Beton se stále více prosazuje v jiných barvách než ve své běžné variantě šedivé a dále s nedokončeným povrchem. Přiznaný betonový povrch může být modifikován takovými úpravami, jako jsou typ bednění, broušení, frézování, ošetření kladivem, mytí, ošetření kyselinou nebo povlakování a z nedávné doby jsou povrchy tzv. grafických a fotografických betonů. Protože kamenivo je viditelnější v betonu s povrchovou úpravou, vzhled betonu lze ovlivnit výběrem určitých typů kameniva. Změna barvy finální barevnosti betonu může být významným krokem směrem k vizuálně sofistikovanému betonu, odklonění od šedého betonu, který nemá v mnoha prvcích naší společnosti mimořádně pozitivní obraz, a směrem k barevnému betonu, který od té doby ve všech oporách stojí oblasti územního plánování, kde se používá speciálně pro vizuální design.
Obecně lze konstatovat, že pohledový probarvený beton je velmi náročným řešením betonových – monolitických konstrukcí a v tomto článku jsou ukázány v barevnosti dva protipóly, a to bílý pohledový beton a antracitový. Úvodem je potřeba vymezit terminologii pro oblast pohledových betonů, protože správně použité pojmy zpřesňují výsledek a pochopení, co tím kdo chtěl říci.
Běžně užívané pojmy:
▪ Pohledový beton (CZ) – terminologie převzatá z TP 03: jako architektonický beton je v kontextu TP 03 – „pohledový beton“ označován beton, na jehož povrch jsou kladeny zvláštní estetické požadavky překračující technická kritéria viditelných znaků stanovených těmito pravidly a pro který je zpravidla charakteristická jedna nebo více následujících skutečností: – je použito zvláštního bednění nebo jeho prvků, – je použito čerstvého betonu speciálního složení, – je použito některé ze speciálních technologií dodatečné úpravy povrchu.
▪ Dalším pojmem z TP 03 je tzv. režný beton (CZ). Za něj je označován beton, jehož výsledný povrch je v základní (bělošedé, šedé až šedobéžové) barvě zhotovený jako betonová plocha negativním otiskem bednění (zcela hladkým až velmi hrubým), neopracovávaný dále žádnou speciální technologií, u kterého na rozdíl od pohledového betonu není požadován nějaký jeho specifický, předem definovaný vzhled.
▪ Fair-face concrete (angl.) – běžný překlad: režný, neomítaný beton. Jsou tak označovány všechny typy pohledových betonových povrchů, režné i upravované plochy betonů bílých, šedých i barevných ve hmotě.
▪ Exposed concrete (angl.) – běžný překlad: odkrytý, nechráněný beton. Jsou tak označovány všechny typy pohledových betonových povrchů, režné i upravované plochy betonů bílých, šedých i barevných ve hmotě.
▪ Sichtbeton (něm.) – běžný překlad: pohledový, dekorativní beton. Je tak označován pohledový beton režný i upravovaný, a to beton z cementů šedých, bílých i barevných ve hmotě.
▪ Architectural concrete (angl.) – běžný překlad: architektonický beton. Je tak označován beton šedý, bílý i barevný, s režným povrchem (otisk bednění) nebo s povrchem upraveným v souladu s architektonickým návrhem.
▪ Béton brut (fr.) – běžný překlad: surový, režný beton základní (šedé/béžové barvy).
