Jeden z našich předních projektových ateliérů DELTAPLAN zabývající se především pozemními, zejména občanskými a bytovými stavbami, letos slaví 35 let od svého založení. Tým pražské kanceláře v současné době tvoří přes třicet spolupracovníků – stavebních projektantů, architektů, projektantů organizace staveb a inženýringu. Z velkého množství úspěšně realizovaných staveb jich mnoho získalo prestižní ocenění.
Od ateliéru Delta Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy k založení Deltaplanu
DELTAPLAN, spol. s r. o., byl založen 7. ledna 1991, tedy krátce poté, co bylo v tehdejším Československu opět umožněno svobodně podnikat ve sféře stavebnictví a projektování, celkem sedmi společníky – architekty a stavebními inženýry, kteří se znali z Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy (PÚ VHMP), konkrétně z ateliéru Delta.
Roku 1966 vzniklo Sdružení projektových ateliérů v Praze (SPA), které se následně transformovalo v roce 1971 na Projektový ústav výstavby hlavního města Prahy. Toto zcela samostatné, téměř soukromé uskupení pracovalo na náročných architektonických úkolech až do roku 1991, soustředilo ateliéry od počátku nazvané písmeny řecké abecedy Alfa, Beta, Gama, Delta, Epsilon, Eta a Omicron, později pojmenované jen čísly, a v jejich čele stály přední osobnosti tehdejší architektonické scény, mezi něž patřili např. Vladimír Machonin, Jan Šrámek, Karel Prager nebo Karel Filsak. V ateliérech pracovali zároveň architekti, inženýři a specialisté a ti se v průběhu projektování nejrůznějších staveb naučili vzájemně spolupracovat. Na jejich půdě vznikaly realizace, které dodnes považujeme za nejhodnotnější stavby druhé poloviny 20. století, například budova Federálního shromáždění (nyní nová budova Národního muzea), hlavní nádraží v Praze, obchodní dům Kotva nebo dům ČKD na Můstku, a zabývali se také komplexní bytovou výstavbou (např. sídliště Jihozápadní Město, Jižní Město, Bohnice aj.).
Období mezi lety 1991 až 2004
Prvním ředitelem DELTAPLANu se stal Miloš Kosek a viceprezidentem firmy Jan Línek. Činnost ateliéru se bohužel nepodařilo plně rozvinout, a proto bylo následně dohodnuto, že architekti Jan Línek, Ladislav Lábus a Josef Pleskot se osamostatní a prodají své podíly na firmě zbývajícím společníkům. Od září 1991, kdy začal DELTAPLAN definitivně fungovat, byl prvním ředitelem zvolen Miloš Kosek, zástupcem ředitele Pavel Štěpán a jejich zakládajícími společníky byli Zdenka Hejduková a Jan Korbel. Rychlý odchod a osamostatnění všech tří architektů neznamenalo ale přerušení kontaktu, naopak výsledkem následné spolupráce byla celá řada úspěšně realizovaných staveb a rekonstrukcí.
Ateliér dlouhá léta sídlil na Vinohradech a postupně se počet zaměstnanců rozrostl na deset včetně společníků. Složení kanceláře v té době odpovídalo možnostem vypracování architektonických studií a projektů stavební části, resp. komplexního vedení projektů a jejich koordinace. Mezi první zakázky většího rozsahu patřila rekonstrukce hotelu Ostaš na Žižkově, rekonstrukce pražské pobočky ČSOB, a. s., v Praze 1 Na Poříčí, ve sdružení s ateliérem ATREA a řada provozoven rychlého občerstvení McDonald’s.
Začátky činnosti ateliéru DELTAPLAN spadaly do doby ještě před zaváděním počítačů do projekční praxe. V té době byly hlavními pracovními nástroji rýsovací prkno, pera na tuš a psací stroj. Elektronické vybavení firmy tvořila zcela klíčová černobílá kopírka, jako základní „výrobní prostředek“, a za první honorář pořízený telefonní přístroj s vestavěným faxem. Období od roku 1994 je spojeno s postupným rozvojem počítačové techniky v projektování. Odborným i počítačovým dovednostem byla od počátku věnována značná pozornost. Velký důraz byl kladen na stanovení a udržení firemních počítačových standardů, které v ateliéru DELTAPLAN vznikaly dokonce dříve než u programátorů grafických aplikací či velkých projekčních ústavů, které disponovaly mnohem lepším a dražším vybavením.
