Zděné stavby versus dřevostavby

Ekologie jednotlivých stavebních technologií bývá někdy interpretována bez širšího kontextu a hlubších odborných znalostí. Snadno tak mohou vzniknout zkratkovité a nepřesné závěry opírající se jen o selektivní výhody základních výrobních surovin. Typickým příkladem je srovnání cihly a domů na bázi dřeva.

„Surovinová politika pro dřevo“
Ministerstvo průmyslu a obchodu chápe dřevo jako strategickou surovinu a aktivně se podílelo na zpracování Surovinové politiky pro dřevo, jako úkol vytyčený vládou ČR. Tvorba surovinové politiky pro dřevo probíhala pod záštitou Ministerstva zemědělství v rámci stálé pracovní skupiny, která byla vytvořena také ve spolupráci se subjekty z lesnicko-dřevařského sektoru. Dílčí jednání probíhala na půdě Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze.

Celou zprávu najdete na stránkách MPO:

Požadavky na materiály ve stavebnictví se mění. Pro přechod na cirkulární ekonomiku se důležitým měřítkem hodnocení stává udržitelnost a recyklovatelnost. Velké požadavky se kladou i na zastoupení obnovitelných zdrojů. V rámci současných evropských trendů zaměřených na snižování emisí oxidu uhličitého je na našem trhu v současné době dřevo prezentováno jako ideální kandidát pro zajištění udržitelné výstavby – jako konkurence tradičních materiálů s obrovskou uhlíkovou stopou. Je dřevo opravdu ekologickým favoritem? Jaké jsou skutečné dopady stavby z cihel na životní prostředí v porovnání s jinými stavebními materiály?

Vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení zavázala zpracovat surovinovou politiku pro dřevo s cílem vytvořit podmínky pro zvyšování přidané hodnoty českého dřeva a jeho vyššího využití. Proto na svém zasedání dne 26. června 2024 schválila Surovinovou politiku pro dřevo.

Dokument připravilo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Surovinová politika pro dřevo navazuje na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, a to v oblasti zpracování a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny. Stanovuje dřevo jako strategickou komoditu, která je trvale obnovitelná a v době měnícího se klimatu významně přispívá ke zmírňování negativních dopadů vlivem dlouhodobého ukládání atmosférického uhlíku.

Výrobci ale chtějí férové podmínky pro všechny stavební materiály. Zásadní je podpora surovinové politiky, která nebude favorizovat krátkodobě jeden druh stavebního materiálu, ale bude přirozeně preferovat to nejvhodnější materiálové a konstrukční řešení. Každá stavba vyžaduje individuální přístup. Proto na strategický dokument s názvem „Surovinová politika pro dřevo“ reaguje skupina výrobců zdicích materiálů zastoupená společnostmi HELUZ cihlářský průmysl, a. s., PORFIX CZ, a. s., Wienerberger, s. r. o., a Xella CZ, s. r. o. K žádosti o zvážení revize Surovinové politiky pro dřevo, kterou skupina zaslala Ministerstvu obchodu a průmyslu, Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu financí, v přílohách přikládá několik studií, které prokazují, že ke zvýhodnění dřevostaveb neexistuje žádný důvod. Studie jsou založeny na ověřených údajích, standardních výpočtech a metodách. Na jejich základě výrobci zdicích materiálů dokazují, že zděné stavby z cihel či pórobetonu jsou z pohledu dopadů na životní prostředí přinejmenším srovnatelné s dřevostavbami, resp. v delším časovém horizontu (který se u zděných staveb s ohledem na jejich delší životnost předpokládá) dokonce vykazují lepší výsledky. Sledovaného cíle v podobě ochrany životního prostředí, resp. boje s klimatickou změnou a s tím související snahy o dosažení úspor energií a snížení emisí oxidu uhličitého lze proto dosáhnout i jinými způsoby.