Tabulka – TP 03 Pohledové betony: Třídy pohledového betonu:
| Třída pohledového betonu |
Požadavky na povrch pohledového betonu | Požadavky na bednění (třída bednění TB) |
Požadavky na separační prostředek dle Tab. 6/1 |
Příklady použití | |||||
| Struktura | Pórovitost | Vyrovnaná barevnost | Pracovní spáry | Rovinnost | Zkušební plochy | ||||
| PB0 | S0 | – | – | PS0 | – | – | TB1 | + | Betonové plochy bez zvláštních architektonických nebo technických požadavků |
| PB1 | S1 | P1 | B1 doporučeno | PS0 | R0 | – | TB1 | + nebo ++ | Betonové plochy s nízkými požadavky, např. stěny garáží, sklepů, opěrné zdi |
| PB2 | S1 | P2 | B1 | PS1 | R1 | doporučeny | TB23) | ++ | Pohledové betony s vyššími požadavky, např. běžné dopravní stavby, běžné budovy, stavby v prostředí stupně XF2, XF3 a XF4 |
| PB3 | S2 | P3 | B1 | PS2 | R1 | doporučeny | TB33) | ++ | Pohledové betony s velmi vysokými požadavky |
| PBS zvláštní třída | S2 | P4 | B2 | PS2 | R1 | předepsány | TB33) | ++ | Architektonicky exponované plochy zvláštního významu, např. reprezentativní stavby |
Protože přiznaný povrch betonu musí splňovat různé požadavky na vzhled a strukturu, měli by investoři, developeři, ale hlavně ti, kteří projekty pro ně připravují, tedy projektanti, architekti a později i výrobci (betonárna a zhotovitel na stavbě) souhlasit s požadavky na kvalitu povrchu pohledového betonu a v našem případě probarveného betonu. Textura a odstín – barva povrchu betonu se považují za samostatná kritéria pro klasifikaci.
V Německu se řídí použití pigmentů k barvení betonu použít pouze pigmenty, které splňují požadavky DIN EN 12878 Pigmenty pro barvení stavebních materiálů na bázi cementu nebo vápna. Patří sem požadavky týkající se odolnosti vůči povětrnostním vlivům a teplu, požadavek, aby pigmenty měly pouze omezený účinek na betonové vlastnosti, jako je pevnost a doba vytvrzení, jakož i požadavky na složení pigmentu, což omezuje výběr pouze na několik typů pigmentů. Při barvení železobetonu se zvláštní pozornost věnuje složení pigmentů a pigmentových přípravků z nich vyrobených. V tomto případě lze použít pouze pigmenty a pigmentové přípravky, které nepodporují korozi výztuže. To musí prokázat výrobce pigmentu nebo pigmentového přípravku. V ČR se mohou projektanti opřít o Technická pravidla ČBS 03 – Pohledový beton klasifikují pohledový beton do pěti tříd v závislosti na jejich důležitosti plnění funkce pohledové konstrukce s ohledem na požadavky, které jsou na jednotlivé třídy pohledového betonu kladeny. Dělí se do těchto kvalitativních tříd: PB0, PB1, PB2, PB3 a PBS.
Co je ale klíčovým, je pochopení všech zainteresovaných na přípravě a realizaci stavby s pohledovým nebo s probarveným betonem, že celkový průběh zhotovení pohledového betonu je ovlivněn mnoha faktory, např.:
– únosností a tuhostí systému bednění;
– typem a kvalitou pláště bednění;
– recepturou betonu a technologií jeho výroby;
– dovozem čerstvého betonu na staveniště a jeho dopravou na místo uložení;
– ukládáním a hutněním čerstvého betonu;
– použitým typem separačního (odbedňovacího) prostředku a způsobem jeho aplikace;
– následným ošetřováním ještě zabedněného nebo již odbedněného betonu;
– počasím a teplotami prostředí v době betonáže a během následného ošetřování;
– charakterem, tvarem a rozměry betonové konstrukce nebo dílce;
– uspořádáním výztuže.
Ke specifikaci požadavků uvedených v tabulce je vhodné využít referenční stavby. Pro přesné stanovení kritérií je však vhodnější provést zkušební konstrukce (pozn. autora: významně důležitou skutečností v těchto případech je opravdu provést konstrukci, která se bude v největším rozsahu objevovat na realizované stavbě, tedy včetně vyztužení a celých rozměrů, jen v definovaném rozsahu, pokud se bude jednat o stěnu a ne tyčový prvek; je důležité si ověřit všechny vazby s bedněním, bednicím prostředkem, výztuží a obtékáním kameniva okolo ní, formou hutnění a následným odbedněním), které budou sloužit jako referenční a budou zohledňovat konkrétní podmínky dané stavby. Pro třídy pohledového betonu PB3 a PBS je výroba referenčních ploch přímo nezbytná, jelikož se jedná o plochy, které mají velmi vysoké požadavky na vzhled, např. exponované stěny nebo fasády kulturní a občanské výstavby nebo reprezentativní stavby.
