Fasádní pláště

Membranit – emulzní nátěr na pražských stavbách pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà ve 30. letech 20. století

Emulzní fasádní nátěry z umělých pryskyřic mohly být v minulosti používány ve větší míře, než si připouštíme. V Československu jsou doloženy již od poloviny 30. let minulého století. Na zachovaných částech fasád je však po letech lze prokázat jen obtížně. Dlouhodobé degradační procesy totiž vedou ke změnám jejich organického pojiva a tyto nátěry se při průzkumu barevnosti pak snadno zamění za minerální. Z tohoto důvodu je nezbytné mít o předchozích opravách fasád co nejvíce informací.

Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà jako stavebník

Riunione Adriatica di Sicurtà (RAS) byla založena r. 1838 v rakouském Terstu. V prvních letech podnikala hlavně na území monarchie, počátkem 20. století expandovala do dalších zemí. Úspěšná firma potřebovala reprezentativní filiálky. To se týkalo i nově vzniklého Československa. Pro svou stavební činnost najímala významné architekty své doby: pražský palác Adria na Jungmannově náměstí byl postaven v letech 1922–1925 podle projektu architektů Josefa Zascheho a Pavla Janáka. Z dalších velkých postav meziválečné architektury pojišťovna angažovala Josefa Gočára a Bohumíra Kozáka, Kamila Roškota nebo Fritze Lehmanna a Maxe Kühna. V roce 1932 se stal hlavním projektantem českého zastoupení Kotěrův žák Karel Kotas. Podle jeho návrhů byly realizovány např. multifunkční dům v Ostravě na rohu Zámecké a Puchmajerovy ulice (r. 1928), pražské nájemní domy v Příčné (r. 1935) a Ječné ulici (r. 1937) nebo monumentální sídlo pojišťovny v Brně (r. 1938). Ta v té době již působila ve 26 zemích světa. Její tuzemské podnikání ukončilo až poválečné znárodnění. Od r. 2007 je RAS součástí pojišťovny Allianz.13

1a, b) a – Původní sídlo Riunione Adriatica di Sicurtà v Terstu, b – Pražský palác Adria

Nájemní domy v Příčné ulici

Architekt Kotas postavil v Praze několik typově podobných staveb. Funkcionalistické domy v Příčné ulici č. 1 a 3 / č. p. 668 na Novém Městě pražském se vyznačovaly fasádou typickou pro „emoční“ funkcionalismus 2. poloviny 30. let. Sytě červený povrch omítek kontrastoval s leštěným černým mramorem obkladů konstrukčních prvků, bíložlutým pučičským mramorem okenních špalet a hnědým kabřincem podkroví.10 Pro barevné řešení architekt prosadil, snad poprvé v českém prostředí, nátěr Membranit. Dokládá to výňatek z archivní technické zprávy: „…Provede se fasáda membranitová v sytém červeném tónu podle naneseného vzoru. Vzhled i při svítivosti barvy a velké ploše omítky je nenápadný, protože omítka je úplně hladká a matná; zaručuje stálost barvy. V Praze nebyla dosud fasáda membranitová nikde provedena. V Německu provádí se velmi často. Mimo jiné na paláci říšského prezidenta v Berlíně, na zemském divadle v Hamburku, na nádražní budově v Lipsku atd.“1

2a, b) Dům v Příčné ulici č.p. 668 na Novém Městě: a – Dobová fotografie (NG, Sbírka architektury moderního a současného umění, inv. č. AF 126), b – Při obnově fasády architekt respektoval původní barevné řešení ověřené četnými sondami. Omítky natřeny sytě červenou silikátovou barvou, r. 2021

Membranit

Ve své době se jednalo o nátěrovou hmotu nové generace. Do té doby se pro nátěry fasád používaly hlavně vápenokaseinové barvy, tj. s vápenným pojivem modifikovaným přídavkem kaseinu.12 Pokusy o modifikaci těchto barev vysýchavými oleji nebyly vzhledem k úrovni koloidní chemie přelomu 19. a 20. století příliš úspěšné. Teprve další vývoj chemického průmyslu umožnil formulaci životaschopných emulzních systémů. To patrně vedlo k ukončení snah vylepšit kaseinové barvy přídavkem vysýchavých olejů.

