Kvalita jako dohoda v čase

Duch polis je duch jednoty ve sporu, v boji… Ale právě tato okolnost, že polis vzniká a udržuje se ve vnějším a vnitřním boji, inter arma že nachází svůj smysl a dlouho hledané slovo helénského života, je příznačné pro tento nový útvar a novou podobu života. Zde vzniká v partikulárních bojích na skrovném teritoriu a s nevalnými hmotnými prostředky nejen západní svět a jeho duch, nýbrž lze snad tvrdit, že i světové dějiny vůbec. (Jan Patočka, Počátek dějin)

Nelze stanovit, co je onou univerzální kvalitou… Objektivní kvalita je zákonitě jen dohodou v čase. (Jan Jehlík, Rukověť urbanismu)

Definovat krásu není jednoduchý. Ale možná bysme se shodli na tom, že krása, stejně jako architektura, se nedá dělat podle návodu. Vždycky tam musí bejt nějaký „zvláštno“. Jakejsi rej energií složenejch z různejch komponent, který se v určitou chvíli sejdou a způsobí, že konečnej efekt vám vyrazí dech. Ale jinak je to vlastně hrozně jednoduchý – pravá krása je v přirozenosti. (Martin Rajniš, Vzhůru! Up!)¹

Patočka vysvětluje v Kacířských esejích o filosofii dějin dějinnost evropské kultury ve schopnosti vyrovnávat se sporem s apriorními ideologiemi, s akceptací nedějinného světa: „Smysluplné (či ke smyslu vztažené) je však dění pouze, kde někomu o něco běží, kde nemáme před sebou pouze konstatované průběhy…“² V řecké filosofii už je obsažena skepse a vědecká metoda nepřijetí apriorních pravd: musíme se tedy smířit s tím, že hledat návod na vytváření univerzální krásy je podobné jako snažit se vytvářet kámen mudrců nebo perpetuum mobile. Jenomže tuto skepsi můžeme a musíme obrátit! Ve sporu, dialogu vytváříme svou budoucnost, ke které směřujeme. Hodnoty a měřítka kvality už nejsou v naší dějinné společnosti univerzální ani čistě subjektivní. Stanovují se dialogem, jsou dohodou v čase.

Jak jsme si ukázali v předchozích textech,³ hodnotová kritéria jsou výsledkem celospolečenské debaty. Hodnocení kvality vystavěného prostředí sice vždy závisí na čase a pozorovateli, zároveň mu ale komplexní analýza kritérií a vah dodává univerzálnější platnost. „…Aby cesta ke kvalitní stavební kultuře mohla být úspěšná, vyžaduje také (pozn. kromě odborné spolupráce napříč mezi obory a na všech úrovních správy) účast občanské společnosti a informované a vnímavé publikum. Aby kvalita stavební kultury mohla být lépe posuzována, neobejde se bez úsilí v oblasti vzdělávání a zvyšování obecného povědomí…“⁴ Protože u nás je debata o kvalitě vystavěného prostředí a nástrojích její podpory teprve v počátcích, musíme se za příklady současné praxe poohlédnou do zahraničí.

Kvalita městského prostředí se odvíjí od různých intervencí a politických rozhodnutí v průběhu času a odráží výsledek kolektivní práce mnoha zúčastněných stran – veřejného, soukromého i komunitního sektoru.

Koordinační a podpůrná aktivita Urban Maestro si v jádru klade za cíl porozumět stavbě měst a podpořit inovace v jejich správě prostřednictvím lepšího pochopení alternativních neregulačních přístupů („měkké moci“) a jejich přínosu ke kvalitě vystavěného prostředí.⁵

Formální versus neformální nástroje:
Nejpoužívanější jsou nástroje zaměřené na formálně „řízené“ rozhodování, týkající se návrhu záměrů a rozvoje území. Využívají tvrdé pravomoci státu nařizující jejich obecné používání a dodržování. Jiné nástroje „ovlivňují“ rozhodování neformálně, ať už se jedná o vytváření kultury kvality, nebo o zavádění postupů pro její podporu. Méně závazné nástroje využívají měkkých pravomocí správy k povzbuzování a přesvědčování aktérů rozvoje nepředepsaným (nepovinným) způsobem. Platí, že méně závazné kategorie nástrojů nepůsobí přímo a rychle. Některé typy nástrojů se používají ve formálních i neformálních kategoriích, jako například posuzování návrhu, nebo je lze použít různými způsoby v různých fázích procesu rozvoje.