Posouzení životního cyklu dřevostavby a cihlového domu

• Studie porovnává environmentální dopady RD dřevostavby a cihlového RD s ohledem na jejich celý životní cyklus. Metodou posuzování životního cyklu (LifeCycleAssessment – LCA).
• Rozdíl mezi environmentálními dopady životního cyklu dřevostavby a cihlového domu není významný.
• Ve fázi výstavby budov vykazuje cihlový dům vyšší uhlíkovou stopu než dřevostavba. Pokud přiřadíme dopady i z demolice stavby, dopady se vyrovnají.
• Dominantní roli mají tepelněizolační vlastnosti obálky budov. Celkové výsledky environmentálních dopadů při 50letém životním cyklu zásadním způsobem ovlivňuje stadium užití budovy (vytápění), nikoli to, zda je obálka domu cihlová stavba, nebo dřevostavba.
• Při 50letém životním cyklu má dřevostavba oproti cihlovému domu větší environmentální dopady. Ovšem zde je to ovlivněno horší obálkou budovy.
• Studie srovnává rozdílné obálky budov (U_em = 0,27 W/m²K vs. 0,26 W/m²K, o 15 % větší energetická potřeba na vytápění u dřevostavby), což se v 50letém cyklu projeví a ovlivní výsledky dopadů.
• Enviromentální dopad budov je srovnatelný.

Cihlářský svaz Čech a Moravy si v roce 2018 nechal na Fakultě technologie ochrany prostředí VŠCHT vypracovat porovnávací studii environmentálních dopadů rodinného domu dřevostavby a cihlového domu s ohledem na jejich celý životní cyklus. Ke srovnání byla použita metoda posuzování životního cyklu LCA produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí. Metoda LCA se provádí dle ČSN EN ISO 140401 a ČSN EN ISO 140442, jedná se tedy o robustní a transparentní nástroj kvantifikace konkrétních environmentálních dopadů svázaných s jednotlivými vstupními i výstupními materiály a energiemi. Autory studie jsou doc. Ing. Vladimír Kočí, PhD., MBA, a Bc. Juraj Petrík.

Kompletní studii najdete na stránkách Cihlářského svazu Čech a Moravy:

Stanovisko skupiny výrobců zdicích materiálů k „Surovinové politice pro dřevo“:
V dřevostavbách je málo dřeva
Typy dřevostaveb

• Až 84,45 % tzv. dřevostaveb je podle údajů statistického úřadu ze skeletové konstrukce s malým podílem dřeva. Na této úrovni se lehké skelety pohybují stabilně posledních 6 let.
• V obvodové stěně z lehké skeletové (rámové) konstrukce je dřevo jako nosný prvek zastoupeno jen 4–5 %, při použití desek na bázi dřeva namísto sádrokartonu se objem dřeva může zvýšit na 10 %.
• Celkově tvoří dřevo v mixu dřevostaveb (počty typů domů podle údajů statistického úřadu) v průměru okolo 15 % všech konstrukcí.
• Zděný dům s klasickou dřevěnou střechou (nejběžnější kombinace), dřevěnými podlahami a částí tepelné izolace na bázi dřeva nebo izolací na dřevěném roštu má větší podíl dřeva než dřevostavba z lehké rámové konstrukce opláštěné sádrokartonem, izolacemi na bázi minerálních vláken a EPS a s laminátovými podlahami.
• Je ke zvážení, jak do procentuálního zastoupení dřeva ve stavbě počítat objem nebo váhu výrobků s obsahem dřeva (dřevovláknité izolace, OSB desky, podlahy s podílem dřeva, …), neboť tyto výrobky mají zcela jinou uhlíkovou stopu než konstrukční dřevo.

Jak snižuje dřevo emise CO₂

• Dřevo v průběhu svého růstu absorbuje do své struktury CO₂ ve formě uhlíku.
• Uhlík tvoří cca 50 % dřevní hmoty, to odpovídá v průměru ekvivalentu 765 kg CO₂ na m³.
• Můžeme říci, že dřevěné výrobky v průběhu doby své existence snížily množství CO₂ v atmosféře o 765 kg.