Nátěr Membranit vyráběný akciovou společností I. G. Farbenindustrie byl určen pro venkovní a vnitřní použití, umožňoval vytvářet matný nebo lesklý povrch. Zasychal, resp. vytvrzoval, na vzduchu po odpaření vody. Pružný film byl ve vodě nerozpustný se značnou odolností vůči povětrnosti. Základ hmoty tvořilo pojivo ALKYDAL, alkydová pryskyřice modifikovaná nenasycenými mastnými kyselinami, zřejmě lněným olejem a pomocným rozpouštědlem. V současnosti vlastní značku ALKYDAL ® firma Bayer.6, 7, 8

K přípravě emulze byl pravděpodobně použit anionaktivní emulgátor. Odpovídá tomu požadavek příručky, aby pigmenty neobsahovaly vodorozpustné soli, sádrovec a oxid zinečnatý. Dvojmocné kationty těchto solí totiž mohou stabilitu emulze porušit. Z dostupné literatury nelze odhadnout, zda se jednalo o klasický typ alkydové pryskyřice na bázi glycerolu a ftalanhydridu, nebo jiného polyolu a např. maleinanhydridu. Nelze odhadnout ani podíl olejové složky či postup výroby. Podstatné je pouze to, že se jedná o stejný typ pojiva používaný od 50. let 20. století pro rozpouštědlové nátěrové hmoty, jež označujeme jako syntetické nátěry zasychající na vzduchu oxipolymerizační reakcí. Tyto syntetické hmoty postupně nahradily olejové a fermežové barvy používané do této doby.

Úroveň německého chemického průmyslu byla mezi světovými válkami špičková. Společnost I. G. Farbenindustrie byla po General Motors, US Steel a Standard Oil čtvrtá největší firma na světě. Soustřeďovala se na výrobu základních chemických surovin, výrobků z oboru elektrochemie, agrochemikálií či farmaceutik. Mezi její zaměstnance patřili významní vědci i nositelé Nobelovy ceny za chemii či lékařství. Po porážce Německa r. 1945 z toho ostatně vítězní spojenci těžili a firemní dokumentaci si rozebrali jako válečnou kořist. Kvůli závažnosti válečných zločinů bylo rozhodnuto o zániku společnosti. Sovětský svaz zabavil většinu továren ve své okupační zóně, západní spojenci r. 1951 koncern rozdělili.16

4a, b) Západní průčelí:2 a – Materiálové řešení s vyznačením rozsahu světlého odstínu Membranitu, b – Návrh barevnosti s okrovým nátěrem

Malá Strana – Újezd č. 15

V roce 2022 byla opravena fasáda bytového domu v Praze na Malé Straně, Újezd č. p. 415/15. Pětipatrovou funkcionalistickou budovu postavila pojišťovna RAS spolu se sousedním domem č. p. 414/13 podle projektu Ing. Jaroslava Šťastného v l. 1937–39.11 Jedná se o vyzdívaný železobetonový skelet s betonovými stropy. Dům je samostatně stojící, pouze jihovýchodní částí přiléhá k domu č. 13. Budova je osazena do prudkého svahu Petřína, na severozápadní nároží navazuje Hladová zeď, středověké opevnění města. Hlavní vstup na uličním průčelí je tak o dvě podlaží níže než terén podél západního průčelí. Okna jsou podobně jako u domů v Příčné ulici spojována rámující lištou do horizontálních skupin. Fasáda je z větší části omítnuta, některé parapety obloženy pásky kabřince. Ačkoliv Karel Kotas na stavebních výkresech podepsán není, měl na realizaci bezpochyby vliv. Kromě kvalitní architektury si lze povšimnout podobných stavebních detailů či materiálů jako v předchozím případě: pro orámování oken byl předepsán pučičský mramor, pro nátěr omítek již vyzkoušený Membranit. Podkladní omítka domů v Příčné ulici byla z hydraulického vápna a říčního štěrku, vyztužena pozinkovaným pletivem. Po zavadnutí omítky se postupně nanášely vrstvy emulzní barvy. Přebroušením hotového nátěru vznikl „hladký, mdlý a oko neunavující povrch“. Podobné řešení bylo i na Újezdě.

