Měřítka kvality či nekvality nejsou iluzorní ani zbytečná. Kdybyste nevycházeli z rozhodnutí, že to, co právě děláte, je lepší než alternativy, nedělali byste to. „Hodnotově neutrální rozhodnutí“ je protimluv.
(Peterson 2018, str. 115)1
Kvalita není kvantitativní parametr – nedá se měřit. To ale neznamená, že bychom se kvalitou vystavěného prostředí neměli zabývat. Že bychom měli rezignovat na její hodnocení. Jak zdůrazňuje Jordan Peterson v úvodním citátu, jsme k hodnocení kvality od přírody vybaveni a podvědomě ji vyhodnocujeme v podstatě nepřetržitě. V předhistorické době nomádských kultur záviselo na správném rozhodnutí naše přežití. Schopnost vyhodnocování kvality prostředí, které nás obklopuje, si jako základní výbavu pro život uchováváme dodnes. Otázka, která mě zajímá, je způsob hodnocení kvality vystavěného prostředí, světa okolo nás, části prostoru, se kterou se identifikujeme.
Vystavěným prostředím rozumíme lidmi aktivně vytvořený a formovaný prostor, který je obklopuje, a který zpětně ovlivňuje život a chování lidí.2 S hodnocením jeho kvality se pojí hned několik problémů. V první řadě jde o prostorové vymezení subjektu: citovaný Davoský systém kvality stavební kultury proto vztahuje hodnocení vždy ke konkrétnímu místu.3 Ale i samotné vymezené místo se proměňuje v čase, je mnohovrstevnaté, zahrnuje v sobě viditelné i neviditelné prvky vystavěného prostředí obvykle v několika historických a kulturních vrstvách. Ty neviditelné prvky mohou být hmotné (například neodkrytá archeologická lokalita), ale zahrnují i nehmotné kategorie, jako je kulturní historie, paměť místa a sociální identifikace. Konkrétní hodnocení místa se tedy může měnit v závislosti na čase (protože každé místo vystavěného prostředí se v čase proměňuje)4 a na osobě pozorovatele a jeho sociálním prostředí.
Proč se vůbec máme zabývat něčím tak neuchopitelným a proměnlivým, jako je kvalita stavební kultury? Protože svět kolem nás se velmi rychle proměňuje a změny obecně (nikoli některé jejich konkrétní projevy např. v demografii, urbanizaci, biodiverzitě nebo klimatu) jsou nyní považovány za největší civilizační výzvu současnosti. Fenomén rychle se proměňující kvality vystavěného prostředí a potřeba uchopení rostoucí míry konfliktů v území vedly v Evropě v druhé polovině minulého století k postupnému formulování národních politik architektury – Architecture policy.5
Srovnatelným strategickým dokumentem celoevropského významu je Davoská deklarace 2018 – Za vysoce kvalitní stavební kulturu v Evropě, přijatá na konferenci ministrů kultury ve švýcarském Davosu v roce 2018.6
Davoská deklarace připomíná, že stavění je projevem kultury a vytváří prostor pro kulturu. Odkazuje na sebeustavující a sociálně-vztahovou podstatu lidské společnosti a na všechny lidské aktivity s dopadem do území a vlivem všech aktérů zapojených v místě a čase. Zdůrazňuje nedělitelnou odpovědnost celé společnosti za své vystavěné prostředí. Deklarace se dotýká všech složek vystavěného prostředí, zahrnuje nemovité památky, historické dědictví, zahrady a otevřenou krajinu, stejně jako současné stavby a plánování pro budoucnost. Zdůrazňuje, že pouze kvalitní stavební kultura vede ke kvalitnímu prostředí.7
Co je kvalita?
Pro přiblížení abstraktního problému hodnocení kvality místa jsem použil ikonické lázně Petera Zumtohra ve švýcarském městečku Vals. Jejich podoba je obecně známá z architektonických fotografií. Evokuje atmosféru harmonického ráje v srdci velehor. Jenomže pokud rozšíříme perimetr hodnocení místa na celý Vals, s údivem zjistíme, že obdivované architektonické dílo není odnikud vidět! Je obklopené běžnou zástavbou a skryté mezi stromy, takže samotný Vals vypadá ve skutečnosti jako běžné horské středisko, řekněme jako švýcarsky uměřená Pec pod Sněžkou. Do idylické představy rajské destinace vstupuje obyčejný život se svými potřebami, včetně nezbytné infrastruktury a technického zázemí. Součástí kvality místa jsou právě všechny jeho prvky, nejen ty špičkové kusy architektury, pečlivě vybrané objektivem fotografa (obr. 1 a 2).