Co se neříká

• Před tím, než se dřevo dostane na stavbu, se musí vícenásobně řezat, přepravovat, sušit a jinak upravovat, čili je produkován CO₂. Významná část stromu, která zůstane na místě těžby nebo se oddělí při formátování, se rozloží nebo spálí, čili uvolní CO₂. Z toho vyplývá, že absorbované množství CO₂ musíme při objektivním výpočtu snížit o množství spojená s přípravou dřeva pro stavební použití.
• Dřevo po skončení životního cyklu (biologicky se rozloží, spálí se) uvolní všechen vázaný CO₂, jde tedy jen o časové oddálení vzniku emisí.
• Aby byly výrobky ze dřeva skutečně uhlíkově neutrální, musí se pohlcování uhlíku rostoucími lesy rovnat emisím uhlíku ze změn využívání půdy, lesního hospodářství, odlesňování, dopravy, zpracování a případného spalování anebo degradace dřevní hmoty.
• Za teoretického předpokladu, že všechny výrobky z vytěženého dřeva ve stavebnictví pocházejí z udržitelného lesního hospodářství (aktuálně nereálné) a že všechno ukládání uhlíku je trvalé (nereálné), potom mohou tyto výrobky přispět k úsilí o snížení emisí skleníkových plynů v celosvětovém měřítku o 0,8 %.

Ekologický dopad různých typů výstavby

• Ekologické nebo nízkoenergetické stavby není možné ztotožňovat výhradně s dřevostavbami.
• Rozhodování o dopadu stavby na životní prostředí musí být na základě posuzování celého životního cyklu, a nejen na jednom parametru nebo na marketingových zjednodušeních (hodnocení staveb musí být vícehlediskové – uhlíková stopa, úbytek surovin, acidifikace, eutrofizace, humánní toxicita, úbytek stratosférického ozónu, tvorba fotooxidantů, sladkovodní a terestrická ekotoxicita).
• Rozdíl mezi enviromentálními vlivy životního cyklu dřevostavby a zděného domu není významný (tvrzení Listu NSC 4.0 ministrovi pro místní rozvoj a dokumentu Implementace hodnocení GWP v podmínkách ČR). Výsledky několika studií* ukazují velmi podobné hodnoty pro oba typy výstavby s rozdílem méně než 10 % (jednou ve prospěch jednoho, jednou ve prospěch druhého).
• Fáze užívání budovy je největším emitorem CO₂ v celém životním cyklu stavby. Tato fáze se podílí na uhlíkové stopě stavby cca 90 %. Výstavba a demolice (recyklace) staveb tvoří zhruba 10 % uhlíkové stopy, proto je snižování energetické náročnosti budovy daleko rozhodnější než jejich materiálová základna.
• Výroba zdicích materiálů a betonu má velký potenciál ke snižování emisí CO₂. Posuzovat je jako neměnné velké producenty emisí s promítáním dnešních parametrů do budoucnosti a na základě toho uměle zhoršovat jejich konkurenceschopnost je velmi krátkozraké.

Komentář Karla Jeřábka, generálního ředitele společnosti Wienerberger

Adorace dřeva nezajistí dostupné bydlení.
Výrobci chtějí férové podmínky pro všechny stavební materiály
Od poloviny loňského roku se diskuse o udržitelnosti stavebních materiálů strhává k pozvolnému, zato viditelnému protěžování jednoho stavebního materiálu na úkor ostatních. Česká Surovinová politika pro dřevo definuje cíl navýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 % do roku 2035 a zjednodušit požární pravidla pro výškové stavby ze dřeva. A to i přesto, že zkušenosti nejen z ČR, ale i zahraničí ukazují, že dřevostavby často vycházejí dráž než stejné stavby z tradičních materiálů.
Než se začneme inspirovat zahraničními modely, které zdejší ministerstva chtějí následovat, zaměřme se na to, co dává smysl v kontextu České republiky. Ta se dlouhodobě potýká s nedostupným bydlením a věřím, že naším společným cílem je najít cestu z bytové krize. Řešením by mohlo být zavedení Státní surovinové politiky s pragmaticky nastavenými cíli, která podpoří dostupnost stavebních materiálů splňující podmínky udržitelné výstavby a umožní dynamický rozvoj stavebnictví.