V této době byly navázány první dlouhodobé obchodní kontakty. Na přelomu tisíciletí, s desátým výročím založení, vzniklo logo hlásící se ke kořenům založení ateliéru – neuzavřený rovnostranný trojúhelník: delta. Důraz byl vždy kladen také na systematičnost a správu výroby, byly popsány a nastaveny standardy procesů a zažádáno o certifikaci ISO 9001. Od roku 2000 je DELTAPLAN držitelem certifikátu managementu kvality, díky čemuž měl vždy výhodu v soutěžích o veřejné zakázky a tuto certifikaci Výzkumného ústavu pozemních staveb od té doby obhajuje.
Holešovické období od roku 2004
Po třinácti letech v upravených prostorech vinohradského bytu se ateliér přestěhoval do nově vzniklého administrativního komplexu „Hall Office Park“ v Holešovicích, o několik let později do holešovické administrativní budovy bývalého podniku Osiva, kde sídlí dosud. V ateliéru, který se rozrůstal, se zaběhl systém vzdělávání zaměstnanců pravidelnými interními školeními, exkurzemi, odbornými semináři i online studijními materiály.
První polovina třetího desetiletí byla významně ovlivněna prohlubující se krizí ve stavebnictví. Celosvětová hospodářská krize tvrdě dopadla se standardní setrvačností i na stavební obor. DELTAPLAN sice těžil ze svého širokého portfolia služeb a dobré reputace u klientů, nicméně většina z nich zažívala podobně složitou, ne-li složitější situaci. Toto náročné období, které ateliér ustál díky obrovskému nasazení všech spolupracovníků a možná také díky štěstí na zakázky, končilo velice pozvolně. Poptávky po projektových pracích se za nějaký čas opět začaly objevovat, ale obrovský hlad konkurence po práci tlačil nabídkové ceny do zlomků cen honorářového řádu. I přesto započala optimistická etapa nejen ve stavebním oboru, práce přibývalo a díky postupnému nasycení trhu pomalu rostly i fakturace. Zasmušilá nálada v ateliéru se rozplývala a život chvíli běžel „normálně“.
Po éře úspěšného projektování a zdokonalování systému ve 2D se v přirozené vazbě na poptávku dostávaly do popředí 3D modely a BIM a k tomu vhodné nástroje, především Revit a ArchiCAD. DELTAPLAN se rozhodl rozkročit a neprotežovat jeden či druhý, čímž získal opět o něco navrch před konkurencí. Vedení ateliéru razilo myšlenku, že vůdčí roli v pokroku získávají nejsilnější stavebníci a dodavatelé staveb s vlastními systémy, kteří pochopili výhodu BIM projektování jako nástroje pro lepší správu projektu, minimalizaci chyb a úspor finančních prostředků.
Současnost a směřování ateliéru
Spektrum činností zajišťovaných ateliérem v současné době zahrnuje komplexní rozsah prací dle standardů a fází Výkonového a honorářového řádu ČKAIT a ČKA. Jedná se o činnosti od stavebních průzkumů přes spolupráci při vypracovávání studií, projektové dokumentace všech stupňů včetně koordinačních výkresů, inženýrskou činnost, autorský či technický dozor až po závěrečné vyhodnocení stavby. DELTAPLAN se zaměřuje na komplexní dodávku projektových prací pod vedením externího architekta nebo ve spolupráci s ním. Rozsah činností je kontinuálně rozšiřován dle poptávky – v poslední době se zaměřením na zpracování projektu v BIM softwaru ArchiCAD a REVIT.
