Světová výstava EXPO 2015, která se od května do října 2015 konala v Miláně, nesla název „Potraviny pro planetu, energie pro život“. Výstavišti bylo dáno k dispozici území rozkládající se na ploše 110 hektarů. Jeho urbanistický projekt zpracovali světově uznávaní odborníci, v jejichž řadách našli účast například Stefano Boeri, Ricky Burdett nebo Jacques Herzog. Navrženému konceptu dominovaly dvě hlavní vzájemně kolmé komunikační osy, analogické ulicím Decumano a Cardo, známých z antických měst starého Říma. Kolem nich vznikly stavební parcely poskytnuté zúčastněným vystavovatelům k vybudování pavilonů.
Téma se propsalo jak do obsahové náplně vystavovaných exponátů, tak také do struktur stavebních konstrukcí, které pavilony tvořily. Velká část z nich byla koncipována s využitím přírodních stavebních materiálů, z nichž dominantní úlohu sehrálo dřevo, v řadě objektů doplněné o další přírodní suroviny. Tvůrčí ideou mnoha pavilonů byla příroda, resp. děje, které se v otevřené nebo kulturní krajině uskutečňují a mohou být pro jednotlivé země považovány za charakteristické.
Návrh pavilonu Polska, s plochou 2370 m², pocházel z ateliéru 2pm Architekci. Země se jím prezentovala jako významný evropský producent ovoce, především jablek. Stylizované bedničky, do kterých se plody ukládají, tvořily fasádu celého pavilonu (obr. 11). Jeho zřetelnou součástí byla intenzivní zelená střecha ohraničená zrcadlovými plochami, které prostor střešního sadu opticky zvětšily a dávaly mu pocity nekonečné volnosti a svobody.
Zajímavým počinem byl pavilon Rakouska s plochou 560 m², postavený podle návrhu team.breathe.austria vedeného Klausem Loenhartem. Rakušané si všímali toho, že jednou z důležitých součástí životního prostředí je vzduch. Pavilon, ve kterém absentovala střecha, měl dřevěný obvodový plášť (obr. 12). Stal se velkou laboratoří, která poskytla příležitost ke sledování interakce biotopu živých rostlin s vnějším velkoměstským prostředím Milána. Vnitřní prostor byl poměrně hustě osázen vegetací, kterou v několika vegetačních patrech tvořilo 12 lesních ekotypů. Zastoupily je mechy, keře a stromy vysoké až 12 m. Proces ochlazování prostoru byl aktivován evapotranspirací – odpařováním vody z půdy, vodní plochy a z povrchu živočichů a rostlin. Pomocí trysek došlo k vytváření mlhy, jejíž kapičky ulpěly na vegetaci s plochou přibližně 43 000 m². V poměrně teplém klimatu severní Itálie se v pavilonu podařilo i v letním období vytvořit příjemně chladné prostředí se svěží atmosférou, v níž bez potřeby konvenční klimatizace byla teplota o 5 až 7 °C nižší než ve venkovním prostředí. Produkce kyslíku dosáhla 62,5 kg/h, což v přepočtu odpovídalo volnému lesu s výměrou 3 ha. To stačilo pro pokrytí potřeb 1800 návštěvníků, kteří se jednorázově mohli v pavilonu pohybovat.
Ze dřeva byl postaven také pavilon Slovinska s půdorysnou plochou 800 m². Byl dílem architektů ze studia SoNo Arhitekti. Země se prezentovala vizí, že každý člověk může svým dílem přispět k ochraně životního prostředí. Rozmanitost krajiny představovalo pět pyramid s prezentací hor alpského typu, panonských plání, středomořských kopců, obdělávaných polí a podzemních labyrintů krasových jeskyní (obr. 13).
