Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), Česká komora architektů (ČKA) a Svaz měst a obcí České republiky (SMO) zveřejnily 8. 12. 2014 na tiskové konferenci svoji obavu z toho, že díky užití zákona o veřejných zakázkách v praxi s jediným kritériem výběru „nejnižší cena“ může vznikat nekvalitní projektová dokumentace stavby a následně uživatelsky nehospodárné a problematické stavby.
Obě komory zároveň kritizovaly zcela neodborný proces zadávání veřejných zakázek, jenž nemůže přinést kvalitní výsledek a efektivní vynaložení svěřených finančních prostředků. Druhou stranou problému je, že zadavatelé veřejných zakázek z oblasti státní správy a samosprávy jsou současným systémem mnohdy nuceni k tomu, aby sáhli po nejnižší nabídce, neboť v opačném případě riskují, že budou čelit trestnímu oznámení.
Řešením této situace je podle ČKAIT, ČKA a SMO stanovení jasných pravidel odborníky z oblasti plánování a výstavby, která příslušnému úředníkovi zodpovědnému za veřejné investice budou sloužit jako podklad při zadávání veřejné zakázky. Komory nabízejí zpracování tohoto „manuálu“, který by měl obsahovat především definování rozsahu a obtížnosti projektových a stavebních prací a zároveň i jejich časovou a finanční náročnost. Všechny tyto atributy se podílejí na rozpoznání dobře sestavené nabídky účastníků výběrového řízení na veřejnou zakázku a dokážou včas odhalit zdánlivě výhodnou nabídku, která však později naroste o hrozivé vícenáklady, které mnohdy převyšují i samotnou původní cenu celé realizace.
Jiný názor preferují některé skupiny ekonomů a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), totiž že jediným kritériem hodnocení veřejné zakázky musí být nejnižší cena. Nikdo z těchto ekonomů si však neuvědomuje přímou úměru výše ceny a kvality produktu, zároveň by si však nikdy nekoupili indické nebo čínské auto s nejnižší cenou. Proč? Protože tato nízká cena odpovídá nízké kvalitě výrobku.
Sazebníky odměn pro projektanty jsou v České republice předmětem diskuse od začátku 90. let minulého století. Přitom již před 200 lety byly stanoveny zásady platné dodnes – závislost honoráře projektanta na nákladech stavby a jeho degresivní růst. Pro potřeby stavebníků a projektantů byl proto v roce 2002 podle vzoru našich německých kolegů vydán honorářový řád, na jehož vzniku se podílela ČKAIT, Český svaz stavebních inženýrů (ČSSI) a ČKA. Jeho používání však svým rozhodnutím zakázal ÚOHS, který byl zřejmě inspirován stanoviskem Evropské komise a sankcí, kterou udělila belgické komoře architektů za vydání honorářového řádu. Proto se cena tvoří podle nejrůznějších metodik: někdy podle ceníku UNIKA, vydaného soukromým subjektem, což zejména u veřejných zakázek působí poněkud zvláštně, nejčastěji však bez jakékoliv logiky.
V českém stavebnictví chybí standardy výkonů. Každý řidič ví, kolik stojí benzin nebo nafta. Každý občan má povědomost o tom, kolik stojí základní potraviny. Částky, které ve vztahu k ceně stavby jsou neporovnatelné. Ale když se rozhodne stavebník, že začne stavět, chybí mu jakékoliv informace a znalosti. Přitom kvalitní projektová dokumentace rozhodne o kvalitě stavby na mnoho let, zejména z pohledu následného užívání. Stavebník obejde a zeptá se několika projektantů a dostane nabídky lišící se až o desítky procent. U veřejné zakázky se vypíše soutěž. Přihlásí se mnoho uchazečů a rozdíly v nabídce jdou opět do desítek procent.
Vzhledem k tomu, že neexistuje závazné pravidlo pro tvorbu honoráře, je úroveň poskytovaných služeb velmi rozlišná. Odpovídá samozřejmě výši honoráře, stejně jako je tomu i u řady jiných služeb. Nikoho asi nepřekvapí, že ve čtyřhvězdičkovém hotelu zaplatí vyšší cenu než v turistické noclehárně. V případě projektové dokumentace se ovšem investor často diví, že za honorář ve výši 1 % z ceny realizovaného díla nedostane kvalitní produkt. Ten ale ani nemůže obdržet, protože kvalitní práce něco stojí.
