Pražskou inženýrskou a projektovou kancelář SPS projekt založili před třiceti lety tři spolužáci z vysoké školy, kteří v čele této sice menší, ale úspěšné společnosti stojí dosud. Za dobu své činnosti firma vyprojektovala stovky novostaveb i rekonstrukcí, od velkých obytných souborů přes občanské stavby až po rodinné domy či drobnější stavební úpravy a jejich realizace nalezneme na našem území i v zahraničí.
Tři spolumajitelé
Ing. Stanislav Šembera, Ing. Jiří Severa a Ing. Vladimír Pavlovič se potkali na Stavební fakultě ČVUT, kde studovali v jednom kruhu obor pozemní stavby. Po absolvování školy a vojenské základní služby šel každý svou cestou v různých státních podnicích. Po krátké zkušenosti ve skomírajícím socialistickém hospodářství přišla změna poměrů, rozpad velkých podniků a přechod na individuální soukromé praxe.
V roce 1996 se do té doby volně spolupracující projektanti shodli na tom, že nejlepší profesní cestou do budoucna je spojit síly, a založili společnost SPS projekt, s. r. o., s vizí tehdy stále ne zcela standardního projektování v CAD systému bez kreslicích prken. První společnou kancelář zařídili v nebytovém prostoru vily v Nuslích. Postupně přibírali zaměstnance, mezi prvními byly jejich spolužačky ze zmíněného kruhu FSv, a pracovali na významnějších projektech s architektonickými ambicemi.
Úzká spolupráce s architekty
Jako stavební inženýři od začátku zajišťovali kompletní technické části projektů a funkce hlavního inženýra projektů pro významné architektonické kanceláře, kterými jsou ateliér KAAMA (Ing. arch. Karel Mrázek), OK PLAN (Ing. arch. Luděk Rýzner), ADR (MgA. Petr Kolář, MgA. Aleš Lapka), THER (Ing. arch. Karel Ther), SKUPINA (MgA. Marcela Steinbachová, PhD.), D3A (Tomáš Prouza, Jaroslav Zima), A projekt (Ing. arch. Jan Čejka, Ing. arch. Pavel Boček, Ing. arch. Jan Kasl) a další. Od počátku kladli kromě kvalitních technických návrhů důraz na to, aby se výsledné řešení vždy co nejvíce blížilo představám architektů. Dlouhodobě spolupracovali a spolupracují s externími projektanty specializovaných profesí, kteří měli sice vlastní kanceláře, ale pro SPS projekt pracovali přednostně. Povedlo se jim společně vytvořit sehraný tým, což jim umožňovalo kompletní zpracování všech stupňů projektové dokumentace včetně zajištění předprojektové přípravy, souvisejících posudků a spolupráce během realizace.
Projektování se během třicetiletého fungování kanceláře pochopitelně změnilo. Technické možnosti softwaru i hardwaru, internet a mobilní komunikace, technologický pokrok stavebních konstrukcí a výroby jsou dnes úplně jinde, přesto vedoucí inženýři předpokládali větší pokrok v podobě grafických výstupů. Po celou dobu drželi krok s technickým vývojem, jako handicap v současnosti vnímají, že dosud nepřešli na 3D BIM projektování. Faktem ale je, jak sami říkají, že se jim vždy bez větších problémů dařilo úspěšně fungovat i bez toho, což je důvodem toho, proč BIM dosud na žádné ze zakázek nevyzkoušeli. Také konzultace s kolegy, kteří BIM využívají, je zatím nepřesvědčila o jeho jednoznačné výhodnosti.
Raději menší kancelář než velká firma
Větší objem bližší spolupráce s architekty ADR vyústil v roce 2001 v přestěhování kanceláře do prostoru v Libínské ulici pod Strahovem v bezprostředním sousedství jejich ateliéru. To znamenalo i personální rozšíření až na 15–18 pracovníku, což majitelé považovali za limitní počet zaměstnanců. I když by pravděpodobně měli možnost dalšího personálního růstu, nechtěli se stát manažery řešícími pouze smlouvy a administrativní záležitosti s minimálním vlivem na podobu projektů.
Roku 2007 přestěhovali kancelář do budovy bývalého Chemapolu v Kodaňské ulici s komfortem, ale i nevýhodami velké administrativní budovy. Hospodářská krize let 2010–2011 přinesla náhlý velký útlum zakázek a s tím i nutnost hledat úspornější provoz kanceláře. Museli snížit počet zaměstnanců a přestěhovali se do nebytových prostor bytového domu ve vlastnictví jejich společnosti. Od roku 2012 tedy sídlí v Záběhlicích na adrese Za Návsí 9.