Španělský pavilon s plochou 2104 m² navrhlo studio B720 Fermín Vazquez Arquitectos. Nesl název „El lenguaje del Sabor“, což znamená Jazyk vkusu. Jeho důležitou prezentační složkou bylo propojení španělské tradice s inovacemi. Současně představil způsob, jak vhodně praktikovat zemědělskou a živočišnou výrobu, aby se při jejích intenzivních činnostech šetrně zacházelo s kulturní krajinou. K vyjádření tohoto ideového záměru se použil jednoduchý architektonický koncept dvou dlouhých, vzájemně spojených křídel se sedlovými střechami. Inspiraci našel v zahradnickém skleníku z dřevěných rámů. Pro jeho výrobu se použily profily z borovice a jedle, doplněné prvky z nerezové oceli (obr. 14). Takto koncipované rámy byly postaveny v osové vzdálenosti 1,5 m. Z výstavního hlediska představovalo jedno křídlo tradici, druhé současnost reprezentovanou výzkumem a inovacemi. Výstavní prostor zastřešily polykarbonátové desky, které podobně jako ve skleníku, dovolily otevírat střešní rovinu a umožnit přístup čerstvého vzduchu do interiéru. Vedle dřeva byly použity další tradiční materiály, jako je korek, na fasádách rostlinná vlákna nebo dřevo získané při recyklování sudů. V návrhu pavilonu se také dbalo na to, aby po skončení akce byl snadno demontovatelný a umožnil realizaci na novém místě.
Ústředním motivem vietnamského pavilonu s plochou 887 m², postaveného podle návrhu ateliéru Vo Trong Nghia Architects, bylo představení interakce vody a lotosu, který je v této zemi jihovýchodní Asie národní květinou. Právě ona posloužila k přenosu informace o ochraně vodních zdrojů, které jsou nedílnou součástí vietnamského životního prostředí. Výrazným materiálem použitým v exteriéru a také v jeho interiéru se stal bambus, složený do obřích košů (obr. 15). Byl to pavilon, na němž se jako spoluautor podílel Marek Obtulovič, nedávný absolvent brněnské fakulty architektury.
Dřevo se nachází také na ploše obvodového pláště pavilonu Uruguaye. Třípodlažní budova s plochou 785 m² byla vybudována podle projektu architektů ateliéru IMAC. Při jeho výstavbě se uplatnily recyklované materiály. Dřevo se nápaditě použilo na obvodovém plášti ve formě příčlí zafixovaných mezi kovovými vertikálními liniemi (obr. 16).
Posledními představenými pavilony jsou výstavní objekty Estonska a Ruska. V obou se v poměrně velké míře uplatnilo dřevo. Ruský pavilon s plochou 3200 m² vytvořili Sergei Tchoban, Alexei Ilyin a Marina Kuznetskaya. Mohutně se vypínal nad areálem výstaviště (obr. 17). Na fasádách měl dřevěný obklad. Na dolní ploše do výšky se tyčící křivkové plochy měl velkoplošné zrcadlo. Zajímavost stavby podtrhlo do výšin atraktivně reflektované okolí.
Pavilon Estonska s 1200 m² utvářely v masivních proporcích kubické tvary. Vyšel z tradic severské architektury (obr. 18). Navrhli jej Ott Kadarik, Mihkel Tüür, Priit Hamer, Kadri Tamme, Liis Mägi, Tanel Trepp a Kristi Tuurmann.
Závěr
Uvedené příklady jsou dokladem skutečnosti, že dřevo je i pro výstavní objekty vhodným a perspektivním stavebním materiálem. Je používáno neomezeně, bez hranic. Mohli jsme jej vidět na budovách reprezentujících jak řadu evropských zemí, tak také na objektech z jižní Ameriky nebo Asie. Na prezentovaných pavilonech bylo patrné, že technický pokrok umožnil realizovat ideje architektů, které by ještě v nedávné minulosti nebyly reálné. Pro úplnost dodáme, že spolu s výstavními budovami se dřevo použilo i na objekty obslužné, které zajišťovaly komplexní zázemí výstavního areálu (obr. 19).
JOSEF CHYBÍK
foto autor
Literatura:
1) ARCHIWEB. LUKEŠ, Z. Mají světové výstavy ještě smysl? [online] © 1997–2016 [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/salon.
2) ARCHIWEB. Jaromír Krejcar. [online] © 1997–2016 [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/jaromir-krejcar.
3) CHYBÍK, J. Stavební podstata českého pavilonu na světové výstavě Expo 2015, v tisku.
Prof. Ing. Josef Chybík, CSc., (*1952)
vyučuje na Fakultě architektury VUT v Brně. Zabývá se konstrukcemi pozemních staveb, netradičními stavebními technologiemi a stavební tepelnou technikou.