Není tedy na místě chránit zájmy jednoho odvětví, byť je důležité podporovat české lesy, ale naopak snažit se nastavit férové podmínky pro všechny stavební materiály. Pokud totiž stát nepodporuje vyvážený přístup a jednostranně upřednostňuje jeden materiál, nejde o spravedlivou regulaci, ale o deformaci trhu. Takový přístup nepřináší řešení, ale naopak vytváří nové problémy – omezuje trh, zvyšuje ceny stavebních materiálů a zpomaluje výstavbu v důsledku dlouhodobé nerovnováhy v dostupnosti surovin.
Pokud Státní surovinová politika na stavebním trhu zajistí dostatek a dostupnost materiálů v takovém objemu, který by zajistil podporu při budování dostupného bydlení, a zároveň zajistí stabilní tržní prostředí, aby nejen výrobci stavebních materiálů v důsledku některých rozhodnutí nelítali, tak jako dnes, ode zdi ke zdi, společně s urychlením stavebního řízení se jedná o jedinou cestu k tomu, aby se bydlení v České republice stalo dostupnějším.
Pokud ministerstva skutečně podporují udržitelnou výstavbu, musí zohlednit výsledky analýz vlivu stavebních materiálů na životní prostředí. Ty jednoznačně ukazují, že materiály je nutné porovnávat v celém jejich životním cyklu, tedy od vzniku až po likvidaci – „from cradle to grave“. Studie renomovaných odborníků v ČR, jako jsou například ČVUT UCEEB nebo VŠCHT, jasně dokazují, že zásadní je provoz budov, životnost stavebních materiálů, a jak snadno jsme schopni budovy rekonstruovat.
Proto je pro udržitelné stavebnictví tím nejzásadnějším argumentem životnost a trvanlivost stavebních materiálů. Výrobci deklarují udržitelnost svých materiálů prostřednictvím environmentálního prohlášení o produktu (EPD), které slouží jako zásadní kritérium při environmentálním hodnocení materiálů pro konstrukci budov. V České republice však výrobci dřevostaveb EPD pro své použité materiály, ze kterých jsou konstruovány, k dispozici nemají, zatímco u cihel transparentní EPD najdeme s deklarovanou životností 150 let. Ta je výsledkem precizního a kvalitního zpracování už na počátku jejich životního cyklu během výroby.
Pokud by výrobci cihel vyráběli materiály se srovnatelně krátkou životností, jako se odhaduje u dřevostaveb, z krátkodobého obchodního hlediska by to bylo výhodné – znamenalo by to opakovaný odbyt. Výrobci materiálů s nižší životností totiž mohou spoléhat na častější obměnu a vyšší spotřebu, což však jde proti principům udržitelnosti. Pokud se takové materiály musí v horizontu 150 let několikrát nahrazovat, znamená to opakovanou výrobu, renovaci, transport a instalaci, což celkovou uhlíkovou stopu stavby dramaticky zvyšuje.
Závěrem lze říct, že skutečně udržitelné materiá­ly jsou ty, které obstojí ve zkoušce času, snižují celkové náklady na stavebnictví, omezují environmentální dopady a přispívají ke stabilnějšímu trhu s bydlením. Proto je zásadní podporovat surovinovou politiku, která nebude favorizovat krátkodobě jeden druh stavebního materiálu, ale bude přirozeně preferovat to nejvhodnější materiálové a konstrukční řešení, protože každá stavba vyžaduje individuální přístup. Nestačí se ohánět obnovitelností, když výsledkem jsou stavby s nižší životností a vyššími náklady na údržbu. Pokud má být cílem dostupné a udržitelné bydlení, zásadní je posuzovat materiálové varianty na základě celého životního cyklu a hodnocení by nemělo zahrnovat pouze uhlíkovou stopu, ale také pořizovací a provozní náklady.

