Platné ČSN definují, jakým způsobem má být ošetřena připojovací spára mezi oknem a ostěním. Přesto je však současná situace v této oblasti alarmující – přibližně 90 % montáží oken je prováděno zcela nevyhovujícím způsobem. Proč je tedy jen zhruba deset procent oken montováno správně?
Prvním z důvodů může být fakt, že výrobní a montážní firmy nejsou o správném způsobu montáží dostatečně informovány, dalším, že tyto firmy nechtějí tento způsob montáže používat, a konečně nezanedbatelnou příčinou je, že investor trvá na co nejlevnější montáži. Výměna oken je často součástí celkové rekonstrukce budovy včetně zateplení, při níž je komunikace mezi jednotlivými stavebními dodavateli velmi špatná nebo žádná. Všechny problémy mající základ v komunikaci mezi investorem a výrobcem jsou s ohledem na budoucí funkčnost stavby a případné reklamace těžko pochopitelné.
Téměř všichni výrobci oken byli, zejména v posledních přibližně dvou letech, podrobně informováni o správných postupech při montáži dodavateli těsnicích systémů, výrobci profilů, dodavateli povrchových úprav a dalšími odbornými firmami. S problémy způsobenými nesprávnou montáží plastových, ale i dřevěných oken se však jejich výrobci ve větší či menší míře setkávají stále. Proti používání těsnicích a izolačních systémů jsou argumenty montážních firem většinou stejné: řešení připojovací spáry při montáži oken ještě není popsáno v normách, jejich používání by prý navyšovalo ceny oproti konkurenci, dále by znamenalo větší složitost montáže a prodlužovalo její celkovou dobu, čímž by se zároveň snížila konkurenceschopnost firmy.
Výměny výplní stavebních otvorů v současné době probíhají většinou velmi rychle a s využitím nejjednodušších technologických postupů. Montáž je pak nenáročná časově, finančně a na první pohled je funkční. Montážník zpravidla jen odstraní starou výplň, do otvoru následně usadí výplň novou, kterou vyváží, připevní pomocí kotevních prvků a vzniklou spáru vyplní pomocí polyuretanové pěny. Poté se provádí zednické zapravení.
Takto běžně provedená montáž má ale svá vážná úskalí. Většinou není povrch stavebního otvoru řádně očištěn od prachu a nečistot a před aplikací PU pěny není navlhčen. To způsobuje špatnou přilnavost PU pěny k podkladu a nekvalitní strukturu PU pěny, z čehož vyplývají i zhoršené tepelněizolační parametry.
Izolace připojovací spáry pouze PU pěnou s následným zednickým zapravením může způsobit i další obtíže. Použité materiály totiž netvoří parotěsnou zábranu ze strany interiéru. Vlhkost vznikající špatným větráním nebo nedostatečně vyschlou stavbou může pronikat do spáry, a tím pádem i do PU pěny. Jelikož každá polyuretanová pěna je částečně nasákavá, dochází ke kumulaci vlhkosti v pěně a k následnému pronikání vlhkosti do okolního materiálu. Tyto závady se projevují nejčastěji ve vlhnutí vnitřního ostění, v absorpci vlhkosti do materiálu oken (hlavně dřevěných) a v korozi prvků okenního kování.
Zatímco u PVC oken nejsou problémy s absorpcí vlhkosti do materiálu tak zřejmé a řešíme hlavně vysokou dilataci PVC rámů a následné trhliny v PU pěně (problémy s izolačními parametry spáry), u dřevěných oken dochází často k přímému poškození povrchové úpravy oken (obr. 1). Doporučená vlhkost dřeva kolem 12–14 % rapidně narůstá na zhruba 20–30 % a to nemůže povrchová úprava dřevěných oken zvládnout. V případě dřevěných oken je také velmi častým jevem plesnivění silikonů v oblasti zasklívací spáry (obr. 2).
