Bývalý hotel InterContinental postavený v letech 1968 až 1974 pod vedením Karla Filsaka v historickém centru Prahy patří k vrcholným ukázkám středoevropské brutalistní architektury. Díky zapojení celé řady autorských kolektivů umělců a řemeslníků je po stránce exteriéru i interiéru jednou z nejreprezentativnějších staveb své doby. Probíhající rekonstrukce je ve fázi dokončování první etapy a na tuto linku navazuje s cílem, aby stavba mohla opět důstojně rámovat to nejlepší z minulé i soudobé řemeslné a umělecké tvorby.
V technické rovině odstraňuje důsledky původních nedostatků i devastujících zásahů uplynulých dekád za použití na míru vytvořených postupů. Díky tomu bude možné zachovat nezaměnitelný charakter budovy a přitom zohlednit technologické i ekologické požadavky 21. století. Širší projekt revitalizace okolí pak usiluje o obnovení porušených urbanistických vazeb a zařazení lokality na kulturní a společenskou mapu města.
„Stavba i její detaily jsou stejně univerzální jako autentické, stejně mezinárodní, odrážející trendy brutalistní architektury jako kontextuální, vycházející z dobré znalosti prostředí Prahy a její historické architektury,“ akcentuje autor projektu architekt Marek Tichý výjimečnost konceptu stavby, který ovšem nedoprovázela poctivost nebo pečlivost v provedení. Kvůli nedostatečné kvalitě původních stavebních prací probíhajících za vrcholného socialismu, ale i necitlivým zásahům zejména v devadesátých letech byl hotel ve špatném stavu jak po stránce statiky, tak i interiérových a exteriérových častí.
Rozsah a nároky oprav se ukazovaly postupně s odkrýváním poškození a jejich často provizorních řešení. „Stavba jakoby byla plánována s životností tabulkových padesáti let, bez ohledu na ekonomiku jejího provozu, nároky na opravy a údržbu, počínaje zásadními defekty železobetonového skeletu a konče geometrickou nepřesností, která se na desítky procent vzdaluje od tolerancí stavebních norem. Jedna z hlavních hmot objektu je od svislé roviny nakloněna o neuvěřitelných devatenáct centimetrů,“ popisuje Tichý stav budovy. Společně s odborníky řady profesí a za podpory investorů projektu se v zájmu zachování toho nejcennějšího rozhodli hledat metodiky, jak obnovit novodobé materiály, struktury a prvky, jejichž datum trvanlivosti již vypršelo.
Záchrana poválečné architektury
Tyto postupy obnovy se mohou stát výukovým materiálem pro práci s fondem poválečné architektury a přispět k tomu, aby se investoři přikláněli k transformování a hledání nového účelu pro tyto objekty místo jejich bourání. Příkladem může být sejmutí a důkladný rozbor dvaapadesáti rozsáhlých svislých pásů obvodového pláště hotelu složených z keramických segmentů, které se střídají s prvky betonu a skla. Právě keramika budovu odlišila od výstavby své doby a vtiskla jí nezaměnitelný charakter. Tento prvek v podobě mozaiky z kabřincových tvarovek pro hotel navrhl sochař Zbyněk Sekal. Jejich autentické repliky byly s důrazem na rozdílnou šířku, strukturu i barevnost rok a půl vyvíjeny a následně vyráběny v malé rodinné cihlárně.
Zcela nové techniky navrhl a otestoval tým odborníků pod vedením architekta Tichého i pro účely renovace betonu. Diagnostika stavu betonových konstrukcí byla svěřena Kloknerovu ústavu ČVUT. Vznikl model stavby s údaji o odebraných vzorcích a na základě toho pak postupy oprav pro typická poškození. Provedené sanace byly zanášeny zpět do modelu a výsledný soubor poslouží jako databáze pro budoucí údržbu. Konečný počet sanačních zásahů překročil patnáct tisíc. Ani to však nestačilo k úplné nápravě a některé části stavby bylo třeba zcela nahradit, například strop konferenčního sálu. Jeho trojrozměrná struktura složená z dvaceti čtyř bloků byla znovu vytvořena v podstatě jako mostní konstrukce z předpjatého betonu s rozponem téměř dvacet pět metrů a je geometricky přesnou kopií původní verze navržené architektem Janem Šrámkem.
Celou řadu postupů bylo třeba vyvinout i pro vizuální stránku materiálu s cílem vrátit pohledovým betonům shodný tón včetně otisků dřevěných prken bednění, nepravidelností textury a určitých nedokonalostí provedení, které jsou pro stavbu charakteristické. Jednotlivé části prošly důsledným odmytím, očištěním všech povrchů a téměř restaurátorským obnovováním partií. „Výsledek je pro diváka z odstupu téměř neviditelný a ukazuje stavbu v původní síle a výrazu její brutalistní architektury,“ uzavírá Tichý.