Životnost a možnosti recyklace

• Významným faktorem udržitelnosti je předpokládaná životnost stavby, tedy doba, v jejímž průběhu bude stavba plně využitelná s minimálními nároky na přestavbu a údržbu a nebude nutné stavbu nahradit stavbou novou.
• Zděné konstrukce mají průměrnou životnost až 100 let, přičemž pravidelnou údržbou se tato doba prodlužuje. Porovnávání životního cyklu staveb se zpracovává podle norem na
  50 let. Při posuzování na delší období se úměrně zvyšuje rozdíl v celkových enviromentálních dopadech ve prospěch zděných domů oproti dřevostavbě.
• Zděné budovy jsou obecně považovány úvěrovými institucemi, makléři a znalci za hodnotné bez speciálního dokazování.
• Zděné stavby jsou velmi robustní po delší dobu a vyžadují jen malou údržbu, což má příznivý dopad na jejich celkovou uhlíkovou stopu.
• Zdivo je ve vysoké míře recyklovatelné. Při recyklaci se z něho neuvolňuje CO₂, naopak některé materiály dokonce vážou do své struktury značné množství CO₂. Podle německé statistiky vzniká na konci životního cyklu u zděných staveb o 27 až 47 % méně emisí než u dřevostaveb.

Nutnost adaptace a odolnost staveb

• Klimatické změny jsou realitou a mají potenciál zintenzivňovat se. Následkem toho se musíme adaptovat. Ve stavebnictví to představuje úkol, jak učinit budovy lépe vzdorující vyšším teplotám v létě, větší intenzitě dešťů a záplavám, častějším prudkým vichřicím, nebo dokonce tornádům, ale také invazivnímu hmyzu a větší četnosti požárů v důsledku sucha.
• Odolnost vůči vyšším teplotám a akumulační vlastnosti: Těžké stěny mnohem lépe zamezují přehřívání budovy než lehký dřevěný skelet. Akumulace je výhodná i v přechodných obdobích a v zimě a dokáže snížit potřebu energie na vytápění ve zděných stavbách o 6,5 % až 8,5 % oproti referenčním dřevostavbám.
• Odolnost proti vodě: V případě poškození vodou v průběhu výstavby a/nebo fázi užívání existují dobrá technická řešení na vysoušení zděných stěn bez toho, že by došlo k trvalému poškození materiálu a konstrukce. U dřevostavby, kde většinu konstrukce tvoří tepelná izolace, to je mnohem problematičtější.
• Odolnost vůči větru: Zděné konstrukce v kombinaci se železobetonovými prvky jsou stabilní a odolné vůči zatížení větrem. Lehké konstrukce ze své podstaty hůře vzdorují větru.
• Odolnost proti škůdcům: Zdivo nevyžaduje další ošetření proti hnilobě a hmyzu. Dřevo je biodegradovatelný materiál. Lze jej velmi účinně chránit proti vlhkosti i škůdcům, ale jsou s tím spojeny náklady, materiál a energie, které se promítnou do emisí a chemizace prostředí.
• Protipožární vlastnosti: Zdicí stavební materiály jsou nehořlavé a zabraňují šíření požárů. Můžeme se tak spolehnout na jejich bezpečnost. Dřevo je hořlavý materiál a je nutno chránit jej před účinky požáru různými prostředky.

Závěr

Studie z České republiky a ze zahraničí ukazují, že srovnatelné stavby mají z hlediska udržitelnosti přibližně stejné hodnocení a rozdíly způsobují více odlišnosti v návrhu, počet podlaží, typologie a technické vybavení než materiálová báze staveb. Pro stanovování povinného použití podílu dřeva není reálný ekologický a ani ekonomický důvod a ani jednoznačná metodika pro stanovení podílu dřeva v budovách.

Není tedy důvod upřednostňovat státními nařízeními a dotacemi pouze tzv. dřevostavby.
Rozhodování o dopadu stavby na životní prostředí musí vznikat na základě posuzování celého životního cyklu, a nejen na jednom parametru nebo na marketingových zjednodušeních.

Cíle ekologické výstavby s nízkou spotřebou energie a minimalizováním emisí CO₂ mohou splňovat a splňují budovy s různou materiálovou základnou, a proto považujeme materiál „Surovinová politika pro dřevo“ za nekoncepční, neúplný a vědecky nepodložený.