Personální obsazení se od té doby stabilizovalo na počtu 11–12 pracovníků. Ke změnám samozřejmě občas dochází, například když některý ze zaměstnanců založí vlastní kancelář nebo přejde na vyšší post ve větší firmě. Kancelář také průběžně zaměstnává brigádníky – studenty ze středních i vysokých škol, několik z nich po ukončení studií plynule přešlo do zaměstnaneckého poměru. Dlouholetá úspěšná praxe kanceláře je založena mimo jiné na budování dobrých vztahů, které jsou pro vedení profesně i lidsky velmi důležité. Zůstávají v kontaktu prakticky se všemi svými bývalými pracovníky a jejich pravidelné firemní oslavy probíhají vždy ve velmi příjemné přátelské atmosféře za účasti řady bývalých zaměstnanců a stálých spolupracovníků.
Na konci 90. let společníci koupili za účelem vlastního bydlení bytový dům z první republiky. Nepočítali s tím, že by v něm i pracovali, hospodářská krize je nicméně k tomuto řešení donutila, což ve výsledku považují za šťastné řešení, neztrácejí čas každodenním cestováním po Praze mezi bydlištěm a pracovištěm. Dům koupili v nepříliš dobrém stavu i s nájemníky a postupně investovali do oprav bytů i nebytových prostor.
Příklady realizovaných staveb
Těžištěm práce SPS projektu jsou především bytové domy, jednotlivé domy i celé bytové komplexy, areály rodinných domů i luxusní rodinná sídla. Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější realizace patří budova Veslařského klubu Slavia Praha na nábřeží Vltavy (projekt a realizace 1996–1998), jejich první spolupráce s architektonickým ateliérem ADR a první větší projekt s architektem Karlem Mrázkem autocentrum Bohemia na Proseku (dnes Auto Branka, projekt a realizace 1996–1998), který byl oceněn čestným uznáním Grand Prix obce architektů v roce 1998. Oba objekty předznamenaly další spolupráci s těmito dvěma architektonickými týmy.
Významnými realizacemi pro další rozvoj kanceláře byla rekonstrukce Slovanského domu pro A projekt (projekt a realizace 1999–2000), kdy byl SPS projekt součástí velkého projektantského týmu s mezinárodní účastí. Zajímavá zkušenost byla i práce pro ministerstvo zahraničních věcí ČR – rekonstrukce administrativní budovy v Bruselu pro účely zastoupení ČR při Evropské unii na konci 90. let opět ve spolupráci s ateliérem ADR.
Velké množství zajímavých projektů bylo realizováno opět dle návrhů ateliéru ADR pro společnost PPF i jejich vlastníky u nás i v zahraničí. Jednalo se například o Internátní školu Opengate v Babicích u Říčan (projekt a realizace 2002–2005) či rekreační areály v Karibiku. Technicky komplikovanou stavbou bylo přemostění tubusu metra linky C a řešení administrativního centra Prosek Point (projekt a realizace 2004–2009) dle návrhu ateliéru KAAMA.
Následovala náročná rekonstrukce a novostavba Balneo a wellness uvnitř areálu památkově chráněného objektu Grandhotelu Pupp v Karlových Varech (projekt a realizace 2009–2013) a dostavba areálu firmy Bühler v Žamberku (projekt a realizace 2012–2014), která zahrnovala komplikované propojení stávajících výrobních hal s technologicky náročnými novými provozy, švýcarskými technology a administrativním a sociálním zázemím, či nový pavilón berounské nemocnice Centrum duševní rehabilitace Beroun, podle architektonického návrhu arch. Mostafy Toussona (projekt a realizace 2016–2023).
Rozhovor s vedením kanceláře SPS projekt
(Ing. Stanislav Šembera, Ing. Jiří Severa, Ing. Vladimír Pavlovič):
Všichni tři jste studovali stejný obor na FSv ČVUT, dokonce jste se potkali ve stejném kruhu. V jakém roce jste školu dokončili a kam směřovaly vaše profesní dráhy poté?
Školu jsme dokončili v roce 1987, po roční základní vojenské službě Standa nastoupil do s. p. Armabeton, což bývala velká stavební firma s vlastním projektovým oddělením. Standa zde projektoval dřevěné konstrukce. Jirka pracoval v s. p. Potravinoprojekt, kde se projektovaly hlavně stavby potravinářského průmyslu. To byla výhodná pozice pro budoucí roky, když dostal příležitost HIPování větších akcí a začátečnícké přehmaty se tehdy moc neřešily. Vláďa nastoupil do VÚPSu (Výzkumný ústav pozemních staveb – nikoli pivovarský a sladařský!), protože se nebál teoretických disciplín a hlavně se tam tolik nerýsovalo za prknem.