3a, b, c) Membranit: a – Aplikační příručka, r. 1936, c – Reklamní leták ze stejné doby

• Stav před opravou pláště

Zřejmě v souvislosti s dožitím původního nátěru byla na fasádu ve druhé poletí 20. století (na přelomu 70./80. let?) nastříkána jednobarevná nátěrová hmota plněná pískem. Tyto běžně užívané nátěry obsahovaly disperzní pojiva, a měly tedy vysoký difuzní odpor. Dle dobového katalogu ČSVA o řád vyšší než minerální nátěry. Nástřik zcela potlačil hladký vzhled fasády i původní barevné řešení. Povrch pláště před opravou r. 2022 byl zašpiněn, trhlinkami vrchního nátěru zatékala do souvrství srážková voda. Proniklá voda se z podkladu hůře odpařovala a při kolísání teplot docházelo k dalším objemovým změnám materiálů. Vše bylo doprovázeno odlupováním nátěru. Bylo pravděpodobné, že kromě viditelných poruch bude omítka degradována i pod nástřikem. Dalším problémem mohly být vodorozpustné soli, hlavně sírany ze znečištěného vzduchu nebo z korozních produktů stavebních materiálů.

5a, b) Stav před opravou: a – Východní průčelí (Foto L. Šrámek, r. 2021), b – Západní a jižní průčelí (foto L. Gill, r. 2020)

6a, b) a – Dokumentace vzorku s červeným nátěrem, b – Makropopis (R. Šefců)

• Výsledky průzkumu

Před opravou bylo na západním průčelí odebráno několik vzorků pro stanovení barevnosti.3 Byly podrobeny makroskopickému pozorování a mikrochemické analýze pojiva a plniva. Sledovala se i přítomnost disperzních, olejových a jiných polymerních složek. Vzorky byly zality do dentální pryskyřice, po jejím zatvrdnutí zhotoveny leštěné nábrusy. Nábrusy byly zkoumány optickým mikroskopem ve viditelném světle, nátěry analyzovány i v infračerveném spektru. Z pozorování vyplynulo, že podklad souvrství tvoří okrová omítka. Ta obsahuje hydraulické pojivo, křemičitá zrna a železité příměsi. Následovaly barevné nátěry minerálního charakteru. V jednotlivých vzorcích byly zjištěny nátěry různé barevnosti: vícevrstvý červený, narůžovělý a okrový. Nátěry obsahovaly uhličitan vápenatý, pravděpodobně plnivo. Vrchní plněný nátěr byl bělavý s křemičitými zrny a uhličitanem vápenatým, pojivem byla polyvinylacetátová disperze. Ta pronikla i do spodních nátěrů. Na povrchu souvrství byly nečistoty. Ve všech nátěrech potvrzen síran vápenatý, zřejmě v souvislosti s výše zmíněným zasolením. Výskyt síranů bylo doporučeno ještě ověřit během stavby odběrem vzorků z lešení na exponovaných místech. Podcenění problému může vést k rychlejší korozi opravených ploch.

Výsledky analýz ne zcela odpovídaly místnímu šetření. Vizuálně měly starší nátěry filmotvorný charakter. Podle mikrochemických analýz i orientačních zkoušek nasákavosti se ale chovaly spíše jako minerální nátěry. Zjevně došlo k degradaci jejich polymerního pojiva působením ÚV záření, povětrnosti a emisí ze znečištěného ovzduší.14 Část původních nátěrů mohla být odstraněna při čištění fasády před nástřikem vrchního strukturního nátěru. Hmota vrchního nátěru byla značně nasákavá, obsahovala polyvinylacetátovou disperzi. Mohlo se jednat o fasádní hmotu REFAPLAST vyráběnou v Chemolaku Smolenice.9 Modernější strukturní nátěry již byly totiž v této době připravovány z odolnějších pojiv: syntetických pryskyřic nebo akrylátových disperzí.

7a; b, c) Stav po opravě pláště: a – Východní průčelí navazuje na dům č. 13, r. 2025; b, c – Západní a jižní průčelí (Foto L. Šrámek, r. 2022)

• Oprava fasády

Místa odběru vzorků během průzkumu závisela hlavně na přístupnosti, výškovou plošinu jsme neměli k dispozici. Původní barevné řešení tedy mohlo být zřejmé teprve po opatrném odstranění vrchního nástřiku na větších plochách, nejlépe během stavby z lešení. Opravu fasády realizovala v roce 2022 firma TRANGO, s. r. o. Na opravu byla poskytnuta dotace MHMP,5 podmínkou bylo splnění požadavků památkové péče.4 Následovala oprava sousedního domu Újezd č. 13.

