Kritéria hodnocení kvality

Dobré sídlo je sídlo bohatě strukturované, mnohovrstevnaté. Nelze stanovit, co je onou univerzální kvalitou, a je omylem funkcionalistického urbanismu, že převzal argumentaci formálních, převážně hygienických parametrů.
Každé místo může být přitažlivé, byť jen pro někoho a v určitou dobu, což však nikdy nelze odhadnout předem. Záleží vždy na konkrétním návrhu a jeho realizaci a na okolnostech v proudu času. V podvědomí architekta by měl být imperativ, že každé místo má tvořit jako místo obytné.

(Jan Jehlík 2016)¹

Jak tedy vytvořit dobré místo, které je přitažlivé a obytné? Jak dostát Vitruviovým nárokům na kvalitní architekturu: firmitas, utilitas, venustas?² A jsou vlastně tyto nároky po dvou tisících letech stále platné?

Co je kvalita

Kvalita vystavěného prostředí se stala v posledním desetiletí fenoménem a předmětem vědeckých výzkumů. V globálním světě, charakteristickém tekutostí a rychlou proměnlivostí všeho okolo nás, najednou přestala být kvalita prostředí samozřejmou jistotou, zděděnou po předchozích generacích. Do centra pozornosti se dostávají otázky, jak stávající kvalitu udržet, jak ji rozvíjet a zvyšovat. S tím je nedílně spojena otázka, jak vůbec kvalitu vystavěného prostředí hodnotit.

Úskalí kvalitativního hodnocení něčeho tak proměnlivého a nutně subjektivně vnímaného, jako je prostředí, které nás obklopuje, které vytváříme a které zpětně utváří nás, jsme nastínili v Materiálech pro stavbu 1/2025.³ V druhém letošním čísle Materiálů jsme se zabývali nástroji, které máme pro vytváření kvalitního vystavěného prostředí, nebo též kvalitní stavební kultury, v naší zemi k dispozici.⁴ Nyní se podíváme na možnosti posuzování a hodnocení kvality.

Z úvodního citátu Jana Jehlíka je zřejmé, že hodnocení je potřeba vždy vztáhnout ke konkrétnímu místu v konkrétním čase. Jehlík dále říká, že kvalita místa je vždy strukturovaná a mnohovrstevnatá. Není jen pouhým souhrnem naplnění vybraných kvantitativních parametrů. Důkazem je dosavadní víra ve funkcionalistický urbanismus reprezentovaný Athénskou chartou – víra, která pomohla zničit města.⁵
Vraťme se ještě na chvilku k Vitruviovi. Dnešní doba vytvořila novou triádu nároků na vystavěné prostředí: nazývá ji udržitelnost a obvykle se prezentuje jako průnik kritérií ve třech oblastech: ekonomické, ekologické a sociální. Triáda udržitelnosti se používá v různých obměnách a doplněních podle důrazu, který je v daném kontextu použití upřednostňován.⁶

Hledání objektivních kritérií

Je možné formulovat objektivní kritéria pro kvalitativní hodnocení vystavěného prostředí? Jak jsme si stručně ukázali výše, způsobů hodnocení kvality je více a obvykle se zaměřují jen na některé vybrané aspekty nebo parametry. Dnes poněkud nadužívaná udržitelnost a z ní odvozené systémy certifikací vlastně neobsahují fenomén kvality vůbec. Je možné nastolit hypotézu, že z hlediska hodnocení kvality prostředí jde v případě udržitelnosti o podobnou víru, jakou byla víra v Athénskou chartu. Nástroj Evropské unie k naplňování politiky GreenDeal, zvaný Nový evropský Bauhaus, se snaží tento deficit korigovat zavedením „dimenze“ kvalita výsledku, neříká však, co konkrétně má být tou kvalitou a jak ji chce hodnotit. Z definice základních hodnot Nového evropského Bauhausu je zřejmé, že jde opět o variantní seskupení triády udržitelnosti, a Vitruviova venustas nám zde znovu uniká, anebo je redukována na naplnění ostatních uvedených parametrů. Ostatně samotná snaha o nastolení „nové estetiky“ dostatečně napovídá, o co ve skutečnosti jde.

