Článek je další realizací projektovanou ateliérem Studio acht, která ukazuje různě pojaté opravy plechových krytin historických střech.
Budova Strakovy akademie
Strakova akademie, dnes sídlo úřadu vlády, je neobarokní palácová budova s podélnou hmotou členěnou příčnými rizality. Dominantu tvoří centrální věž s kopulí pokrytou měděnými tabulemi, členěnou plechovými profilovanými římsami, s vrchní lucernou, vše v mědi. Koncové příčné rizality, uzavírající dlouhou dispozici na severu a jihu, mají báňovité střechy kryté břidlicí se završením měděným oplechováním, podobně členěnými profilovanými plechovými římsami (obr. 1, 2). Budovu navrhl architekt Václav Roštlapil v duchu „klasicistního francouzského baroka“, byla dokončena v r. 1896.
Krytina hlavní kopule a báňovitých střech krajních rizalitů z měděného plechu byla za 1. světové války sejmuta a užita pro vojenské účely, střechy pak byly pokryty pozinkovaným plechem. Za první republiky provizorní stav trval (důvodem byly vysoké náklady, ale také nedořešené majetkoprávní otázky*), měděné plechy byly na kopuli vráceny až během 2. světové války. Tato krytina zůstala na kopuli dodnes, s dílčími opravami a náhradami v 70.–80. letech, kdy se nově řešilo měděné oplechování ostatních částí střech. Poslední oprava střech včetně kopulí (zde prezentovaná) proběhla v rámci celkové obnovy pláště budovy v letech 2017–2019: projekt vypracovalo Studio acht, dodavatelem prací na střeše byla A-Z Bau, restaurátorem D. Ritschel.
* Poznámka: V říjnu 1930 se na Radě hl. m. Prahy projednával návrh, aby správa Strakovy nadace zajistila navrácení měděného plechu strhaného a sneseného a použitého pro vojenské účely za války, a to nejen s ohledem na trvanlivost měděné krytiny, ale i s ohledem k osobě projektanta a kvůli vykrásnění Malé Strany zelenou patinou…“ V září 1931 odpověděl Zemský úřad Magistrátu, že návrhu není možné vyhovět kvůli vysokým nákladům, a zejména dále protože dosud nebylo rozhodnuto o prodeji pro účely Senátu. Dále bylo uvedeno, že „nynější krytina ze železného pozinkovaného plechu je v dobrém stavu a nekazí celkový vzhled Malé Strany“.
Postup oprav předpokládaný projektem
Vedle běžné revize a opravy oplechování střech krytých novou břidlicí, s mohutnými zaatikovými žlaby a úžlabími, jejichž opravy proběhly cca v 80. letech, byly náročné opravy kopulových střech nad středním a dvěma krajními rizality. Ty byly pokryty tabulemi z měděného plechu, s profilovanými římsami a členicími lištami, s lucernami a koncovými částmi zdobenými plastickými prvky. Projekt počítal s tím, že jejich oprava bude probíhat v režimu odborné řemeslné práce pod vedením restaurátora dle restaurátorského záměru. Předpokládala se celková repase a revize spojů, čištění povrchu (zvláště od dodatečného červeného nátěru na profilovaných plechových římsách kopulí). Pro případnou lokální náhradu (max. do 15 %) se počítalo s patinovaným měděným plechem, podobným jako na Národním muzeu (Cu plech tl. 0,6 mm, měkký, u patinace projekt předpokládal standard: Luvata Nordic Green).
U všech ozdobných plastických prvků (zejména u povrchově porušených zinkových odlitků na způsob krabů na lucerně hlavní věže) se počítalo s opravami v restaurátorském režimu. Pracovní postup dodavatele vycházel z předpokladů projektu. V intencích projektu a na základě doporučení mykologického posudku (J. Klán, 2016) proběhla celková revize bednění kopulí a nosných dřevěných profilů včetně kotvení. V místech demontáže plechování a v místech zvýšené degradace vlivem zatékání proběhla lokální výměna bednění (nové bednění bylo hloubkově impregnováno).
Povrch střech krytých měděným plechem vykazoval pouze lokální poruchy (lokální perforace plechu nebo netěsnost spojů). Plechové prvky dle očekávání vykazovaly zejména velkou míru povrchových nečistot převážně působením holubů, také se upřesnilo několik míst, kde bylo plechování dodatečně natíráno červenou barvou (vrchní partie kopulovitých střech a boční tabule vikýřů).
Plechová krytina
Na základě požadavku stanoveného projektem byly provedeny restaurátorské průzkumy, které byly doplněny po zpřístupnění věží lešením. Na kopulích věží byly prováděny opravy dle odsouhlaseného restaurátorského průzkumu a restaurátorem upřesněného postupu pro navržené opravy, u plechových kopulových (báňovitých) střech v rámci kompletní repase zahrnující důkladnou plošnou kontrolu povrchu, zvláště v nejvíce exponovaných místech nebo v místech složitých detailů. Od pokusů odstraňovat černě zbarvené produkty oxidace (černá měděnka) v místech srážkových stínů (např. pod mansardovými římsami kopulí) bylo upuštěno, protože by se muselo provést mechanicky zbroušením s rizikem povrchového narušení krytiny (obr. 12a, b).