Strukturní nástřik byl mechanicky očištěn, podklad omyt vodou. Následně byly omítky vyspraveny vápenocementovou maltou a jejich povrch celoplošné přeštukován přírodně bílou renovační stěrkou ze suché maltové směsi. Stěrka má zrnitost 0–1 mm, pojivem je bílý cement, plnivem říční písky. Po vyzrání je paropropustná, se sníženou nasákavostí. Deklarovaná pevnost v tlaku je CS II (EN 998-1). Hmota je vyztužena vlákny, obsahuje přísady pro zvýšení pružnosti a přídržnosti k podkladu.

Pro vrchní nátěry omítek byla podle požadavků památkové péče použita silikátová fasádní barva. Pokud však tzv. „moderní“ nátěry byly využívány dříve, než jsme se domnívali, mohly by být kromě silikátových barev pro obnovu výše popsaných fasád přijatelné i akrylátové barvy, či dokonce silikonové emulze. Barevné úpravy z modifikovaných vápenných nátěrů jsou v podobných případech anachronismem.

Příspěvek zazněl 14. října 2021 na webináři společnosti STOP.15 Byl aktualizován po opravě fasády domu Újezd 15.

PAVEL FÁRA, CUBUS, s. r. o.
VIKTOR HEIDINGSFELD, STOP

Ing. Pavel Fára (* 1963)
Absolvoval stavební fakultu ČVUT v Praze, obor tepelně-vlhkostní analýza konstrukcí (1986). Autorizovaný inženýr pro obor pozemní stavby, zakládající člen a místopředseda Společnosti pro technologie ochrany památek – STOP. Od roku 1992 vede projekční ateliér CUBUS s. r. o. se specializací na sanaci staveb z hlediska vlhkosti a technologie ochrany povrchů.

Ing. Viktor Heidingsfeld, CSc. (* 1938)
Absolvent VŠCHT v Praze (1961), kandidátskou práci obhájil v roce 1965. Absolvoval stáže na Technické univerzitě v Delftu a Koperníkově univerzitě v Toruni, kurz konzervování kamene ICCROM a UNESCO. Publikoval řadu prací z oboru. Zaměstnán v Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT (1974–2005). Zakládající člen, od roku 2022 čestný člen Společnosti pro technologie ochrany památek – STOP.

Průzkumy, projekty, rozhodnutí

  1. Praha 1, Nové Město č. p. 668, Příčná 1 a 3, Obnova fasády domu, architektonická studie, Ing. arch. Šimon VOJTÍK, Praha, 09/2013.
  2. Praha 5, Malá Strana č. p. 415, Újezd 15, archivní výkresy a fotografie, r. 1937–1940.
  3. Dtto, Vyhodnocení vzorků povrchu omítek na západním průčelí, CUBUS, s. r. o., Praha, 01/2021.
  4. Dtto, Rozhodnutí MHMP OPP, č. j. 773708/2021, 7. 6. 2021.
  5. Dotace č. 057 – Újezd 415/15, Praha 5, k. ú. Malá Strana, MHMP OPP, 2022.

Literatura, odkazy

  1. WAGNER, H.: Vom Kasein zum Membranit. Die Entwicklung der modernen Emulsions-technik. Das Werk: Architektur und Kunst, Band (Jahr): 20, Heft 8, 1933, https://www.e-periodica.ch.
  2. MEMBRANIT für Aussen- und Innnenanstriche. I. G. Farbenindustrie, Uerdingen, 1936.
  3. PRŮŠA, F.: Technická příručka pro lakýrníky. Lidová knihtiskárna, Praha, 1942.
  4. Povrchy stěn. Katalog výrobků pro stavební část staveb 11, ČSVA, Praha, 1988.
  5. BAŤKOVÁ, R. a kol.: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady. Academia, Praha, 1998.
  6. VLČEK, P. a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Academia, Praha, 1999.
  7. HEIDINGSFELD, V. a kol.: Nátěry fasád. Grada Publishing, Praha, 2007.
  8. HOLUBOVÁ, M.: Architekt Karel Kotas a jeho tvorba pro velká města. Brno, Ostrava, Praha. magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta UP, Olomouc, 2009.
  9. Stárnutí fasádních nátěrů. Výsledky dlouhodobého experimentu. Zpravodaj Společnosti pro technologie ochrany památek – STOP, sv. 17, č. 1, Praha, 2015.
  10. Povrchové úpravy stavebních památek. Nátěry omítek, betonu a dřeva. Sborník webináře, Společnost pro technologie ochrany památek – STOP, Praha, 14. října 2021.
  11. https://cs.wikipedia.org/wiki/IG_Farben

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 06/2025

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*