Pojetí Baukultur
Davoská deklarace formuluje základní teze konceptu High-quality Baukultur a vymezuje rámec pro vytváření a hodnocení kvality vystavěného prostředí:
Stavební kultura zahrnuje všechny lidské činnosti, které mění vystavěné prostředí. Celek vystavěného prostředí, integrující přínos každého navrženého a realizovaného prvku vloženého a začleněného do přirozeného prostředí, je třeba chápat jako jedinou entitu. Stavební kultura zahrnuje existující stavby, včetně památek a jiných prvků kulturního dědictví, jakož i návrh a výstavbu soudobých staveb, infrastruktury, veřejných prostranství a krajin.8
Kvalitní stavební kultura vyžaduje dosahování správné rovnováhy mezi kulturními, sociálními, ekonomickými, ekologickými a technickými aspekty plánování, navrhování, výstavby a adaptace, a to ve veřejném zájmu všeobecného prospěchu.9
Kvalitní stavební kultura musí být součástí příslušných právních nástrojů. Hlavní cíl dosažení vysoké kvality celého vystavěného prostředí, včetně kulturního dědictví, musí být závazný při všech činnostech s dopadem do území. Požadavek vysoké kvality musí být zohledněn stejnou měrou jako ekonomické nebo technické zájmy. S cílem vysoké kvality by měly být slučitelné i příslušné standardy a normy.10
V našem kulturně-civilizačním okruhu se již nepředpokládá, že by kvalita vystavěného prostředí mohla vznikat volnou kreací, jak tomu bylo v minulosti. Současná podoba vystavěného prostředí je převážně výsledkem činnosti profesionálů v oblasti výstavby11, regulované správními procesy podle stavebního práva.12 Česká stavební správa se navíc spoléhá především na přímé nástroje kontroly a regulace, zatímco v jiných zemích běžně používané nepřímé a neformální nástroje správy území jsou u nás využívány jen okrajově a jejich role v rámci správních procesů v území je slabá.13 V našem systému tzv. duální veřejné správy je totiž většina regulatorních rolí přiřknuta státní správě v přenesené působnosti, vládnoucí závaznými stanovisky (obr. 3).
Paragraf 1 ods. 3 stavebního zákona uvádí doslovně: Účelem stavebního zákona je zajistit integrovanou ochranu veřejných zájmů při územním plánování, povolování staveb a výstavbě a vytvářet podmínky pro udržitelný rozvoj území a zvyšování kvality vystavěného prostředí, architektury a stavební kultury.14Co to znamená? Ustanovení zákona vystihuje právní řečí výše uvedené: podoba vystavěného prostředí je formována procesy správy území v mezích zákona. V našem prostředí především naplňováním parametrů přímých regulačních nástrojů. Davoský proces nám zároveň ukazuje, jak obtížné může být hodnocení kvality pro profesionály, hluboce ponořené v tématu. O co náročnější by musela být snaha o hodnocení kvality formou suché řeči paragrafů?15
Zde je potřeba podotknout, že se „nový“ stavební zákon vypořádává s kvalitou vystavěného prostředí podstatně lépe než jeho „starý“ předchůdce: předně formuluje významně lépe celou oblast stavebního práva hmotného, a zmocňuje dokonce některá česká města ke konkrétní úpravě vlastních požadavků na výstavbu.16 Institut plánovací smlouvy (ve srovnání s předchozí legislativní úpravou podstatně rozšířený) pak umožňuje územním samosprávám stanovení kvalitativních požadavků v rámci povolovacího procesu. Výsostnou působnost pro oblast stavební kultury však přisuzuje nám, profesionálům v oblasti vystavěného prostředí, zákon o výkonu povolání z roku 1992, který v § 23 ods. 6 uvádí:17
Do působnosti Komory náleží zejména
a) pečovat o stavební kulturu a o kulturu utváření prostředí
b) spolupůsobit při ochraně veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního plánování, …
Ani stavební zákon, ani zákon o výkonu povolání už ale neuvádějí, jakým způsobem a jakými nástroji máme my profesionálové, autorizovaní architekti, inženýři a technici, o stavební kulturu a kvalitu vystavěného prostředí pečovat. Stavební zákon nám kromě obecné odpovědnosti žádné zvláštní nástroje pro vážení a vypořádávání mnohdy vzájemně konfliktních „veřejných zájmů v území“ nesvěřuje. Je zřejmé, že pouhý úhrn splněných kvantitativních požadavků dotčených orgánů a zezávazněných norem k naplnění závazku kvalitní stavební kultury nestačí. Vliv správních procesů na kvalitu vystavěného prostředí není u nás zatím vyhodnocen, přestože se dá podle výše uvedeného předpokládat, že jde o vliv významný (obr. 4).
Pokud se máme kvalitou stavební kultury v naší zemi zabývat, je důležité zaměřit se na dopad procesů správy území. Pro podrobnější zhodnocení jejich vlivu na výslednou kvalitu vystavěného prostředí je potřeba naplnit ještě nejméně dva předpoklady: získat vhodná kritéria hodnocení kvality a vyhodnotit analýzu dostupných nástrojů správy území. Oběma tématům se budeme věnovat v příštích číslech Materiálů pro stavbu.