Na otázky redakce odpovídal Ing. Jan Smola, MBA – CEO HELUZ GROUP

Posuzování vlivu výrobků na životní prostředí je stále více diskutovaným tématem. Udržitelnost a recyklovatelnost jsou v současné době důležitými měřítky hodnocení. Stejně tak i obnovitelné zdroje. Jak splňují výrobky z cihel tato kritéria?
Naše cihelné výrobky tato kritéria splňují lépe než mnohé jiné varianty. Pokud se bavíme o udržitelnosti a vlivu na životní prostředí, je nezbytné zvážit i životnost jednotlivých variant. Moderní cihly vydrží bez problémů po celé generace a přitom si stále zachovávají své vlastnosti, není tedy třeba domy z cihel nákladně rekonstruovat nebo stavět znovu již po několika desítkách let. Například naše společnost HELUZ poskytuje záruku na své výrobky v trvání 148 let, jejich životnost je pak mnohem delší. Je tedy zřejmé, že je mnohem udržitelnější postavit dům z materiálu, který bude bez problémů sloužit, zatímco například dřevostavba s lehkou rámovou konstrukcí je již po několika desítkách let za svou životností. Jako názorný příklad bych uvedl použití porcelánového talíře a kovového příboru ve srovnání s jednorázovým nádobím. Studie životního cyklu LCA jednoznačně dokládají, že výrobky s delší životností mají mnohem menší dopad na životní prostředí než ty jednorázové. O komfortu stolování s porcelánovým nebo jednorázovým nádobím se může přesvědčit každý sám.
Současně, pokud hovoříme o udržitelnosti, musíme zvažovat nejen ekologická, ale i ekonomická a sociální témata. Je přeci velký rozdíl, jestli vložím své úspory do něčeho, co vydrží a bude fungovat 50, 100 nebo 200 let. A i když asi nebudu ve svém domě žít 200 let, mám jistotu, že jej ve stáří mohu výhodně prodat a získat tak prostředky, které mi zpříjemní stáří.

Z výsledků porovnávací studie environmentálních dopadů rodinného domu dřevostavby a cihlového domu s ohledem na jejich celý životní cyklus, kterou si v roce v roce 2018 nechal na Fakultě technologie ochrany prostředí VŠCHT vypracovat Cihlářský svaz Čech a Moravy, vyplývá, že rozdíl mezi environmentálními dopady životního cyklu dřevostavby a cihlového domu není významný. Studie porovnávala dřevostavbu (rodinný dům KUBIS 631 1/25°+1) s rodinným domem „HELUZ“ se stejnými dispozičními i provozními parametry. Použitým materiálem byly cihly HELUZ Family 2in1. Jaká byla kritéria výběru materiálu pro porovnávaný dům, byl by vybrán i nyní?
Ano, pokud bychom srovnávali stejnou dřevostavbu, byl by vybrán stejný materiál HELUZ. Při výběru byl kladen důraz na to, aby oba domy měly ve všech parametrech co nejpodobnější vlastnosti, a to bez nutnosti dodatečně zateplovat cihelnou konstrukci. Dlouhodobě prosazujeme variantu jednovrstvé konstrukce, protože dodatečné zateplení nemá takovou životnost jako cihla samotná a současně má nižší mechanickou odolnost, neumožňuje difuzi vodních par, většinou má horší požární odolnost atd.
Vámi zmíněná studie jednoznačně prokázala, že z hlediska dopadu na životní prostředí je na tom zděná stavba lépe, protože malý rozdíl v CO2 stopy na začátku je během několika málo let kompenzován nižší spotřebou energie při samotném užívání stavby. Z pohledu celého životního cyklu má totiž výstavba samotná asi jen 10% podíl na celkových emisích a naprosto zásadní jsou pak emise spojené s užíváním stavby a její životností. Dovolím si ještě podotknout, že zatímco keramická cihla je snadno recyklovatelná a při demolici již neuvolňuje žádné emise CO2, u dřeva je tomu přesně naopak. Pokud dřevo ztrouchniví nebo shoří, uvolní veškeré v sobě uložené CO2 zpět do atmosféry.

