Neustále a v hojné míře se diskutuje o tom, zda je nutné do konstrukce šikmé střechy umístit parozábranu, zda posléze její jednotlivé pásy slepovat či nikoli, právě tak jako provádět či neprovádět její vzduchotěsné napojování na přilehlé stavební konstrukce či konstrukční prostupy.
Názory jsou různé, výpočty naznačují, avšak stavební fyzika platí a funguje beze zbytku. Výpočty se fyzikálním jevům dokážeme přiblížit, ale skutečný výsledek nám ukáže až praxe, která ve většině případů dokazuje nutnost použití a zodpovědné zpracování konstrukčně velmi důležité vzduchotěsné vrstvy.
Co vlastně znamená pojem vzduchotěsná vrstva? Vzduchotěsná vrstva je do konstrukce šikmé střechy zabudovaná parotěsná zábrana, která je vzduchotěsně přelepena ve všech spojích a napojení a je rovněž vzduchotěsně napojena na veškeré přilehlé stavební konstrukce a konstrukční prostupy.
Z těchto důvod nabízí výrobce DÖRKEN AG speciálně k těmto účelům vyvinutý segment doplňkových výrobků pod označením Lepicí a těsnicí program DELTA. Pomocí jeho jednotlivých extrémně lepivých a přilnavých komponentů lze maximálně jednoduchým způsobem požadovanou vzduchotěsnou vrstvu bezpečně zhotovit.
Pro úplnost nahlédněme do knihy s názvem „Pravidla pro navrhování a provádění střech“ (vydal Cech pokrývačů, tesařů a klempířů ČR v roce 2000), kde jsou v souladu s normou a předními odborníky stanoveny obecně platné pojmy, které by měly být vodítkem pro všechny, kteří se realizacemi šikmých střech zabývají.
U tepelně izolovaných střech se vzduchotěsná vrstva provádí na vnitřní straně tepelné izolace. Vzduchotěsnou vrstvu není třeba provádět, jestliže se dostatečné těsnosti konstrukce dosáhne jiným způsobem (monolitické obvodové konstrukce, stropy apod.).
Vhodnými vrstvami zajišťujícími vzduchotěsnost z vnitřní strany jsou např. souvislé vzduchonepropustné fólie s řádně provedenými styky či spoji nebo vzduchotěsné desky s trvanlivě utěsněnými spárami či styky.
Veškeré spáry a otvory v ploše vzduchotěsné vrstvy, kterými může dojít k přenosu tepla a vlhkosti, musí být trvanlivě utěsněny a musí být vzduchonepropustné. Pro zajištění tohoto požadavku je nutné používat lepicích hmot a pásků určených výrobcem vzduchotěsného materiálu. Nevhodné jsou výplňové hmoty (např. montážní PUR pěna) a obvykle i spárové těsnicí tmely (např. silikonové tmely).
Nelze zabránit vzniku otvorů a porušení způsobených při připevňování vnitřních obkladů nebo fólií samotných, avšak je třeba je přelepit, zatmelit nebo zakrýt. Kontralatě připevněné těsně přes vzduchotěsnou vrstvu se považují za krytí.
V místech prostupů a napojení musí být provedení vzduchotěsné vrstvy v souladu s technickými pravidly. Již při navrhování by však měl být omezen počet prostupů na nezbytnou míru. Umístění a tvar prostupů je třeba navrhovat s ohledem na možnost vhodného napojení vzduchotěsné vrstvy, popř. parozábrany.
Pokud je potřeba vzduchotěsnost prokázat, provede se zkouška vzduchotěsnosti podle technických pravidel, např. podle EN ISO 9972 („Blower Door“).
Tepelné mosty
Tepelné mosty jsou konstrukčními vadami, které můžeme za určitých podmínek opticky sledovat. V období, kdy teploty klesají pod bod mrazu, si můžeme u některých konstrukcí šikmých střech povšimnout odtávání námrazy či sněhu v oblasti konstrukčních prostupů (např. střešních oken), případně se přeneseně na střešní krytinu zřetelně vyrýsují části konstrukce krovu.
Takové projevy jsou většinou důkazem technických nedostatků, které mohou postupem času střešní plášť velmi negativně ovlivnit, nehledě na to, že během užívání objektu způsobují zřetelně energetické ztráty.
podle podkladů společnosti Dörken
foto archiv firmy
Pramen: Pravidla pro navrhování a provádění střech