Dalším častým problémem při rekonstrukcích oken a dveří je již zmíněná chybějící komunikace mezi prováděcími firmami v oblasti zateplení budov a výměny oken. Firma, která provádí zateplení budovy, řeší napojení zateplovacího prvku na okno často na základě okamžitého stavu okna a budovy a nezabývá se otázkou, jestli se budou okna v dalším kroku rekonstrukce měnit, popřípadě jaký typ oken bude pro rekonstrukci použit a jestli je parotěsně ošetřena vnitřní spára. Potom často dochází k tomu, že pohledová stránka připojovací spáry je vyřešena, ale funkčně je toto řešení naprosto nesprávné. Příkladem může být zatmelení vnější připojovací spáry parotěsným tmelem při chybějící parotěsné uzávěře vnitřní připojovací spáry. Napohled pěkně provedená montáž, kdy veškerá vlhkost ze strany ineriéru má možnost proniknout do spáry a PU pěny a zároveň nemá možnost z PU pěny odejít ven, nám v budoucnosti může způsobit řadu problémů.
Nejčastější řešení připojovací spáry mezi oknem a fasádou ze strany dodavatelů zateplení jsou následující:
● Izolace spáry pomocí parotěsného tmelu (silikon, akrylát) – funkční v případě dokonalé izolace vnitřní strany spáry;
● Pohledové řešení pomocí podomítkových (APU) lišt – pohledové řešení;
● Ponechání neošetřené připojovací spáry – nejhorší varianta, riziko degradace PU pěny je velmi vysoké (obr. 3).
Rekonstrukce výplní stavebních otvorů by vždy měla být dobře promyšlená, systémová a investor by měl brát v potaz možné budoucí zateplení objektu a v tom případě požadovat po dodavatelích výplní vhodně vyřešenou montáž.
Jak tedy při montáži oken postupovat správně? Připojovací spára mezi výplní stavebního otvoru a ostěním musí vytvářet tři funkční roviny. Ze strany interiéru tyto roviny tvoří:
1. parotěsná zábrana tvořená speciální fólií nebo trvale elastickým tmelem,
2. izolační složka tvořená PU pěnou v co nejširší vrstvě,
3. paropropustná zábrana, ochraňující PU pěnu před povětrnostními vlivy, která zároveň umožňuje odvětrání případné vlhkosti ze spáry směrem ven. Tato rovina je nejčastěji tvořena paropropustnou fólií nebo komprimační páskou.
Montáž provedená pomocí tří těsnicích rovin zaručuje dlouhou životnost PU pěny, a tím i dlouhodobé zachování tepelněizolačních parametrů a pomáhá účinně řešit problém vlhnutí ostění a vzniku plísní v interiérech. Správná montáž oken je sice finančně i technologicky náročnější, ale pokud investor hledí i do budoucnosti, pak zpravidla zjistí, že pokud požaduje dlouhou životnost výplně stavebního otvoru, je kvalitní osazení nutností.
Osazení výplní stavebních otvorů pomocí těsnicích fólií a komprimovaných pásek má však ještě další výhody, jako je například protihluková odolnost a zvýšení protipožární odolnosti, zabránění průvzdušnosti spáry a zlepšení tepelněizolačních parametrů. Je zřejmé, že investor by se měl při řešení výměny oken a dveří zajímat, jakým způsobem budou tato okna osazována. Je třeba zásadní, promyšlené rozhodnutí investora, zdali zvolit rychlou a levnou metodu, která je ovšem funkční jen krátkodobě, nebo kvalitní systém dle norem bez zbytečných reklamací v budoucnosti.
Pochopitelně nelze říci, že připojovací spára řeší všechny problémy s plísněmi, vlhkostí a promrzáním ostění či zdí. Je nutné dodržovat správné postupy při větrání v místnostech, řešit tepelnou izolaci fasád a vnějších ostění atd.
Domnívám se, že pokud investujeme do kvalitního výrobku, tak bychom měli požadovat i jeho správnou montáž. Jen v tomto případě totiž můžeme mít jistotu dobře vynaložených investic. Doporučuji sestavení jednoduché kalkulace a propočítání, o kolik se navýší cena zakázky při použití těsnicích systémů. Při porovnání dodatečných investic s problémy a finančními náklady na reklamace, lze dojít k přesvědčivým zjištěním ve prospěch užití těsnicích systémů.
JAROSLAV POKLUDA
foto archiv firmy Henkel
Jaroslav Pokluda (*1970)
absolvent strojírenské školy ve Zlíně, pracuje jako project specialist společnosti Henkel ČR. Od roku 1997 se zabývá poradenstvím a servisem pro výrobce výplní stavebních otvorů. Specializuje se na těsnicí materiály a systémy.