Proto je nutné na tato fakta dodavatele upozornit. Při použití probarvených betonů se cena čerstvého betonu zvýší 2 až 5krát. Cena je vyšší v důsledku použití příměsí, jejichž cena závisí na požadovaném odstínu barvy; při požadavku sytých odstínů se cena zdvojnásobí. Obdobné zvýšení se dá předpokládat při použití speciálního kameniva, nejenže se musí materiál navézt do betonárny, ale také se musí vyhradit speciální zásobník.
Projektant – architekt, by měl ve svém návrhu pohledového betonu specifikovat veškerá kritéria konkrétně, nejlépe s odkazem na referenční plochy, případně stavby tak, aby všechny strany zapojené do jejich provádění byly jasně seznámeny s požadavky. Pokud má nedodržení kritérií za následek ztrátu celkového dojmu ze vzhledu, je nutné tyto závady odstranit.
Výběr barvy probarveného pohledového betonu
Na začátku úvah o provedení probarveného pohledového betonu je třeba nejprve vědět, jaká barva betonu, tedy jeho konkrétní odstín, je záměrem projektanta, architekta, a toto rozhodnutí by mělo být učiněno s jednoznačným pochopením toho, co je možné. V tomto případě to znamená pochopení, že není tolik typů pigmentů, které je možné použít pro barvení betonu. Všechny čtyři formy pigmentu jsou velmi oblíbené na trhu výroby probarveného betonu.
Pigmenty jsou velmi jemné prášky. Velikost primárních částic, tj. jednotlivých pigmentových částic, se značně mění v závislosti na typu pigmentu. Organické pigmenty jsou mnohem jemnější než anorganické pigmenty vhodné pro použití v betonu. Všechny pigmenty jsou však výrazně jemnější než cement (faktorem 10 až 100, pokud jde o velikost). Tekuté barvivo vyvinuté na začátku 80. let bylo prvním krokem k modernímu pigmentovým příměsím, které umožňují výrobu kapalných barviv s vysokým obsahem pigmentu, nízkou tendencí ke srážení a dostatečnou stabilitou i po delším skladování. Použití tekutého barviva se důrazně doporučuje, pokud je mísicí výkon nízký (při míchání v autodomíchávači nebo při ručním míchání), protože tekuté barvivo musí být homogenně distribuováno v betonové směsi a nesmí být deaglomerováno. Kapalné médium může být kombinováno s dalšími přísadami za vzniku speciálních kapalných barviv. Obecně se jedná o činidla prohlubující barvu, která zvyšují účinnost barevných pigmentů. Na rozdíl od pevných pigmentových forem může být kapalné barvivo skladováno pouze po omezenou dobu. To je zvláště problematické v zimě, ale použití protimrazové ochrany může pomoci.
Stejně jako u tekutých barviv se však vlastnosti granulí mohou také zlepšit jejich kombinací s dalšími příměsemi, včetně přísad pro prohloubení zbarvení a zabránění rozkvětu. Protože granule jsou téměř bezprašné a snadno tekoucí, byly od prvního zavedení odměřovány a dopravovány pneumaticky. Kompaktní pigment je produktem z 90. let, je technicky mezistupněm mezi pigmentovým práškem a granulemi sušenými rozprašováním. Kompaktní pigment je spíše málo prachový než bezprašný, ale proudí dostatečně dobře, aby mohl být odměřován a pneumaticky dopravován pomocí automatických dávkovacích jednotek, které byly speciálně přizpůsobeny těmto požadavkům.
Běžné pigmenty požívané pro barvení betonu
Oxidy železa jsou nejčastěji používanými k barvení betonu. Jsou k dispozici v základních barvách červená, žlutá a černá. Výrobci a dodavatelé pigmentů také připravují směsi v barvách, jako jsou béžová, oranžová a hnědá. Oxid chromitý je standardem pro barvení zeleného betonu. Oxid titaničitý je bílý pigment, který se používá k rozjasnění šedého a barevného betonu nebo ke zvýšení jasu betonu vyrobeného z bílého cementu. Kobalt, oxid hlinitý, je pigment k barvení modrého betonu. Paleta obsahuje několik dalších směsných pigmentů oxidu kovu v barvách žlutá, zelená nebo černá. Několik pigmentů označených jako vhodné podle DIN EN 12878 by nemělo být použito na betonové povrchy, konkrétně uhlíkovou, ftalocyaninovou a modrou a ultramarínovou modrou. První tři obvykle nejsou ve vytvrzeném cementu dostatečně stabilní, což má za následek ztrátu zbarvení v průběhu času. Ultramarin může ztratit barvu díky chemické reakci se složkami cementu.
