V čísle 4/2022 tohoto časopisu jsem se v článku Růst cen stavebních materiálů a právo zabýval právními souvislostmi nedávného růstu cen, k němuž došlo v důsledku pandemie covidu-19 a války na Ukrajině. Pandemie covidu se stavebnictví dotkla například tak, že z již probíhajících staveb odcestovali domů zahraniční dělníci (například z Ukrajiny, Rumunska a dalších východních států) nebo nemohli přicestovat ti dělníci, s nimiž zhotovitelé už počítali. Následná hospodářská krize a válka na Ukrajině měla za následek dramatický růst cen stavebních materiálů. V souvislosti s tím museli zhotovitelé i objednatelé řešit otázku, jak na tuto krizi reagovat a jak by se na obdobné neočekávané situace měli připravit do budoucna. V již zmíněném článku jsem konstatoval, že z ustanovení občanského zákoníku (dále jen „OZ“) vyplývá obecný princip, že zhotovitel je povinen provést dílo za cenu, která byla dohodnuta ve smlouvě, a to i v případě, že dojde k takto výjimečným situacím. Ve zmíněném článku jsem popsal výjimky z tohoto principu, které se však prosazují poměrně obtížně – jde např. o možnost prosazovat zvýšení ceny podle obecných ustanovení občanského zákoníku o podstatné změně okolností (§ 1764–1766 OZ) nebo podle ustanovení § 2620 odst. 2 OZ, které je specifické pro smlouvu o dílo.1 V tomto článku bych se chtěl věnovat dalším mimořádným okolnostem, které vznikají při výstavbě a možnostem, jak se na ně může zhotovitel ve smlouvě připravit.
Vyšší moc
První z těchto mimořádných okolností je vyšší moc, latinsky vis maior. Za vyšší moc se považuje při splnění dalších podmínek např. právě pandemie nebo válečný konflikt. Jedná se tedy o neočekávanou a nepředvídanou situaci, která podstatným způsobem ztěžuje či rovnou znemožňuje plnění závazků stran. Za vyšší moc jsou tradičně považovány různé živelní pohromy typu povodeň, požár, vichřice nebo zemětřesení a dále i katastrofy způsobené lidmi, jako je například válka či revoluce. Smlouvy o dílo zejména u větších staveb nějaké ustanovení o vyšší moci obvykle obsahují, avšak při jednání o smlouvě těmto ustanovením zatím nebyla věnována patřičná pozornost, a navíc se ve výčtu situací označených jako vyšší moc události typu pandemie či války většinou ani nevyskytovaly.
V občanském zákoníku je vyšší moc upravena v souvislosti s náhradou škody v § 2913, který stanoví následující:
§ 2913
Porušení smluvní povinnosti
1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.
2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.
Vyšší moc je pojednána ve druhém odstavci citovaného ustanovení, který umožňuje škůdci, aby se zprostil náhrady škody, jestliže prokáže, že mu ve splnění smlouvy bránila překážka, která je:
a) nepředvídatelná,
b) nepřekonatelná,
c) vznikla nezávisle na jeho vůli.
V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2911/2006 ze dne 31. 1. 2007 definoval Nejvyšší soud vyšší moc jako kvalifikovanou náhodu, kterou není možné za daných podmínek ani při vynaložení veškerého úsilí nikým odvrátit vzhledem k její mimořádnosti a nepředvídatelnosti.
Ve stavebnictví může citovaného ustanovení OZ využít např. zhotovitel, který nedokončil kvůli vyšší moci (např. v důsledku pandemie) včas rekonstrukci obchodu, čímž způsobil objednateli díla a zároveň provozovateli obchodu škodu spočívající v ušlém zisku, neboť objednatel nemohl po dobu prodlení prodávat a dosahovat zisku. Prokáže-li zhotovitel, že se do prodlení dostal kvůli vyšší moci (tj. kvůli nepředvídatelné a nepřekonatelné události, jež vznikla nezávisle na jeho vůli), nebude za tento ušlý zisk odpovídat.