Než jste roku 1996 založili společnou kancelář, měl každý z vás svou vlastní soukromou praxi? Byli jste od dokončení školy stále v kontaktu? A jak se zrodila myšlenka na založení společného ateliéru?
Po rozpadu státních podniků v nově nabyté svobodné společnosti jsme hledali uplatnění různě jako OSVČ. Původní školní kruh se občas scházel na obvyklých srazech a na jednom z nich se zrodil nápad na založení firmy. Jirka už jednu zkušenost s takovým postupem měl, sice nedopadla nejlépe, ale chuť do podnikání mu to nevzalo. Standa s Vláďou projektovali jako živnostníci, od roku 1994 na společných projektech.
Fungujete úspěšně již úctyhodných třicet let. Bylo během té doby období, kdy jste zvažovali, že se rozdělíte a půjdete každý svou vlastní cestou?
Určitě jsme tehdy na začátku nepřemýšleli tak, že budeme stejně fungovat i za 30 let, ale na druhou stranu nás asi nikdy nenapadlo, že bychom se měli rozdělit. Nápor práce a činností okolo provozu firmy nám ani nedal čas či příležitost o něčem takovém uvažovat. I když jsme samozřejmě neměli na všechno stejný názor, vždy jsme našli společnou řeč.
Dařilo se vám hned v začátcích mít dostatek klientů a projektů? Přinesli jste si již nějaké zakázky ze svých předchozích praxí?
Ze svých předchozích praxí jsme si přinesli hlavně kontakty: Standa jako živnostník pracoval pro architekty Vlada Miluniče (Studio VM), Josefa Matyáše (AMS), architekty A projektu (Pavel Boček, Jan Čejka, Jan Kasl). Jirka spolupracoval s architekty Petrem Kolářem a Alešem Lapkou (později ADR) a s architektem Karlem Mrázkem (později KAAMA). Vláďa po zásahu trhu, a tudíž nutné reorganizaci a zeštíhlení VÚPSu, řekněme stručně vyhazovu, učinil krátké postranní zkušenosti skoro mimo obor (roční asistent filmového architekta Jaromíra Švarce, měsíční redaktor časopisu Architekt pod Červenohorským sedlem), aby nakonec jako spolupracující „ičař“ skončil se Standou u toho nepohodlného prkna, z čehož jej však naštěstí vysvobodil nástup počítačové techniky.
Nouzi o práci jsme opravdu neměli. Od všech zmíněných architektů jsme od počátku dostávali hlavní zakázky. Karel Mrázek vždycky říká, že nám tu práci přinesl na zlatém podnose, což podle našeho názoru zcela nevystihuje skutečnost, protože bez stavařů by se jejich autorská díla nepostavila. A navíc máme dojem, že architektů je víc než nás a profesantů, takže se vždy „zlatému podnosu“ zasmějeme.
Jaké období zpětně hodnotíte jako nejobtížnější a jaké naopak jako nejúspěšnější a proč?
Za nejúspěšnější období považujeme roky přibližně mezi 2000 až 2006. Bylo to období, kdy firma již byla celkem etablovaná a zaběhnutá, s mladými zaměstnanci dynamická. A hlavně v té době mělo stavebnictví i celá ekonomika spád – zpracoval se projekt pro územní řízení, rychle následoval projekt pro stavební povolení, hned poté prováděčka. Stavební úřady pracovaly bez zbytečných průtahů, stát tolik neobtěžoval s byrokracií. Stavební firmy se snažily stavět a nehledaly vady projektu. Od té doby se všechny zmíněné aspekty příliš zkomplikovaly, mnoho záležitostí se řeší příliš podrobně a bez potřebného nadhledu a selského rozumu.
Nejobtížnějším obdobím pro nás byla finanční a hospodářská krize po roce 2010. Náhle skončily velké zakázky, muselo následovat nepříjemné propouštění a stěhování. Věřili jsme však, že to ustojíme, a postupně se situace začala lepšit.
Máte každý z vás nějakou svou specializaci?