Barevné pigmenty jsou dostupné v práškové formě i jako pigmentové přípravky. To se musí brát v úvahu i při plánování barveného betonu. Kromě prášku jsou k dispozici také originální a po celá desetiletí dodávaná formy těchto pigmentů, pigmentové přípravky jako granule, kompaktní prášek nebo tekutá barviva ve vodě. Mnoho výrobců hotového nebo prefabrikovaného betonu pracuje s pigmenty pouze případ od případu a obvykle nemá k dispozici barevné pigmenty ani automatická dávkovací zařízení pigmentů. Barvy jsou proto obvykle odměřovány ručně. Použití pigmentového prášku se často ukázalo jako problematické, protože vytváří velké množství prachu a není vždy zcela začleněno do betonové směsi. Použití tekutých barviv zde nabízí řadu výhod. Nejen, že jsou neprášené, mohou být snadno odměřovány ručně i objemově i hmotnostně a pigmenty jsou již zcela začleněny do suspenze, což zajišťuje, že lze dosáhnout maximální pevnosti v zabarvení a že se v betonu nevytvoří žádné shluky barviva.
Dodavatel barviva potřebuje určitý náznak požadovaného odstínu betonu. Může se jednat o jakýkoli typ barevného vzorku (kus skály, plastu, dřeva) nebo barvu podle jakékoli standardní barevné škály, například podle RAL nebo NCS. Jako základ pro výběr barvy lze použít jiné běžné referenční vzorky barev. Použití fotografií nebo elektronických obrázků předmětů k navrhování barev se v praxi ukázalo jako neefektivní. Odstín lze přesně znovu vytvořit, pouze pokud je referenčním vzorkem homogenně zbarvený tvrzený beton. Všechny ostatní referenční vzorky mohou poskytnout pouze počáteční návrh obecné barvy. Každý stavitel nebo architekt si musí být vědom, že vizuální vzhled barevné karty, která je obvykle tištěným nebo potaženým kusem papíru, se bude výrazně lišit od vzhledu barevného betonu. To je způsobeno skutečností, že kromě barvy je rozhodujícím faktorem pro vzhled i povaha povrchu a porézní betonový povrch se výrazně liší od hladkého, uzavřeného povrchu barevného výtisku, nátěru nebo kousku plastu (viz vzorník).
Vlivy působící na výsledný odstín probarveného pohledového betonu
Je potřeba si hned na začátku uvědomit, že odstín betonu není zcela určen barvou pigmentu. Zvláště odstín použitého cementu, ale také vlastní barva písku a poměr voda / cement, to vše přispívá k celkovému výslednému dojmu barvy pohledového betonu. Lehké, zářivé barvy betonu se dosahují použitím bílého cementu a písku. Někteří výrobci betonu nejsou schopni pracovat s bílým cementem kvůli omezeným kapacitám sila. To často vyvolává otázku, zda bílý cement nelze nahradit šedým cementem společně s oxidem titaničitým jako odlehčovačem. Odpověď je ne. Ano, toto není možné. I při extrémně vysokých přídavcích oxidu titaničitého bude barva vytvrzeného cementu v nejlepším světle šedá. Není-li bílý cement nutný k dosažení požadovaného odstínu, lze použít méně nákladné šedé cementy. Zde je však třeba poznamenat, že tyto cementy se liší jasem a některé se také liší barevným odstínem. Protože vzorky připravené výrobcem pigmentu obsahují náhodný šedý cement a neutrální písek, může se konečná barva lišit od předem dohodnutého odstínu, pokud se v betonárně použijí různé výchozí materiály.