Kultura kvality versus nástroje poskytování kvality:
Některé nástroje se zaměřují především na ovlivňování obecné stavební kultury (kulturního prostředí), v jejímž rámci je důraz na kvalitu návrhu zdůrazňován, formulován a vyjednáván. Tím nepřímo formují jednotlivé procesy navrhování, včetně výběru a využívání druhé kategorie nástrojů. Nástroje poskytování kvality se méně zabývají kulturním prostředím, v němž rozhodnutí vznikají, a více se zaměřují na procesy, jejichž prostřednictvím lze činit konkrétní projektová rozhodnutí. Pomáhají utvářet kvalitu konkrétních míst jako výsledek procesu správy území. Tyto dvě kategorie nástrojů se překrývají a vzájemně se nevylučují, nicméně v koncepci jejich užití je významný rozdíl.

Začněme uvedeným „posuzováním návrhu“. V našem prostředí jej důvěrně známe z architektonických soutěží: ad hoc multikriteriální hodnocení soutěžních návrhů je svěřeno odborné porotě, která formou dialogu kriticky posuzuje předložená řešení a vybírá z nich takové, které nejlépe naplňuje zadání projektu. Odborná porota se liší od komise právě tím, že má erudici a mandát ke kvalitativnímu hodnocení, které nelze omezit na pouhý soubor naplnění předem vybraných kvantifikovatelných parametrů.⁷

Jak se však vyrovnat s kvalitativním hodnocením projektů v řízení o povolení záměru? Předem je třeba vymezit, že kvalitativní hodnocení nepřísluší ani státní správě v přenesené působnosti, ani dotčeným orgánům státní správy. To je dáno právní podstatou správního rozhodování a působností orgánů v řízení, vymezených zákonem. Řízení ve zkratce probíhá jako koordinace jednotlivých zákonem vymezených zájmů (v našem právním prostředí označovaných jako „veřejné zájmy“), případně řešení konfliktů mezi nimi. Ve smyslu úvodních citátů je hodnocení kvality výhradní doménou polis – obce.⁸ Obec se však musí při posuzování kvality vystavěného prostředí vyrovnat s problémem odbornosti.⁹ Odpovědí na tuto otázku jsou Gestaltungsbeiräte v Rakousku a německy mluvících zemích.¹⁰

Rady architektů jsou politicky nezávislé odborné instituce, vydávající doporučení k záměrům a projektům ve věci kvality vystavěného prostředí. Hodnocení je založeno na peer review k projednávaným záměrům z hlediska zájmů obce. I přes výrazně rozdílné legislativní nastavení se model Rady architektů podařilo úspěšně přenést do českého prostředí.¹¹ Činnost Rady architektů je vymezena statutem, mezi jehož obecné zásady patří:

• odbornost (členové RA jsou autorizovaní architekti),
• politická nezávislost (mandát v RA se nekryje s volebním obdobím, nelze odvolat všechny členy RA najednou),
• hájení zájmů obce u projektů s významným dopadem na kvalitu vystavěného prostředí,
• peer to peer jednání s autory projednávaných projektů,
• odborné projednání návrhů s výsledným doporučením, které je navenek pro všechny členy závazné,
• posuzování projektů je možné už ve fázi formulace záměru nebo jako jeden z podkladů pro rozhodování v území.

