Anotace knihy Příběhy exkluzivity. Betonový hotel v centru Prahy 1974–2026
Kniha Pavla Vančáta představuje příběh pražského hotelu InterContinental v širších společenských a kulturních souvislostech. Prostřednictvím dobových fotografií, archivních materiálů a uměleckých děl propojuje historii hotelu s tématy architektury, designu a výtvarného umění.
Publikace sleduje proměny hotelu od jeho otevření v roce 1974 až po nedávnou rekonstrukci a znovuotevření pod názvem Fairmont Golden Prague. Vzpomínky tvůrců a zaměstnanců doplňují pohled na budovu, která byla místem setkávání Východu a Západu i svědkem politických a společenských změn. Příběh jedné stavby tak přibližuje půlstoletí místních i globálních dějin.
Kniha je v prodeji na: www.architektura5889.cz
Příběhy exkluzivity mapují více než půlstoletí InterContinentalu
Nakladatelství BiggBoss vydává knihu Příběhy exkluzivity. Betonový hotel v centru Prahy 1974–2026. Publikace mapuje více než půlstoletí existence budovy někdejšího InterContinentalu, dnešního Fairmont Golden Prague. Historik fotografie Pavel Vančát a výtvarník a znalec architektury Vladimir 518 v ní propojují architekturu, design a umění s lidskými příběhy. Každodenní život hotelu totiž utvářeli nejen exponovaní politici, ale také bezejmenní lidé své doby a společenské proměny v jeho okolí. Za železnou oponou vznikl v podobě InterContinentalu exkluzivní prostor propojující Východ se Západem. Kniha na pomezí vědecké a populární publikace se ale obsáhle věnuje i polistopadové transformaci hotelu a současné obnově architektonického skvostu.
V roce 1974 vyrostl v centru historické Prahy mezinárodní hotel jako doklad výjimečné lokální architektury, interiérového designu i integrovaného umění. Otevření InterContinentalu v době studené války přineslo kontakt se západním světem, který se přitom socialistický blok paradoxně často snažil imitovat. Exkluzivní prostor o to více kontrastoval s negativními společenskými jevy tehdejší doby: privilegii dostupnými jen pro některé, šmírováním a udáváním, frustrací z nedostatku zboží a absence svobodného projevu a pohybu.
„Tato propustná membrána mezi dvěma světy byla totiž skutečnou metaforou tehdejšího života, s veškerou svou tragikomičností, kde bez konexí a výsad člověk ve svém osudu mnoho změnit nemohl. Ona zmíněná exkluzivita je tenkou červenou linií, která provazuje celou naši knihu, a to v pozitivním i rozporuplném smyslu slova,“ upozorňuje vydavatel Vladimir 518 z nakladatelství BiggBoss.
Od ředitelů po pokojské: dějiny hotelu očima pamětníků
Příběhy exkluzivity předkládají historii především prostřednictvím konkrétních lidí a dobových materiálů. Čerpají přitom z precizní odborné publikace Hotel InterContinental v Praze, vydané roku 2019 kolektivem autorů pod vedením Kateřiny Houškové. Autorům umožnila soustředit se více na osudy konkrétních lidí spjatých s hotelem – publikace přináší vzpomínky ředitelů, vrátných, pokojských i prostých kolemjdoucích.
Každodenní provoz přibližuje například Karel Bartoníček, který do InterContinentalu nastoupil v létě 1975 a zůstal přibližně dvanáct let. Jako noční recepční a concierge vydával klíče od pokojů, kontroloval poštu a vyřizoval hostům vzkazy. Na vrátnici se potkával s kolegy kolem sedmdesátky, leckdy i staršími. Nebyli to ale jen tak nějací pánové. Byl mezi nimi někdejší zástupce firmy Michelin, právní zástupce šlechtických rodin nebo automobilový závodník. „Uměli perfektně jazyky, od nich se člověk dozvídal informace o světě, jak to chodilo dřív. Byl jsem za to tehdy moc rád,“ vzpomíná Bartoníček.
K jeho práci patřilo také zařizování rezervací v pražských podnicích, například U Malířů, U Zlaté konvice nebo U Mecenáše. Za telefonické obstarání dvou míst dostával od hostů padesátikorunu nebo německou marku. Spropitné přitom podle něj dosahovalo přinejmenším poloviny platu navíc. Jeho měsíční výdělek činil 1 270 korun, a to včetně příplatků za noční práci, znalost tří jazyků a příspěvku na oblečení. I tyto drobné provozní vzpomínky ukazují, jak se za dveřmi hotelu potkávala socialistická každodennost se světem zahraničních hostů.
Děje a příběhy, sahající od asanace židovského města až do současnosti, navíc kniha dokumentuje pestrým obrazovým materiálem. „Od velkolepé fotografie přelomu 19. a 20. století přes vybledlé barvy sedmdesátých let až po devadesátkové fotolaby. Bohaté a různorodé zdroje zahrnují jak luxusní menu, tak ošuntělé zprávy StB,“ doplňuje Pavel Vančát.
Grafická podoba knihy je stejně různorodá jako nashromážděné fotografie, dokumenty, vzpomínky nebo třeba propagační materiály někdejšího InterContinentalu. Knížka má přes 400 stran a grafička Zuzana Lednická její zlom budovala stejně, jako se kdysi stavěl tento hotel – od základů, přes parter, jednotlivá patra, fasádu až po střešní restauraci s terasou. Když si člověk Příběhy exkluzivity otevře, každá dvoustrana obsahuje odspodu text, nad ním fotografie a navrch třeba panoramatické plány hotelu přes celou šířku zlomu.
„Příběhy exkluzivity jsou už třetí knihou, na které spolupracujeme v týmu Pavel Vančát, Vladimir 518 a já. Pro mě je to opět posunutí hranic, které jsme si vyzkoušeli u knihy Obrazy konců dějin. Pavlův i Vladimirův přístup je ojedinělý tím, že se vždy snaží zachytit téma ze všech možných pohledů,“ líčí Zuzana Lednická.
Sametová revoluce i mimořádná rekonstrukce hotelu
Protože však období před listopadem 1989 zabírá necelou třetinu dosavadního života hotelu, podstatná část knihy patří rovněž rozmanité a spletité historii po sametové revoluci. Hotelový příběh se tak klene až k nedávné důsledné rekonstrukci. „Odpovědnost a úcta k architektonickému dědictví a paměti místa jsou pro nás důležité,“ říká podnikatel a filantrop Pavel Baudiš, majoritní vlastník hotelu Fairmont Golden Prague.
Kniha je pokračováním dlouhodobé snahy Pavla Vančáta a Vladimira 518 o zkoumání generační identity skrze příběhy staveb druhé poloviny 20. století, které by měly zůstat zachovány. Exkluzivitu prostoru přitom autoři chápou i jako pozitivní fakt, díky němuž lidé nepřestanou dané místo vnímat jako výjimečné. Potvrzují to i slova Václava Havla. „Doufám, že mě tu někdy necháte přespat,“ napsal do knihy hostů hotelu v prosinci 1989.
Nejnovější komentáře