Hlavním trendem současné výstavby je hledání řešení s minimální energetickou spotřebou. To se netýká jen způsobu výroby tepla, ale i optimálního konstrukčního a ekonomického řešení rozvodů topného média. Stále častěji je nyní nosným médiem teplý i studený vzduch, kdy potrubní rozvody se většinou řeší ukrytím v podhledu. To ale samozřejmě znamená navýšení nákladů na pořízení domu – jednak díky nemalé ceně podhledu, ale také zvětšením „jalového“ prostoru objektu. Přitom existuje velice jednoduché řešení.
Z hlediska funkčnosti je pro rodinné domy nejvhodnější železobetonový strop. Vedle výborných akustických vlastností a zajištění dokonalého stažení zajistí i stabilitu stavby vůči přírodním extrémům. Jde především o stále častější výskyt tornád. Jistě máme ještě v paměti, jak tornádo na Břeclavsku před pěti lety prakticky smetlo všechny domy bez těžkého stropu. V klasické železobetonové desce je však velice složité dělat nějaké plošné rozvody. Proto jsou rozvody umísťovány pod stropem s podhledy.
Existuje ale další, dalo by se říct, velmi elegantní řešení. Tím je použití keramobetonových stropů Porotherm Miako. Jedná se vlastně o trámový železobetonový strop vynikající zejména svou jednoduchostí a tím i možností realizace svépomocí. Protože se jedná o trámový strop se skrytým bedněním (vložky MIAKO), vzniká nám vlastně železobetonový strop doslova prošpikovaný soustavou „dálnic“ pro různé potrubní rozvody.
Může nastat i situace, kdy potřebujeme „projít“ ocelovým průvlakem v úrovni stropu. Zní to sice strašidelně, ale jedná se přitom o úpravu, která se dá se říci – již používá 100 let. První použití proběhlo na přelomu 20. až 30. let minulého století, patentová přihláška byla podána v r. 1937. Jedná se o tzv. prolamované nosníky, které se používaly zejména při nedostatku ocele po 2. světové válce pro maximálně efektivní využití materiálu s vysokým poměrem únosnosti k hmotnosti. Pro představu je na obr. 1 ukázka tabulek, se kterými jsem ještě osobně pracoval. A proč to zde tak sáhodlouze popisuji? Proto, aby bylo zřejmé, že udělat otvor do stojiny ocelového nosníku není problém a nemá to vliv na jeho ohybovou únosnost. Bezpečnost by bylo nutné řešit pouze v případě, kdyby byl otvor nad hranou podpory. Ale tomu se dá prakticky vždy vyhnout.
Pro bližší představu či pochopení je na obr. 2 naznačeno chování dvou dřevěných fošen. Vlevo je vidět, jak při zatížení fošny po sobě sklouznou a fungují jako dva zcela nezávislé prvky. Pokud ovšem prkna sbijeme k sobě po určitých vzdálenostech, prkna po sobě nesjedou a staticky působí jako jeden prvek a to znamená podstatně vyšší únosnost i tuhost. A prolamovaný nosník funguje jako ty stlučené fošny. Funkci hřebíků přebírá ocel mezi otvory ve stojině profilu a obvykle s velkou rezervou.
Při umístění tras rozvodů je samozřejmě optimální trasa podél trámů (obr. 3). Pokud však potřebujeme projít kolmo k trámům, záleží na průměru potrubí a výšce trámů. Pro běžné „nízké“ trámy, lze použít potrubí s průměrem 70 mm. U „vyšších“ trámů – s délkou od 6500 mm a výškou 230 mm – lze bez problémů použít potrubí i s průměrem 100 mm (obr. 4). Momentálně připravujeme s kolegou strop s rozvody o Ø 100 mm. Pomocí drobných úprav (příložky apod.) lze použít tyto rozvody i u nižších trámů. Ale o tom možná příště.
Ing. Ivo Petrášek, statistik společnosti Wienerberger