ČKAIT i ČKA usilují o jasně definovaný způsob stanovení ceny (honoráře) za odbornou kreativní činnost. Honorářový řád jako podklad pro odpovědné stanovení předběžné ceny veřejné zakázky je základní informací pro klienta-stavebníka – veřejného zadavatele pro vytvoření názoru, jakou finanční částku má rezervovat ve svém záměru, aby dostal kvalifikovanou dokumentaci své stavby. Neurčuje pouze cenu za projektovou dokumentaci, ale také obsah výkonů; standard pro kvalitní návrh stavby.
Pro kvalitní příklady nemusíme chodit daleko
Příkladem by nám mohla být spolupráce našich německých kolegů s příslušnými úředníky státní správy a s politiky. V pořadí již 6. novela honorářového řádu pro architekty a inženýry (HOAI) nabyla platnosti 18. srpna 2009. Modernizovaný HOAI je reakcí na diskuse vedené v Německu v 70. letech 20. stol., které se zabývaly ochranou veřejných zájmů, ochranou spotřebitele, zájmem veřejnosti na profesních výkonech nezávislých projektantů a jejich chápání významu svého profesního stavu. Definuje zákonné cenové právo a je závazný pro všechny, kdo zadávají či vykonávají projektové práce.
Politický průlom v této oblasti přinesl právnický posudek bruselské kanceláře Freshfields, Bruckhaus, Deringer, který zadaly společně Výbor pro honorářový řád německých komor inženýrů a architektů (AHO), Spolková komora architektů a Spolková inženýrská komora. Tento posudek konstatuje, že minimální a maximální sazby v honorářovém řádu pro architekty a inženýry (HOAI) nejsou v rozporu s evropským právem. Vědecké služby Německého spolkového sněmu pak vypracovaly materiál, v němž potvrzují výsledek tohoto posudku; tedy že plánované snížení okrajových tabulkových hodnot není z hlediska harmonizace HOAI s evropskou směrnicí o službách potřebné. Směrnici o službách splňuje již tak zvaný tuzemský HOAI (platnost HOAI pouze pro kanceláře se sídlem v Německu). Posudky iniciované profesním stavem architektů a inženýrů změnily myšlení německého zákonodárce a v důsledku toho předložilo Spolkové ministerstvo hospodářství na jaře 2009 návrh, který byl 12. června 2009 potvrzen Spolkovou radou a 18. srpna 2009 vstoupil v platnost jako 6. novela HOAI.
Volí veřejní zadavatelé nejnižší cenu z obavy?
Nesnadnou úlohu mají i samotní zadavatelé, kteří jsou často nuceni k výběru nejnižší nabídky, jinak mohou být za veřejné zakázky na projektové služby a stavební práce kriminalizováni. Připravovaný nový zákon o veřejných zakázkách, respektující nové evropské zadávací směrnice, který by měl platit od 1. 1. 2016; již upouští od hodnocení nabídek jen podle nejnižší ceny. Tuto možnost dává i současně platný zákon; nikdo si ale nedovolí vybrat nabídku s vyšší než nejnižší cenou. A ten, kdo se odváží dát přednost kvalitě a nesáhnout po podhodnocené nabídce, se pak vystavuje riziku, že skončí u soudu, jak to ostatně dokládá nedávná kauza starosty západočeského Krásna Miroslava Kirejeva.
V současné době chybí pro významné veřejné stavby expertizní posuzování. Není možné neúčelně utrácet veřejné prostředky jenom proto, že si politik umane prosadit stavbu, která je zbytečná. Stejně tak je potřebná znalost o předběžných nákladech stavby. Se stavebními pracemi souvisí mnoho zbytečných výdajů, jedněmi z mnoha jsou např. náklady na koordinátora bezpečnosti práce. Zvýšení nákladů vyvolává také stále narůstající legislativa, která stále prodlužuje projednávání přípravy a povolování stavby. Tuto časovou zátěž prodlužuje napadení vybraných zhotovitelů na ÚOHS.
Nechceme žádné kartelové dohody, chceme jen účelné a efektivní vydávání veřejných prostředků, kterých v ČR není málo, jen se špatně přerozdělují. Manuál, jenž by ČKAIT a ČKA vypracovaly pro potřeby Ministerstva pro místní rozvoj ČR a jenž by sloužil jako pomocná ruka při zadávání veřejných zakázek, může všechna tato negativa eliminovat a nastavit tak efektivní správu veřejných financí.
Pavel Křeček, předseda ČKAIT
Ivan Plicka, předseda ČKA