Rakousko se může opřít také o další funkční nástroje kvalitní stavební kultury. Kromě toho, že samotný pojem Baukultur je významným příspěvkem německy mluvících zemí v euroatlantickém diskurzu o kvalitě vystavěného prostředí, jsou všechny spolkové země Rakouska vybaveny vlastními Centry architektury. Právě tam se odehrává permanentní dialog odborné i laické veřejnosti a utváří se prostředí stavební kultury.¹² A nejen to. Architekturzentrum Wien vydává ve dvouleté periodě publikaci Best of Austria,¹³ shrnující úspěchy rakouské architektury oceněné v architektonických soutěžních přehlídkách. Tady se projevuje další zásadní význam zemských center architektury: regionální centra a jejich zemské ceny nabízejí přehled toho nejlepšího z rakouské architektury, a to v národním i mezinárodním srovnání.¹⁴

Situace v Česku je výrazně odlišná. Máme dvě národní ceny za architekturu, Grand Prix Obce architektů a Českou cenu za architekturu České komory architektů, přičemž Česká cena za architekturu se od Grand Prix liší v tom, že neuděluje ceny v kategoriích. Obě ceny koexistují bez vzájemné synergie, nejspíš díky tomu, že ocenění máme všichni tak nějak rádi. Regionální strukturu a širší kontext vybraných kritérií stavební kultury má přehlídka Stavba roku, pořádaná Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství spolu s dalšími partnery a orientující se spíše na sektor stavebního průmyslu.¹⁵ Přesto u nás existuje i fenomén regionálních architektonických soutěžních přehlídek. Abychom se s nimi setkali, musíme opustit mainstream velkých institucí a poohlédnout se po nich v oblasti víceméně dobrovolné spolkové činnosti.

Mezi tradičně udělované regionální ceny za architekturu patří opavská Cena J. M. Olbricha,¹⁶ pořádaná od roku 2007, a o rok mladší Cena Rudolfa Eitelbergera v Olomouci.¹⁷ Zejména zkušenost z Opavska sehrála roli při založení dalších, výrazně mladších cen: Krkonošské ceny za architekturu (KCA, od r. 2022)¹⁸ a o dva roky mladší Mladoboleslavská cena za architekturu (MBCA, od r. 2024).¹⁹ Obě „české“ regionální ceny se přitom od svých slezských a moravských vzorů i od velkých národních cen liší v některých podstatných aspektech. Především jsou od počátku důsledně stavěny jako regionální přehlídky²⁰ nejlepší aktuální architektury. Inspirace Vídeňskou Best of Austria je tady zřejmá. Navíc se neomezují jen na výroční hodnocení a ocenění, v rámci obou cen jsou vícekrát ročně pořádány odborné semináře a debaty se starosty na téma správy území a kvality stavební kultury.²¹ „Spolu s porotci se snažíme ocenit kvalitní architektonické počiny v rámci regionu MAS Krkonoše a přinést do tohoto prostředí fenomén sousedského přístupu, běžný zejména v zemích západní Evropy. Naším cílem je ale propojit zástupce zdejších samospráv s odborníky a ukázat jim cestu, jak rozvíjet obce a města s perspektivou, že na dnes učiněné kroky půjde v budoucnu smysluplně navázat,“ vysvětluje smysl pořádání regionálních cen předseda spolku České centrum pro architekturu architekt Josef Smutný a pokračuje: „Nejsem si jistý, který přínos je ten největší. Jedním z mnoha je, že se na vyhlášení sejdou starostové a povídají si. Že se jejich debaty o veřejném prostoru přesouvají i do jiných setkání a že mají investoři inspiraci. I když se mnohým laikům rozvoj nelíbí a vyvolává negativní konotace, prokazuje se, že tady v Krkonoších se staví kvalitně a vzniká nadprůměrná architektura. A o tom musíme mluvit. Musíme slovům rozvoj a kvalitní prostředí dát konkrétní rozměry. Určitě jsme prokázali, že dokážeme kvalitní architekturou a počiny ve veřejném prostoru a krajině naplnit soutěžní přehlídku v Krkonoších každý rok. Zároveň se nám daří napojovat region a jeho představitele na další projekty, které se věnují obcím a jejich rozvoji.“²²
MARTIN KLODA
Ilustrace: archiv autora

Martin Kloda (* 1969)
autorizovaný architekt, člen pracovní skupiny pro legislativu ČKA, doktorand Ústavu urbanismu FA ČVUT s tématem výzkumu vlivu procesů veřejné správy na kvalitu vystavěného prostředí.

