Oprava betonových nebo železobetonových konstrukcí je v dnešní době poměrně známá, a to i mezi laickou veřejností. Je známo, že je potřeba koupit si lepší materiál a je potřeba dodržet nějaké „speciální“, výrobcem doporučené postupy. Bohužel věc, která je nejčastěji podceňována, je kvalita podkladu a zajištění přídržnosti materiálu na podkladu. Přitom je to ta hlavní věc, která ovlivňuje trvanlivost opravy.
Faktory ovlivňující přídržnost
Pro zajištění přídržnosti materiálu k podkladu je možno využít celou řadu materiálů. Jedná se o adhezní můstky různých bází a různých skladeb, nebo zajištění přídržnosti mechanickým kotvením, nebo není potřeba využít ani jednu z těchto variant. Záleží na kvalitě podkladu, na jeho čistotě resp. znečištění, na umístění konstrukce, okolním prostředí a celé řadě dalších faktorů.
K tomu, aby bylo možné rozhodnout, který ze způsobů lze použít a který je nejvhodnější, je potřeba provést alespoň základní stavebně technický průzkum. Ten nám tyto podklady dodá. Je potřeba ověřit pevnost v tahu povrchových vrstev konstrukce, jejich odolnost vůči cyklickému zmrazování a to i za přítomnosti chemických rozmrazovacích látek, přítomnost chemických látek, které mohou způsobovat degradaci jak původní konstrukce, tak reprofilační vrstvy, případně betonářské výztuže, je vhodné zjistit, zda není podklad degradován nějakými „skrytými“ procesy jako je např. síranová koroze, nebo alkalická reakce kameniva.
Provlhčení podkladu
V případech, kdy je poškození konstrukce malé a předmětná konstrukce je buď v suchém prostředí, anebo je mrazuvzdorná, a po zohlednění dalších vlivů jako např. vnějších silových účinků, lze reprofilační malty obvykle aplikovat pouze na provlhčený podklad. Stejně tak u konstrukcí, které jsou nové a je nutné pouze vyrovnat podklad, odstranit nežádoucí vzhledové imperfekce, nebo v případě tenkovrstvých úprav (2–3 mm), které mají za úkol připravit podklad před aplikací nátěrů. Podklad je vhodné vlhčit den předem a to tak, aby byl matně vlhký, tj. aby na povrchu nebyla vytvořena separační vrstva z vody. Samozřejmostí je otevření pórového systému čištěním. Povrchové úpravy se pak zakotví do otevřených pórů a přídržnosti napomůže i polymerní disperze obsažená v samotném sanačním materiálu. Ta může být suchá u jednokomponentních materiálů (je součástí samotné reprofilační malty) nebo tekutá u dvou komponentních materiálů.
Jednosložkové adhezní můstky
V okamžiku, kdy je potřeba vyrovnat starší, nebo mírně degradovaný, více porézní podklad tenkovrstvými stěrkami, je vhodné použít jednosložkový tekutý adhezní můstek (DENSOCRETE 222). Ten zajistí nejen vylepšení přídržnosti k podkladu, ale současně omezí ztrátu záměsové vody tenkovrstvé úpravy a tím i minimalizuje riziko vzniku poruch (trhlinek) v těchto vrstvách.
Naopak, pokud je nutné nanést reprofilační maltu, resp. tenkovrstvou egalizační stěrku, na stávající hutný podklad, kde hrozí, že zakotvení bude problematické, je vhodné zvolit jednosložkový „suchý“ adhezní můstek (suchá směs míchaná s vodou) DENSOCRETE 333. Ten je aplikován pomocí zubové stěrky v tl. 0,5–1,0 mm. Přímo do živého je následně nanášen samotný reprofilační materiál.