V prvním článku série jsme zmínili strategické dokumenty Politiky architektury (Architecture Policy), používané v německy mluvících zemích v rozšířeném kontextu pod názvem Baukultur. Jde většinou o obecně srozumitelné publikace, ve kterých některé evropské země a jejich metropolitní regiony pragmaticky formulují své vize a strategie rozvoje vystavěného prostředí.⁷ Politiky architektury / Baukultur jsou již několik desetiletí předmětem mezinárodní spolupráce, kvalitativním skokem na poli obecného výzkumu se však stalo teprve vydání Davoské deklarace a nastartování Davoského procesu.⁸ V roce 2021 byla v rámci Davoského procesu publikována metoda hodnocení kvality stavební kultury.⁹
Davoský systém hodnocení kvality stavební kultury prošel recenzí na mezinárodní úrovni a byl souběžně testován v reálných podmínkách případových studií na různých typech míst v různých zemích Evropy. Podle analýzy, která je součástí tohoto dokumentu, v současnosti neexistuje jiná metoda posuzování kvality daného místa, která by k hodnocení přistupovala z komplexního hlediska stavební kultury. Existující nástroje jsou buď formulovány příliš abstraktně, anebo nepokrývají celý komplex Baukultur a dotýkají se vždy jen některých dílčích aspektů stavební kultury.¹⁰

Osm kritérií kvalitní stavební kultury

Davoský systém hodnocení kvality nabízí holistický přístup k posuzování konceptu kvalitní stavební kultury, strukturovaný do více vrstev. Jeho osm kritérií hodnocení vychází z Davoské deklarace a má za cíl umožnit komplexní posouzení kvality v těchto oblastech:
– Veřejná správa
– Funkčnost
– Životní prostředí
– Ekonomika
– Různorodost
– Kontext
– Smysl pro místo
– Krása

Kritéria jsou definována tak, aby v hodnocení komplexně postihla mnohovrstevnaté aspekty kvality posuzovaného místa. Jsou vysvětlena pomocí principů, upřesňujících obsah daného kritéria a způsob jeho využití z pohledu zachování a rozvíjení kvality posuzovaného místa. Všechna kritéria jsou vzájemně propojena a v jejich obsahu existují tematické překryvy. Jsou stejně důležitá, ale mohou být vážena různě s ohledem na specifičnost každého místa. Pro detailní posuzování je poskytnuta sada otázek a možných ukazatelů.

Zastavme se u první oblasti, veřejné správy. Jak jsme si ukázali v předchozích článcích, je kvalita vystavěného prostředí silně ovlivněna rozhodováním veřejné správy. Nástroje správy, které má obvykle veřejná správa k dispozici, mohou být formální a neformální.¹¹ Formální nástroje mají charakter „tvrdé moci“, jde zejména o zákony, normy, předpisy a povolovací postupy, týkající se plánovacích a stavebních činností. Neformální nástroje jsou neregulační a využívají působení „měkké moci“. Jsou to například manuály a standardy pro vystavěné prostředí, výběr návrhů prostřednictvím soutěží, peer review hodnocení, poradní sbory pro kvalitu vystavěného prostředí,¹² centra architektury, vzdělávací iniciativy, zvyšující povědomí o kvalitě vystavěného prostředí mezi širokou veřejností, finanční pobídky pro ochranu, údržbu a tvorbu míst s vysoce kvalitní stavební kulturou a podobně.
Kritéria hodnocení kvality podle Davoského systému se dotýkají jak formálních, tak neformálních nástrojů správy území. Nejsou redukovatelné pouze na regulativní nebo neregulativní aspekty veřejné správy. Davoský systém definuje veřejnou správu jako jedno z kritérií, které zároveň v dalších kritériích doplňuje a přesahuje. Reaguje tím na současné poznatky, podle nichž výhradní používání formálních nástrojů vede často, navzdory dobrým úmyslům, k nedostatečné kvalitě míst. Rozvíjí tezi, že pouze synergie formálních a neformálních nástrojů správy území může vést k vysoké kvalitě stavební kultury.¹³

Český systém správy území je postaven především na používání formálních nástrojů „tvrdé moci“. Je to daň za duální model veřejné správy, ve kterém je rozhodování v území svěřeno státní správě v přenesené působnosti, a to prostřednictvím úřadů, hierarchicky podřízených ministerstvům. Jak uvádí Mathew Carmona, formální nástroje správy území jsou poměrně efektivní, ale z legislativní podstaty příliš obecné a hrubé na to, aby podporovaly tvorbu prostředí upravenou na míru danému místu.¹⁴

Co z uvedeného vyplývá: cesta ke kvalitnímu vystavěnému prostředí a konkurenceschopnosti naší země v oblasti rozvoje a výstavby vede přes důkladnou revizi stavebního práva, přesahující do nastavení kompetencí při správě území, a jak jsme si ukázali v minulém článku, také do revize centralizovaného nastavení daňové správy. Správa území vykonávaná převážně prostřednictvím formálních nástrojů není schopna doručit očekávanou kvalitu vystavěného prostředí. V současnosti není schopna doručit ani kvalitní a efektivní plánování a rozhodování v území. Naše země tak zaostává za svými sousedy v globální bitvě o talenty, rozvoj a investice. V úvodu textu zmíněná obytnost místa, jeho mnohovrstevnatá kvalita, zahrnující v celosti řadu aspektů, které pro nás činí místo dobrým a přitažlivým, je významným rozhodujícím faktorem pro růst sídla, anebo jeho vylidňování. A demografické prognózy jsou neúprosné.

