Hledání rovnováhy – rozhovor s Janem Bedřichem, výkonným ředitelem ČKLOP

„Smysl dává řešit uhlíkovou stopu, protože je to univerzální, rozhodně měřitelný parametr, který umožňuje přestat si na udržitelnost hrát a skutečně ji dělat.“

Jste výkonným ředitelem ČKLOP. Znamená to, že jste původní profesí stavař?

Když jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele ČKLOP, ptal jsem se komise, jestli nevadí, že nejsem stavař. Odpověď zněla, že to vůbec není na obtíž, ba naopak: „Stavařů máme plnou komoru, my chceme manažera.“ Vzděláním jsem energetik, studoval jsem na Českém vysokém učení technickém a musím říci, že v tuto chvíli je to ku prospěchu, dnes se ve stavebnictví nebavíme o ničem jiném než o energiích: o energii vázané, primární, o energii uvolněné, ztrátové, získané. Stavební otázky řeší odborníci se stavebním vzděláním.

Zaznamenal jsem, že jste velmi aktivní v souvislosti se založením učebního oboru Technik otvorových výplní a fasád. Jak se vám daří s jeho zavedením?

Chtěli jsme vytvořit atraktivní, finančně zajímavý obor nejenom pro mladého člověka, který bude motivován tím, že se jedná o zaměření s perspektivou do budoucna a dobře se díky němu uživí. Rádi bychom vybudovali jednoznačný systém vzdělávání od učebního oboru až po, řekněme, školení či vzdělání bakalářského typu. Začínáme rekvalifikačními kurzy, jejichž program právě vytváříme. Naštěstí stávající legislativa a obory nejsou příliš vzdálené, budeme je chtít spíš přeorganizovat. Například adept specializace „Technik obvodových výplní a fasád“ musí umět vyzdít ostění, pracuje s různými materiály jako jsou dřevo, ocel, PVC, hliník, kromě toho také umí svářet a montovat. Měl by mít cit pro materiál a schopnost pracovat ve výškách. Svým způsobem se jedná o kumulaci řady oborů, které jsou většinou od sebe odděleny, a my je chceme dát dohromady a provázat. Když k tomu přidáte technologie pro využití solární energie, která se z devětadevadesáti procent využívá na střechách a fasádách, má vyučený odborník o další pole působnosti postaráno, protože instalovat solární panely vyžaduje specifické znalosti. Navíc do renovací má přijít podle Green Dealu z Evropské unie 150 miliard euro, což se nutně projeví také v českém prostředí, kde bude dostatek financí v různých podpůrných programech.

Kdy se budou moci mladí zájemci o nový učební oboru ucházet?

Bude to trvat ještě několik let. Důležité je, že se věci daly do pohybu.

Samotná ČKLOP si letos připomíná patnáct let od svého založení. Můžete přiblížit okolnosti vedoucí k jejímu zrodu?

Představitelé několika firem, které produkují hliníkové profily anebo realizují hliníkové fasády, se shodli na tom, že by bylo dobré založit nějakou asociaci, protože během různých legislativních procesů – ať už energetických, stavebních, týkajících se zákonů, norem, předpisů – vznikají legislativní dokumenty, které musí někdo vytvořit, zpracovat a také napsat. Když ten dokument vytvoří úředník na ministerstvu, často se stane, že nemá dostatek odborných informací z daného oboru a pak se do závazných dokumentů dostávají nařízení, která nemají oporu v praxi nebo jsou vysloveně nesmyslná. Logicky tak vznikla potřeba subjektu, který by se stal důvěryhodným partnerem státu a jeho ministerstev a pomáhal mu dávat věci dohromady. Postupně se do práce komory začalo zapojovat širší spektrum firem zabývajících se lehkými obvodovými plášti, což je ta část opláštění budov, která, stručně řečeno, není z betonu nebo z cihel. Mluvíme tedy o průhledných a neprůhledných částech obálky budovy s využitím skla, k nimž patří okna a dveře, dále o dřevěných a provětrávaných fasádách, o fasádách se zavěšenou keramikou a podobně. Najednou se činnost komory rozkročila přes celý obor materiálově i doplňkově. V tomto okamžiku jsme se mohli stát partnerem státu především v otázkách energetických a environmentálních. V komoře jsou zastoupeny firmy, které obstarávají více než sedmdesát procent produkce lehkých obvodových plášťů, jedná se tedy o drtivou většinu. Považuji to za úspěch.

