České sdružení pro technická zařízení (ČSTZ) vydalo odborné stanovisko č. 160/2013 k platnosti nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv.
Je právním dokumentem nařízení vlády nebo odborné stanovisko? Toto stanovisko říká, že nařízení vlády č. 91/2010 Sb. nelze aplikovat na plynové spotřebiče a majitel, správce objektu či uživatel spotřebiče na plynné palivo tudíž nemusí provádět čištění, kontrolu ani revizi spalinových cest podle tohoto nařízení. Jako soudní znalec v oboru stavebním, se zvláštní specializací kominictví, nemohu souhlasit a dovoluji si vysvětlit, proč.
ČSTZ opírá své stanovisko o dva dílčí závěry:
1) provoz plynového spotřebiče lze považovat z hlediska legislativního, konkrétně na základě zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, za provoz bez zvýšeného požárního nebezpečí.
2) provoz komína a kouřovodu, jimiž jsou odváděny spaliny od plynového spotřebiče, lze považovat za požárně bezpečný z hlediska technického, neboť při spalování plynů nevznikají hořlavé zbytky (saze) v množství, které by mohlo ohrozit požární bezpečnost objektu, a navíc není k dispozici zdroj schopný zapálit omezené množství sazí
Podívejme se na problematiku kontroly spalinové cesty z hlediska soudního znalce. Na úvod podotýkám, že nařízení vlády č. 91/2010 Sb. je právní předpis projednaný v legislativním procesu všemi resorty a legislativní radou vlády a schválený vládou. V § 2 „Kontrola spalinové cesty“ tohoto nařízení je mimo jiné uvedeno v odstavci (2) pod písmenem e), že kontrola se provádí posouzením jejího stavebně technického stavu.
Uvedu příklad: V domě je zděný komín s komínovou vložkou, ukončený cca 0,5 m pod hřebenem střechy, vyvložkovaný a prodloužený na požadovanou normovou výšku izolovaným komínovým nástavcem. Toto řešení odpovídá platným ČSN. Na spalinovou cestu byla před cca 15 lety vydána platná revizní zpráva.
Podle odborného stanoviska ČSTZ č. 160/2013 nemusí být na této spalinové cestě prováděna kontrola. Ale po 15 letech provozu komína zkorodoval hliníkový komínový nástavec v místě, kde se plech stýká s komínovým zdivem. Kontrolu nad střechou nikdo neprovedl (protože podle ČSTZ nemusel) a silný vítr komínový nástavec ulomil. Po nějaké době došlo k neštěstí. Kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám u nízkého komínu bez komínového nástavce se při provozu spotřebiče na plynné palivo (např. při koupání v koupelně) někdo otrávil oxidem uhelnatým.
Co udělám já jako soudní znalec? Jako jednoznačnou závadu určím nízké vyústění komínového průduchu pod hřebenem střechy, protože je v rozporu s ČSN, ale současně i s vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Budu požadovat zprávu o provedení kontroly spalinové cesty, kterou měl vydat kominík. Žádný ovšem nebyl pozván. Kdo tedy skončí u soudu? Podle nařízení vlády č. 91/2010 Sb. majitel, správce objektu nebo uživatel spotřebiče paliv. Podle ČSTZ? Nevím. Podle stanoviska ČSTZ se totiž kontroly u spotřebičů na plynná paliva provádět nemusí.
Stejná situace čeká majitele, správce objektu či uživatele spotřebiče paliv, pokud se ucpe sopouch ve spalinové cestě například sutí při poškození komínové vložky nebo v důsledku nečištění spalinové cesty. Při spalování plynných paliv skutečně nevznikají saze, ale už se neuvádí, že spotřebič v provedení B při odvodu spalin nasává do spalinové cesty také prach nebo chlupy od domácích zvířat. Ty se pak usazují na vnitřním povrchu spalinové cesty a je nutné je občas odstranit, aby byla spalinová cesta funkční. Kdo bude tyto závady zjišťovat a odstraňovat, když ne kominík?
A má odborné stanovisko ČSTZ před soudem vyšší hodnotu než nařízení vlády?
Jenom na začátku roku 2013 jsem byl jako soudní znalec u třech shodných úmrtí v důsledku otravy oxidem uhelnatým od spotřebičů na plynná paliva. Spotřebiče byly uvedeny do provozu revizními techniky plynu, a to bez revizních zpráv spalinové cesty. Ve všech případech chyběl komín nebo byl nahrazen svislou trubkou délky 1 m.
Tady došlo k zásadnímu porušení nejen dříve platné vyhlášky č. 111/81 Sb., o čištění komínů, ale i citované vyhlášky č. 268/2009 Sb., kde je v § 24, „Komíny a kouřovody“ uvedeno v odstavci (1) mimo jiné to, že bezpečnost spalinové cesty musí být potvrzena revizní zprávou obsahující údaje o výsledku její kontroly vymezené normovými hodnotami.
Podle selského rozumu by před soudem měli stát revizní technici plynu, kteří uvedli spotřebič paliv do provozu bez revizní zprávy spalinové cesty. Ovšem protože v letech 2011 a 2012 nebyla u těchto spotřebičů paliv provedena kontrola spalinové cesty, soudně stíhán bude majitel, správce objektu či uživatel spotřebiče.
Vyhláška č. 111/81 Sb., o čištění komínů, která platila od roku 1981, byla vydána na základě předešlého zákona o požární ochraně a požadovala čištění komínů spotřebičů na plynná paliva 2x až 4x ročně. Tato špatná vyhláška nikomu nevadila. Proto mi není jasné, proč vydané nařízení vlády č. 91/2010 Sb., které požaduje kontrolu pouze 1x ročně, ČSTZ tak vadí a co jeho zástupci svým odborným stanoviskem sledují.
Podle mého (možná neodborného) názoru jsou majitelé a uživatelé spotřebičů na plynná paliva přinejmenším uváděni v omyl a obávám se, že se tímto návrhem počet otrav oxidem uhelnatým od spotřebičů na plynná paliva nesníží.
Na závěr si dovolím položit ještě jednu otázku: Je otrava oxidem uhlenatým ze spalin spotřebičů na plynná paliva méně závažnou skutečností než požár budovy?
Domnívám se že ne. Při požáru budovy totiž dochází převážně k materálním škodám, které lze eliminovat dobrým pojištěním. Při otravě oxidem uhelnatým hrozí i smrt. A ta je nevratná!
Ing. František Jiřík
Soudní znalec v oboru stavebním,
se zvláštní specializací kominictví
Nejnovější komentáře