POZNÁMKY:
1 PETERSON, Jordan B. 12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu. Praha: Argo, 2019. ISBN 978-80-257-2792-8.
2 Swiss Confederatin. The Davos Baukultur Quality System. Eight criteria for a high-quality Baukultur – the whole story. Berne: Office fédéral de la culture, 2021. [online] dostupné z: https://davosdeclaration2018.ch/en/dd;nav/index/davos-declaration
3 Koncept místa:
Davoský systém kvality stavební kultury používá pojem „místo“ k označení různých typů objektů a situací, proměnlivých v čase, měřítku, velikosti a konfiguracích, pokrývajících celou vymezenou oblast konceptu Baukultur. Místo musí mít stanovenu hranici, ačkoli pojetí místa přesahuje fyzické vymezení prostoru pomocí staveb, konstrukcí a volných prostranství. Místo je vnímáno jako dynamický, vztahový, sociálně-fyzický konstrukt. Místo určuje význam a vzbuzuje emoce, ovlivňuje, jak lidé vnímají, prožívají a hodnotí vystavěné prostředí. Místa jsou materializovaným ztělesněním forem společenského a politického vývoje a společensko-politické procesy zpětně ovlivňují. Místo se obvykle může nacházet současně v různých projektových a procesních stavech a bývá nepřetržitě využíváno, budováno a přestavováno. Místo se často skládá z různorodých součástí z rozličných časových vrstev, s různou historickou a kulturní hodnotou (tamtéž).
4 Srov.: V čase a prostoru se vše proměňuje, tedy i pohled na prostředí a jeho hodnoty. Objektivní kvalita je zákonitě jen dohodou v čase… Oproti volnému umění je zde (tj. u architektury) ale rozdíl v nezbytnosti široké komunikace se společenstvím a současně trvale platné vitruviovské nároky na architekturu: firmitas, utilitas, venustas. In: JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrhování prostředí. Str. 13–14. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 978-80-260-9558-3.
5 Smyslem politik architektury, vydávaných obvykle v anglickém překladu jako Architecture Policy, v německy mluvících zemích jako Baukultur, je vytvoření rámce nástrojů pro podporu a zvyšování kvality vystavěného prostředí. Česká Politika architektury a stavební kultury byla vydána v roce 2015 a aktualizována v roce 2022.
6 Swiss Confederatin. Davos Declaration 2018. Davos: Office fédéral de la culture, 2018. [online] dostupné z: https://davosdeclaration2018.ch/en/dd;nav/index/davos-declaration
7 Deklarace sestává z 23 článků, jejichž prostřednictvím vyzývá ke kvalitní stavební kultuře v Evropě. Poměrně krátký text deklarace přijali evropští ministři kultury v lednu 2018 v Davosu. Deklarace zdůrazňuje směr k politické a strategické podpoře konceptu High-quality Baukultur. Od té doby se k Davoské deklaraci a konceptu kvalitní stavební kultury připojila řada států, organizací, institucí a společností, Davoská deklarace 2018 se stala důležitým mezinárodním strategickým dokumentem. Na vydání Deklarace navázal Davoský proces s řadou událostí a souvisejících výzkumů.
8 Davoská deklarace, článek 4
9 Davoská deklarace, článek 14
10 Davoská deklarace, článek 15
11 Viz stavební zákon, část čtvrtá Stavební právo hmotné, hlava čtvrtá Činnosti ve výstavbě
12 Viz předchozí citát článku 15 Davoské deklarace
13 Srov. např. CARMONA, Mathew. Urban design governance and place value. Key note konference “Getting the measure of Baukultur – pour un espace de vie de qualité”, Geneva. 2019. [online] dostupné z: https://davosdeclaration2018.ch/en/davos-baukultur-process/#2019-genf
14 Česká republika. Stavební zákon č. 283/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Praha: Sbírka zákonů, 2023.
15 Srov.: Nelze stanovit, co je onou univerzální kvalitou, a je omylem funkcionalistického urbanismu, že převzal argumentaci formálních, převážně hygienických parametrů. In: JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Architektura poznávání a navrhování prostředí. Str. 19. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 978-80-260-9558-3.
16 Prozatím tři vybraná „metropolitní“ města Praha, Brno a Ostrava jsou zmocněny § 333 odst. 3 k podrobnému vymezení požadavků na výstavbu prostřednictvím tzv. Městských stavebních předpisů, nástroje známého a využívaného v zahraničí jako „building codes“.
17 Česká republika. Zákon č. 360/1992 Sb., Zákon České národní rady o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Praha: Sbírka zákonů, 2024. K připravované „velké novele“ tohoto zákona viz článek KLODA, M. Komory v úzkých. Co můžeme očekávat od novelizace zákona o výkonu povolání. Materiály pro stavbu. Praha: Business Media One. Roč. 30 (2024), č. 5, str. 66–67. ISSN 1213-0311.
MARTIN KLODA, foto: archiv autora
Nejnovější komentáře