Kromě technologického (hardwarového a softwarového) vybavení je věnována maximální péče personální politice. Vedení ateliéru považuje za důležité mít na pracovišti k dispozici průběžně aktualizovanou odbornou a firemní literaturu, včetně právních předpisů, technických norem (ČSN) a odborných časopisů, stejně jako průběžné vzdělávání zaměstnanců pro zajištění kontinuity aktuálních znalostí v souvislosti s překotným vývojem oboru.
Výběr z realizovaných projektů
Za dobu své existence DELTAPLAN vedl, koordinoval, podílel se na spolupráci a připravoval stovky projektů staveb, mezi které patří zejména občanské a bytové novostavby, ale zahrnují i zdařilé rekonstrukce, včetně rekonstrukcí historických budov.
Mezi významné realizace se řadí například nová radnice Prahy 7 od ateliéru BOD architekti, pro kterou DELTAPLAN zpracovával všechny stupně dokumentace, včetně provádění stavby, či luxusní bytový výškový dům Epoque Pankrác (V Tower) od Architektonického atelieru Radana Hubičky, který vyrostl na Pankrácké pláni. Dále rekonstrukce a dostavba moderní galerie AVU od JIRAN KOHOUT architekti nacházející se na dotyku historické Královské obory se společenským areálem Výstaviště – bývalého areálu Jubilejní zemské výstavy z roku 1891, jehož součástí byla i budova Moderní galerie a jenž je památkově chráněn. Přístavba je proto koncipována jako podzemní objekt, který stávající urbanistickou strukturu nenarušuje, pouze ji v některých nadzemních částech doplňuje. Novostavba víceúčelového paláce Zdar v centru města Ústí nad Labem, jehož autory jsou architekti Jan Jehlík a Ivan Reimann, je tvořena monolitickým železobetonovým skeletem a lehkým obvodovým pláštěm z bezpečnostního tvrzeného skla bílé barvy do rastru z hliníkových profilů. V roce 2010 byla oceněna při vyhlášení Ceny Klubu za starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí.
Ve spolupráci s architektem Ladislavem Lábusem, tedy jedním ze zakládajících členů DELTAPLANu, byla realizována zdařilá rekonstrukce pražského reprezentativního Paláce Langhans z roku 1970 ve Vodičkově ulici, která probíhala mezi lety 1996 až 2002 a získala ocenění Stavba roku 2003. Novým řešením vznikla členitá různorodá stavba sestávající z pěti za sebou jdoucích domů s terasami, světlíky a dvorky propojených ve spodních podlažích páteřní komunikací. Konstrukčně je stávající objekt doplněn železobetonovými nástavbami a novým železobetonovým skeletovým objektem. Celá stavba je provedena s respektem k původním prvkům a konstrukcím s důrazem na použití přírodních materiálů.
Ocenění Grand Prix Obce architektů 2009 a Stavba roku 2009 získala novostavba Knihovnicko-informačního centra pro Studijní vědeckou knihovnu v Hradci Králové, která vznikla na základě vypsané soutěže, již vyhrál architektonický ateliér Projektil Architekti. Konstrukce budovy je navržena v železobetonovém skeletovém systému s nosnou obvodovou stěnou, vnitřními sloupy a na nich uloženými stropními deskami. Všechny konstrukce včetně obvodového pláště jsou realizovány s finálním povrchem pohledového betonu.
Rozhovor s ředitelem Petrem Blažkou
Na pozici ředitele Deltaplanu působíte od roku 2014, kdy jste vystřídal dosavadního ředitele Pavla Štěpána. Kdy jste do ateliéru nastoupil a jaká byla vaše profesní dráha předtím?
Do Deltaplanu jsem nastoupil jako začínající projektant na jaře roku 1992. Po promoci a posledních „studentských prázdninách“ jsem od září 1989 pracoval v Projektovém ústavu hl. m. Prahy, v ateliéru 4 neboli Delta, a byl tam s 9měsíční přestávkou způsobenou vojenskou prezenční službou až do zrušení ústavu v létě 1991.
A v ateliéru Delta jsem se seznámil s budoucími zakladateli. V zimě 1991 jsme se náhodně potkali a domluvili se, že je lepší pracovat v Deltaplanu než se pokoušet projektovat sám na volné noze. Deltaplan mi přirostl k srdci, a tak jsem tu zůstal vlastně celý svůj profesní život.