MARTIN KLODA
Ilustrace: archiv autora

Martin Kloda (* 1969)
autorizovaný architekt, člen pracovní skupiny pro legislativu ČKA, doktorand Ústavu urbanismu FA ČVUT s tématem výzkumu vlivu procesů veřejné správy na kvalitu vystavěného prostředí.

Článek vznikl na základě přednášky Dostupné nástroje správy území, uvedené na konferenci SVK Politiky architektury 2024 – Zájem obce, FA ČVUT 4. prosince 2024, podpořené výzkumným grantem SGS ČVUT Stavební kultura: kritéria kvality.

POZNÁMKY:
1 JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrhování prostředí. Str. 19. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 978-80-260-9558-3.
2 VITRUVIUS, Marcus Pollio. Deset knih o architektuře. Přeložil A. OTOUPALÍK. Str. 41–42. Praha: ARISTA, 2001. ISBN 80-86910-23-4.
3 KLODA, M. Měřítka kvality stavební kultury. Materiály pro stavbu. Praha: Business Media One, roč. 31 (2025), č. 1, s. 3–5. ISSN 1213-0311.
4 KLODA, M. Nástroje správy území. Materiály pro stavbu. Praha: Business Media One, roč. 31 (2025), č. 2, s. 3–5. ISSN 1213-0311.
5 JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrhování prostředí. Str. 14. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 978-80-260-9558-3. srov. Oproti běžné představě však v urbanismu nejde jen o efektivní kompletizaci jednotlivých součástí (bydlení, zeleň, doprava atd.), ale mnohem více o dosahování kvality prostředí jako autentické směsi různorodých impulzů, vjemů a prožitků. Takový záměr nelze naplnit pomocí vícekriteriální analýzy, spíše však postupným odkrýváním zdrojů lokálních hodnot, vrstvením (nikoli řazením) vhodných zásahů reagujících na potřeby obyvatel a míst a porozuměním příčinným vztahům mezi fyzickou, sociální a psychickou složkou prostředí (tamtéž, str. 11).
6 Srov. např. Nový evropský Bauhaus:

Cílem této iniciativy je pomoci provést hlubokou multidisciplinární společenskou transformaci, která bude založena na spolupráci a bude obnášet tři dimenze / základní hodnoty:

1. kvalita výsledku včetně stylových a estetických hledisek a požadavku na zdravé a bezpečné prostředí pro život,
2. udržitelnost, včetně oběhovosti (ve smyslu oběhové hospodářství),
3. začlenění, včetně dobré přístupnosti a cenové dostupnosti.
   Dostupné z: https://new-european-bauhaus.europa.eu/about/frequently-asked-questions_cs [citováno 2025-05-07].

7 Smyslem Politik architektury je vytvoření rámce nástrojů pro podporu zvyšování kvality vystavěného prostředí. Politiky architektury / Baukultur v Evropě vznikají a rozvíjejí se od 70. let minulého století a jsou předmětem síťové spolupráce a inspirace mezi zeměmi, které takové dokumenty mají anebo je připravují. Česká Politika architektury a stavební kultury ČR byla vydána v roce 2015 a aktualizována v roce 2022.
8 Swiss Confederatin. Davos Declaration 2018. Davos: Swiss Federal Office of Culture, 2018. Dostupné z: https://davosdeclaration2018.ch/en/dd;nav/index/davos-declaration [citováno 2025-05-07].
9 Swiss Federal Office of Culture (ed.). Davos Baukultur Quality System. Eight criteria for a high-quality Baukultur. Berne: Swiss Federal Office of Culture, 2021. Dostupné z: https://davosdeclaration2018.ch/en/davos-baukultur-quality-system/ [citováno 2025-05-07].
10 tamtéž
11 Carmona, M. The formal and informal tools of design governance. Journal of Urban Design, 2017, 22:1, p. 1–36.
Löw, M. Vom Raum aus die Stadt denken. Grundlagen einer raumtheoretischen Stadtsoziologie. Bielefeld, 2018.
12 V německy mluvících zemích Gestaltungsbeirat. Nejstarší instituce tohoto typu působí v Salzburku od roku 1983. Dostupné z: https://www.stadt-salzburg.at/planungsbegutachtung/architekturgruppe-4-gestaltungsbeirat
V ČR pracuje po vzoru Gestaltungsbeirat v Salzburku a Linzi Rada architektů města Liberce. Dostupné z: https://www.liberec.cz/architekti/ [citováno 2025-05-07].
13 Viz např. Urban Maestro. Dostupné z:
https://urbanmaestro.org/tools/ [citováno 2025-05-07].
14 Carmona, M. Urban design governance and place value. Conference „Getting the measure of Baukultur – pour un espace de vie de qualité“, presentation. Ženeva: 2019.

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 3/2025.