Ustanovení o vyšší moci nezbavuje povinnosti platit smluvní pokutu
Je důležité se uvědomit, že podle citovaného ustanovení okolnost vyšší moci zbavuje škůdce pouze povinnosti k náhradě škody, ale nikoliv už povinnosti k zaplacení smluvní pokuty či úroku z prodlení. Jestliže by tedy v popsaném případě byl závazek zhotovitele dokončit dílo včas zajištěn (utvrzen) smluvní pokutou, bude muset zhotovitel pokutu za prodlení zaplatit i přesto, že důvodem prodlení byla vyšší moc (pandemie). Smluvní pokuta je totiž něco jiného než náhrada škody a ustanovení § 2913 OZ zbavuje toho, kdo porušil svůj závazek, jen odpovědnosti za škodu, ale nikoliv povinnosti platit smluvní pokutu. Proto je na smluvních stranách, aby si do smlouvy prosadily rozšíření těchto liberačních účinků vyšší moci i na smluvní pokuty a další sankční platby. O to by se měl snažit především zhotovitel, kterému okolnosti vyšší moci, k nimž může patřit i pandemie, budou obvykle bránit ve včasném dokončení díla. Smluvní ustanovení, které bude prosazovat zhotovitel, by pak mohlo znít např. takto: „Nastane-li okolnost vyšší moci definovaná v § 2913 OZ, nebude zhotovitel povinen hradit v souvislosti s jakýmkoliv porušením této smlouvy, které je důsledkem vyšší moci, vniklou škodu či jinou újmu, smluvní pokutu ani jinou sankční platbu.“
Podle poslední věty druhého odstavce ustanovení § 2913 OZ se za okolnost vyšší moci, která zbavuje škůdce povinnosti k náhradě škody, nepovažuje „překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat“.
Z toho vyplývá, že např. pandemie nemůže být považována za okolnost vyšší moci v případě, že v době uzavření smlouvy již probíhala, nebo ji bylo možné očekávat, protože zhotovitel o ní věděl a měl s ní počítat při sjednávání termínu dokončení díla. Jednou z vlastností vyšší moci je totiž její nepředvídatelnost. Ustanovení § 2913 OZ se proto může dovolávat jen strana, která smlouvu uzavírala v době, kdy se o nebezpečí pandemie ještě obecně nevědělo. V době, kdy okolnost vyšší moci (např. pandemie) již nastala, by měly strany (a to zejména zhotovitelé) na toto nebezpečí reagovat jinak – do smlouvy o dílo lze například zařadit ujednávání tohoto typu: „Doba pro dokončení díla se prodlužuje o dobu, kdy zhotovitel nemohl provádět dílo vůbec nebo jen v omezeném rozsahu v důsledku epidemie či pandemie choroby a/nebo na základě obecně závazných předpisů a opatření vydaných v důsledku pandemie či epidemie. Dojde-li k takové situaci, nebude zhotovitel povinen hradit mimo jiné ani smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla po dobu výše uvedené nemožnosti či ztížené možnosti provádět dílo.“
Vyšší moc a FIDIC
Také všeobecné smluvní podmínky FIDIC obsahují ustanovení, která reagují na nastalou okolnost vyšší moci. Na rozdíl od občanského zákoníku se vyšší moc v podmínkách FIDIC skutečně označuje jako vyšší moc a její právní důsledky jsou pochopitelně zaměřeny na plnění stavební smlouvy o dílo. Zásadní je v tomto směru ustanovení čl. 19 FIDIC, které definuje vyšší moc v čl. 19.1. takto:2
„Vyšší moc“ je v tomto článku výjimečná událost nebo okolnost:
a) kterou smluvní strana nemůže ovládat,
b) proti které tato smluvní strana nemohla učinit opatření před uzavřením smlouvy,
c) které se po jejím vzniku nemohla tato smluvní strana účelně vyhnout nebo ji překonat a
d) kterou nelze v podstatné míře přičíst druhé straně.