Druhotný nátěr červenou barvou, ulpělý zejména na plechových profilovaných římsách a v jejich stínech, byl mechanicky odstraněn na čistý měděný povrch vyzkoušeným postupem (citlivé broušení, kartáče) (obr. 5a, 5b). Při čištění od nátěrů se našly drobné zbytky pravděpodobně zlacení. Vzhledem k velké nejistotě týkající se nálezu, chybějícím pramenům pro určení rozsahu a zejména časové a finanční tísni bylo od příliš hypotetické rekonstrukce se souhlasem památkové péče upuštěno.
Během prací bylo zjištěno, že oplechování vnitřní části okapových žlabů bylo značně zkřehlé a některé dilatační spoje byly poškozeny nebo již zcela nefunkční (obr. 6). Menší poškozené úseky oplechování byly demontovány a nahrazeny novým, a to stejným pracovním postupem jako původní. Poškozené dilatační spoje byly opraveny a nefunkční byly nahrazeny novými.
Některé části profilací byly v minulosti při opravách střechy upevněny pomocí dutých měděných nýtů. Tyto opravy byly revidovány a všechny nýty byly vyměněny za nové. Z preventivních důvodů zamezení zatékání dešťové vody byly tyto spoje přeletovány cínem. Také všechny prasklé letované spoje opláštění střechy byly opět zaletovány cínem (obr. 7, 8). Nově osazené segmenty oplechování a místa, kde byla obnažena měď při odstranění nečistot nebo nefunkčních prvků, byly s okolním povrchem sjednoceny lokální patinací.
Oplechování hřebenů střech s břidlicovou krytinou bylo odstraněno z důvodu výměny nebo překládky této krytiny. Demontované prvky byly z dodavatelských preventivních důvodů vyměněny za nové kopie vyrobené a osazené stejnou technologií jako původní. Jejich povrch byl opět patinací přiblížen původnímu oplechování.
Protože projektem zamýšlená patinace Luvata (Nordic Green) nebyla dostupná, užila se patinace přípravkem české výroby KORING 255-1 od firmy Korchem po souhlasu restaurátora a GP. Výsledek na první pohled nebyl zcela přesvědčivý, ale dodavatel ujišťoval, že časem barva dozraje. Vzhledem k bezpečnostnímu režimu vládní budovy nebyla zatím příležitost si to ověřit (obr. 12a, b, 10).
Příspěvek rozvíjí článek autora ve Zpravodaji STOP 2/2019 „Postupy, které se v památkové péči (ne)osvědčily“. Příspěvek zazněl 10. dubna 2025 na semináři společnosti STOP „Kovy a klempířské prvky v rámci obnovy památek“. Byl upraven pro účely tohoto článku.
FOTOGALERIE:
Pavel Jakoubek, Studio acht
Ing. Pavel Jakoubek (* 1953)
Absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby (1978), poté pracoval jako projektant v SÚRPMO Praha. Od r. 1991 se jako člen Architektonického ateliéru Pavla Kupky podílel na obnovách a rehabilitacích pražských památkových staveb (paláce Lichtenštejnský, Hartigovský, Toskánský, Nostický aj.). Od r. 2007 se ve spolupráci s ateliérem Studio acht věnoval např. opravám Letohrádku královny Anny, fasád Černínského paláce, Národního muzea, Pražského hradu aj. Zkušenosti z projekční a realizační praxe ho vedou k vnímání technologických otázek v širších souvislostech spolu s hledisky památkové ochrany, architektonickými, obecně projekčními i realizátorskými. Věnuje se problematice obnovy a sanace historických podlah, zdiva, omítek, dřevěných stropů i krovů.
Studio acht působí v České republice od roku 1993 pod vedením Václava Hlaváčka a navazuje jako již třetí generace na nizozemský architektonický ateliér založený v Rotterdamu v roce 1973. studioacht.cz
Doporučení literatura:
- ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební, Praha 1987.
- ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí, Praha 2008.
- ČSN 73 3611 Klempířské práce stavební. Práce související s průčelím, Praha 1960.
- ČSN 73 3612 Klempířské práce stavební – Práce související se zastřešením, Praha 1960.
- Pecold, Jiří: Stavitelský praktik, Praha 1887.
- Kohout, Jaroslav; Tobek, Antonín: Konstruktivní stavitelství, II. díl, Tesařství, 6. vyd., 1. vyd. u Grada, 1996, 2020.
- Titscher, Franz: Stavitelství – tradice c. k. stavebnictví, Grada 2001.
- Švarc, Bohumil; Podzemský, Alois: Stavitelský praktik se zvláštním zřetelem k vadám v praxi se vyskytujícím a k hospodárnému využití staviv. Díl II a III (část konstruktivní), Praha 1947–1952, hesla Krytiny, Plechování staveb, Trouby odpadní, žlaby střešní.
- Fiala, Jiří; Káně, Luboš; Langner, Jiří; Maršík, Martin; Vrňata, Jiří: Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí, Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, 2020.
- Stumpa, Bohumil; Šefců, Ondřej; Langner, Jiří: 10 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství, Grada, 2012.
