pak pro další vrstvy rozdíly mezi novou a starší stavbou v podstatě stírají. Do cementové lité pěny je možné už přímo kotvit rozvody podlahového vytápění.
Další vrstvy podlahy
Zvýšení tepelného odporu souvrství se obvykle děje pomocí izolantu na bázi pěnového polystyrenu nebo minerální vaty. Kročejový hluk ze skákání a běhání po podlaze je dobré tlumit pod roznášecí vrstvou pomocí polystyrenových, minerálních nebo polyetylenových prvků (mirelon). Síla druhu izolace je obvykle součástí výpočtu tepelného chování domu a je dobře určitelná při projekci. Následnou vrstvu, která obsahuje obvykle i podlahové vytápění, je dobré provést za pomoci litých samonivelačních potěrů, které dobře vedou teplo. Není nutné je vyztužovat a i v relativně tenké vrstvě lze dosáhnout dobré rovinnosti jejich povrchu pro pokládku následných podlahovin. Dnes je standardním řešením v této oblasti anhydritový potěr ANHYMENT, případně cementový litý potěr CEMFLOW. K těmto hmotám, kromě technické dokumentace, existuje i rozšířené portfolio pomůcek, například kalkulátor tloušťky potěru (najdete jej na www.lite-smesi.cz). Na problematiku využití litých potěrů budou zaměřeny další díly našeho seriálu.
Dobrá podlaha ponese naše kroky celý život, bude místem her našich dětí a vnoučat. Věnujme jí při stavbě dostatečnou péči – mnohokrát se nám to v budoucnu vrátí.
Tip
PORIMENT P 400 je cementová litá pěna s polystyrenovou drtí, která se vyrábí přímo na stavbě. Není proto nutné skladovat velké objemy materiálu. Dodávka případných chybějících objemů z kterékoli výrobny je snadná. PORIMENT se čerpá gumovými hadicemi od místa výroby po místo ukládky, nalévá se snadno do roviny určené např. rotujícím laserem a zpracovává se čeřením nivelačními hrazdami. Technika pro výrobu materiálu je mobilní.
Tip 2
Po nalití cementové lité pěny se na stavbu můžeme vrátit za cca 1–2 dny a připravovat omítky, elektriku, podhledy. Jen pod štafle se musí prvních pár dnů používat roznášecí prvky. Výhodou je, že pokud zapomeneme do této části podlahového souvrství něco vložit, není problém do materiálu lité pěny vyříznout drážku nebo otvor. Když panují na stavbě rozumné větrací, teplotní a vlhkostní podmínky, je PORIMENT o síle 50 mm připraven nést další vrstvy za cca 10 dnů.
Pro zvídavé
Cementová litá pěna PORIMENT P 400 váží po vyzrání cca 400 kg/m³, je tedy lehká a při aplikaci zatéká i do špatně dostupných hluchých míst stavby, které je potřeba vyplnit. Když zkontrolujeme těsnost prostupů, lijeme cementovou pěnu např. přímo na nosnou konstrukci a rozvody, které mohou či nemusí být obaleny třeba svou vlastní izolací. Litá pěna je nicméně obalí spolehlivě. Pokud nemáme vodorovnou část stavby z betonu, ale ze železa, ani to není překážku. Pouze u dřevěných staveb (obecně u nasákavých materiálů) je nutné pěnu od konstrukce separovat. Výsledkem je ve všech případech podklad s dobrou pevností, tepelněizolačními vlastnostmi a dobrou rovinností povrchu. Podrobné informace naleznete na www.poriment.cz.
podle podkladů společnosti Českomoravský beton
Předchozí díly:
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 1 – výběr a základy
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 2 – příprava stavby před betonáží základové desky
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 3 – doprava jako součást objednávky betonu
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 4 – jak dopravit beton do konstrukce
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 5 – objednávka a nákup betonu
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 6 – zpracování betonu
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 7 – ošetřování betonu
Následující díly:
Jak na beton aneb Průvodce betonářskou kuchyní 9 – realizace podlahy s podlahovým vytápěním
