Při výběru dodavatele stavebních materiálů je pro stavební firmy nejvýznamnějším faktorem nabízená kvalita produktů. Velkou váhu přikládají také ceně a termínu dodání. Nejméně se naopak při výběru řídí referencemi jiných zákazníků. Vyplývá to ze specializovaného výzkumu společnosti CEEC Research.
Nejběžněji používaná forma nákupu stavebních materiálů je celoroční smlouva následovaná co do četnosti jednorázovými nákupy. O nákupu stavebních materiálů rozhoduje ve více než polovině (55 procent) stavebních společností jednatel či ředitel dané firmy. S poměrně výrazným odstupem pak následují stavbyvedoucí a specializovaní pracovníci, kteří nákup materiálů obstarávají shodně v jedné desetině stavebních společností (12, resp. 11 procent). Centrální nákup je v průměru využíván jen velmi zřídka (4 procenta).
Velmi odlišná je však situace u společností zabývajících se dopravními stavbami, kde je nákup ve čtvrtině (24 procent) případů svěřen specializovaným pracovníkům a v pětině případů (19 procent) je shodně zajišťován centrálním nákupem a jednatelem, případně ředitelem. Centrální nákup je také častěji (17 procent) využíván ve společnostech zabývajících se průmyslovou výstavbou.
„Předkládaná analýza svědčí o pozitivním trendu, a to je posun od kvantity za co nejnižší cenu ke kvalitě, byť za vyšší cenu. Výsledkem stavební činnosti jsou díla, která mají dlouhodobou životnost, a jakákoliv nekvalita má dopady na celé dílo. Jsem však přesvědčen, že kvalitní materiál či výrobek je pouze jeden díl skládačky. Pokud vezmeme v úvahu pouze tři díly této skládačky, první tvoří projekt, druhý jeho přesné dodržení a třetí kvalitní a odborné zabudování požadovaných materiálů a výrobků. Bez tohoto posledního dílu oba předchozí nemají smysl a výsledkem kvalitního projektu, kvalitních materiálů je nekvalitní dílo,“ komentuje výzkum Jiří Koliba, náměstek ministra průmyslu a obchodu.
Nákup materiálů, jako jsou cement, kamenivo a beton, přitom v průměru probíhá nejčastěji formou celoroční smlouvy (42 procent firem). Velmi často jsou také využívány jednorázové nákupy (37 procent firem). Méně obvyklé jsou pak smlouvy na zakázku, které se objevují v 18 procentech případů. „Kvalita a technické specifikace stavebních materiálů by měly být vždy principiálně nejdůležitějším a základním kritériem pro nákup v rámci tohoto segmentu. To ovšem v praxi často naráží na realitu v podobě vyšší ceny, která nemusí být nutně akceptována v podmínkách tržního prostředí v rámci výběrovém řízení, ale finálně ani samotným investorem. Proto jsou stavební společnosti v mnoha případech nuceny okolnostmi preferovat cenu před tou nejlepší dostupnou kvalitou. Zároveň je ovšem třeba konstatovat, že ani cena jako nejdůležitější kritérium pro nákup nemusí nutně znamenat nízkou, či nižší kvalitu. Proto je důležité, aby stavební společnosti měly co nejširší spektrum potencionálních subdodavatelů, což jim umožní flexibilně reagovat na aktuální požadavky a preference klientů při zachování adekvátního poměru nejdůležitějších kritérií: kvalita – cena – dodací podmínky,“ říká Jan Lidral ze společnosti Takenaka.
Při výběru dodavatele stavebních materiálů přikládají ředitelé stavebních firem největší váhu nabízené kvalitě. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje maximální důležitost daného faktoru při výběrovém řízení, jí přiřadili známku 8,8. Dalšími důležitými faktory jsou pak cena materiálů (8,6 z maximálních 10) a termín dodání (8,5 z maximálních 10). Nejmenší vliv naopak mají reference poskytnuté jinými zákazníky (6,6 z maximálních 10).
Společnosti zabývající se bytovými a nebytovými pozemními stavbami stejně jako firmy specializující se na dopravní stavby přitom dávají maximální váhu při výběru dodavatele jak kvalitě, tak ceně materiálů (obě 8,9, respektive 8,8 z maximálních 10). Cenu jako nejvýznamnější faktor oproti všem ostatním pak zohledňují firmy zabývající se inženýrskými sítěmi a průmyslovými stavbami. Drtivá většina (96 procent) společností je přitom s aktuálním hlavním dodavatelem stavebních materiálů spokojena.
„Přestože pro firmy je podle výzkumu nejdůležitější kvalita, hned druhým nejvýznamnějším faktorem je cena. Při takto minimálním rozdílu je možné, že tlak současného trhu donutí firmy šetřit víc, než dbát na kvalitu použitých materiálů,“ říká Michal Mejstřík, profesor ekonomie Univerzity Karlovy v Praze.
„Souhlasím s určitým posunem ve snaze zabudovávat kvalitní materiály, avšak je potřeba dodat, že tato snaha často nenese kýžené výsledky. Nákupem levnějších výrobků určité deklarované kvality se často nedaří vyhýbat se reklamacím právě pro selhání těchto výrobků v záruční době častěji, než by tomu bylo u dražších alternativ výrobků s identickými počátečními vlastnostmi. Faktor robustnosti v čase stále zůstává podceňován,“ komentuje Pavel Štáf, ředitel konzultantské společnosti Bytecheck.
„Naše zkušenost je, že je poměrně velký rozdíl mezi soukromým a veřejným sektorem. Zatímco soukromí investoři kladou větší důraz na kvalitu materiálů a dlouhodobou spolupráci, veřejní investoři se zaměřují hlavně na cenu,“ uvádí ředitel pro Business Development v CEMEX Karel Köszegi.
tisková zpráva