Vyšší moc může zahrnovat, ale neomezuje se na výjimečné události a okolnosti uvedené níže, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky a) až d):
i) válka, nepřátelské akty (ať už válka je, nebo není vyhlášena), invaze, činnost nepřátel ze zahraničí,
ii) rebelie, terorismus, revoluce, povstání, vojenský převrat, násilné převzetí moci a občanská válka,
iii) výtržnost, vzpoura nebo nepokoj vyvolaný jinými osobami, než jsou personál zhotovitele a ostatní zaměstnanci zhotovitele a podzhotovitelů,
iv) válečná munice, výbušný materiál, ionizující radiace a radioaktivní kontaminace mimo situace, kdy toto riziko náleží zhotoviteli, protože munici, výbušniny, radiaci a radioaktivitu použil nebo vyvolal,
v) přírodní katastrofy jako zemětřesení, hurikán, tajfun a vulkanická činnost.
Stejně jako v občanském zákoníku, ani v tomto ustanovení není mezi okolnostmi vyšší moci výslovně uvedena epidemie či pandemie. To však neznamená, že by se pandemie za vyšší moc nemohla považovat – výčet okolností vyšší moci obsažený v čl. 19.1 je totiž pouze demonstrativní. Má-li být pandemie považována za okolnost vyšší moci, musí však splňovat parametry uvedené v čl. 19.1, což znamená, že se musí mj. jednat o událost výjimečnou, proti které zároveň dotčená strana nemohla učinit opatření před uzavřením smlouvy. Pokud byla tedy smlouva uzavřena už v době probíhající pandemie, pak již nebude možné nastalou pandemii považovat za vyšší moc, protože neplnící strana mohla učinit opatření k odvrácení jejích důsledků před uzavřením smlouvy (třeba i tak, že si ve smlouvě vymíní možnost přerušení prací po dobu zákazu prací v důsledku pandemie).
Ve druhém vydání FIDIC Red Book z roku 2017 je ustanovení o vyšší moci obsaženo v článku 18 a ve výčtu okolností vyšší moci je doplněn i tento nový bod: „stávka nebo uzavření prostor (lockout), které se netýkají pouze personálu zhotovitele a jeho zaměstnanců a podzhotovitelů.“
Při uplatňování práv z vyšší moci podle pravidel FIDIC je třeba dodržovat lhůty zde uvedené. Při jejich dodržení bude platit následující:
Jestliže neplnící strana druhé straně do 14 dnů oznámila, že kvůli vyšší moci nebude moci plnit své závazky ze smlouvy, bude z plnění těchto závazků omluvena, tj. prakticky bude zproštěna povinnosti plnit. Zmíněná čtrnáctidenní lhůta začíná plynout ode dne, kdy se zhotovitel o okolnostech vyšší moci dozvěděl nebo dozvědět mohl. Toto zproštění se bude týkat zejména zhotovitelovy povinnosti provádět dílo (podrobněji viz čl. 19.2 FIDIC).
Na základě stejného ustanovení však okolnost vyšší moci nezprostí dotčenou stranu závazku zaplatit druhé straně podle smlouvy (k tomu viz opět čl. 19.2). Toto ustanovení směřuje primárně na platby objednatele za provádění díla zhotoviteli.
Podle čl. 19.4 má zhotovitel v důsledku vyšší moci právo na prodloužení doby pro dokončení díla (tzv. claim na čas) obecně vždy. Naproti tomu právo na zaplacení dodatečně vzniklých nákladů (tzv. claim na peníze) má zhotovitel podle čl. 19.4 jen u některých případů vyšší moci výslovně uvedených v čl. 19.1, mezi které pandemie nepatří.
Důležité je, aby zhotovitel při uplatňování svých nároků vyplývajících z okolností vyšší moci dodržel lhůty požadované v podmínkách FIDIC. Kromě již zmíněné čtrnáctidenní lhůty pro oznámení okolností vyšší moci je třeba, aby zhotovitel své případné nároky na prodloužení termínu dokončení nebo na zaplacení dodatečných nákladů oznámil správci stavby ve lhůtě 28 dnů ode dne, kdy se o okolnostech vyšší moci dozvěděl nebo dozvědět mohl (viz čl. 20.1 FIDIC).
Zhotovitel by mohl k ochraně a prosazování svých práv v souvislosti s okolností vyšší moci využít i další ustanovení podmínek FIDIC, jako zejména:
– Čl. 8.4 (Prodloužení doby pro dokončení): Podle zmíněného ustanovení má zhotovitel právo na prodloužení doby pro dokončení díla v důsledku nepředvídatelného nedostatku personálu a věcí určených pro dílo, který byl způsoben epidemií nebo zásahy veřejné moci; toto ustanovení tedy výslovně zmiňuje epidemii jako důvod pro tzv. claim na čas, avšak nárok na zvýšené platby zde již zmíněn není.