Na strategický dokument s názvem „Surovinová politika pro dřevo“ reagovala skupina výrobců zdicích materiálů zastoupená společnostmi HELUZ cihlářský průmysl, a. s., PORFIX CZ, a. s., Wienerberger, s. r. o., a Xella CZ, s. r. o., zasláním žádosti o její revizi.
Ing. Eduard Muřický, vrchní ředitel sekce Ministerstva průmyslu a obchodu, v odpovědi na tuto žádost píše, že „podpora dřevostaveb není zaměřena proti tradičním stavebním materiálům, ale na diverzifikaci a udržitelnost stavebního průmyslu“. Ministr zemědělství Mgr. Marek Výborný ve své odpovědi mimo jiné uvádí: „Surovinová politika pro dřevo vznikla na základě Programového prohlášení vlády České republiky, ve kterém vláda deklarovala závazek, že podpoří dřevo jako obnovitelný materiál ve stavebnictví. Záměrem Surovinové politiky pro dřevo proto není konkurenčně znevýhodnit výrobce jiných stavebních materiálů, nýbrž podpořit využívání dřeva jako materiálu relativně rovnocenného ostatním stavebním materiálům, jehož přidanou hodnotou dále je, že je produkovaný z tuzemských přírodních obnovitelných zdrojů.“
Jak podle vašeho názoru ovlivňuje Státní surovinová politika pro dřevo výrobce cihel?
Mají skutečně všichni výrobci stavebních materiálů férové podmínky?
Děkuji za otázku, ale popravdě moc nevím, jak na ni odpovědět. Podívám-li se na odpověď pana ministra Výborného, tak mi ta věta vůbec nedává smysl. Je přeci logické, že pokud někoho podpořím, tak tím nutně jiného, na stále stejném trhu, znevýhodním. Abych byl dobře pochopen, vůbec nezpochybňuji větší využití dřeva ve stavebnictví, naopak, ani náš obor se bez dřeva neobejde a ve zděných domech je dřevo vítáno zejména pro krovy, interiérové podlahy, nábytek, fasádní obklady apod. Problém tzv. Surovinové politiky pro dřevo spatřujeme v tom, že vychází z ničím nepodložených závěrů, nedefinuje, co to dřevostavba vlastně je, tedy jaký podíl dřeva by v domě, který chceme prohlásit za dřevostavbu, měl být apod. Naše skupina výrobců zdicích materiálů se na to jednotlivá ministerstva snažila upozornit a poskytnout ověřené argumenty tak, aby výsledkem bylo skutečně větší využití dřeva jako stavebního materiálu. Využití dřeva tam, kde to dává smysl a současně má dřevo vysokou přidanou hodnotu. Také se nerad dívám na to, že dřevo z našich lesů vyvážíme, veškerá přidaná hodnota je realizována za hranicemi a my pak hotové výrobky zase nakupujeme.
Problém je v tom, že materiál, který vláda schválila, povede k podpoře tzv. dřevostaveb, kde podíl dřeva je jen asi 5–15 % a zbytek tvoří různé izolace, polystyreny, sádrokartony atd., mimochodem materiály, které z velké části dovážíme. Aktuální situace je bohužel taková, že právě těchto „dřevostaveb bez obsahu dřeva“ je u nás naprostá většina. Tak toto mi opravdu smysl nedává a jsem přesvědčen, že pokud chce vláda skutečně podpořit využití dřeva ve stavebnictví, měla by především stanovit, co je a co není dřevostavba, jaký podíl dřeva by měl v takové budově minimálně být, jakou by měla mít životnost a ostatní parametry. Až pak bychom dosáhli toho, aby se dřevostavby stavěly ze dřeva, neměly místo dřevěné podlahy lino, plastová okna a aby to dřevo v domě bylo vidět a cítit.

HELUZ cihlářský průmysl, a. s.,
PORFIX CZ, a. s.,
Wienerberger, s. r. o.,
Xella CZ, s. r. o.

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 3/2025.