Zhotovitelé a přípraváři by si neměli představovat jen odstín, ale také intenzitu barvy. Intenzita barevného pigmentu může být řízena jeho přidaným množstvím. Přídavek pigmentu je počítán na obsah cementu v betonu (% hmotnost). Pigmenty jsou mnohem, mnohem jemnější než cement, a mají tedy výrazně větší povrchovou plochu. Malá množství pigmentu až do cca 1 % vytvářejí pouze slabé zbarvení nebo pastelový odstín. Barvy se stávají zvláště intenzivní s přidáním začínajícím na 5 %. V závislosti na typu pigmentu dochází k nasycení barev mezi 7 a 10 %. Podle DIN EN 12878 by se do betonu nemělo přidávat více než 10 % pigmentu.
V některých případech je pro dosažení požadovaného odstínu a intenzity barev zapotřebí více než jeden vzorek připravený dodavatelem pigmentu. Přípravář poskytuje dodavateli pigmentu počáteční korekční informace po obdržení prvního vzorku, například vzorek „je příliš… (daná barva),“ „je stále příliš bledý“, „je příliš brilantní“ nebo „chybí např. (barva) podtón“. Dodavatel pigmentů připravuje s výrobcem betonu nové vzorky, dokud není dosaženo odpovídající barvy v mezích možností všech použitých složek. Zde přichází v úvahu i změna kameniva, ale může přinášet vícenáklady, protože příslušná betonárna má pouze své lokální kamenivo.
Předkládání vzorků probarveného betonu dle zadání projektantovi – architektovi
Zadávací texty (technická zpráva v PD) by měly být specifikovány co nejobecněji, pokud jde o výchozí materiály, které mají být použity. Každému výrobci betonu (pozn. autora: myšleno výrobci čerstvého betonu) musí být rovněž ponechán výběr formy pigmentu, který má být použit. Nicméně označení barvy vybrané projektantem – architektem, resp. následně zhotovitelem – stavitelem, musí být takové, aby výrobce betonu mohl přesně identifikovat požadovanou barvu. S pomocí dodavatelů pigmentů jsou betonárny využívající různé formy nebo značky pigmentů obvykle schopné rychle převést popsaný odstín na svůj vlastní systém.
Co je v Německu zvláště důležité při plánování probarveného pohledového armovaného betonu, je, že ne všichni výrobci pigmentů testují nízké přípustné limity stanovené pro vodorozpustné frakce chloru nebo chloridu. Tyto zvláštní požadavky na zbarvení železobetonu jsou splněny pigmenty a pigmentovými přípravky podle DIN EN 12878 – kategorie B.
Vzorkování barevného betonu pro finální rozhodnutí pro výrobu na stavbě
Jakmile je vybrána stavební společnost a výrobce betonu, musí být vzorky barevného betonu vyrobeny za použití skutečných výchozích materiálů (kamenivo, cement), které mají být použity pro daný projekt. Protože písek a cement použitý v betonárně se mohou lišit od barev původního barevného vzorku, může se i nyní vyrobený vzorek lišit. Je možné, že interakce mezi přísadami betonu a přísadami v pigmentových přípravcích mohou ovlivnit intenzitu odstínu a barvy, zejména na povrchu betonu. Obecně jsou barevné odchylky způsobené použitím jiných písků a cementů malé a lze je akceptovat. Pokud by byl rozdíl příliš velký, je možné provést korekci výběrem jiného písku, cementu nebo příměsí, ale také drobnými úpravami složení pigmentu nebo úrovně přidaného barviva. To se obvykle řeší přímým kontaktem mezi výrobcem betonu a dodavatelem pigmentu. Ale je potřeba si uvědomit, že to může mít dopad do výsledné ceny, protože se třeba bude dovážet kamenivo ze vzdálené lokality od betonárny včetně nároků na uskladnění.
Před začátkem výroby musí být ještě provedena poslední ověřovací betonáž na stavbě, tj. výroba zkušebního konstrukčního prvku nebo realistického betonového prefabrikátu. To je nezbytné a vhodné, pokud exponovaný betonový povrch musí splňovat normální nebo vysoké konstrukční požadavky (viz TP 03 – Pohledové betony – třídění pohledovosti z roku 2009 a akt. 2018). Výsledkem by měl být realistický vzorek nejen co do barvy a textury, ale také spojů, švů, geometrií, výztuže a betonového krytu prvku, který má být vyroben na dalších částech realizované stavby. Odsouhlasení si tohoto zkušebního povrchu nebo tohoto realistického vzorku je v zájmu všech zúčastněných a zabraňuje nepříjemným překvapením během následující fáze výstavby.