– Čl. 13.7 (Úpravy v důsledku změn legislativy): Podle tohoto ustanovení má zhotovitel právo na prodloužení doby pro provedení díla a zaplacení dodatečných nákladů, jestliže zpoždění s realizací stavby a dodatečné náklady vznikly v důsledku změn v právních předpisech. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s pandemií covidu-19 byla vydána celá řada restriktivních právních předpisů, v jejichž důsledku například nebylo možno cestovat či vykonávat určité činnosti, může být použitelné i ustanovení čl. 13.7 FIDIC.
Nemožnost plnění
Další mimořádná situace nastane, když nelze z nějakého důvodu provést stavbu, ohledně které již byla uzavřena smlouva o dílo. Občanský zákoník v takovém případě obecně hovoří o následné nemožnosti plnění, na kterou se vztahují tato ustanovení:
§ 2006
1) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.
2) Nemožnost plnění prokazuje dlužník.
§ 2007
Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká závazek jen co do této části.
§ 2008
Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas vyrozuměn.
Za dluh se v tomto případě považuje jakýkoliv závazek vyplývající ze smlouvy, takže například i závazek zhotovitele provést stavbu. Zhotovitel je tedy z hlediska těchto ustanovení v pozici dlužníka (jeho plnění v tomto případě spočívá ve zhotovení díla), která má něco splnit (provést stavbu). Pokud to není možné a zhotovitel chce být svého závazku zbaven, musí prokázat, že se provedení stavby stalo nemožným. Pak by jeho závazek ke zhotovení díla zanikl.
Dodatečná nemožnost plnění může být ve stavebnictví dvojího druhu:
a) Nemožnost právní – například pokud nebylo vydáno stavební povolení (ačkoliv to strany smlouvy očekávaly) nebo jestliže již pravomocné stavební povolení bylo následně zrušeno soudem. Bez pravomocného stavebního povolení pochopitelně nelze realizovat stavbu a tato nemožnost plnění je tedy absolutní.
b) Nemožnost stavebně-technická (dejme tomu geologického charakteru) – například požadovanou stavbu by nebylo vůbec možné provést kvůli neočekávaným vlastnostem podloží. U tohoto druhu nemožnosti plnění je ovšem vždy otázka, zda stavbu nejde provést vůbec, nebo ji provést lze, ale jinak a s většími náklady (k tomu viz dále).
Jak vyplývá z již citovaného ustanovení § 2006 odst. 1 OZ, plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Právě tato situace nastává u většiny stavebně-technických obtíží: vyskytne se problém, který stavbu činí obtížnější a nákladnější (například skála v podloží, nečekaně nestabilní podloží, špatný stav vnitřku rekonstruované budovy, vada projektové dokumentace), avšak tento stav lze s vynaložením určitého úsilí a vyšších nákladů překonat. Potom ale nelze hovořit o tom, že by nastala dodatečná nemožnost plnění ve smyslu výše uvedených ustanovení, protože tyto obtíže lze překonat. Podle § 2620 OZ odst. 1 OZ navíc platí, že je-li cena ujednána pevnou částkou nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel, ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Záleží samozřejmě na znění konkrétní smlouvy o dílo, ale zhotovitel se často dostane do situace, kdy dílo bude proveditelné obtížněji a s většími náklady a zhotovitel je bude povinen provést za dohodnutou cenu i přesto, že náklady na jeho provedení budou vyšší, než se očekávalo. Tím se dostáváme k problematice ceny víceprací, která ale není předmětem tohoto článku.3
Pokud je naproti tomu dodatečná nemožnost plnění právního charakteru, tak po dobu, kdy stavba není povolena, stavět skutečně nelze. I problémy způsobené nevydáním či následným zrušení však může stavebník v pokračujícím stavebním řízení odstranit. Pokud by se chtěl zhotovitel zbavit svého
závazku provést dílo v případě, kdy stále není k dispozici pravomocné stavební povolení (ačkoliv ho objednatel měl již dávno zajistit) a zhotovitel již nechce čekat na jeho vydání (například proto, že má možnost okamžitě zahájit práci na jiné stavbě), mohl by zhotovitel využít možností vyplývajících z ustanovení § 2591 OZ, neboť neposkytnutí pravomocného stavebního povolení by se v daném případě považovalo za nedostatečnou součinnost objednatele:
§ 2591
Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.