Co považujete za zásadní pro dobré fungování projekční kanceláře?
Vždy jsme si zakládali na udržení pozitivní atmosféry na pracovišti. Od založení se snažíme vytvářet přátelský kolektiv, vzájemně si pomáhat a minimalizovat zbytečný stres. Práce projektanta je sama o sobě velmi náročná a stresující, a proto je důležité, aby člověk do práce chodil rád, nebo by tam alespoň neměl chodit nerad. To samozřejmě nemusí platit každý den, ale v práci strávíme zhruba čtvrtinu života, a proto bychom měli mít možnost si tuto část taky užít.
Daří se vám udržet dlouhodobou spolupráci s architektonickými ateliéry a dalšími projektovými firmami, dodávajícími projekty speciálních profesí?
Já si myslím, že se to daří. Jedno i druhé. S většinou našich klientů z řad architektů spolupracujeme dlouhodobě, postupně na několika zakázkách a přinejmenším se na nás opakovaně obracejí s poptávkami. Stejně tak naše portfolio subdodavatelů (profesí) je z velké části tvořeno subdodavateli, spolupracujícími s Deltaplanem dlouhodobě na mnoha zakázkách. Naučit se dobře spolupracovat pomáhá být efektivní.
Dá se nějak definovat „dobrá spolupráce“ s investorem a jak by ideálně měla tato spolupráce probíhat?
Dobrá spolupráce je podle mě založena na spravedlivě nastavených parametrech zakázky. Dále by měl investor svému projektantovi (architektovi) důvěřovat a respektovat jeho odbornost. Projektant pak pro takového klienta nelituje času ani úsilí, aby pochopil investorovy cíle a priority a navrhl projekt optimálně. Každý dům je vlastně prototyp, každý kousek domu umožňuje několik variant řešení. Projekční tým, jehož součástí je v nemalé roli i klient, by měl hledat a ověřovat optimální kombinaci řešení, která vyhovují konkrétnímu domu na konkrétním místě. Někdy člověk na správné řešení přijde na první pokus a pak třeba jenom ověřuje, zda je tomu tak, jindy je potřeba hledat a zkoušet víc možností a vybírat správné. Třeba se i vrátit a něco předělat.
Jaké projekty, na kterých se vaše kancelář podílela, považujete za nejzajímavější?
Naše portfolio vypracovaných projektů je po 35 letech práce opravdu velmi bohaté a plné zajímavých projektů. Mnoho z nich získalo různá prestižní ocenění. Podobně jako herci neradi řadí filmy, ve kterých účinkovali, podle oblíbenosti, i nás nejvíc zajímá to, co právě zpracováváme. Ale nelze se nepochlubit například naším nejvyšším domem, který jsme kdy projektovali, a sice V-tower na pražské Pankráci. To byla výzva plná technických řešení, které v našich končinách nejsou běžné. Známé stavby jsou určitě i palác Langhans ve Vodičkově ulici, univerzitní knihovna v Hradci Králové, rekonstrukce a dostavba hotelu Evropa na Václavském náměstí, Květinový dům, studentský hotel FIZZ, Corso pod Lipami, Komunardů XXXV.
Máme štěstí, že velká část našich projektů dospěla k realizaci, a když člověk prochází nebo projíždí Českem, může rodině nebo přátelům většinou pyšně ukazovat, co všechno náš ateliér vyprojektoval.
A jaké zakázky považujete za nejobtížnější z hlediska složitosti provedení?
Pro nás nejsou nejsložitější ty zakázky, které jsou technicky složité. Řešení složitých technických problémů nás baví a děláme to radi, odborně nás to posouvá. Já považuji za nejsložitější ty zakázky, kde jsou složité lidské vztahy. Z toho mám strach, to nám vždycky nejvíc komplikuje práci. I já jako ředitel jsem projektant, technik. Nejsem právník, nejsem obchodník a už asi ani nebudu.
Máte nějaké konkrétní vize, kam by se měl ateliér v následujících letech ubírat?