Výroba barevného betonu
Dříve mohl být k výrobě betonu použit pouze pigmentový prášek. Protože většina výrobců prefabrikovaných betonových prvků nebo hotového betonu neměla dávkovací jednotky pro vážení a přidávání pigmentu, byly tyto práškové pigmenty obvykle váženy a přidávány do betonu ručně. To byla často nepříjemná práce kvůli těžkému prachu generovanému práškovými pigmenty. V té době nebylo povoleno použití pigmentových přípravků pro výrobu železobetonu.
U všech forem pevných pigmentů je pigment smíchán s kamenivem v první fázi míchání. To oddělí pigmentové částice a homogenně je rozdělí ve směsi. Tato první doba míchání za sucha by měla trvat zhruba 30 sekund. Může být vyžadováno více času, pokud je mísicí síla nedostatečná, tj. v mísicím zařízení jsou vytvářeny nedostatečné střižné síly v důsledku velmi jemného a kulatého kameniva nebo nepříznivého poměru velikosti mísiče / množství směsi. Jakmile byl pigment oddělen a homogenně dispergován, může být přidán cement a další zpracování pokračuje obvyklým způsobem. Pokud je cement přidán předčasně, smykové síly ve směsi jsou sníženy a může být bráněno oddělení pigmentů.
Stejně jako formy pevných pigmentů lze do míchačky přidat tekuté barvivo a míchat přibližně 30 sekund. Pokud je cement přidán předčasně před homogenním rozložením barviva, cement odebírá vodu z tekutého barviva a vytváří se shluky pigmentů, které později vedou k „hnízdění“ pigmentů v betonu. Totéž se stane, pokud se použije suchý absorpční agregát, protože agregát odčerpává vodu z tekutého barviva a obaluje se v pigmentu. V tomto případě se tekuté barvivo přidává jako poslední do betonové směsi, bezprostředně po zbývající vodě nebo společně s příměsí. To lze provést, protože částice pigmentu v tekutém barvivu jsou již zcela odděleny a musí být pouze homogenizovány v betonu. Nakonec beton může být zbarven i v autodomíchavači pomocí pigmentového prášku. Nedostatek střižné síly v hotové betonové směsi musí být vyrovnán podstatně delší dobou míchání (nejméně 15 minut), aby se částice pevného pigmentu co nejvíce plně oddělily a rovnoměrně promísily v celém objemu čerstvého betonu. Pevný pigment se přidává výhradně ručně.
Realizace betonové konstrukce
K vytvoření probarveného pohledového betonového povrchu je často vyžadováno vícenásobné lití. To představuje rizika s ohledem na rovnoměrnost struktury povrchu a barvy. Barva betonu je ovlivněna nejen rozdíly ve výchozích materiálech, ale také rozdíly ve výrobních podmínkách. Při transportu čerstvého betonu na staveniště se délka transportu z betonárny na staveniště může lišit, teplota a množství slunečního svitu se mohou lišit při ukládání betonu, procesy hutnění betonu se mohou v jednotlivých částech vytvořeného bednění lišit sektor od sektoru, záběr od záběru a též povrchy bednění se mohou lišit.
Všechny tyto faktory mohou vést ke změnám odstínu nebo jasu betonového povrchu. Beton musí být plněn do bednění co nejdůsledněji, například pomocí konzistentního, rovnoměrného bednění nebo vždy naplánovat nalití ve stejnou denní dobu, například ráno, než se v létě velmi zahřeje.
Závěrečná shrnutí a doporučení
Rozdíly v odstínu a struktuře povrchu barevného betonu se mohou na exponovaných betonových površích objevit i přes kvalitní a důslednou přípravu, dodržení všech technologických postupů a maximální péči. To se týká všech účastníků, kteří se podílí na přípravě realizace barevného betonu a každý přípravář, projektant, architekt a realizátor (zhotovitel), ale i investor, stavebník (pozn. autora: stavebník by měl být informován, s jakými kvalitativními výstupy pohledového probarveného betonu se může setkat) by si měl být toho vědom, že beton se skládá s několika složek, kde též vlivy bednicích prvků, odbedňovacích prostředků a pak následně vlivy prostředí a neposlední řadě technologická kázeň mají vliv na výslednou kvalitu betonové konstrukce. Jedná se tedy o mnoho faktorů, které významně ovlivňují konečný výsledek.
