Šporkovský palác se nachází v Praze v bloku mezi ulicemi Hybernská a V Celnici, nedaleko od náměstí Republiky. V současné době zde probíhají poslední stavební práce na rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě, a to zejména na střešní terase. Spodní patra objektu již slouží restauraci, cukrárně a z velké většiny právnické firmě.
Hlavním architektem je stejně jako u budovy Drn (Palác Národní) Ing. arch. Stanislav Fiala a stejný je i investor, společnost Sebre. Projekt rekonstrukce Šporkovského paláce vznikal z největší části během loňského roku, a proto zde lze sledovat některé podobné prvky, jako jsou použity u Drnu.
Palác tvoří komplex tří budov. Nejstarší je barokní palác s průčelím do Hybernské ulice, který pro potřeby banky upravil a razantně doplnil architekt Josef Gočár. V rámci současné rekonstrukce došlo k jejich propojení a sjednocení objektů a navíc vznikla dvě nová železobetonová podlaží (6. a 7. NP). Stejně jako u budovy Drn i zde byly použity originální a výjimečné postupy při betonování. Z velké většiny byly z hlediska pevností použity běžné betony C25/30 (konstrukce stropů, stěn) a C30/37 (sloupy), ale pracovalo se kreativně s jejich povrchy na stropech, stěnách a sloupech v horních patrech, které zůstávají nezakryté. Na stropech jsou záměrně patrné obtisky prkenného bednění. Cílem bylo, aby betony působily „staře“. Na některých místech na stěnách jsou použity motivy obtisku stromků a B-systémů.
Zajímavá jsou schodiště, kde byl použit barevný beton – černý a bílý. Pro černá schodiště byl základem běžný šedý beton o pevnostní třídě C30/37, do něhož se na betonárně přidala 4 % černého pigmentu. Tato schodiště jsou většinou v nižších a podzemních podlažích, ale jedno krásné subtilní točité schodiště je i v horním podlaží. Další schodiště v horních podlažích jsou z bílého betonu, pro který byl použit bílý cement. Povrch všech schodišť z barevného betonu je broušený, proto je ve struktuře zřetelné kamenivo, což bílý beton opticky trochu ztmavuje a černý naopak zesvětluje.
Oříškem betonáží schodů byla vždy konzistence. Obecně se pro dodávku betonů na stavbu očekává, že si zákazník přeje hustší beton, nicméně je velmi důležité zohlednit způsob ukládky. Zde se beton ukládal z badie, v případě černého betonu ještě navíc z badie do kolečka a pak teprve lopatou do bednění, proto bylo třeba beton udělat „tak akorát“, aby ho bylo možné vylít z badie a zároveň aby držel v bednění – tedy lehce hustší S4. V jednom případě byl beton ukládán dokonce přes tři koryta autodomíchávače do okna v suterénní stěně, kde bylo z vnitřní strany betonované schodiště.
V případě bílého betonu (z bílého cementu) je konzistence vždy výzva. Beton se vyráběl v zimě, a proto se používala teplá voda. Bílý cement je jemněji mletý než klasický portlandský. Jedná se totiž o cement CEM I 52,5R, který rychleji nabíhá, a v kombinaci s teplou vodou je to velmi znát na době dopravy. Hodně tedy záleží na zkušenosti technologa, aby byl v zimním období takový beton na betonárně řidší a cestou zhoustl. Naštěstí se s tímto betonem na betonárně TBG Metrostav, která byla dodavatelem, již pracuje relativně často, takže to i v tomto případě dopadlo dobře.
KRISTÝNA VINKLEROVÁ
foto autorka a Ondřej Mika
Ing. Kristýna Vinklerová (*1988)
pracuje jako technolog ve společnosti TBG Metrostav.
