Podle informací zveřejněných Asociací výrobců minerálních izolací a Svazem zakládání a údržby zeleně byly v loňském roce na území České republiky vybudovány zelené střechy o ploše přibližně 130 tisíc metrů čtverečních (rozloha hrací plochy přibližně dvou Strahovských stadionů), což je o 20 tisíc metrů čtverečních více než v roce 2014. Meziroční nárůst tak činí více než 15 procent.
„Zásadním a velmi pozitivním trendem je přitom především nárůst počtu zadavatelů ze státního sektoru, měst a obcí. Lze to přičíst jak loňským vlnám veder, tak hledání vhodných řešení pro hospodaření s vodou, akumulaci dešťové vody a problematiku zadržování vody v krajině obecně,“ vysvětluje Jitka Dostálová, předsedkyně sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně (SZÚZ).
Kromě estetické funkce jsou zelené střechy pro velkoměsta také účinným způsobem, jak přežít letní tropické dny. „Zelené střechy okysličují, ochlazují a zvlhčují okolní vzduch a tím narušují jev městských tepelných ostrovů. Například v Praze je celoroční průměrná teplota vyšší o 2,5 stupně Celsia oproti okolní přírodě. Teplotní rozdíl přitom může ve velkoměstech ve srovnání s příměstskými a venkovskými oblastmi dosáhnout až 10 stupňů,“ upozorňuje architektka Marcela Kubů z Asociace výrobců minerální izolace (AVMI).
Městské tepelné ostrovy je v České republice kromě Prahy možné pozorovat také v Brně, Plzni, Olomouci nebo Ostravě. Například v rakouském Linci, Torontu nebo Paříži dokonce platí nařízení, že v určitých zónách musí být ploché střechy nových budov pokryty zelení.
„Teplota povrchu střechy pod vegetačním krytem ani v letních měsících obvykle nepřesáhne 25 stupňů Celsia, a je tak až o 55 stupňů Celsia nižší než teplota povrchu vystaveného přímému slunci, který se v parnech může rozpálit i na 80 stupňů. Horko pak sálá do budovy ve dne i v noci. Vlhké vegetační souvrství udržuje v interiéru příjemný chládek i v letních tropických dnech. V suchém stavu zase souvrství střechu dobře tepelně izoluje, a celoročně tedy v budovách zajišťuje příjemné klima,“ říká Jitka Dostálová.
Zelené střechy současně pohlcují prachové částice, vsakují a odpařují do ovzduší velké množství srážkové vody a odlehčují tím kanalizaci, čímž zabraňují vzniku povodní nebo například snižují koncentraci přízemního ozónu. Vegetační souvrství také přispívá k tepelné stabilitě budovy, snižuje tepelné ztráty a chrání nosné konstrukce a hydroizolace proti UV záření.
Největší nedostatek zelených střech představuje jejich hmotnost a tím zvýšené nároky na statiku střechy. Řešením je použití speciální vysoce nasákavé minerální izolace (jiné než pro stavební účely), která je lehčí než běžný sypký substrát (zemina). V suchém stavu váží minerální izolace 8krát až 10krát méně než zemina a i za vlhka zůstává lehčí než běžné sypké substráty. Díky tomu střechu zatěžuje minimálně, navíc udržuje potřebnou vláhu. „Speciální hydrofilní minerální izolace dokáže v suchých obdobích zadržovat dostatek vody pro zeleň. V horkých dnech se voda pomalu odpařuje, a tím se nejen ochlazuje konstrukce střechy, ale také zlepšuje mikroklima v jejím okolí,“ vysvětluje Marcela Kubů.
S minerální izolací by bylo možné dodatečně ozelenit přes 20 procent budov v řadě českých měst, prakticky jakoukoli stavbu s plochou střechou nebo se sklonem střechy do 15 stupňů. „Skladby s minerální izolací jsou jednoduché na instalaci, údržbu a minimálně zatěžují konstrukci střechy. Ozelenit lze proto i starší střechy, kde původně nebylo počítáno se zátěží zelené střechy. Právě takových budov je v současných městech většina,“ doporučuje Marcela Kubů. Takto by se například mohla zazelenat všechna panelová sídliště.
tisková zpráva AVMI