Zpočátku jsme na projektech pracovali všichni společně, brzy však situace vyžadovala stav, kdy řídíme každý z nás jednotlivé projekty samostatně. Ale v případě obtíží nebo nejasností či komplikací spolu všichni tři konzultujeme a rozhodujeme kolektivně, což považujeme za důležitou zpětnou vazbu a velkou výhodu, že takto můžeme pracovat. Samozřejmě také využíváme svých specializací prvních zaměstnání – Standa dřevěné konstrukce, Jirka celkové koordinace a požární ochranu, Vláďa speciální konstrukce. V řízení firmy Standa nejvíce odpovídá za celkový chod, Jirka za ekonomiku a Vláďa je personálním ředitelem.
Měli jste dostatek zakázek a předpoklady k tomu, abyste svou kancelář rozšířili o další zaměstnance, přesto jste dali přednost práci v menším kolektivu. Vyhovuje vám to tak více?
Ano, pro styl naší práce menší kolektiv považujeme za vhodnější. Právě proto, že jsme prošli velkými státními podniky a dokázali jsme si představit negativa velkých firem – nárůst nutné byrokracie, personální boj, problémy s řízením většího počtu pracovníků, a tím i ztráta produktivity. A samozřejmě klademe důraz na osobní přístup a kamarádské vztahy se zaměstnanci.
Vaše kancelář sídlí v prostorách bytového domu v Záběhlicích, kde zároveň i bydlíte. Jak se vám daří oddělovat pracovní a soukromý život?
V Záběhlicích bydlíme dva, Vláďa stále dojíždí z Čelákovic. Dříve jsme o kanceláři v našem domě vůbec neuvažovali právě proto, že jsme si nedokázali představit oddělení pracovního a soukromého života. A před stěhováním jsme se toho obávali. Překvapivě se to však daří a nyní to vnímáme jako velkou výhodu. Člověk sejde nebo vystoupá dvě patra, zavře dveře, a odstřihne se. A naopak, když je něco potřeba rychle vyřešit v tom druhém světě, je to příjemně blízko.
Na kolika projektech v současnosti pracujete a můžete jmenovat ty nejzajímavější?
Nyní pracujeme na areálech bytových domů – v Uhříněvsi, v Kladně, v Pardubicích nebo na rekonstrukci a dostavbě Muzea ghetta Terezín. Vykonáváme autorský dozor na stavbě bodového bytového věžáku v Praze na Vackově, probíhá rekonstrukce Hrzánského paláce a rekonstrukce laboratoří VŠCHT.
Jak vidíte další směřování vaší kanceláře? Máte nějaké konkrétní vize?
Nikdy jsme neměli nějaké konkrétnější vize, ale vždy jsme se snažili se co nejlépe vypořádat s úkoly, které před námi vyvstaly. Každý projekt přinesl novou výzvu a nové řešení, v tom hodláme pokračovat. Pravděpodobně nás nemine přechod na zmíněné BIM projektování. I když se blížíme důchodovému věku, zatím nemáme představu, jak budeme postupovat poté.
Je něco, čeho se ve vašem oboru do budoucna obáváte? Něco, co vám přijde jako problematické nebo že se ubírá špatným směrem? A co vám naopak dělá radost?
Nikdo, kdo má u nás něco společného se stavebnictvím, asi nemůže být spokojen se současným stavem legislativy a procesu povolování staveb. Bohužel je to asi odrazem celkového stavu společnosti blahobytu. A nejde jen o vlastní povolování. Nevíme, proč musíme mít tolik technických norem a předpisů, které se navzájem nedoplňují, ba popírají, proč tyto normy musí nařizovat nesmyslné podrobnosti? Proč musí někdo, kdo patrně nikdy neprojektoval, neustále měnit strukturu a povinný rozsah vyhlášek o projektové dokumentaci? V tom všem se ubíráme evidentně špatným směrem, ale nevíme, jak tento směr změnit.
Radost nám dělají naši zaměstnanci, že s námi většina z nich stále vydržela, že se učí novým trendům, a že oni hlavně mají zásluhu na úspěšnosti firmy. A vždy máme radost, když si můžeme prohlédnout hotovou stavbu, kterou jsme vyprojektovali.
Jana Bukačová
Foto: archiv SPS projekt
Mgr. BCA. Jana Bukačová (* 1985)
Vystudovala dějiny umění na UK a architekturu na VŠUP. Působí v muzejnictví a jako pedagožka na FA ČVUT, kde byla zaměstnána i jako vědecká pracovnice.
Zdroje:
Jana Bukačová: Rozhovor se Stanislavem Šemberou, Jiřím Severou, Vladimírem Pavlovičem, 04.2026
Archiv SPS projektu, www.sps-projekt.cz
Nejnovější komentáře