Dvojsložkové adhezní můstky
Pro standardní sanaci železobetonové konstrukce s odpadlou krycí vrstvou a korodující výztuží je nejvhodnější použít dvou komponentní polymer cementový adhezní můstek DENSOCRETE 111. Tím je možné ošetřit výztuž a současně zajistit přídržnost následně aplikovaných materiálů k podkladu. Dvoukomponentním adhezním můstkem je možné dosáhnout vylepšení podkladu, ale nutnou podmínkou je aplikace reprofilačních malt do „živých“ (nezaschlých) vrstev.
Epoxidový adhezní můstek
Nejlepší spoj, který lze vytvořit pomocí stavební chemie, je použití epoxidového adhezního můstku. Spočívá v nátěru napenetrovaného podkladu epoxidovou pryskyřicí (BETOLIT EP 0-1 DC), do které je následně vsypán suchý křemičitý písek (BETOFIL FH). Po zaschnutí této vrstvy je vymeten (vysát) nezakotvený písek a do takto vzniklé hrubé vrstvy je nanesena opravná malta. Aplikaci je možné provést rovněž do „živé“ nezaschlé kompozice, pokud to dovolí technologie opravy. Tento pevný spoj je využíván v případech, kdy je předpokládána malá kvalita podkladu a použití epoxidové pryskyřice jej vylepší. Alternativně je využíván při náročnějších aplikacích jako je zesilování konstrukcí nebo dobetonávky konstrukcí, kdy je bezpodmínečně nutné zajistit spolupůsobení staré a nové vrstvy.
Mechanické kotvení
Výše popsané postupy předpokládají, že po provedení opravy nedojde k poškození konstrukce pod novou vrstvou (pod opravou). K tomu může dojít, pokud podklad není odolný vůči cyklickému působení mrazu, je chemicky kontaminován (chloridy, sírany, nízká alkalita vrstvy betonu v okolí výztuže atd.) nebo je jinak znečištěn (např. oleji apod.). V takových případech je nezbytné zajistit přídržnost opravných malt k podkladu pomocí mechanického kotvení výztužných vložek (sítí). I v těchto případech je možné volit několik druhů kotvení (bodové, liniové) a několik druhů výztužných sítí. Standardně je možné využít ocelových sítí, ať již typových KARI sítí nebo atypických speciálních sítí určených právě k mechanickému kotvení ARMOBET 40/40/2. Předpokladem je buď dostatečně velká vrstva provedené reprofilace, která zajistí krytí dle příslušných norem (ČSN EN 206) a stupňů vlivu prostředí, anebo odůvodnění menší vrstvy krycí vrstvy (druh reprofilační hmoty, okolní prostředí, odůvodněná omezená životnost apod.).
V případě, že není možné zajistit ani jednu z těchto variant, je nutné provést mechanické kotvení pomocí sítí, které nepodléhají korozi ani v náročných podmínkách (kanalizační stoky, kolektory, chemické provozy atd.).
Možností je použití ocelových sítí s povrchovou epoxidovou úpravou ARMOBET 40/40/2 EC, u kterých není nutné dodržet, až na extrémní případy, normové tloušťky krycích vrstev. Alternativou k vyztužení ocelovými sítěmi je použití sítí z bazaltových (čedičových) vláken ARMOBET BW. Ty přinášejí i další výhody, které spočívají ve snadné manipulaci s materiálem (nižší hmotnost o proti oceli) a snadnějším přizpůsobení se tvaru konstrukce (ohebnost). Kotvení těchto sítí je zajištěno pomocí kotev z pramenů bazaltových vláken.
Ve všech případech je nutné dodržet technologické postupy výrobce pro aplikaci jak samotných adhezních můstků, případně sítí, tak následně použitých reprofilačních malt.
Závěr
Produkty stavební chemie jsou v dnešní době na vysoké úrovni, ale jejich trvanlivost a funkčnost je spojena se správnou aplikací a je závislá na kvalitě podkladu. Proto je nezbytné mít informace o konstrukci v dostatečném předstihu před provedením opravy tak, aby bylo možné správně rozhodnout, jaký způsob sanace bude použit. Samotná kvalita materiálu není všespásná.
Zdeněk Vávra, Betosan, s. r. o.