Článek vznikl na základě přednášky Dostupné nástroje správy území, uvedené na konferenci SVK Politiky architektury 2024 – Zájem obce, FA ČVUT 4. prosince 2024, podpořené výzkumným grantem SGS ČVUT Stavební kultura: kritéria kvality.

Poznámky

1. PATOČKA, Jan. Kacířské eseje o filosofii dějin. Počátek dějin. Str. 55–56. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-0263-4. JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrhování prostředí. Str. 13, 19. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 978-80-260-9558-3. RAJNIŠ, Martin et al. Vzhůru! Up! Str. 5. Brno: Host, 2024. ISBN 978-80-275-2473-0.
2. PATOČKA, Jan. Kacířské eseje o filosofii dějin. Počátek dějin. Str. 43. Praha: Academia, 1990. ISBN 80-200-0263-4.
3. Materiály pro stavbu. Praha: Business Media One, roč. 31 (2025), č. 1–3. ISSN 1213-0311.
4. Davoská deklarace, z článků 16 a 17. Swiss Confederation. Davos Declaration 2018. Davos: Swiss Federal Office of Culture, 2018.
5. Urban Maestro, https://urbanmaestro.org/about/ [citováno 2025-06-12].
6. CARMONA, Matthew; GABRIELI, Tommaso; BENTO, João. Bridging the design / finance divide… Journal of Urban Design, 28(6), 2023, 597–622. DOI: 10.1080/13574809.2023.2206549 [cit. 2025-06-12].
7. PLOS, J.; JEHLÍK, J. Metodika zadávání územních plánů. Praha: FA ČVUT, 2015. ISBN 978-80-01-05701-8.
8. Pozn.: ve většině evropských zemí je rozhodování v území svěřeno územní samosprávě.
9. KLODA, M. Komory v úzkých. Materiály pro stavbu, 30(5), 2024, s. 66–67. ISSN 1213-0311.
10. IMAD Průzkum trhu a analýza dat. Rady architektů v Rakousku, 2018. https://www.arching.at/fileadmin/user_upload/redakteure/Gestaltungsbeiraete/Umfrageergebnis_Gestaltungsbeiraete_201803.pdf [cit. 2025-06-12].
11. Rada architektů města Liberce (od 2018). https://www.liberec.cz/architekti/
12. Srov. domácí instituce: CAMP / IPR Praha; Centrum architektury Královehradeckého kraje.
13. FELLER, B. et al. Best of Austria 2022_2023. Architektur/Architecture. Wien: AzW, 2024. ISBN 978-3-03860-397-9.
14. V ČR srovnatelně: ročenka Česká architektura Dagmar Vernerové (Prostor – architektura, interiér, design, o. p. s.).
15. Kritéria soutěže Stavba roku: https://www.stavbaroku.cz/stavba-roku/ [cit. 2025-06-12].
16. https://www.archiweb.cz/n/souteze/cenu-j-m-olbricha-za-rok-2007-ziskal-rodinny-dum-ve-chvalikovcicich
17. https://www.krasnaolomouc.cz/category/cena-rudolfa-eitelbergera/cena-re-2008/
18. https://krkonosskacenazaarchitekturu.cz/archiv-2022/
19. https://mbca.cz/archiv-2024/
20. KCA pořádá České centrum pro architekturu + MAS Krkonoše; MBCA tentýž spolek + Pluhárna, s grantovou podporou NF Škoda Auto.
21. Politiky architektury – konference FA ČVUT: https://www.fa.cvut.cz/cs/vyzkum-a-spoluprace/konference/89034-politiky-architektury
22. Trutnovinky: Krkonošská cena za architekturu otevírá brány Trutnovsku, https://www.trutnovinky.cz/krkonosska-cena-za-architekturu-otevira-brany-trutnovsku/ [cit. 2025-06-12].

---

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 4/2025.