Stavebnictví se stále řadí mezi konzervativní sektor, i proto inovace a zavádění nových standardů trvá oproti jiným odvětvím déle. Požadavky na změnu se ale objevují, a to i ze strany Evropské unie. Ta přichází s hodnocením staveb podle nových kritérií, takzvaného systému Levels, který klade důraz na udržitelnost staveb. Podporují tak plány na zavádění principů cirkulární ekonomiky a lepší zacházení s materiály, jež má mezi svými cíli Zelená dohoda pro Evropu. Pařížská dohoda navíc deklaruje dekarbonizaci stavebního sektoru do roku 2050.
Tendence na zavádění prvků cirkulární ekonomiky a udržitelnosti se do stavebního sektoru dostávají pozvolna. Postupně ale bude nutné tyto požadavky začít skutečně naplňovat, protože k tomu firmy donutí konkrétní legislativa plynoucí z cílů Evropské unie. „Všichni dodavatelé ve stavebním řetězci pak budou muset začít dodržovat přísná kritéria. Už teď je standardem certifikovat administrativní budovy, a to systémy jako je LEED, BREEM, WELL nebo nově také Levels. Ten se zaměřuje na konkrétní indikátory, jako jsou emise uhlíku, spotřeba materiálů, ale i na náklady budovy s ohledem na životní cyklus a vliv na zdraví a pohodlí. Neměli bychom se na tato opatření ovšem dívat jako na nutné zlo nebo greenwashing, já osobně zde vnímám velký potenciál,“ vysvětluje Karel Goláň z ateliéru crea-tura, který je odborným spolupracovníkem CIRA Advisory a zabývá se cirkulárním stavebnictvím.
Budovy jako materiálové banky
Systém Levels zohledňuje celkový cyklus budov, to znamená od fáze návrhu až po konec její životnosti. Požaduje tedy od firem zavádění základních prvků cirkulární ekonomiky. Podle těchto standardů by měly být stavby navrhované tak, aby se vybrané materiály použily udržitelně, životnost stavby byla co nejdelší, konstrukční prvky se případně daly recyklovat a po uplynutí životnosti mohla být budova v souladu s cirkulárními principy zbourána. Realita je dnes ale taková, že dvě třetiny odpadů vzniknou ze stavebnictví. Jedná se tak o důležitý zdroj druhotných surovin, u kterých je velký potenciál pro změnu s jejich nakládáním.
„Pro samotnou stavbu se velmi dobře dá využít i odpad z jiných sektorů, například vysloužilý textil a podobně. Problémem je často ostych takové materiály používat, protože nejsou ready to use“. Současně musí být dobře deklarováno, jaké má materiál vlastnosti atd. Zatím je problémem i to, že v Česku neexistuje legislativa, která by konkrétně toto upravovala či zvýhodňovala. Cirkulární pohled v tomto ohledu zatím chybí,“ doplňuje Laura Mitroliosová, jednatelka CIRA Advisory. Faktem také zůstává, že materiály využívané ve stavebnictví pomalu docházejí, je tedy třeba k odpadu ze staveb přistupovat jinak. A to ne jako k upravenému odpadu, ale jako k recyklovanému materiálu, který má ve stavebnictví své místo.
Zdroj: tisková zpráva
Foto: Jiří Šebek