Nemožností plnění se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3334/2010 ze dne 25. 10. 2012, z něhož cituji: „Při dělení faktické nemožnosti na objektivní a na subjektivní se považuje plnění za objektivně nemožné, nelze-li plnit vůbec. … Nastanou-li tedy překážky splnění na straně dlužníka, je povinen zajistit, aby bylo plněno s využitím někoho jiného … Z uvedeného vyplývá, že tzv. hospodářská nemožnost plnění, kdy je možné splnit závazek jen za ztížených podmínek, s většími náklady (tj. náklady zvýšenými, nikoliv bez ohledu na náklady) nebo až po sjednaném čase (zejména lze-li důvodně očekávat, že závazek, který nelze splnit v době splatnosti, bude možno splnit později; v tomto případě jde jen o prodlení dlužníka), ani tzv. subjektivní nemožnost plnění (o niž podle
§ 352 odst. 1 obch. zák. nejde též v situaci, kdy lze závazek splnit pomocí jiné osoby), zánik obchodního závazku nepřivodí. Nemožnost plnění, má-li vést k zániku závazku, musí být objektivní, nezávislá na osobě nebo na vůli dlužníka. Závazek tak proto nezanikne pro nemožnost plnění, je-li dlužník například platebně nezpůsobilý, a to bez ohledu na to, zda si tuto platební nezpůsobilost přivodil zaviněně samotný dlužník či zda jde o následek jiné, dlužníkem nezaviněné okolnosti. … Neuhrazení dílčích faktur samo o sobě nemůže objektivně fyzicky způsobit nemožnost zhotovitelky plnit své závazky ze smlouvy o dílo.“
Z výše uvedeného rozhodnutí vyplývá, že před soudem neobstojí zhotovitelova námitka typu „Nemohl jsem včas dokončit stavbu, protože mi objednatel neplatil dílčí faktury“, a to zejména v situaci, kdy neplacení faktur mělo svůj oprávněný důvod. Neplacení faktur objednatelem samo o sobě nezprošťuje zhotovitele povinnosti k dokončení stavby za smlouvou stanovených podmínek. Zhotovitel tedy za dané situace nemůže prostě odejít ze stavby, jak se to mnohdy (zejména u menších staveb) děje. Pokud objednatel neplatí dílčí faktury, může se zhotovitel bránit například tím, že v souladu s ustanoveními smlouvy či zákona odstoupí od smlouvy (viz například § 2002 OZ). Teprve pak zanikne jeho povinnost provádět a dokončit dílo.
Kromě již popsaných případů nemožnosti plnění se ve stavebnictví občas setkávám i s tím, že zhotovitel nemůže dílo provést proto, že mu to objednatel znemožnil svévolným zásahem do jeho díla. Jedná se třeba o situaci, kdy objednatel nesouhlasí s tím, jak zhotovitel dílo provádí (či jak odstraňuje jeho vady), provede určitou část díla (či odstranění vady) sám, nebo si k tomu najme jinou osobu. K tomu dodávám, že pokud smlouva o dílo nestanoví jinak, rozhoduje o způsobu provádění díla (včetně způsobu provádění oprav) zhotovitel. To vyplývá z ustanovení § 2592 OZ: „Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí anebo bylo-li to ujednáno.“ Důsledkem citovaného ustanovení je, že pokud smlouva nestanoví něco jiného, rozhoduje zhotovitel i o tom, jakým způsobem se má odstranit vada díla. Jestliže objednatel během účinnosti smlouvy o dílo zasáhne do díla např. tak, že sám provede jeho opravu, znemožní tím zhotoviteli odstranění vady a tím pádem se zhotovitelovo plnění stane nemožným (přinejmenším pokud jde o povinnost odstranit tuto vadu). Právě popsanou situací se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 ze dne 29. 10. 