Jsou v komoře zastoupeny i nezávislé subjekty, které nedělají přímo stavební „byznys“?

Přidruženými členy komory je kupříkladu nezávislá skupina soudních znalců a projektantů, Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Technický a zkušební ústav stavební nebo společnost, která se zaměřuje na řízení staveb v rámci digitalizace a jejího realizování při využití metodiky BIM. To všechno jsou neutrální instituce či firmy, které vyvažují takříkajíc klasické stavební firmy a na technických komisích mají stejné hlasovací právo.

Kdy ČKLOP získala akreditaci u Hospodářské komory?

Podařilo se nám to na první pokus v roce 2016. Stát logicky potřebuje důvěryhodného partnera, aniž by tam byly jakékoliv náznaky překrucování faktů, lobování ve prospěch úzké skupiny na úkor většiny a podobně. To je zaručeno tvrdým konkurenčním bojem firem, které jsou v ČKLOP sdruženy. Na trhu, kde se ucházejí o zakázky, spolu soupeří, kdežto na půdě komory se musí chovat konsensuálně. Kdyby se chovaly nefér, komora nemůže nikdy vydat smysluplné dokumenty, které prospívají jejich profesi obecně a zároveň umožňují každé společnosti kvalitně pracovat.

O jaké dokumenty se jedná?

Nejvíc jsme silní v tom, že přímo píšeme normy týkající se lehkých obvodových plášťů, oken a dveří. Máme jich za sebou sedm, jsme jejich autory. Dále překládáme evropské normy, které je nutné znát a používat. Současně vytváříme směrnice – ty sice nemají právní platnost, protože jejich autorem je profesní komora, jsou však nezbytné v situacích, když vznikne spor mezi investorem a uživatelem nebo dodavatelem a uživatelem a tento spor není popsán žádnou normou nebo předpisem, na které by se měl odkazovat například občanský zákoník nebo stavební zákon. Jsou totiž témata, která nejsou nijak popsána, protože vývoj je rychlejší než napsání norem. Právě na tato témata se zaměřujeme a formulujeme je ve směrnicích nebo v metodických pokynech. Jakmile se nějaké téma ocitne u soudu, hledají se směrnice, o které by se mohlo při soudním jednání opřít. Soudce nemůže všemu rozumět, tak hledá někoho seriózního, kdo by pomohl problematiku objasnit. Pakliže najde u Hospodářské komory autorizované společenství, které napíše na dané téma příslušnou směrnici, pak se jí striktně řídí a může rozhodnout o vině či nevině.

Jak směrnice vznikají a kdo se na jejich tvorbě podílí?

Když se objeví jejich potřeba na základě určitých opakujících se problémů, tak se v rámci technické komise ČKLOP na toto téma diskutuje. Následně směrnici někdo sepisuje, potom se v široké diskusi všech relevantních subjektů dolaďuje. Je to přirozený proces hledající konsensus. „Hliníkář“ nikdy nemůže připustit, že by se mohla ve směrnici objevit věta typu „dřevo je lepší než hliník“, protože to není pravda: každý materiál má svoje výhody a nevýhody, a proto se musí pro danou technologii volit vhodný materiál. S tím musí souhlasit všichni, protože do toho zapadají samozřejmě také „plastaři“. Na takto velice vyváženém přístupu vzniká dokument, který je vydán jako komorový. Aby se témata mohla rychleji tvořit a zpracovávat, jsou uvnitř komory subkomise, jako je plastová sekce, hliníková sekce, dřevařská sekce, sekce skla. Komora má také kodex kvality a morální kodex, který všichni členové podepsali, a jsou tím pádem zavázání k jejich dodržování. Kdo pravidla dodržovat přesto nechce, z komory musí vystoupit – za deset let, co v ní pracují, už se to několikrát stalo.

Můžete uvést příklad metodického pokynu, který komora vytvořila a který má širší význam?

Před čtyřmi lety jsme sepsali pro Ministerstvo pro místní rozvoj metodický pokyn týkající se zadávání veřejné zakázky na dodávku nových oken nebo výměnu stávajících oken. Šlo o to, že zákon o zadávání veřejných zakázek z principu nemůže popisovat všechny možné situace, k nimž dochází, a proto byla přes Hospodářskou komoru dána do pohybu aktivita k vytvoření metodických pokynů na veřejnou zakázku. Každá autorizovaná asociace, komora nebo cech by měly ve svém oboru vytvořit metodiku, jak by se měla uplatňovat a v rámci zákona při zadávání veřejných zakázek odehrávat konkrétní odborná činnost. Díky tomu může být zákon principiální a nemusí všechno zohledňovat, protože se na podrobnosti upozorní v příslušných oborových metodických pokynech.