Veškeré úsilí o jednotnost vzhledu by nemělo zakrývat skutečnost, že beton je přírodní produkt, zahrnující písek, štěrk, drcený štěrk, cement (vyrobený z hlíny a vápence) a anorganické pigmenty, které se také vyskytují jako takové v přírodě. Ze všech těchto surovin je výrobcem čerstvého betonu přesně kontrolován a upravován pouze pigment s ohledem na přesnost odstínu a tónování. Jak je popsáno výše, v současné době se používají všechny známé formy pigmentů, protože každá forma pigmentu spolu s kamenivem a cementem vytvářejí daný barevný odstín vyzrálého betonu. Je důležité, aby rozhodnutí bylo učiněno ve spolupráci s dodavatelem pigmentů, protože právě on může objektivně přispět svou odborností k rozhodovacímu procesu. Je též potřeba si uvědomit, že plnivo podléhá přirozeným barevným variacím, takže variace jsou systematickou součástí betonu, a proto musí být akceptovány. Dávají betonovému povrchu živou tvář a zdůrazňují přirozenost tohoto stavebního materiálu.
Když vše shrneme, pak faktorů ovlivňujících výsledek je celá řada, takže už při rozhodnutí použít na stavbě pohledový beton a ještě probarvený je nutné věnovat přípravě a seznámení se s konečným produktem dostatečný prostor, aby při finále nedošlo k neshodám, s konstatováním: „Takto jsem si to ale nepředstavoval“.
Klíčová doporučení jsou rozdělena do dvou fází:
I. přípravná
– vymezit si představy o výsledku pohledového (probarveného) betonu včetně výsledného posuzování;
– sestavit kladečskou dokumentaci bednění;
– stanovit si velikost a počet otevřených pórů v ploše 0,5×0,5 m;
– odzkoušet typy bednicích desek;
– odzkoušet typy odbedňovacích přípravků;
– odzkoušet vlivy prostředí (pod mrakem, za slunce, za deště – u vzorků alespoň rozměru min. 1,0 (v) x 0,5 (š) x 0,20 až 0,25 (tl.) m, u vybraného vzorku ověřit dobu na odbednění);
– vytvořit TP vč. PP, který bude závěry výroby čerstvého betonu včetně ukládání podrobně popisovat, též podmínky (prostředí) pro betonáž;
– vytvořit konstrukční prvek 1 : 1, tj. včetně výztuže;
– nevěnovat betonáži (ukládání betonu) nadměrnou péči, pro zajištění opakovatelnosti;
– věnovat přípravě dostatek času a podpořit záměr projektanta – architekta, aby výsledek odpovídal co nejvíce požadovanému záměru.
II. realizační
– dodržet ověřenou recepturu betonu; pokud by byla změna, tak ověřit barevnost na vzorcích, a to nejlépe na velikosti konstrukčního;
– ověřit, že dodavatel (realizační firma) probarveného betonu dodržel vše, co bylo ověřeno v přípravné fázi, tj. recepturu a upravený TP včetně pracovního postupu;
– používat vždy nové desky, nejlépe před použitím „spálené“ cementovým pačokem;
– na stavbě již neexperimentovat;
– plochy s cementovým mlékem zbrousit pomocí vibrační brusky nebo bruskou na omítky, kde se musí předem ověřit hrubost brusného papíru (pozn. autora: nejedná se o broušení diamantovou bruskou, ale skelným papírem jako na dřevo, takže vlastně jemné stržení mléka z povrchu zatvrdlého betonu);
– ostatní detaily a jejich „vyspravení“ cementovým tmelem jsou vždy zásahem do přirozeného vzhledu pohledového betonu, tedy následná úprava, která je svým způsobem viditelná; zde pak záleží na posouzení navržené úpravy s jejími projevy;
– závěrečné zhodnocení vytvořené pohledové (probarvené) konstrukce by mělo proběhnout dle příslušných ustanovení TP 03 – Pohledové betony (pozn. autora: mělo by být zahrnuto v PD a tím i zezávazněno v SoD), které stanovuje, co a jak má daný povrch pohledové betonu splňovat i s vymezenými tolerancemi a anomáliemi.