2009, z něhož cituji: „Skutečnost, že žalovaná žalobci sdělila, že jeho přítomnost na předmětné stavbě je nežádoucí … a že nechala dílo dokončit třetí osobou, neměla za následek splnění závazku žalobce, nýbrž v důsledku této skutečnosti závazek zanikl pro dodatečnou nemožnost plnění (§ 352 a násl. obch. zák. ve spojení s § 575 obč. zák.). Povinnost žalobce provést dílo řádně tedy zanikla v okamžiku, kdy bylo dílo dokončeno třetí osobou, a to pro nemožnost plnění.“ K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3551/2009 ze dne 28. 1. 2010, ve kterém je uvedeno: „Nemožnost dílo dokončit může být totiž způsobena nejen vnějšími okolnostmi, ale i jednáním druhého účastníka závazkového vztahu, přičemž v této věci tím, že žalovaná k dokončení díla sjednala třetí subjekt, vytvořila podmínky, které fakticky žalobkyni zabránily v pracích na díle pokračovat.“
Předchozím dvěma judikátům je společný závěr, že pokud objednatel sjednal pro dokončení díla nového zhotovitele, resp. pokud objednatel zakázal původnímu zhotoviteli pokračovat ve výstavbě, stalo se splnění závazku ze smlouvy o dílo pro původního zhotovitele nemožným – nastala dodatečná nemožnost plnění. K tomu dodávám, že chce-li objednatel zajistit dokončení stavby jiným zhotovitelem, protože je s plněním dosavadního zhotovitele nespokojen, je třeba, aby od smlouvy o dílo odstoupil. Objednatelé tímto způsobem v praxi mnohdy nepostupují a zakážou zhotoviteli vstup na stavbu, aniž by měl tento krok nějaký právní podklad (tj. odstoupení od smlouvy). Takový postup však může mít pro objednatele negativní právní následky i přesto, že původní příčinou problému je porušování povinností na straně zhotovitele (typicky špatná kvalita jeho prací nebo prodlení s prováděním dílčích etap díla).
Na okraj k celé věci uvádím, že zhotovitel sice rozhoduje o způsobu odstraňování vady, avšak zároveň musí zvolit takový způsob opravy, který vede k jejímu definitivnímu odstranění. K tomu cituji z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2618/2016 ze 4. 1. 2017: „Odvolací soud správně uvedl, že je na zhotoviteli, jaký způsob opravy zvolí, musí však vždy postupovat tak, aby se vada již neopakovala.“
Závěrem
Ustanoveními o vyšší moci nebo o nemožnosti plnění se strany při jednání o smlouvě většinou moc nezabývají a často jsou na popud jedné ze stran ustanovení občanského zákoníku o těchto záležitostech ze smlouvy dokonce vypouštěna (obvykle v závěru smlouvy). Jak ukazují nedávné důsledky covidu a války na Ukrajině, okolnosti předpokládané v těchto ustanoveních však mohou nastat a mají pak fatální důsledky pro možnost dokončit dílo či alespoň dodržet jeho dohodnutou cenu a termín dokončení. Proto má smysl věnovat se při přípravě smlouvy o dílo i těmto záležitostem.
JOSEF ČERNOHLÁVEK
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 3/2025.
Dr. Josef Černohlávek (* 1970),
autor je advokát a rozhodce se specializací na stavební právo. Vystudoval Právnickou fakultu University Karlovy a advokátem se stal roku 1996. Od roku 1998 provozuje vlastní advokátní praxi v rámci advokátní kanceláře AK Ürge & Černohlávek. Tento článek vychází z autorových textů v knize Právní spory ve stavebnictví, jejíž 4. vydání vyšlo na podzim minulého roku.
Více na www.advokatcernohlavek.cz.
POZNÁMKY
1 Ustanovení § 2620 odst. 2 OZ zní takto: „Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.“
2 V tomto článku vycházíme ze zaužívané varianty Red Book Conditions of Contract for Construction z roku 1999. Existuje však i druhé vydání z roku 2017.
3 Tímto tématem jsem se zabýval v článku Vícepráce ve stavebnictví z pohledu soudní praxe, který byl uveřejněn v čl. 5/2023 tohoto časopisu.
Nejnovější komentáře