Jenže metodické pokyny nejsou povinné. Tak jak je lze vynucovat?

Říkám, že není důvod, proč by jej, řekněme radnice města, neměla dodržovat, když je to pro její dobro. Vydává-li radnice zastaralé zadávací podmínky, které jsou už roky mechanicky kopírovány mezi menšími projektovými kancelářemi a jsou dnes vysloveně v rozporu se zákonem, tak pana starostu na jeho pochybení upozorním a doporučím mu úpravu a aktualizaci zadávacích podmínek s tím, že jej odkážu na příslušný metodický pokyn, který vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj.

Jak se vyrovnává ČKLOP s požadavky na trvale udržitelný rozvoj?

Jsme součástí organizace EUROWINDOOR AISBL působící napříč Evropou. Sdružuje národní asociace devatenácti států, přičemž EUROWINDOOR je partnerem Evropské komise. Díky tomu víme, co se děje v EK, EUROWINDOOR její návrhy připomínkuje a své postoje posílá nám. Máme tedy rychlou zpětnou vazbu a sami se můžeme do této komunikace zapojit se svými náměty. Výhodou je, že v evropském měřítku jsme reprezentováni mezinárodně uznávanými odbornými kapacitami našeho oboru, které jsou schopny v EK věci vysvětlit a také prosadit. Když následně Evropská komise vydá směrnici, jde to standardně do národních legislativních procesů. My jsme členy připomínkových míst, jako jsou Hospodářská komora, Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Česká agentura pro standardizaci a skrze tyto instituce můžeme dál kontrolovat a ovlivňovat tvorbu legislativních dokumentů na národní úrovni. Pořád se to odvíjí od toho, abychom zůstali neutrální a nekomerční a nebyli spojováni s negativním termínem „lobování“. Chceme přinášet odborně správnou myšlenku vedoucí ke správnému cíli, čímž logicky řešíme otázky environmentální. Jde v nich především o to vybalancovat, co se dá vyrobit a co se dá zaplatit. Když se řekne, že budete muset dodávat okna, která budou mít takzvané „účko“, tedy teplotní koeficient vyjadřující ztrátovost tepla, na úrovní 0,5, tak to sice můžeme přijmout, ale jedná se o nesmysl, protože takové okno bude stát sto tisíc a do desíti dopoledne a od čtyř odpoledne budete muset svítit, a když budete mít okno rozbité, budete na jeho výměnu potřebovat jeřáb schopný manipulovat s těžkým nákladem.

Co doporučujete?

Vyváženost. Diskuse odborníků v rámci celé Evropy vedla k výsledku, kde optimální hodnota „U“ pro okno je 1,0 a pro dveře 1,2, protože hodnoty „U“ nižší než 1,0 vedou k dramatickému zdražení, aniž by to přinášelo zásadní úsporný efekt. Je rozdíl, jestli máte okno za deset tisíc nebo za padesát tisíc, přitom to dražší vám sníží ztráty jenom o pár procent, protože má lepší „účko“. Jedna věc jsou diskuse o ceně a úsporách energie, druhá věc je uhlíková stopa, která s tím prvním vůbec nemusí souviset. Deformace trhu v důsledku různých dotačních programů nebo burzovních her, jak jsme tomu nyní v oblasti energetiky svědky, vede k oddělení peněz a uhlíkové stopy. Smysl dává řešit uhlíkovou stopu, protože je to univerzální, je to rozhodně měřitelný parametr, který umožňuje přestat si na udržitelnost hrát a skutečně ji dělat. Environmentální otázky musí být vybalancované a musí se na nich Evropa dohodnout. Výrobcům je v podstatě jedno, co budou vyrábět, důležité je to, jestli jsou jejich produkty lidé schopni zaplatit. Když se to přežene, může to vést k tomu, že se bude podvádět s certifikáty úspornosti. Proto máme méně ambiciózní cíle, které ale budeme striktně dodržovat. Jsou mnohem efektivnější než nerealistická očekávání – ten, kdo je nedodrží, bude okamžitě odsouzen a nebude moci podnikat v oboru. Problém je v tom, že my Češi máme vždycky nejambicióznější cíle, ovšem chybí následné části legislativních dokumentů, které by stanovily následky při porušení stanovených zásad: nic se v podstatě nestane. A v tom je problém.