Úplně závěrem lze konstatovat, že ve většině případů na stavbách s potřebou realizace pohledových (probarvených) betonů pro stanovené třídy PB2 a PB3, které se většinou na stavbách realizují, nesplňují tyto v některých ustanoveních TP 03 – Pohledové betony dané zadáním v PD pro „pohledovost“ (pozn. autora: TP 03 projektant zahrne do podmínek daných projektovou dokumentací; v řadě případů ani v současné době projektanti nevědí, že tato pravidla existují!), tj.:
1. Není barevná jednotnost v pohledové betonové ploše konstrukcí (stěn, sloupů – zde jsou anomálie minimální – či stropů).
2. Nejsou odstraněny výrony cementové mléka.
3. Ne všude byly použity trojhranné lišty, pokud je projekt nenavrhl (pozn. autora: skosené rohy jsou i z realizace a následného provozu pro uživatele vhodným řešením, protože ostrý roh je náchylný na poškození, ať za realizace, tak pak za provozu).
4. Nejsou splněny uvedené nedostatky v pohledovosti: čárovým probarvením (od prokreslení výztuže), neodborné zacházení s bednicími díly a neodborné následné ošetření (možné vlivy teploty při následném ošetřování).
5. Odborná firma realizující betony nemá v předloženém TP žádná ustanovení týkající se specifik pro realizaci pohledových (probarvených) betonů, a to v podrobnosti pracovního postupu, kde se řeší krok za krokem jednotlivé konstrukční části realizované konstrukce, aby byla zajištěna kvalita konečných povrchů, třeba i ve vztahu ke geometrické přesnosti a návaznosti jednotlivých konstrukčních částí na sebe. Tedy popsat a prokazatelně seznámit pracovníky provádějící bednění a následnou betonáž – pro zajištění kvality pohledových (probarvených) betonů, tj. s přihlédnutím na specifické požadavky na podmínky pro bednění – zpracování čerstvého betonu, jeho ukládání a podmínky zrání (teploty, vlhkost) a časy pro odbedňování konstrukcí pohledového betonu.
Text a foto: Doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc., (*1956)
– absolvent Fakulty stavební, obor pozemní stavby (1980). Od roku 1999 je vedoucím katedry technologie staveb na Fakultě stavební, je autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby a zkoušení a diagnostiku staveb, autorizovaným inspektorem, auditorem kvality a manažerem kvality ve stavebnictví, koordinátorem BOZP na staveništi a předsedou Svazu stavebních koordinátorů při ČSSI. Zaměřuje se na kvalitu staveb, betony a BOZP ve stavebnictví.
Tento článek vznikl za podpory projektu EF16_027/0008465 – OPVVV – Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – Strukturální fondy EU: Mezinárodní mobility výzkumných pracovníků ČVUT.
Literatura:
1) KASAL, Pavel, Rudolf HELA, Petr FINKOUS a Václav LORENC. Pohledový beton: technická pravidla ČBS 03 (2018). 2., přepracované vydání. Praha: Česká betonářská společnost ČSSI, 2018. 978-80-906759-3-3 a první vydání HELA Rudolf, ŠRŮMA Vlastimil a kol.: Technická pravidla ČBS TP 03, Pohledový beton. Česká betonářská společnost 2009, ISBN 978-8087158-17 a aktualizace 2018 – 2. přepracované vydání.
2) MARGOLDOVÁ Jana: Pojem pohledový beton. Beton TKS. 2008, s. 10.
3) MERKO CZ, a.s. https://www.merko.cz/. (Online] (Citace: 19. 05 2018.]
4) PYTLÍK, Petr. Technologie betonu. Brno, Vysoké učení technické v Brně, 1997.
5) COLLEPARDI, Mario. Moderní beton. Praha: Pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) vydalo Informační centrum ČKAIT, 2009. 978-8087093-75-7.
6) BOROŠ Ondřej: Problematika pohledových betonů se zaměřením na barevné v ČR. Bakalářská práce, Praha: Fakulta stavební ČVUT, 2018.
7) Bednění pro pohledový beton, PERI GmbH, 05/2005.
8) Bednicí technika PERI pro pohledový beton, PERI GmbH, 04/2010.
