Seminář Mikroklima v historických interiérech

Studio Axis pořádá v úterý 21. 5. 2013 od 9 h seminář Mikroklima v historických interiérech. Koná se v Centru vzdělávání ve stavebnictví, Lisabonská 4, Praha 9.

Přednášející a obsah semináře:
● Doc. Ing. Karel Papež, CSc. – Fakulta stavební ČVUT:
Působení mikroklimatu na historické stavby, jejich konstrukční prvky a na předměty (exponáty) uložené v prostorách historických staveb.
Vliv nevhodných parametrů mikroklimatu v konkrétních prostorách. Mikroklima a předměty v interiéru historické budovy. Úpravu vnitřního mikroklimatu je nutné řešit vždy pro konkrétní stavbu a materiály v ní uložené. Vnitřní prostředí a jeho úpravy mohou sice působit kladně na vlastní stavbu, ale současně být nevhodné pro uložené věci (textilie, papír, kov apod.) Význam detailního průzkumu a prohlídka konkrétních staveb či prostorů. Možnosti řešení pro zajištění odpovídajícího vnitřního mikroklimatu. Některé konkrétní příklady řešení.

● Miroslav Černý – Národní památkový ústav:
Požadavky na mikroklima v historických budovách.
Druh stavby. Technická řešení úpravy mikroklimatu a jejich rizika. Co musíme vědět, než začneme řešit mikroklima. Různorodost klimatu a vliv na mikroklima. Vznik vlhkosti vzduchu. Relativní vlhkost. Kde, jak a kdy měřit. Doporučené mikroklima pro různé materiály. Větrání a sluneční záření. Co interiér vyžaduje? Charakteristika: nevytápěné – temperované – vytápěné prostory. Negativní důsledky nižší/vyšší relativní vlhkosti a její výkyvy.

● Ing. Michael Balík, CSc. – expert Českého egyptologického ústavu FFUK:
Metody snižování vlhkosti konstrukcí s využitím vzduchových úprav.
Proudění vzduchu v dutinách má výrazně pozitivní vliv na vlhkost konstrukcí – stěny, které přiléhají k prostorům, pasivně nebo aktivně provětrávaným, mají možnost podstatně větší difuze, tj. přestupu vodní páry z konstrukcí a tím snižování jejich hmotnostní vlhkosti. Na tomto principu jsou založeny sanační vzduchové úpravy, jejich účinnost je různá, ovlivněná vstupními podmínkami: vlhkostí, salinitou, teplotami, způsobem využívání atd. Rámcově je možno tyto úpravy rozdělit na celoplošné, horizontální nebo vertikální a na dílčí (obecně oblíbené podélné vzduchové kanály, odvětrávané rýhy apod.). Na základě dlouholetých zkušeností s návrhy těchto úprav je třeba konstatovat, že ve velké většině bývají kombinovány s dalšími sanačními úpravami – např. chemickými clonami, aktivní elektroosmózou, sanačními omítkami atd.