Existuje v oblasti lehkých obvodových plášťů podobná technologická novina, která přinese radikální změnu, jako je elektromobilita v automobilovém průmyslu?

Takovou změnou je růst kvality vlastností skla, který umožňuje věci známé dosud jenom ze sci-fifilmů. S využitím pokovení na vnější i vnitřní straně se vytváří vlastnosti, které snižují tepelné ztráty nebo naopak zamezují přehřívání budov. Jde o natolik zásadní věc, že se mění projektování vzduchotechniky, klimatizace, případně topení. Když máte velkou plochu inteligentního skla, nedochází ke ztrátám, které jste museli dohánět výkonným otopným systémem a v letním období zase přicházel ke slovu chladicí systém. Dnes už mají některá skla zabudované tekuté krystaly nebo využívají elektromagnetického pole, kdy vrstvy fólií fungují takovým způsobem, že okno má jiné vlastnosti ráno a jiné odpoledne. Umožňuje to zvyšovat zisky od světelné části slunečního záření do infra části, takže si lze díky tomu přitápět. To jsou špičková skla, která se v dohledné době budou dostávat do běžného prodeje.

Přesto jsou slyšet hlasy, že velkoformátové zasklení patří minulosti, protože vede k přehřívání okolí, a nyní se bude prosazovat tendence spíše okna zmenšovat…

Profesorka Helena Illnerová, bývalá předsedkyně České akademie věd, nám přednášela o tvorbě hormonu melatonin, jehož zásadním činitelem je dostatek světla. Proto vlastně kdysi pobyt na samotce bez světla znamenal skoro jistou smrt. Biorytmus udávající východ a západ slunce je pro člověka zásadní, paní profesorka nám vysvětlila, že jeho narušení přináší závažné zdravotní problémy. Denní osvětlení má svůj neoddiskutovatelný význam a neměli bychom se o ně dobrovolně připravovat. Pořád se ocitáme mezi krajnostmi. Na jedné straně je hygienik, který říká přestaňte co nejdřív svítit umělým zdrojem světla, pořiďte si velká okna a využívejte přirozené světlo. Naproti němu stojí energetik, který je přesvědčen, že velká okna znamenají jedině velké ztráty tepelné energie, anebo naopak nežádoucí energetické zisky.

Kde je tedy pravda?

Jsme svědky rychlého vývoje a změn paradigmat. První mezinárodní směrnice o energetické náročnosti budov EPBD (Energy performance of building directive – pozn. PV) nejprve pojednávala o snížení energetických ztrát, na což se zaměřily národní podpůrné dotační programy. Vedlo to k tomu, že se zateplila – řekněme – škola, vyměnila se okna, obalilo se to igelitem, a protože tam byl následně požadovaný spotřebič energie pro nucené větrání, pan ředitel si řekl, že větrání už dělat nebude, protože by mu to zvýšilo spotřebu energie, a tím pádem by přišel o celou finanční dotaci. Takže to bylo provedeno bez nuceného větrání a vedlo to k tomu, že hladina oxidu uhličitého neboli ppm jednotek přesahovala tři tisíce, ale i pět tisíc, dokonce se vyskytly případy, kdy hodnoty ppm byly tak vysoké, že se ocitly mimo hranice měřicích přístrojů. V takových podmínkách se není možné učit, všichni padali únavou, nikdo tomu nebyl schopen zamezit – a bohužel to nebyly ojedinělé případy. Byla však snížena energetická náročnost, a tedy byl naplněn „stanovený cíl“. Současné technologie otvorových výplní jsou na tak vysoké úrovni, že výměna oken musí být jednoznačně doplněna nějakým systémem větrání, který zajití přívod čerstvého vzduchu do obývaných prostor. V nynějším stanovisku EUROWINDOOR se píše o dvou hlavních cílech, a to o zajištění „kvalitního denního osvětlení a vnitřního prostředí“, to znamená, že v interiéru musí být dobré přirozené světlo a čerstvý vzduch. Naštěstí se zdá, že v tomto ohledu se spěje ke sladění technologií tak, aby člověk mohl žít nejen radostně, ale především zdravě, ono to spolu úzce souvisí.

PETR VOLF

Článek byl publikován v časopise Materiály pro stavbu č. 4/2022