Já už se pomalu začínám poohlížet, komu vedení Deltaplanu předám. Uklidňuje mě, že vhodní kandidáti v našich řadách vyrostli. Byl bych velice rád, kdyby Deltaplan pokračoval v nastavených trendech. Zmínil jsem, že za důležitý základ považuji dobrou atmosféru v kolektivu. Druhým pilířem, na kterém Deltaplan úspěšně staví, je vytrvalý duševní rozvoj, vzdělání a vnímání změn v legislativě. A za třetí je nutné držet krok s požadavky na 3D projektování a BIM.
Jakými projekty se nyní vaše kancelář zabývá?
Aktuálně máme aktivně rozpracovaných více než 10 projektových dokumentací pro domy s investičními náklady v součtu přesahujícími 10 miliard Kč. Kromě toho vykonáváme autorské dozory na 10 stavbách, realizovaných podle našich projektů. Je toho opravdu hodně.
Je něco, čeho se ve svém oboru v současné době obáváte? Něco, co vám osobně přijde jako problematické nebo že se ubírá špatným směrem? A co vám naopak dělá radost?
Jednoznačně špatným směrem se ubírá česká legislativa. Myslím tím stavební zákon a související předpisy. Projektování, povolování a realizace staveb je dlouhodobý a komplikovaný proces. Různí účastníci na něj pohlížejí z různých úhlů a téměř vždy jsou to úhly zcela odlišné od úvah právníků, kteří tu legislativu připravují. Mám trvalý pocit, že se my jako pracovníci ve stavebnictví a právníci píšící zákony nechápeme.
S nedostatky legislativy se my všichni účastníci procesu výstavby umíme vypořádat, postupně si vytvoříme nějaké praktické prostředí a v tom se víceméně v souladu se zákonem pohybujeme. Ale na vytvoření takového prostředí je potřeba nemálo času. Pokud nám každá vláda stavební zákon změní, vede to tam, kde jsme. Nikdo přesně neví, co a jak má správně udělat, nelze dopředu ani odhadnout, jak bude postupovat další aktér procesu. A o to víc mně dělá radost, že se přes to všechno stále staví a že ty domy jsou vlastně docela dobré.
A jaká aktuální témata se řeší ve vašem oboru obecně? Co by se mělo zlepšit, a co se naopak oproti dřívějším letům zlepšilo či vyřešilo?
Požadavky na stavby se vytrvale zpřísňují. Mně to připadne velice přehnané, urychlené a ultimativní. Výsledkem je vysoká cena staveb, a co hůř, stavby přestávají fungovat tak, jak jsou, a vyžadují trvalou správu. Stávají se z nich stroje. Co budete dělat v domě, který nemá otevíravá okna, když bude blackout, nebo nedej bože válka?
Já si myslím, že by se většina požadavků měla posuzovat také z pohledu ekonomické návratnosti, což se podle mého názoru neděje. Investor ztrácí možnost volby mezi investičními a provozními náklady. Toto není výsadou stavebnictví, jen v tom stavebnictví jde o obrovské peníze. A nesvádějme všechno na EU, určitě mají být rozdílné požadavky na stavby v ČR, Švédsku nebo třeba v Itálii.
JANA BUKAČOVÁ
FOTO: ARCHIV DELTAPLANU
Mgr. BcA. Jana Bukačová ( 1985)*
Vystudovala dějiny umění na UK a architekturu na VŠUP. Působí v muzejnictví a jako pedagožka na FA ČVUT, kde byla zaměstnána i jako vědecká pracovnice.
Poznámka:
1 Hrdost na stavebnictví – rozhovor s projektantem Pavlem Štěpánem, Materiály pro stavbu, č. 1, 2021.
Zdroje:
Jana Bukačová: Rozhovor s ředitelem Ing. Petrem Blažkou, 03.2026
Archiv ateliéru Deltaplan
www.deltaplan.cz
www.facebook.com/deltaplan.cz
www.archiweb.cz
Hrdost na stavebnictví – rozhovor s projektantem Pavlem Štěpánem, Materiály pro stavbu, č. 1, 2021
Nejnovější komentáře