Výkladní skříň umění a designu
Typický beton jako základní materiál doplňují zejména sklo a dřevo v různých formách. Rukama restaurátorů procházejí interiérové prvky a umělecká díla hotelu, který byl koncipovaný jako „Gesamtkunstwerk“, tedy objekt umělecky pojednaný do každého detailu. Řada z nich se ale dochovala jen částečně nebo vůbec. Do celého procesu je proto zapojeno několik převážně rodinných řemeslných firem s dlouholetou tradicí i renomovaných současných umělců. Například křišťálové lustry výtvarníka Reného Roubíčka evokující motiv přírody, který se prolíná výtvarným pojetím celého hotelu, jedna ku jedné zrestauroval sklářský ateliér Bejvl.
Klíč k obnově velmi složité struktury tvořené křehkými skleněnými pruty cílevědomě komponovanými okolo speciální kovové konstrukce bylo možné najít jen díky studiu skic, modelů a záznamů zachovaných v umělcově ateliéru i rozhovorům se spolupracovníky a rodinou. Sérii svítidel doplní betonový strop konferenčního sálu. Dřevo se do interiérů navrátí v podobě kompozice sloupových soch Začarovaný les od sochaře Miroslava Hejného a stropních plastik na motivy cechovních erbů od Čestmíra Kafky. Do znovuotevřené střešní restaurace se pak vrátí kovové lustry v podobě shluků zlatých bublin od českého sochaře Huga Demartiniho.
Udržitelnost i v historickém centru
Rekonstrukce přináší i novou technologickou vrstvu, která u historické budovy ve středu města nemá obdoby. Výrazná zelená stopa zahrnuje zvýšení podílu zelených, nezpevněných ploch, doplnění vodních prvků, vzrostlé zeleně, ozelenění střech i fasád. Tu dotváří celkové zodpovědné hospodaření s vodou včetně inovativních systémů zavlažování a zpětného získávání tepla z užitkové vody v provozu gastro, prádelen a částečně i sprch hotelu. Energetická koncepce je postavená na nízkoemisních, obnovitelných zdrojích včetně zapojení geotermální energie do té míry, že například jen malé procento chladu vyrábí konvenční chladiče.
Propojení starého a nového
Oprava probíhá pod hlavičkou rodinné investiční kanceláře R2G jako součást projektu revitalizace 6 250 m2 širšího okolí pod názvem Staroměstská brána. V plánu je ho obohatit o novou infrastrukturu v podobě podchodu na náplavku, bezpečné lávky nejen pro rodiče a děti ze základní školy na náměstí Curieových i městský mobiliář, zeleň, fontány nebo prostory pro služby a obchody i gastronomii.
Součástí projektu je kromě rekonstrukce stávajícího hotelu, který bude znovu otevřen jako Fairmont Golden Prague Hotel, a přilehlé budovy i výstavba dvou dalších objektů prodlužujících linii Pařížské třídy až na nábřeží. To vše za využití lokálních zdrojů a firem, jak upřesňuje Martin Sirotek za Metrostav jako generálního dodavatele stavby: „Je nám ctí pracovat pro českého investora s řadou českých subdodavatelů na projektu, který mimo jiné přispívá k obnově tuzemské ekonomiky skrze využití často unikátních místních materiálů a surovin.“
Projekt samotný je koncipován jako jeden promyšlený záměr, který zacelí vazby, jejichž zpřetrhání stavba hotelu v srdci Prahy v šedesátých letech způsobila. Dá vzniknout plnohodnotnému městskému prostoru, který si chce získat místo na mapě města a sloužit dalším generacím obyvatel i návštěvníků Prahy pro setkávání a trávení volného času.
Náměstí věnované nejen filmu
K tomu má významně přispět i celková revitalizace náměstí Miloše Formana. Záměrem je, aby se stalo důstojným nositelem jména tohoto významného režiséra i jakousi platformou pro podporu filmu i dalších kulturních odvětví. Za tímto účelem vzniká nový formát přehlídky filmů inspirovaný festivalem Lumière ve francouzském Lyonu, jejímž centrem se stanou náměstí i hotel také díky špičkové audiovizuální technice.
Bývalý hotel InterContinental v době svého vzniku odrážel nejen kvalitu české architektury a užitného umění, ale i vzepětí české kultury šedesátých a sedmdesátých let, díky nové vlně československého filmu, ale i řadě tvůrců z dalších odvětví. Ta se tak po dlouhých desetiletích opět dostala i do povědomí světové veřejnosti. Ambicí projektu Staroměstská brána je na tuto ideu navázat. Autentickou obnovu uměleckého dědictví i uplatnění nových technologií je možné uskutečnit díky nebývale vysoké investici, za níž stojí čeští podnikatelé Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera.
„Jde o svého druhu jistě jednu z největších oprav stavby daného období, průlomovou z hlediska důsledného hledání autentické formy rekonstrukce v kontextu současných potřeb, energetických i provozních nároků. Přináší řadu otázek a úkolů pro architekty i techniky a současně poskytuje – díky nadstandardní finanční podpoře – řadu řešení, návodů a námětů na obnovu moderní architektury,“ uzavírá Marek Tichý.
Tisková zpráva
Foto: BoysPlayNice
Nejnovější komentáře